• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Aktivní senioři se dožívají vyššího věku

Jak stárneme, ubývá nám sil a energie. Vidíme to my i lidé kolem nás. Normální lidé mají k dětem a starým lidem přirozeně zvýšený „ochranářský vztah“. Snaží se jim život ulehčit, pomoci jim. Nejednou tak jsou senioři, žijící společně se svými dětmi a blízkými, doslova odblokováni od veškerých namáhavějších činností. I od těch, které by bez problému a snadno zvládli. A tak starší lidé posedávají “na zápraží”, na lavičkách v parcích nebo (nejhorší varianta) v křesle před obrazovkou televizoru. “Užívají si zaslouženého stáří”, říkají ti, kteří je do této situace, spíše proti jejich vůli, natlačili. Když chce senior s nějakou prací pomoci, je většinou jeho nabídka zdvořile odmítnuta. Vzniká tak mnohdy paradoxní situace, kdy mladší neví kam dříve skočit a staří se mohou ukousat nudou.

Hlavně ale staří lidé nevyužívají dané kapacity svého organismu. A ten přistupuje k odbourávání tkání, které nejsou plně využívány. Seřizuje orgány a jejich funkce na nižší úroveň. Tím se spouští kaskáda následných dějů. Méně svalů potřebuje méně kyslíku, srdce nemusí být silné, protože se požadavky na jeho činnost pohybují neustále na základní úrovni. Nevyužije se energie, dodaná do těla stravou. Její přebytky musí být  přeměněny na tuk a uloženy na patřičná místa. Což je obvykle u mužů v oblasti pasu a okolo střev, u žen v hýždích a na stehnech. Zvýšené zásoby tuku vysílají do mozku řadu cytokinů, z nichž většina má neblahé dopady na stav cév a na metabolismus. Přispívají ke vzniku metabolického syndromu, diabetu typu 2 a následně ke vzniku nemocí srdce a cév.

Co je pro seniory lepší? Zatěžovat se, cítit se někdy unavenými až vyčerpanými, nebo se šetřit, odpočívat, posedávat a polehávat? Tuto otázku si položili Dr. Todd M. Manini a další vědci “Národního Institutu stárnutí” ve městě Bethesda, stát Maryland. Výsledky jejich bádání přineslo červencové vydání (12.7.2006) časopisu  “the Journal of the American Medical Association”. Shrnuto do prosté věty zní: “Jakýkoli pohyb je lepší než žádný pohyb”. Šestileté sledování starších občanů jasně prokázalo, že jedinci, kteří vydávali pravidelně nejvíce energie při denních aktivitách, vykázali nižší výskyt úmrtí v porovnání s méně aktivními jedinci.

Vědci sledovali po dobu více jak šest let 302 samostatně žijících mužů a žen ve věku 70-82 let, bez výrazných zdravotních obtíží. Zjistili  hodnotu jejich bazálního metabolismu a odečetli ji od celkové hodnoty výdeje energie, která byla zjišťována pomocí metody “the doubly labeled water”, považované za standard pro zjišťování výdeje energie. Dá se podle ní například zjistit, kolik energie vydal sledovaný jedinec během jednoho týdne, a to pomocí měření množství vydýchaného  kysličníku uhličitého. Podle výsledků měření byli účastníci rozděleni do tří skupin - s nízkou, střední a vysokou hodnotou denního pohybu.

Během studie zemřelo 55 účastníků, tj. 18,2% sledovaného vzorku. Úroveň úmrtnosti představovala 12,1% pro skupinu s nejvyšším výdejem energie a 24,7 pro skupinu s nejnižším energetickým výdejem. Ve skupině s nízkou hladinou výdeje energie pohybem byla tedy úmrtnost dvojnásobná. Výsledek výzkumu tak jednoznačně potvrdil, že o kvalitě života, a do značné míry i o jeho délce, rozhoduje každý sám preferovaným způsobem života. Studii označili špičkoví vědci, Dr. Steven N. Blair z “Cooper Institute” v Dallasu, Texas, a William L. Haskell ze “Stanford University School of Medicine” v Californii, za “ohromující". Ocenili zvláště design výzkumu, který umožnil naprosto přesně posoudit sledovaná kritéria.

Závěry jsou tedy jasné. Čím více energie starší člověk vydá, tím nižší je jeho riziko úmrtí. Otázkou je, jakým způsobem mají senioři energii vydávat. Dnešní svět je nesmírně ochuzen o přirozené pohybové podněty. Zvláště ve městech. Je sice pravdou, že kdo hledá, obvykle najde. Jenže klasické domácí aktivity a činnosti se srocují do chomáčů při příležitosti jarního nebo vánočního úklidu, jarních prací na zahrádce atd.. V takových případech je dlouhodobě nepřiměřeně nízká fyzická zátěž vystřídána zátěží nepřiměřeně vysokou. Přetěžující. Nadměrná zátěž může seniora spíše poškodit než mu prospět.

Již dlouhou dobu na stránkách fitnet.cz a fitnet.eu tvrdíme, že fitcentra mají být v dnešních dnech doslova obležena seniory. Ve fitcentru je možné zvolit si takovou zátěž, která dokonale respektuje náš okamžitý stav. Když je nepříjemné vedro (jako v těchto dnech, kdy článek píši), je možné cvičební program vynechat, o něco zkrátit, prodloužit mírně délku přestávek mezi sériemi atd.. Když se naopak cítíme ve skvělé formě, můžeme zajít do fitcentra častěji, cvičit o něco déle (podle chuti a nálady), zátěž přiměřeně zvýšit, přidat jednu cihličku navíc nebo vzít o kilogram těžší činku, dělat kratší přestávky mezi sériemi.

Výzkum prokázal, že jen asi 30% denního výdeje energie bylo u sledovaných seniorů výsledkem strukturovaného programu, tedy nějakého vědomého cvičení. Zbytek pak zajišťovala běžná pohybová činnost typu umývání nádobí, nakupování, utírání země nebo praní. V tomto zjištění vidíme hrubou chybu seniorů. Nechávají svoji vlastní úroveň zdatnosti a výkonnosti doslova náhodě. Jenže čím jsme starší, tím více se o sebe musíme starat. Zadarmo nám nikdo nic nedá. Cvičení ve fitcentru je v dnešní době z pohledu dlouhodobého, záměrného regulování stavu organismu, naprosto nenahraditelné.

Dr. Manini v jiném výzkumu (Manini et al, 2006) zjišťoval názory starších osob na posilování, které podle současných převažujících názorů představuje optimální formu cvičení pro seniory. Výsledky ukázaly, že obecné znalosti jsou v tomto směru doslova děsivě nízké. Až neuvěřitelné. Ohromujících 48,5% dotázaných odpovědělo “ne” na otázku, zda posilování zvyšuje množství svalů, 45% dotázaných odpovědělo, že vyšší počet opakování je pro budování síly svalů významnější než zvýšení hmotnosti zátěže, 37% se domnívalo, že je při snaze o zvýšení množství svalů prospěšnější chůze než posilování. Výzkum došel k závěru, že ve snaze o zvýšení účasti seniorů na cvičení je nezbytně nutné zvýšit jejich obecné znalosti a vědomosti o vztahu mezi cvičením a zdravím.

Na naší stránce neustále zdůrazňujeme skutečnost, že se člověk, který po delší době pohybové pasivity zahajuje cvičení, má obrátit na odborníka. A také odkazujeme na jednu skutečně špičkovou odbornici. Někomu se zdůrazňování vhodnosti spolupráce s odborníkem může zdát nepodstatné až zbytečné. Jedna čtenářka mi dokonce nedávno napsala, že své čtenáře od cvičení spíše odrazuji, minimálně je pak odrazuji „od čtení (Vašich) stránek, kde se  kromě keců a že si máme zaplatit odborníka nic nedozví”.

Píšeme své články na základě dlouholeté zkušenosti. A ta je ve shodě se závěry Dr. Maniniho. Běžní lidé mají o cvičení minimální znalosti. „Podstatné informace nechápou, přiklání se k zjednodušeným konceptům“ (Manini et al., 2006). Vidím to dnes a denně na lidech ve fitcentru, kam chodím cvičit i při návštěvě jiných zařízení, nebo to slyším při rozhovorech s lidmi ve svém okolí. Značná část zájemců o zlepšení svého zdravotního stavu, zvláště seniorů, se „brzy po zahájení cvičení buď zraní nebo zjistí, že (nevhodně postavené) cvičení neprospívá“ (Manini et al, 2006). A vrátí se do pohodlné pasivity. Umírají pak o několik desítek let dříve.

Dovolím si malé odbočení. Když si nechávám opravovat auto ve značkovém servisu a bavím se s člověkem, který té práci rozumí, zdá se mi téměř vždy, že kecá. Když jsem se jednou pokusil se na jeho kecy vykašlat a udělal jsem do motoru zásah sám, stálo mne to následně pár desítek tisíc. Za blbost se prostě platí! V jakékoli oblasti.

Vidím lidi mého věku, a žasnu, v jak zoufalém stavu značná část z nich je (stavy po infarktech a mrtvicích, častý výskyt hypertenze a diabetu, svalové, kostní a kloubní potíže atd.). Jsem rád, že již téměř 40 let pravidelně cvičím a že můj fyzický stav je v porovnání s většinou mých vrstevníků podstatně lepší. Je na každém, jaké informace si z tisku, televize a Internetu vybere. Pokud někomu připadají moje články jako “kecy”, je to jeho věc. Při současném prudkém nárůstu chronických neinfekčních nemocí musí být každému soudně uvažujícímu člověku jasné, že platby za zdravotní péči se budou v blízké budoucnosti značně zvyšovat. Řada lidí, kteří považují praxí podložené názory za “kecy”, tak bude brzy žít „z ruky do huby”, protože většinu jejich finančních zdrojů i zdrojů jejich rodin spolknou platby za léčení. Možná si pak budou s lítostí říkat, že kdyby dali před deseti lety pár tisíc odborníkům na cvičení, nemuseli by dnes dávat statisíce za léčení. Každý je svého osudu strůjcem!

Trochu uklidnění na závěr. Již snad v sedmdesátých letech mne zaujala následující věta o posilování: “Cílem cvičení není mít ohromující sílu, oslňující svaly nebo super-krásné tělo. Pomocí posilování je možné dosáhnout takového stavu organismu, který nám umožňuje zvládat bez sebemenších obtíží každodenní úkoly a současně udržuje spolehlivou rezervu pro mimořádné události (emergency situations)”.

.................................................................................................................................................................................................................................................................................

 LITERATURA:

1. HARDING, A. (2006): Seniors who burn the most calories live longer  In.: Reuters Health, Tuesday, July 11, 2006.
2. MANINI TM, DRUGER M, PLOUTZ-SNYDER L. (2006): Misconceptions about strength exercise among older adults. In.: Journal of the American Medical Association, July 12, 2006.
3. Práce v domácnosti a na zahradě prodlužují život

...................................................................................................................................................................................................................................................................................

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat