• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Je obezita nemoc?

V posledních letech se tempo nárůstu osob s nadváhou a obézních sice snížilo, přesto ve většině zemí světa stále obézních přibývá. Čím více je obézních, tím větší kupní sílu představují. Pokud se nějaké farmaceutické společnosti podaří vytvořit účinný lék proti obezitě, vydělá na tom neskutečné miliardy dolarů. Jen v samotných Spojených státech byla nadváha a obezita zjištěna u 66% populace. V této zemi žije zhruba 300 milionů obyvatel. 66% obyvatel tedy představuje ohromující počet 198 milionů občanů. Z toho je obézních 33%, tedy téměř sto milionů občanů. Kdyby každý z těchto lidí zaplatil za léky za rok dejme tomu 100 dolarů, příjmy úspěšného farmaceutického kolosu by byly naprosto nepředstavitelné. Proto také zuří tichá válka mezi výrobci léků a to, kdo první vstoupí na trh s úspěšným preparátem proti obezitě. Zatím však všechny pokusy dopadly špatně. Například preparát Phen/fen vedl v minulém století k úmrtí značného počtu obézních, kteří jej konzumovali a musel být urychleně stažen z prodeje.

Ještě větší budou příjmy lékárníků a lékařů, pokud bude obezita označena za nemoc. V takovém případě budou platit náklady za léčbu zdravotní pojišťovny a lékaři, při současném stavu zdravotnictví, budou mít zajištěny vysoké finanční příjmy. Naštěstí snaha definovat obezitu jako nemoc naráží na odpor soudných odborníků. Podle odpůrců pojímání nadměrného nakupení tuku v těle jako nemoci je nelogické označit za nemocné více jak dvě třetiny populace jednotlivých zemí. Když k počtu obézních připočteme i osoby trpící tradičními nemocemi, zjistíme, že zdravá je necelá desetina obyvatel.

Tak dnes převažuje názor, že nadváha a obezita nejsou nemoci, ale stavy, které zvyšují riziko vzniku chronických neinfekčních onemocnění, jakými jsou nemoci srdce, hypertenze, diabetes typu 2 a nádorové choroby. Dále nadměrná hmotnost vede k poruchám spánku (apnoe), k poruchám kloubů, depresi a demenci. Proto je nutné nabádat lidi k účinné kontrole hmotnosti. Jenže lékaři na nějaké přesvědčování tlouštíků k omezení stravy a zvýšení množství pohybu nemají čas, protože mají čekárny přeplněné tradičními pacienty s nachlazením, chřipkami a dalšími klasickými onemocněními. Protože dnes není na trhu žádný účinný lék proti obezitě, neměli by lékaři pacientům ani co předepisovat. A předepisování patáků je nejoblíbenější činností dnešních lékařů. Bohužel.

Další argument proti označení obezity za nemoc je fakt, že jistá část osob s nadváhou a obezitou je zdravá a nevykazuje zvýšený výskyt onemocnění. Vědci prokázali, že pokud “statný” člověk má dostatek pohybu a konzumuje zdravou stravu, může být dlouhodobě zdravý a výkonný. Označit šmahem všechny osoby s vyšší hmotností za nemocné je tak může stigmatizovat. Mnoho zaměstnavatelů také může vysvětlit odmítnutí zaměstnat tlustého člověka tím, že nechce mít v kolektivu svých zaměstnanců nemocné lidi. Nemocní lidé nemohou vyvinout stejné pracovní úsilí jako lidé zdraví a proto může oficiální označení tloušťky za nemoc vést k propouštění a závažné diskriminaci obézních ve většině zaměstnání.

Jiná skupina lékařů ale tvrdí, že někteří obézní nemohou kontrolovat svoji hmotnost úpravou stravy a cvičením, i když se o to poctivě snaží. Podle nich je vznik a rozvoj nadváhy komplexní problém, na němž se podílí více faktorů, z nichž některé mohou být mimo možnosti daného jedince je kontrolovat. Argumentují dále tím, že jistá skupina lékařů stále považuje obézní za jedince, kteří nedokáží kontrolovat svoje chování, jsou líní, nezodpovědní a přejídají se. Proto jim při léčbě ani nevěnují tolik pozornosti jako lidem s normální hmotností. Problematika obezity také není komplexně přednášena na lékařských fakultách a proto ani lékaři nemohou obézním skutečně kvalitně poradit. Nemají dostatek informací.

Pojem “nemoc” je definován jako “abnormální stav nebo kondice, která brání tělu ve správné funkci”. Z tohoto pohledu můžeme o obezitě jako o nemoci uvažovat, protože představuje dokořán otevřenou bránu do řady závažných onemocnění. Jako příklad může sloužit zjištění, podle nějž až 90% všech diabetiků typu 2 trpí současně nadváhou nebo obezitou. Jakmile člověk nabere několik kilogramů nad optimální hmotnost, zvýšené množství adipocytů produkuje jinou strukturu hormonů, které následně zvyšují riziko vzniku řady onemocnění. Tělo také ztrácí schopnost regulovat hladinu krevního cukru. To vše vede ke špatné funkci organismu a odpovídá kritériím pro označení “nemoc”. Obezita může představovat nemoc, kterou člověk presentuje ostatním při prvním setkání. Nemocí, která je viditelná.

Označní obezity za nemoc může představovat velké finanční břímě pro zdravotní pojišťovny. Mnohé již dnes balancují na hraně při platbách nemocnicím a lékařům za jejich práci. Obezita jako nemoc by přivedla do ordinací miliony nových pacientů, kteří by chtěli, aby jejich léčba a medikace byla hrazena z peněz zdravotních pojišťoven. To může vést až k totálnímu kolapsu současného financování zdravotnictví, protože například v USA by se rázem zvýšil počet nemocných lidí o 100 milionů (obézní představují 33% populace, lidé s nadváhou také zhruba 33%). To znamená, že by také mnohonásobně vzrostly i náklady na léčbu.

Domníváme se, že nadměrné nakupení tuku je důsledkem dlouhodobější pozitivní energetické bilance. Do organismu vstupuje více energie, než potřebuje pro svoji existenci. Nevyužitá energie se nedá vyhodit. Musí být přeměněna na triglyceridy a uložena do tukové tkáně. Pozitivní energetická bilance je způsobena poklesem aktuálního i chronického výdeje energie dnešních lidí. Více sedíme, méně chodíme, už vůbec nemusíme tvrdě pracovat jako museli naši předci. Tento stav vede k tomu, že denně vydáme při sezení méně energie než minulé generace, které zhruba 12-14 hodin denně byly v pohybu. Nedostatek fyzicky vyčerpávající práce, tj. takových činností, které můžeme provádět zhruba půl minuty a následně musíme aspoň minutu a půl odpočívat, má za následek sarcopenii. Tělo odbourává nezatěžované rychlé glykolytické neuromotorické jednotky. Vlákna tohoto typu si tvoří velké zásoby glykogenu. Pokud tato vlákna zaniknou, snižuje se citlivost tkání vůči insulinu a dříve nebo později onemocníme diabetem typu 2.

Čím více svalů vinou jejich nedostatečné stimulace ztrácíme, tím rychleji se snižuje hodnota našeho bazálního metabolismu. Vydáváme denně až o několik set kilokalorií méně. V takové situaci je velmi nesnadné až nemožné navodit energetickou rovnováhu. A pozitivní energetická bilance vede k obezitě. Obezita vede k nemocem. Obezita není nemoc, je to dokořán otevřená brána k nemocem. Kterou je možné zavřít.

Jak zavřít tuto bránu? Musíme omezit čas, strávený pasivně - vysedáváním po kavárnách, hospůdkách a vinárnách, v kinech, divadlech, na koncertech, u televize a počítačů. Musíme více chodit. Ale hlavně musíme posilovat. Stimulovat rychlé glykolytické neuromotorické jednotky. Pokud zabráníme jejich ztrátám, udržíme vysokou hodnotu bazálního energetického výdeje, snadno navodíme energetickou bilanci a tím i zabráníme nadváze a obezitě. A samozřejme musíme volit zdravou stravu, jíst s rozmyslem, omezit různé ty tyčinky TWIX a další sladkosti.

Dnešní svět je přeplněn možnostmi pasivně trávit čas. A takových aktivit neustále přibývá. Naopak mizí požadavky na fyzickou zdatnost. Jakmile ale ztratíme tělesnou zdatnost, nedokážeme navodit energetickou rovnováhu, tloustneme a souběžně s tím se otevírá i ona pomyslná brána do nemocí. Obezita není nemoc. Je to upozornění přírody, že je nejvyšší čas zásadně změnit životní styl.

LITERATURA:

1. EVANS, WJ. (1995): What is sarcopenia? In: J Gerontol Biol Sci, Nov, 50,s Spec No, 5-8.
2. RETTNER,, R. (20012): Is obesity a disease? Doctors disagree. In.: MyHealthNewsDaily.
3. WHO/FAO (2003): Diet, nutrition,  and the prevention of chronic diseases. Geneva, World Health Organization.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat