• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Které tkáně a orgány konzumují nejvíce energie

Ve druhé polovině minulého století jsme se setkali s prvními zmínkami o tom, že náš bazální výdej energie není neměnný, ale že je do značné míry ovlivněn množstvím svalové hmoty. Tyto zmínky se objevovaly nejdříve v kulturistickém časopise Muscle&Fitness, k jehož anglické verzi jsme měli zhruba od roku 1979 pravidelný přístup. Ve většině lékařských a vědeckých časopisů, učebnicích a odborných publikacích jsme ale stále nacházeli informace, které podstatnější změnu hodnoty bazálního metabolismu zamítaly. V jednom článku dokonce autor označil zvýšení koncept zvýšení bazálního výdeje energie po posilování za směšný. Tvrdil, že sval představuje zhruba 40% tělesné hmoty, na výdeji energie se však podílí jen necelými 20%. Abychom tedy z hlediska kontroly hmotnosti dostatečně zvýšili výdej energie, museli bychom nabrat nejméně deset až dvacet kilogramu svalů. Při kondičním posilování běžného občana ve fitcentrech je takový nárůst množství svalů naprosto nereálný. Kondičně cvičící spíše zastaví nebo podstatně zpomalí proces sarcopenie. Nárůst svalové hmoty již vyžaduje odpovídající intenzitu cvičení se zátěžemi a vysokou adherenci ke cvičení.

Naše zkušenost s posilováním nás ale vedla k přesvědčení, že více svalů znamená vyšší výdej energie. Proto jsme průběžně pečlivě sledovali odborné zdroje informací a hledali důkazy, které by podpořily naše názory na pozitivní vliv posilování při ovlivňování hodnoty bazálního výdeje energie. Dočkali jsme se na přelomu tisíciletí. Knihy a učebnice o výživě, které vyšly v posledních dvaceti letech, již naprosto jednoznačně dokazují klíčový vliv množství svalů na hodnotu klidového i pracovního výdeje energie. Přestože se svaly samy o sobě skutečně na celkovém bazálním výdeji energie podílí jen 20%, jejich souhrnný vliv na energetický obrat je podstatně vyšší.

Svaly se na celkovém denním výdeji energie v klidu podílí něco více jak 20%. Svaly tvoří 30 až 40% hmotnosti těla. Muž o hmotnosti 75 kg tak má 25 až 30 kg svalů, žena o hmotnosti 60 kg může mít 20 až 26 kg svalů. Tuková tkáň zajišťuje podstatně nižší výdej energie, zhruba 5%, přičemž s rostoucím množstvím tuku se toto procento příliš nezvyšuje. Velmi vysoký je výdej energie v mozku, játrech, ledvinách a srdci. Výdej energie při činnosti jater a mozku zhruba odpovídá výdeji energie svalovou hmotou. Podle některých zdrojů představují mozek, játra, ledviny a srdce jen 6% hmotnosti těla. Jejich podíl na klidovém energetickém výdeji je ale velmi vysoký - až 60%.
Mozek, játra, ledviny a srdce však představují orgány, zajišťující činnost svalů. Kdykoli pracují naše svaly, zvyšuje se automaticky i práce pro játra, mozek a další vnitřní, pohyb zajišťující orgány a orgánové systémy. Každý sebemenší pohyb začíná tím, že konkrétní motorické centrum mozkové kůry vyšle prostřednictvím nervů impulz do svalů, který vyvolá jejich kontrakci. Mozek pro získání energie pro svoji činnost využívá glukosu. Při i po fyzické činnosti se zvyšují požadavky na činnost jater. Když cvičíme, třeba jdeme na delší rychlou vycházku, klesá po čase hladina glykémie. Játra musí uvolnit glukosu ze svého glykogenu a hladinu cukrů v krvi zvýšit a udržovat na odpovídající úrovni celou dobu cvičení.

Čím méně se pohybujeme, tím méně práce mají mozek, játra, ledviny a srdce. Proto také vydají podstatně méně energie. Musíme tedy při hodnocení významu svalu z pohledu bazálního resp. klidového metabolismu přičíst k jeho vlastní spotřebě energie i vzestup výdeje energie, který činnost svalů navodí u vnitřních orgánů.
Když přestaneme cvičit, neznamená to, že hodnota výdeje energie klesá okamžitě na klidovou úroveň. Při cvičení vzniká v těle jisté množství metabolitů, které je nutné neutralizovat a vyloučit z těla. Trvá tedy jistou dobu, než tělo „uklidí“ po cvičení, než opraví případné poškozené části svalů (aktomyosinové struktury), než doplní zásoby svalového a jaterního glykogenu. Tento „úklid“ trvá po různých typech cvičení rozdílnou dobu. Po půlhodinové procházce pomalým tempem může být navozený pořádek v těle po půlhodině až jedné hodině klidu. Po posilování pak byl zjištěn zvýšený bazální energetický výdej ještě po 36 hodinách.

Vědci se dlouho dohadovali, při které pohybové aktivitě vydá cvičící více energie, zda při posilování nebo při aerobních aktivitách. Když se podíváme do dodatků ve většině knih a učebnic o stravě a cvičení, najdeme zde desítky stran hodnot výdeje energie při různých pohybových činnostech. Většinou jsou do naprostého detailu uvedeny aerobní aktivity. Jen zřídka ale v takových tabulkách najdeme hodnoty výdeje energie při posilování. Najdeme hodnoty výdeje energie při vzpírání, ale ne při posilování. Přitom se vzpírání věnuje stále méně lidí, posilování se naopak stalo nejoblíbenější formou kondičního cvičení. I tento fakt ukazuje, že stále nedošlo k plné „emancipaci“ posilování jako plnohodnotné pohybové činnosti.

Dlouho byly tyto dodatky v učebnicích fysiologie, přinášející odhady výdeje energie při jednotlivých činnostech, zatíženy velkou chybou. Autoři vzali pokusné osoby, zjistili jejich bazální energetický výdej, pak měřili jejich výdej při zvolené činnosti. Jakmile uplynula doba činnosti, pokus byl ukončen. Vědci nebrali v potaz, jaký vyvolalo dané cvičení požadavek na návrat k původnímu klidovému stavu. Tedy na odplavení metabolitů, doplnění zásob glykogenu v rychlých svalových vláknech a játrech, při opravě mikrotraumat, která při činnosti vznikají. Návrat k původnímu nastavení vnitřního prostředí je různý podle činnosti, kterou provádíme. Po krátké a lehké fyzické stimulaci je rychlý a energeticky málo náročný, po posilování je delší a energeticky náročnější. Sval musí například opravovat drobná mikrotraumata na aktomyosinových strukturách svalových vláken, která vznikají hlavně při negativní fázi pohybu se zátěží.

Ve většině tabulek výdeje energie při pohybových činnostech tak nejsou uvedeny správné a přesné údaje. Výdej energie při posilování, pokud je v nich vůbec uveden, odpovídá zhruba výdeji energie při aerobní aktivitě střední intenzity, například chůze střední rychlostí. Přitom návrat k původnímu nastavení vnitřního prostředí je po chůzi poměrně rychlý. Po posilování může trvat i desítky hodin. Vědci pro rekuperaci po zátěži používají termín EPOC (Excess Postexercise Oxygen Consumption neboli „zvýšená spotřeba kyslíku po cvičení“). V časopisech a populárních publikacích se používá pro EPOC synonymum „afterburn“. Když se připočítá k vědci zjištěné hodnotě vydané energie při konkrétní činnosti i hodnota afterburnu, je výdej energie při posilování podstatně vyšší.

Jak jsme již uvedli, lidé se při snaze zabránit tloustnutí resp. udržet si vhodnou tělesnou hmotnost, soustředí výhradně na stránku příjmu energie. Jejich rovnice zní: „přibral jsem, to znamená, že jsem moc jedl, proto omezím stravu“. Tento přístup ke kontrole hmotnosti je zásadně chybný. Musíme brát v potaz stránku výdeje energie. Pokud pracujeme s konkrétním klientem, nesmíme počítat jen s tabulkovými hodnotami výdeje energie u jednotlivých činností, ale musíme brát v potaz i výdej energie, který daná činnost navozuje ve fázi rekuperace.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2013 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.
Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat