• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Volba vhodné pohybové aktivity

Lékaři i tělovýchovní pracovníci se shodují v tom, že děti se mají více pohybovat. Klasické učebnice na tělovýchovných a lékařských fakultách doporučují pro děti především aktivity aerobního charakteru - chůzi, běh, plavání, jízdu na lyžích, míčové hry. Zvláště míčové hry mají spojovat aerobní charakter zátěže s přirozenou emocionalitou dětí a jejich tendencí k soutěžení a sdružování. Velmi zdůrazňovaný je i požadavek, že cvičení musí být pro děti zábavou. Z tohoto pohledu je pak posilování považováno spíše za nevhodnou až nepřirozenou aktivitu.

Tento názor je ve společnosti velmi hluboce zakotven, a bohužel se s ním setkáváme i u lidí, kteří mají problematice tělesné zátěže dobře rozumět - učitelů tělesné výchovy, tělovýchovných lékařů, trenérů sportů, zájemců o získání kvalifikace "trenér kulturistiky" nebo "instruktor fitcentra". Při organizací kurzů trenérů kulturistiky se při zahájení školení adeptů na trenérství ptám, jaký je jejich názor na posilování dětí. Převažující většina posluchačů se domnívá, že děti raději posilovat nemají, případně že je pro ně jednoznačně nevhodné. Na mnoha fitcentrech visí nápis, že vstup do posilovny není dovolen dětem do 15 let. Takový názor tedy vyjádřují lidé, kteří mají sami k posilování kladný vztah a mají s ním dobré osobní zkušenosti. Není tedy divu, že lidé, kteří s touto pohybovou aktivitou nemají ani tu nejmenší zkušenost, snadno podlehnou obecnému povědomí a považují posilování pro své děti a_priori za nevhodné.

Považuji názor na nevhodnost posilování pro děti za naprosto nesprávný, zastaralý a pro zdravý rozvoj dětí vyloženě škodlivý. Děti v celé historii lidstva posilovaly. Jejich posilovnou byl svět kolem nich, který na ně primárně kladl vysoké fyzické nároky. Děti lezly po stromech, pumpovaly vodu, pomáhaly při žních, chodili s kozou na pastvu, trávily většinu dne na nohou. Až minulé století tyto dříve hojné a naprosto přirozené, s běžným každodenním životem neodlučitelně spojené, doslova nevyhnutelné podněty pro rozvoj svalů z prostředí mladé generace šmahem odstranilo (McEnroy, 2002).

Ochránili jsme svoje děti před hrozbou hladu, ale navodili jsme pro ně situaci naprosté pohybové chudoby, pohybového nenasycení až hladu (Janda, 1984). Posilování je za současných podmínek jedinou skutečně reálnou možností, jak navrátit dříve přirozené stimuly, které se výrazně podílely na formování tvaru lidského těla, optimalizovaly funkci pohybového systému a modulovaly metabolické a fysiologické pochody v těle. V následujících letech se budou dynamicky prohlubovat pohyb omezující trendy současného způsobu života, a proto také bude posilování zaujímat stále významnější místo v pohybovém režimu dětí. Samozřejmě myslím posilování, vedené odborníkem, který dokonale rozumí jak problematice posilování, tak i psychologickým zvláštnostem práce s dětmi.

V posledních letech se prudce zvyšuje počet dětí, osvobozených od tělesné výchovy. Tím jsou děti okradeny i o tu nejzákladnější úroveň stimulace. Jen zřídka je podle našeho názoru takové "osvobození" oprávněné. Pohybová aktivita je pro zdravý rozvoj mladých lidí nezbytná a je v tomto směru naprosto nenahraditelná. "Pokud je pohyb prospěšný pro zdravé děti, pak pro děti nemocné a oslabené je naprosto nezbytný" (Goldgerg, 1995). Jde jen o to dát si tu práci, umět a chtít sestavit pro oslabené a nemocné dítě takový program cvičení, který bude respektovat jeho jedinečný stav a povede k bezpečnému zvyšování funkčních schopností jednotlivých oslabených systémů i organismu jako celku.
Proč si nikdo nevšímá oslabených dětí a proč je lékaři raději z tělocviku osvobodí?

Pro běžného tělocvikáře je dnes bohužel daleko pohodlnější a ekonomicky zajímavější vybrat si na začátku školního roku z konkrétní třídy pár sportovních talentů, těm se zvýšeně věnovat a připravovat je cíleně na nějakou oficiální soutěž, pokud možno sledovanou nebo vypisovanou Ministerstvem školství, Českou televizí nebo rozhlasem. Pokud mají jeho svěřenci na soutěži úspěch, má pan učitel vystaráno. Nikoho již nezajímá, že kvůli nadměrné péči o plně zdravé a pohybově nadané děti hrála většina třídy celý rok v "těláku" vybíjenou nebo fotbálek. Zanedbávání pohybově netalentovaných a oslabených žáků začíná nabírat děsivých rozměrů a pokud neuděláme v tomto směru co nejdříve rázné kroky, naše nedůslednost a nevšímavost se nám vymstí. Rodičům i společnosti jako celku.

Pokud se dnes má odborník - tj. učitel tělesné výchovy nebo jiný tělovýchovný pracovník - o někoho zvýšeně starat, jsou to na prvním místě nedostatečně pohybově rozvinuté děti, výrazní ektomorfové, děti obézní, děti s rozvinutými svalovými dysbalancemi atd. Tyto děti mají jeden společný rys. Obvykle mají málo svalové hmoty. Jak již před dvaceti lety napsal významný americký trenér Joe Haverin, je nutné dětem se zájmem o sport na prvním místě udělat svaly a teprve pak se soustředit na nácvik pohybových dovedností. Pokud nemáme kvalitní hardware, nepomůže nám sebelepší software. Jednou z nejvhodnějších pohybových aktivit pro dnešní mládež, pozitivně ovlivňující onen "hardware", je posilování.

Za zdravý rozvoj dětí jsou na prvním místě zodpovědní jejich rodiče. Argumenty o nezbytnosti silové zátěže v pohybovém režimu dětí jsou naprosto přesvědčivé. Nejbezpečnější formou rozvoje silových schopností je pravidelné posilování. Přitom pravděpodobnost, že se dítě naučí správně posilovat v hodinách tělovýchovy na škole je nulová. Stejně je nepravděpodobné, že se dítě naučí správně posilovat samo nebo při občasných návštěvách fitcentra. Proto považujeme za povinnost rodičů sledovat zodpovědně svalový rozvoj svého dítěte a v případě nutnosti včas zasáhnout.

Umět správně posilovat bude ve třetím tisíciletí patřit ke stejným nezbytnostem, k jakým dnes řadíme gramotnost, dokonalé ovládnutí práce na počítači, znalost cizího jazyka nebo umění řídit automobil. Na rodiče, kteří nezajistí gramotnost svého dítěte v oblasti stimulace svalového systému se velmi brzy budeme dívat jako na rodiče, kteří nedokázali své děti naučit číst a psát.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Literatura:
1. BOHÁČKOVÁ, L. (2002): Diagnostika stavu a strukturace zátěže. Učební texty pro kurzy instruktorů fitcenter. Brno, Fitnet.
2. GOLDBERG, B. (1995): Sports nad Exercise for Children with Chronic Health Conditions. Champaign, Human Kinetics.
3. JANDA,  V (1984).: Základy kliniky funkčních (neparetických) hybných poruch. Brno.
4. McENROY,M. (2002): Resistance to exercise.. A social Analysis of Inactivity. Champaign, Human Kinetics.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat