• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Aktivní děti

Před mnoha lety stačilo říci “děti” a hned se každému vybavila představa skotačících neposedů. Jedinou starostí rodičů bylo zajistit pro věčně hopsající vyzáblé potomky dostatek stravy. Na mnoha vytáhlých dětech se doslova dala spočítat žebra. Oblíbenou větou rodičů bývalo: “pořádně jez nebo dostaneš souchotiny”. Zdravé děti byly automaticky pohybově aktivní.

Dnes již dělíme děti na aktivní a neaktivní. A těch druhých začíná být převaha. Dnešní děti musí rodiče spíše od jídla odhánět než je k němu nutit z obavy ze souchotin. Těch se dnešní děti bát nemusí. Zato jim hrozí obezita a na ni navazující choroby. Ty však přichází s jistým zpožděním a tak je nesnadné před nimi děti varovat. Dnes musí rodiče své děti strašit nemocemi, které jim hrozí z nedostatku pohybu. A těch by se děti skutečně měly bát.

Zhruba 16% amerických dětí spadá do kategorií “s nadváhou” nebo “obézní”. Praxe přitom prokázala, že 85% obézních adolescentů se stává obézními dospělými. Buclaté děti prostě z tloušťky “nevyrostou”. Jinak řečeno, pokud rodiče dopustí, aby jejich dítě výrazně nabralo hmotnost, prokazatelně mu škodí. Zodpovědnost za obezitu dětí nelze svádět na společnost nebo na školu. Primárně je hmotnost dětí problémem výchovy v rodině.

Proces přenosu obezity z mládí do dospělosti je prokázán. Není ale zjištěn jeho mechanismus. Ten se proto stává předmětem bádání. Dr. Robert W. Blum z Johns Hopkins University zjišťoval účinek výuky tělesné výchovy a spontánní pohybové aktivity na hmotnost v dospělosti u 3.345 adolescentů na střední škole. Výzkum dostal název “the National Longitudinal Study of Adolescent Health”. V roce 1996 vyplnili žáci dotazník, v němž uvedli, jak často se účastní pohybových činností jak ve škole, tak i mimo ni.

V letech 2001-2002 pak účastníci výzkumu oznamovali svoji aktuální hmotnost. Na základě vyhodnocení dotazníků byli na začátku výzkumu žáci rozděleni do tří skupin. První skupina shrnovala žáky, kteří se věnovali jízdě na kolečkových bruslích, skateboardu, rollerbladingu a jízdě na kole, do druhé spadali ti, kteří hráli basketbal, baseball, softball, fotbal nebo plavali, ve třetí skupině byli gymnasté, běžci, chodci, karatisté, tanečníci a ti, kteří skákali přes švihadlo.

Pravděpodobnost obezity po pěti letech byla o 28% snížena u těch adolescentů, kteří absolvovali hodinu tělesné výchovy každý den a o 48% u těch, kteří se věnovali jízdě na kole, skateboardingu, rollbladingu a rollskating - a to více jak 4x v týdnu. Míčové hry nebo plavání 3-4krát v týdnu vedlo k redukci rizika obezity jen o 20%. Aktivity třetí skupiny neměly žádný pozitivní vliv na hmotnost. Pokud se účastníci výzkumu věnovali pohybovým aktivitám méně jak 3krát v týdnu, nebyl zjištěn žádný pozitivní vliv na hmotnost po pěti letech. Každá hodina školní tělesné výchovy snižovala riziko obezity po pěti letech o 5%. U obézních dětí ale účast na školní tělesné výchově nevedla k pozitivním změnám hmotnosti.

Musím se přiznat, že mi uniká smysl tohoto výzkumu. Vědci víceméně po mnoha letech bádání zjistili, že voda neteče do kopce, ale z kopce. Tedy že kdo se více a intenzivněji pohybuje, vydá více energie, a tedy ukládá v těle méně energie do zásob. To ale věděly již naše negramotné pra-pra-babičky. Na to nemuseli páni vědci dvacet let studovat. Nechápu, proč stát uvolňuje na podobné rádoby-výzkumy peníze. Jsem si jist tím, že by se našly lepší způsoby jejich uplatnění.

Současná epidemie obezity v USA přijde tuto zemi, resp. její daňové poplatníky, odhadem na 117 miliard dolarů ročně. To jsou skutečně velké peníze. Prevence vzniku obezity případně léčba rozvinuté obezity je přitom poměrně finančně nenáročná. Lidé se musí více pohybovat. Pohyb přitom musí být takový, aby zastavil dnes všudypřítomnou ztrátu aktivní tělesné hmoty. Protože tato ztráta navozuje pokles bazálního výdeje energie. A bazální výdej energie představuje zhruba tři čtvrtiny denního energetického výdeje člověka dnešní doby.

Autoři komentovaného výzkumu apelují na vládu, aby zajistila zdroje pro kvalitní programy pohybové aktivity pro mládež. To je naprosto scestný a nesmyslný závěr. Za svoji hmotnost musí zodpovídat každý sám. Za hmotnost dětí musí nést zodpovědnost jejich rodiče. Pokud přijmeme vědci navržený přístup k tělesné hmotnosti, vznikne úřad, v němž se budou za peníze daňových poplatníků poflakovat další úředníci. Ti budou plodit výzkumy, koncepce, brožury a jednorázové akce. Ale počty obézních budou dále narůstat.

Tuk se v lidském těle může ukládat pouze v případě, kdy přívod energie převyšuje její výdej. To je prostý, ale neměnný přírodní zákon. Energii vydává tělo při údržbě aktivní tělesné hmoty, při zpracovávání přijaté potravy a při pohybu. Aby tělo našeho dítěte neukládalo energii do zásob, musíme dbát na to, aby se jeho pohybový systém řádně vyvíjel a aby se dostatečně denně pohybovalo. Děti v minulosti pomáhaly rodičům se zajišťováním chodu domácnosti. Pracovaly přitom mnohem tvrději, než většina současných dospělých. A byly zdravé a štíhlé. Jejich těla byla svalově plně rozvinutá. Přitom většina z nich jedla v porovnání se současnými dětmi podstatně méně.

Z našeho života zmizely formy pohybu, který zajišťoval plný rozvoj pohybového ústrojí dětí i dospělých. Proto je soudný člověk musí do života svého i života svých dětí vědomě zařadit. Ideální prostředí pro toto zařazení je fitcentrum. Jednotlivé stroje umožňují vystavit svaly zátěži, která v nich vyvolá prospěšné fysiologické pochody. Pochody, které zvýší hodnotu výdeje energie a tím zabrání ukládání tuků do zásob. Naše těla vlivem cvičení ve fitcentru dosáhnou optimální kompozice. Budou mít dostatek svalů a dalších metabolicky aktivních tkání a přiměřené množství zásob energie ve formě tuku.

Na to nepotřebujeme vědce ani úředníky. Na to stačí logicky uvažovat a nebýt líný.

LITERATURA:

1. GROCH, J. (2008): Physically Active Teens Less Likely to Become Overweight Adults. In.: MedPage Today, January 07. 
2. MENSCHIK, D, et al. (2008): Adolescent physical activities as predictors of young adult weight. In.: Arch Pediatr Adolesc Med; 162: 29-33. 
3. PHEND, C. (2007): Childhood Obesity Brings Heavy Heart Disease Burden in Adulthood. In.: MedPage Today, December 05.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat