• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

http://www.fitnet.cz/resources/upload/foto_1389.jpg

Při jednom pořadu o obezitě před několika lety na stanici Prima seděla v kruhu silnějších žen “paní doktorka”. Zopakovala obecně známá rizika, spojená s obezitou, a pak řekla: “Nyní vytáhnu kouzelné kolečko. Paní, řekněte mi, jak jste vysoká a kolik vážíte”. Pak chvilku točila “odbornice” s “kouzelným” kolečkem a nakonec vítězně oznámila: “Váš Body Mass Index (BMI) je 26,7, máte nadváhu, musíte zhubnout”. Poté jsem vstal a televizi zhasl. Nerad se dívám na nekvalitní pořady. Na pořady, v nichž rádoby-odborníci matou lidi a šíří nesmysly.

Na pořadu mne rozzlobilo to, že paní doktorka byla uvedena jako “odbornice na otázky kontroly hmotnosti”. To, co presentovala byla snůška zastaralých názorů a prokázaných nepravd. Radila hlavně jak držet dietu, pohyb z pohledu kontroly hmotnosti těla sice přímo neodmítla, ale vyjadřovala se o něm jako milionář o pětikoruně. Jen tak mimochodem doporučila půlhodinovou chůzi. Ani půl slova o kompozici těla, bazálním metabolismu, sarcopenní obezitě, anabolických procesech a dalších podstatných konceptech.

Vystupoval jsem několikrát v televizi a vím, že je zde člověk vždy silně nervózní a dost pod tlakem atmosféry a režiséra. Musí se omezovat na základní informace a nemá prostor objasnit dostatečně všechny podrobnosti. Přesto byl výkon paní doktorky hanebný. Představil jsem si lidi, kteří nemají o problému tolik znalostí jako já a dospěl jsem k závěru, že informace, které z programu načerpali, jim spíše uškodily než prospěly.

Pohyboval jsem se více jak čtvrt století ve světě kulturistiky. Znal jsem sportovce, jejichž BMI dosahoval hodnot nad 30 kg/m² a přitom u nich lékaři naměřili méně jak 5% tuku. Měli mimořádně vyvinuté svaly. Znal jsem z jiného prostředí ženy s BMI na hladině 22 kg/m². Odhaduji, že měly více jak 35% tuku. Pohled na ně naznačoval, že mají málo svalů a ostatních metabolicky aktivních tkání. V roce 1979 jsem četl knihu “Physical fitness - a way of life”. V ní jsem našel poučnou větu “Postavte se nazí před zrcadlo plné délky. Vidíte-li tuk, jste  tlustí”. Touto větou je dobré se řídit.

Není důležité, kolik vážíme. Jaké číslo se ukáže, když se postavíme na váhu. Důležité je, kolik máme svalstva. Sval je metabolicky velmi aktivní tkáň, která odebírá z krve glukosu. Svojí kapacitou je svalstvo schopno citlivě regulovat množství cukru v krvi. Svaly v klidu metabolizují (využívají na tvorbu energie pro své okamžité potřeby) především TUKY!!! Čím více máme svalů, tím více energie denně vydáme, tím více tuků využijeme pro potřeby organismu a nemusíme je tedy ukládat do zásob. I když jen sedíme nebo ležíme. Výdej energie u svalnatého člověka může být v porovnání se stejně vážícím člověkem s nevýhodnou kompozicí těla (málo svalů, hodně tuku) až o 500 kcal za den vyšší. Při stejné fyzické zátěži! Oněch 500 kcal je ekvivalent dvou až tří hodin chůze!

O nepřesnostech konceptu BMI, definovaném v letech 1830-1850 belgickým matematikem Adolfem Queteletem, jsem  přednášel již na školení trenérů kulturistiky v roce 1977 v Blansku. Přesto se jeho užívání od té doby spíše rozšířilo. Ke škodě celé populace. Lidé, kteří se nechali ovlivnit  paní doktorkou s kouzelným kolečkem a “soustředí se na udržení nízké hodnoty BMI, ohrožují své zdraví a životy”.

Tato slova použili odborníci ze známé MAYO CLINIC ve svém článku v uznávaném lékařském časopise “Lancet”. “Zjistili jsme, že pacienti s nízkou hodnotou BMI mají vyšší riziko úmrtí na nemoci srdce než pacienti s normální hodnotou tohoto indexu. Navíc lidé s nadváhou mají vyšší pravděpodobnost přežití při nemocech srdce a mají méně problémů než lidé s normální hmotností”.

Tyto závěry si vědci “nevycucali z prstu”. Došli k nim na základě podrobného porovnání dat z desítek výzkumů, hodnotících přísně zdravotní stav 250 tisíc lidí, trpících nemocemi srdce. Přesná měření jasně prokázala, že vyšší hmotnost nepředstavovala pro pacienty zdravotní riziko. Naopak nízká hodnota BMI znamenala velmi reálnou hrozbu. Sto let starý vzorec hodnocení tělesné hmotnosti je v dnešních podmínkách nejen nepřesný, ale doslova zavádějící. Škodlivý.

Odborníci dnes již prostě nemohou zjednodušeně tvrdit, že vyšší hodnota BMI představuje zdravotní riziko. “Je nezbytné hledat jiná kritéria, umožňující spolehlivě posoudit zdravotní riziko zvýšené hmotnosti v konkrétním případě”, prohlásil vedoucí výzkumu Francisco Lopez-Jiminez. “Nechceme říci, že obezita neškodí. V USA se podílí na 250 tisících a ve Velké Británii přispívá svým nezanedbatelným dílem k 30 tisícům předčasných úmrtí ročně. Více dnes škodí zdraví jen kouření.  Index tělesné hmotnosti je ale nepřesný, zavádějící a při nesprávné interpretaci nebezpečný”.

Nabízí se řada jiných indexů - Verdonckův Index, Röhrerův Index, poměr množství svalů k výšce těla (M cm), poměr pas/boky (WHI ratio), Index centralizace tuku, poměr pas/výška, poměr aktivní tělesné hmoty k množství tuku (Lean/fat ratio) a další. Většina z nich ale vyžaduje aplikaci složitějším postupů měření a náročnější výpočty.

Normální člověk se ale k podobnému přesnějšímu měření pravděpodobně nedostane. Čím se tedy řídit? Moje odpověď zní: “Zdravým rozumem”. Když Alfred Quetelet konstruoval svůj index, vypadal svět totálně odlišně. Lidé každý den několik hodin chodili, vykonávali těžké práce na stavbách, na polích, v lesích a v továrnách. Svaly většiny populace byly denně zatěžovány v celém spektru pohybových režimů, od lehké práce po dřinu na hranici individuálních možností. Proto byly svalový i kosterní systém robustní.  Pokud byla u někoho hodnota BMI vysoká, bylo to proto, že měl nadměrné zásoby tuku.

Dnes je svalový systém chronicky nedostatečně stimulován. Proto máme většinou málo svalů. Čím nižší je náš BMI, tím méně svalů obvykle máme. Naopak vyšší hodnota BMI sice naznačuje, že máme pravděpodobně nadbytek tuku, ale současně naznačuje, že to s našim svalstvem není tak špatné. A svaly nutně potřebujeme. Sval je přirozenou zásobárnou aminokyselin pro potřeby imunitního systému a systémů, zodpovědných za obnovu tkání po nemocích a operacích. Proto jsme po každé nemoci, při níž se zrychlují ztráty bílkovin, více ohroženi pokud je náš BMI nízký v porovnání s těmi, kteří při vystoupení na váhu vidí vyšší hodnotu své hmotnosti.

Aerobní aktivity urychlují ztráty tuku. Současně ale nechrání svaly. Jakmile jde naše hmotnost dolů, ztrácíme jak tuk, tak i svaly. Abychom ztráty svalstva minimalizovali nebo dokonce navodili v těle podmínky pro svalový nárůst, musíme posilovat. Cvičit ve fitcentru na přístrojích s měnitelnou zátěží. Tyto přístroje nám umožní navodit zátěž, vedoucí k růstu svalů. Čím více máme svalové tkáně, tím nižší je riziko vzniku nemocí srdce, diabetu, insulinové resistence a sarcopenní obesity. Tím vyšší je naše tělesná i mentální zdatnost a výkonnost, tím kvalitnější je náš život.

Nejvíce mají ve fitcentrech cvičit lidé, ohroženi nemocemi srdce - lidé starší, lidé po prodělaných nemocech, zraněních a operacích. Protože tito lidé obvykle nemají dostatek informací, jak ve fitcentru správně cvičit, je pro ně výhodná spolupráce s odborníkem. Kdo spoléhá jen na nízkou hodnotu BMI, může předčasně a zbytečně zemřít. Neměli bychom jen trpně sledovat, jak jde naše výkonnost dolů, jak nám ubývají svaly a zvyšuje se množství tuku. Je lepší aktivně své šance na delší a kvalitnější život podpořit. Cvičením pod dohledem odborníka.

Smyslem článku není naprosto odsoudit BMI jako pomůcku pro posouzení stavu organismu. Jen je nutné výsledek správně interpretovat. I s tím vám nejlépe pomůže odborník. Může použít mnoho přesnějších postupů diagnostiky vašeho stavu zdatnosti. Když zjistíte kde jste, můžete s pomocí odborníka přesněji určit trasu, která vás dovede tam, kde chcete být.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. ACSM (American College of Sports Medicine) (1998): Position Stand - Exercise and Physical Activity for Older Adults. In.: Med. Sci. Sports Exerc., Vol. 30, No. 6.
2. ACSM (American College of Sports Medicine) (1997): Exercise Management for Persons with Chronic Diseases and Disabilities. Champaign, Human Kinetics.
3. BRUESS, C., RICHARDSON, G. (1992): Decisions for health. Dubuque, WCB Publishers.
4. EVANS, WJ, (2000): Aging and Malnutrition: Treatment Guidelines. Medscape.
5. GETCHELL, B. (1979): Physical Fitness - a Way of Life. New York, Willey and sons.
6. ROUBENOFF, R., CASTANEDA, C. (2001): Sarcopenia: Understanding the Dynamics of Aging Muscle. JAMA, Vol. 286 No. 10, September.
7. WHO/FAO (2003): Diet, nutrition,  and the prevention of chronic diseases. Geneva, World Health Organization.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat