• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Jaká hmotnost je zdravá?

Některé výrazy a slovní obraty bereme jako samozřejmé a již dále nepátráme po jejich přesném obsahu či významu. Do kategorie nevyjasněných pojmů patří i slovní spojení “správná hmotnost”. Když položíte stovce lidí otázku, co považují za vhodnou tělesnou hmotnost, každý vám dá jinou odpověď. Nejednotné jsou i odpovědi odborníků. A tak někteří lidé chodí spokojeně po světě, i když se po jejich vystoupení na váhu ukazatel zastaví až u třímístného čísla. Nebo hovoříme s pěknou, souměrnou, štíhlou dívkou, která si zoufá nad tím, že nesplňuje maximalistická kritéria nějaké extrémisticky pojaté knihy o zdraví, zdatnosti nebo kráse. Slyšíme neustále o rizicích, spojených s nadváhou a podváhou. A nemáme většinou jasno v tom, co je vlastně zdravá váha.

Dlouhá léta se lidé o svoji hmotnost téměř vůbec nestarali. Starala se za ně příroda. Období nedostatku byla dlouhá a častá. Střídala je poměrně krátká období dostatku až nadbytku. V nich se ale stačilo tělo jen vrátit k hmotnostnímu průměru. Na nějaké nadměrné nakupení tuků v pase nebo na bocích byla období dostatku příliš krátká. Když už bylo něco navíc, myslelo se na zadní kolečka. Zimy byly dlouhé a Tesco nebo Delvita neexistovaly. Pokud se zima protáhla, muselo se vystačit s tím, co bylo ve spíži. Proto se udilo, zavařovalo, nasolovalo, sušilo. Čím více stravy se podařilo uskladnit a uchovat, tím nižší bylo riziko smrti hladem.

To nám dnes může připadat jako pohádka. Žijeme v rozmařilé době dlouhodobého nadbytku. Odnaučili jsme se ukládat si jídlo do zásob, vážit si každého sousta. Nezavařujeme, neudíme, neskladujeme ovoce na zimu. Zajdeme pohodlně do supermarketu a co potřebujeme si vezmeme z regálu, zaplatíme, dáme do auta a odvezeme domů. Stejně tak si nevážíme jiných věcí. Co se nám zrovna nehodí, vyhodíme a jdeme si koupit výrobek vonící novotou. Když se dostaneme do finančních potíží, začneme křičet a společnost nám pomůže. Smrt hladem nikomu akutně nehrozí.

Větší problémy máme s přejídáním a obezitou. Protože naše tělo se neřídí stejnými principy rozmařilosti jako my. Má v sobě pevně zabudovány zákony sebezáchovy. Pokud do něj vpravíme nadbytek energie, nevyhodí ji, jako my například vyhodíme shnilé jablko nebo ztvrdlý bochník chleba do odpadkového koše. Tělo umí dodanou energii dokonale zavařit, udit, nasolit a usušit. Vše, co do našeho uzavřeného systému vstoupí, je jím buď využito nebo uloženo do zásob. A protože do svých systémů neustále energii dodáváme, ale jen zřídka ji využijeme, je toho na ukládání habaděj.

Tak, jak se šetrná hospodyňka brzy naučí bezchybně zavařovat, udit a sušit, naučí se i naše tělo zručně ukládat přebývající energii. Vytvoří si na to odpovídající prostory. Obvykle v oblasti pasu a boků. Když to nestačí, otevře nové skladovací pobočky ve frekventované oblasti kolem střev. Donedávna se tvrdilo, že množství tukových buněk je nastaveno v mládí a poté již dochází jen k naplňování vytvořených zásobáren. Existující buňky se tak u obézních zvětšují k prasknutí. Tento koncept byl označen termínem hypertrofická obezita (hypertrofie = nadměrné zvětšení orgánu nebo jeho části způsobené zvětšením jednotlivých buněk, jejichž počet se přitom nemění). Dnes se vědci shodují v názoru, že tělo v okamžiku, kdy jsou naplněny stávající tukové buňky, přistupuje k tvorbě nových. Hovoří o hyperplazické obezitě (hyperplazie = zvětšení orgánu nebo jeho části způsobené zmnožením počtu buněk). Tento názor zastávají například špičkoví fysiologové Wilmore a Costill (1999).

Jak tedy poznat, zda je naše hmotnost přiměřená a tím i zdravá? Osobně považuji za nejlepší onen návod, který jsem našel v roce 1979 v knize “Physical fitness - a way of life”. Autor jej definoval naprosto srozumitelně: “Postavte se nazí před zrcadlo plné délky. Vidíte-li tuk, jste tuční”. Lidské tělo má být souměrné a pevné, jednotlivé tělní segmenty mají být s optimálních poměrech. Drobné odchylky od ideálu jsou nepodstatné. Pokud nám ale v pohledu na nohy brání převislé břicho, není něco v pořádku a měli bychom zhubnout.

Posuzování postavy před zrcadlem má ale jisté zádrhele. Pokud se štíhlý muž, pravidelně posilující, postaví před zrcadlo,a přitom světlo na jeho tělo svítí zepředu, vypadá tělo ploché a nevýrazné. Pokud svítí světlo z boku, objeví se kontury svalů a celkový dojem je podstatně příznivější. Pokud je při kulturistické soutěži chybně nasvíceno pódium, vypadají soutěžící ploše a nevýrazně. Jakmile se osvětlení zlepší, vidí diváci mnohem výraznější svalový rozvoj soutěžících. Při posuzování těla záleží hodně i na barvě pokožky a na postoji. Pokud se uvolníme, povolíme břicho, shrbíme se v zádech a posuneme hlavu dopředu, vypadáme nepěkně, i když nemáme nadváhu.

Dlouhou dobu se lidé řídili při posuzování své hmotnosti vzorečkem podle Brocka. Výška v centimetrech mínus sto odpovídala ideální hmotnosti. Muž vysoký 182 cm má podle tohoto pohledu ideální hmotnost 82 kg. Později se prosadily postupy hodnocení, postavené na složitějších výpočtech. Verdonckův Index, Röhrerův Index, ještě později ponderální index a řada dalších. Lidé si rádi opisovali jednotlivé vzorečky pro výpočet a následně se snažili svoji hmotnost přiblížit vypočítanému výsledku.

Podle jednoho z oblíbených vzorečků, Verdonckova  vzorce pro výpočet ideální hmotnosti: IH = [(0,75 . výška v cm) - 62,5] mi vyšlo, že bych měl  vážit 74 kg. Moje hmotnost se přitom zhruba 40 let pohybuje při výšce 182 cm v poměrně úzkém rozmezí 78-82 kg. Podle měření na tělovýchovném lékařství se množství tuku v mém těle pohybuje v rozpětí 13,5-14,5%, množství aktivní tělesné hmoty v rozmezí 68-70 kg. Přitom vzorové tabulky mi v mém věku dovolují mít až 19% tuku a množství ATH při mém věku a výšce má být někde mezi 51-63 kg. Pokud bych uvěřil výpočtu podle Verdoncka a chtěl snížit svoji hmotnost na 74 kg, ztrácel bych jen prospěšnou aktivní tělesnou hmotu. Snížil bych tím svoji zdatnost a oslabil své zdraví. Není pravda vše, co je napsané.

V současném nepřirozeně příznivém prostředí se musíme řídit zdravým selským rozumem. Žádný vzoreček nám nepomůže. Oblíbené je hodnocení hmotnosti pomocí Body Mass Indexu. BMI = hmotnost / výška v metrech na druhou. Při výšce 182 a váze 82 kg je můj BMI 24,8. Podle tabulek se pohybuji těsně pod hranicí nadváhy (normální hmotnost 18,5-25,0, nadváha 25,1 -30,0). Přitom podle hodnot množství tuku a aktivní tělesné hmoty mám k nadváze nebo obezitě velmi daleko.

Vynikající kulturista Pavol Jablonický (na snímku) dopadá při hodnocení podle BMI ještě hůře. Při výšce 174 cm se jeho hmotnost při soutěžích pohybuje i nad 95 kg. Přitom množství tuku v jeho těle nepřesáhne ve vrcholné formě 5%. Běžný štíhlý mladý muž má zhruba 15% tuku, obézní mívají až 40% tuku a více. Při uvedené výšce a hmotnosti se BMI Pavola Jablonického, štíhlého, svalově dokonale rozvinutého sportovce, pohybuje nad hodnotou 31 kg.m², která jej nemilosrdně řadí do kategorie “obézní”. Většina lékařů by se nad uvedeným číslem zamračila a doporučila by hubnutí. Přitom snad nikdo  nemá k obezitě dále než tento skvělý kulturista.

Zdravá je hmotnost, která nám vyhovuje, při níž se cítíme dobře, máme pocit zdraví, jsme výkonní a aktivní. Váhu doma mít máme, ale nemusíme na ní neustále postávat a řídit se tím, co vidíme na ukazateli. Kdo chce ušetřit za váhu, má chodit do fitcentra. Cvičení na přístrojích, kladkách a s činkami stimuluje náš svalový systém. Svaly zvyšují klidový výdej energie, brání tak vzniku pozitivní energetické bilance. Pokud cvičíme, můžeme se dosyta najíst. Přijatou energii spotřebují naše svaly buď při cvičení nebo v klidu. Tělo nezvyšuje množství tuků v situaci, kdy je jeho svalstvo plně rozvinuté. Svaly totiž v klidu metabolizují (využívají pro své energetické potřeby) především tuky (75-90%). Čím více svalů máme, tím nižší je riziko nezdravé nebo nevhodné hmotnosti těla. Je to prosté.

Žena je člověk, člověk má svaly, nezatěžované svaly atrofují. Tato věta jasně definuje význam posilování pro ženy. Ženy mají od přírody méně svalové hmoty, nejsou povzbuzovány k silovým činnostem a proto ztrácí svalovou hmotu rychleji než muži. Ztráta svalů negativně ovlivňuje tvar těla a především vede k výraznému poklesu hodnoty bazálního výdeje energie. Žena, která se nestará o stav svých svalů se v druhé polovině života stává redukovaným systémem, který vydává nepřiměřeně malé množství energie. Žena s malým množstvím svalů je odsouzena buď k obezitě nebo k omezování příjmu potravy po zbytek života. Obvykle k oběma těmto pohromám.

Ženy potřebují cvičení ve fitcentru více jak muži. Nejprve se musí naučit využívat zařízení fitcentra pro své potřeby. S tím jim nejlépe mohou pomoci zkušené fitness konzultantky nebo osobní trenérky. Čím dříve žena začne zlepšovat stav svého svalového systému, tím lépe. Čím nižší sílu žena má, tím menší stimul je schopna na svaly vyvinout. Lépe se písek přehazuje lopatou než dětskou lopatičkou.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. GETCHELL, B. (1979): Physical Fitness – a Way of Life. Tuscon University.
2. KOLOUCH, V. (1999): Vliv posilování na vybrané komponenty zdravotně orientované zdatnosti. Praha, Universita Karlova. Disertační práce.
3. WILMORE, JH, COSTILL, DL. (1999): Physiology of sport and exercise. Champaign, Human Kinetics.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat