• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Je normální mít nadváhu?

Odborníci z oblasti biologie a medicíny jsou ohromeni tempem, jakým se zvyšuje výskyt nadváhy a obezity na celém světě. Světová zdravotnická organizace (WHO) používá při popisu globálního šíření nadměrných tukových zásob termíny “pandemie” nebo “globesita”. Na celém světě je podle WHO jedna miliarda osob s nadváhou (BMI 25,0-30,0 kg/m²) a přes 320 milionů obézních (BMI nad 30 kg/m²). Za doslova děsivý považují experti vzestup obezity u dětí. Podle zpráv WHO je dnes na světě více jak 22 milionů obézních dětí ve věku pod 5 let. Přitom podstatný vzestup výskytu nadváhy a obezity nastal až koncem sedmdesátých let dvacátého století. Obezita představuje jednu z nejvážnějších hrozeb pro lidstvo v následujících stoletích. Podle zjištění lékařů na 80% onemocnění diabetem, 70% onemocnění srdce a cév a 42% rakovin tlustého střeva a prsu se významně podílí nadměrné nakupení tuku v těle. Obezita je spouštěcím faktorem u 30% onemocnění žlučníku a podílí se na 26% případů hypertenze (Bagchi, Preuss, 2007).

Přes tato varovná čísla se děsivá vlna obezity nezastavuje, ale zasahuje stále větší segment společnosti. Proto se touto problematikou začínají zabývat kromě lékařů i ekonomové. Finanční ztráty, způsobené obezitou, začínají ohrožovat dosud funkční systémy zdravotního a sociálního pojištění. Přes prokazatelné, doslova děsivé dopady obezity na život jedinců a společnosti se zdá, že je zvýšená tělesná hmotnost veřejností stále více akceptovaná. Dokazuje to alespoň jedna z nejnovějších studií., jejíž výsledky publikovali Frank Heiland, docent katedry ekonomiky Floridské University a Mary Burke, ekonomka z Federal Reserve Bank v časopise “Economic Inquiry”. Autoři tvrdí, že rostoucí počet obézních se navzájem utvrzuje v tom, že mít nějaké to kilo navíc je společensky akceptovatelné. Norma přijatelné postavy se podle vědců v posledních desetiletích podstatně zvýšila.

Tento trend je ale zničující, protože ve stejnou dobu, kdy se prosazoval, prokázali lékaři devastující vliv nadměrného nakupení tukové tkáně na zdraví postižených. Roli zde pravděpodobně hraje spíše psychologický aspekt úlevy z poznání, že “nejsme sami, kdo má nějaké to kilo navíc”. Proto s rostoucím počtem obézních se stává obezita obecně přijatelnější. Výzkum mimo jiné prokázaly, že obézní muži mají tendenci si vybírat za životní partnerky obézní ženy, obézní ženy pak preferují obézní muže. Genetická vnímavost vůči obezitě se tak u dětí obézních párů stává faktorem, který přispívá k vyšší pravděpodobnosti nárůstu tuku.

Ve své práci “Sociální dynamika obezity” představují autoři studie matematický model dopadu obezity na ekonomiku, definují biologické a sociální dopady, způsobené změnami tělesné kompozice a nadměrným nakupením tukové tkáně. Upozorňují na riziko, které představují přijeté zkreslené normy vzhledu. Tvrdí, že od začátku osmdesátých let se náklady na zakoupení jedné kilokalorie energie ve stravě snížily o zhruba 36%. Pokles ceny potravin se však zastavil okolo roku 1990. Přesto se procento osob s nadváhou a osob obézních dále zvyšuje. Cena potravin tedy zjevně nebude nejvýznamnějším faktorem rozvoje obezity.

Heiland a Burkeová zjišťovali změny hmotnosti u žen ve věku 30-60 let v letech 1976 až 2000. Zjistili, že hmotnost průměrné ženy se na toto období zvýšila o zhruba 9 kg, přesněji o 13,5%. U obézních žen byl zaznamenán dokonce vyšší nárůst hmotnosti a to o 18,2%, což představuje vzestup hmotnosti ze 117 kg na 138 kg. Výzkumníci se dále žen vyptávali, jakou hmotnost považují pro sebe za optimální. V roce 1994 vážila průměrná žena 66,5 kg a za přijatelnou považovala pro sebe hmotnost 60,0 kg. V roce 2002 vážila průměrná žena 69,5 kg a za přijatelnou pro sebe považovala hmotnost 61,5 kg. Skutečnost, že jsou dnes ženy ochotny přijmout vyšší tělesnou hmotnost, považují autoři studie za důsledek nižšího společenského tlaku na udržení štíhlosti. Za varující označili vědci i fakt, že 87% Američanek, včetně 48% obézních, označilo svoji hmotnost za “společensky přijatelnou”.

V tisku často najdeme články o poškozeních zdraví, způsobených anorexií a bulimií. Přitom těmito chorobami trpí zhruba 1-3% žen, většinou mladých. Přesto se tématu extrémního omezování příjmu potravy věnuje nepřiměřená pozornost. Méně zájmu vyvolává nadměrný příjem potravy nebo spíše nedostatek pohybu. Nadváha a obezita postihuje přitom více jak 70% žen středního a staršího věku. I to je výsledek sociálního tlaku, který vyvolává vysoký výskyt obézních. Přitom zdravotní dopady obezity na zdraví populace jsou doslova děsivé.

Obezita a na ni navazující chronické neinfekční nemoci představují podle WHO “největší nebezpečí, před kterým kdy lidstvo ve své historii stálo”. Měli bychom tedy proti nárůstu tuku celý život bojovat. Podle našeho názoru je zásadním krokem v prevenci i léčbě obezity zvýšení výdeje energie. Toho nejlépe dosáhneme cvičením, které v těle navodí anabolické prostředí a tím i vzestup množství svalové tkáně. Omezování potravy je v boji s tukem slepá ulička.

LITERATURA:

1. BAGCHI , D. PREUSS, GH. (2007): Obesity, Epidemiology, Pathophysiology and Prevention. London, CRC Press, Taylor and Francis Group.
2. BRAY, GA, RYAN, DH. (2006): Overweight and the Metabolic Syndrome: From bench to Bedside. New York, Springer.
3. Science Daily (2007): Fat Is The New Normal

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2007 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat