• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Kdo může za obezitu?

Obézních na celém světě soustavně přibývá. Nejvíce postižené jsou průmyslově rozvinuté země. Obezita ale začíná být velkým problémem i v zemích, kde donedávna umírali lidé hladem. Světová zdravotnická organizace WHO označila v řadě zásadních materiálů obezitu za největší hrozbu naší civilizace ve třetím tisíciletí. Nadměrné nakupení tuku na těle, zvláště pak v oblasti pasu, vede ke vzniku a rozvoji metabolického syndromu, diabetu, nemocí srdce a dalších “chronických neinfekčních onemocnění”. Obezita postihuje stále mladší ročníky. Přesunula se z pozdní dospělosti do středního věku. V posledních desetiletích ohrožuje i děti a dospívající. Ve Velké Británii si dali nedávno vznešený cíl. Dosáhnout toho, aby v roce 2020 byl počet obézních dětí zhruba stejný, jako v roce 2000. Přitom od roku 1980 do roku 2000 se počet obézních dětí zvýšil trojnásobně. Cílem tedy není optimální stav, ale stav, označovaný v roce 2000 za tragický.

O obezitě se neustále píše, hovoří se o ní v televizi a rozhlase, pořádají se na toto téma přednášky a různé “hurá akce”, na nichž se zájemcům vypočítá BMI nebo odhadem zjistí procento tuku. Tím to obvykle končí. Počet tlouštíků se v praxi nejen nesnižuje, ale dále varovně narůstá. Stále více se také od sebe liší doporučení jak zabránit vzniku a rozvoji nadváhy a obezity. Osobně zastávám teorii osobní zodpovědnosti za stav vlastního organismu. Jak uvádím na stránce “fitnet.cz”, “Naše tělo je dům. Dům, v němž budeme žít celý život. Dům, z nějž se vystěhujeme jen jednou - a to navždy”. Musíme mít eminentní zájem dělat vše pro to, abychom většinu života strávili v komfortu. Jenže komfort není a nikdy nebude zadarmo. Musíme pro vytvoření a udržení komfortu něco dělat. Například se vystavovat občasnému diskomfortu. Cvičit nebo se omezit v jídle.

V poslední době se ale stále častěji setkávám v opačným názorem. Dá se shrnout do věty: “Zapomeňte na  omezování stravy, nezdržujte se cvičením. Obezita je důsledkem moderního života. Vzestup hmotnosti není chyba jednotlivce, ale problém společnosti”. Ostře s tímto postojem nesouhlasím. Nemám jej rád. Stejně jako nemám rád koncepci lidských práv. Tato koncepce se zvrhla v názor, že “jedinec nemá žádné povinnosti, nemusí se snažit, studovat, pracovat, snášet v životě dobré i zlé. Vystavovat se, ve snaze dostat se ke komfortu, občasnému diskomfortu. Pohodlnější se prohlašovat, že každý má lidská práva. Společnost je povinna se o něj postarat”. Tato koncepce vychovává lenochy, pijavice a vyžírky. Osoby neschopné a neochotné pracovat. Jedince neustále se dovolávající svých práv vyžírat a zneužívat ostatní členy společnosti.

Stejně devastačně působí i názor, že za tvar svého těla nemohu. To snad platí pro jedno promile až jedno procento populace. Utěšovat současné tlouštíky, že za nic nemohou, že jejich svízel je důsledek civilizace a chyb společnosti, je nejen nevhodné, ale mělo by snad být i trestné. Bere obézním sílu vydat se jedinou skutečně ověřenou cestou k nápravě stavu. Odvádí je od nepohodlného, ale prokazatelně účinného řešení jejich neradostné situace.

Nechci tím říci, že bychom neměli na úrovni řízení společnosti provést některé zásadní změny. Měla by se zkvalitnit strava ve školních jídelnách, ze škol by měly zmizet automaty na slazené nápoje, je nutné zkvalitnit obsah hodin tělesné výchovy, rozšířit nabídku sportovních a pohybových aktivit nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče. Města a sídliště mají být koncipována tak, aby umožňovala přístup k nenáročným pohybovým aktivitám typu chůze a kondičního běhu. Každý občan by měl mít v dosahu čtvrt hodiny chůze nebo jízdy automobilem kvalitní fitcentrum.

Již do omrzení opakuji, že mne doslova děsí psychopatický postoj politiků ke cvičení a kultuře. Lidé donedávna příliš necvičili. Neměli k tomu žádný hmatatelný důvod. Většina zaměstnání v sobě zahrnovala poměrně vysoké množství habituální zátěže. Práce v lese, na poli, na stavbách nebo v dolech byly namáhavé až vyčerpávající. Po takové práci nebylo nutné cvičit. Fyzicky pracující člověk se nejlépe zotavil konzumací energeticky bohaté stravy a pohybovou pasivitou. Aby pohybová pasivita nebyla nudná, hráli lidé karty, dívali se na loutky, komedianty, šašky a herce, četli knihy nebo naslouchali hudbě. Proto se také v minulém století nesmírně rozvinulo tzv. “umění”, tj. kina, divadla, koncerty, televize atd..

Charakter současných forem získávání zdrojů obživy je naprosto odlišný od předchozích generací. Proto musí být i naprosto odlišný vzorec odpočinku. Zotavení po pracovní zátěži. Pokud jsme celý den pracovali u počítače, nemůžeme si odpočinout tím, že se posadíme do jiné židle a budeme opět pohybově pasivní. Je jedno, zda sledujeme televizi, sedíme v divadle nebo na koncertě. Vzorec obnovy funkční kapacity živého organismu se dnes podstatně liší od podobných vzorců v minulosti. Musí být aktivní. Musíme v něm nabídnout tělu stimulaci, se kterou se pravidelně setkávalo během svého dlouhého vývoje. Musíme mu nabídnout pohyb. Ve všech jeho škálách. Od pomalé chůze po zátěž na hladině 70-90% možnosti daných svalů.

Politici ale stále myslí v dimenzích minulých století. Subvencují “kulturu”. To jest pasivní formy trávení volného času. Tím je činí levnější a dostupnější. Většina z nich nikdy nečetla větu prof. Boothe: “Jsme první generací lidstva, které předala příroda péči o stav organismu do vlastních rukou”. Dnes se uživíme bez pohybu. Většinou velmi dobře. Nebo lépe řečeno, čím méně se pohybujeme, tím více dokážeme vydělat. Jenže důsledky nedostatku pohybu jsou drastické. Pohybová pasivita vede ke ztrátě svalové hmoty, nárůstu množství zásobního tuku, zásadním změnám kompozice těla, poklesu hodnoty bazálního metabolismu, metabolickým maladaptacím a chronickým neinfekčním chorobám.

Jak zastavit lavinu obezity, která ohrožuje nejen jedince, ale společnost jako celek? Musíme vytvořit podmínky pro to, aby lidé měli možnost změnit současný život ohrožující životní styl. Aby mohli  zdravě jíst a dostatečně se pohybovat. Musíme zdůraznit osobní zodpovědnost za tvar vlastního těla, případně za tvar těla dalších členů rodiny, především dětí. Je nutné (jak se již stalo v Anglii) považovat rodiče zodpovědné za obezitu jejich dětí. Je nutné zastavit státní podporu pasivním formám trávení volného času, tj. nepodporovat televizi, kina, divadla, profesionální sport atd.. A je nutné odsoudit rádoby-vědce, kteří popírají zdravý rozum a tvrdí, že za pivní břicho není zodpovědný pijan piva, ale společnost.

V Británii se 250 expertů shodlo na názoru, že současná epidemie obezity bude trvat ještě nejméně 30 let. Současně odborníci konstatovali, že obezita přijde obyvatelé ostrovů ročně na 45,5 miliardy liber. Škody navozené obezitou jsou tedy ohromné. Zarazila mne ale jistá nedůslednost závěru expertů. Alibisticky snímají vinu z beder jedince a kladou ji na bedra společnosti. S tímto jejich závěrem ostře nesouhlasím. Každý je strůjce svého štěstí. Jak si kdo ustele, tak si i lehne. Pokud posuzuji přístup ke stravě a ke cvičení svých známých, mohu zodpovědně prohlásit, že ti z nich, kteří se zdravě stravují a pravidelně cvičí ve fitcentru (případně jezdí na kole  nebo se věnují jiné dostatečně náročné pohybové aktivitě), nemají nadváhu ani nejsou obézní. Naopak milovníci piva, slazených nápojů, tučných jídel a pohodlí u televize se neustále dohadují, kdo že je “docent” a kdo již “přes-cent”.

Jistě, pro někoho je udržení štíhlé postavy snadnější. Neznamená to ovšem, že když u nás převažuje endomorfní komponenta, hodíme flintu do žita a jen smutně pozorujeme, jak se s rostoucími léty zakulacujeme. To, jak vypadáme dnes, není výsledkem toho, kolik jídla jsme si dnes dopřáli nebo kolik jsme dnes odcvičili sérií cviků. Obezita, nebo obecněji aktuální tvar těla, je výsledkem dlouhodobé sumace vlivů vnějšího prostředí. Množství přijaté a vydané energie. A o těchto vlivech rozhoduje každý z nás svobodně. Nikdo nás nenutí cpát se energeticky hutnými jídly a omezovat svůj pohybový projev na absolutní minimum.

Obezita je vážný problém. Ohrožuje naši civilizaci. Je nutné proti ní bojovat. Tento boj ale musí každý svést sám za sebe. Nesmí se schovávat za “společnost”. Kdo chce být vzdělaný, musí studovat. Kdo chce být štíhlý, musí cvičit a kontrolovat svůj příjem potravy. Společnost může usnadnit nebo zkomplikovat cestu ke vzdělání nebo cestu k pěkné postavě. Pokud nám ale na vzdělání nebo na pěkné postavě skutečně záleží, nemůže nás nic zastavit.

Obezita je výsledkem pozitivní energetické bilance. Do organismu vstupuje více energie než je tímto organismem  využito. Nevyužitá energie se ukládá do zásob. Existují dvě řešení. Snížit příjem energie nebo zvýšit její výdej.  Pokud podstatně snížíme příjem energie, omezujeme i přívod biologicky cenných látek (vitaminů, minerálů). Nedostatek těchto látek může vést k poškození zdraví. Proto je v dnešní době jedinou reálnou cestou prevence obezity zvýšení množství pohybu. V tomto směru je nejvýhodnější formou cvičení ve fitcentru.

LITERATURA:

1. ACSM - AMERICAN COLLEGE OF SPORTS MEDICINE POSITION STAND: “The Recommended Quantity and Quality of Exercise for Developing and Maintaining Cardiorespiratory and Muscular Fitness, and Flexibility in Healthy Adults”. In.: Med Sci Sports Exerc., Vol..22, No. 2,  str.529 – 533, 1990
2. ANDERSEN, RE. (2003): Obesity. Etiology, Assesment, Treatment and Prevention. Champaign, Human Kinetics.
3. BOOTH, FW, CHAKRAVARTHY, MV, GORDON, SE, SPANGENBURG, EE. (2002): Waging war on physical inactivity: using modern molecular ammunition against an ancient enemy. J Appl Physiol 93: 3–30.
4. NIEMAN, DC. (1998): The Exercise-Health Connection. Champaign, Human Kinetic.
5. WHO (2002): The World Health Report 2002 - Reducing Risks, Promoting Healthy Life. Geneva, World Health Organization 2002.
6. WHO/FAO (2003): Diet, nutrition,  and the prevention of chronic diseases. Geneva, World Health Organization.
7. REUTERS (2007): Forget dieting. Obesity a result of modern life. Weight gain not an individual’s fault, British government project finds. MSNBC, Oct. 17.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2007 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat