• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Kvantita a kvalita

Na webu jsem našel zajímavý článek o stravě (viz literatura). Autor hovoří s Hanou Michopulu o české kuchyni. Z textu vyplývá, že strava u nás je obecně na mizerné úrovni. Nejsme již soběstační ve výrobě potravin, dovážíme stále více produktů z Evropské Unie. A to, co dovážíme, je sviňstvo. Proto je také v této zemi největší výskyt rakoviny tlustého střeva na světě. Za možnou příčinu současného neradostného stavu v této zemi paní Micholupu považuje to, že “Italové či Francouzi jsou absolutně zapálení pro to, aby se věci dělaly tradičně, tak, jak jsou zvyklí, jak je to učily jejich babičky - a odmítají vůbec diskutovat o tom, že by se to mohlo dělat jinak. Zatímco my máme tendenci věci trochu šulit a ještě být pyšní na to, jak jsme je zvládli za mnohem míň peněz a mnohem míň času. Ale to u jídla není cesta, jídlo se musí dělat poctivě, protože jinak je to na něm vždycky poznat”.

Když se něco “ošidí”, udělá se to za kratší dobu a nekvalitně, z nekvalitních zdrojů, může se to prodávat levněji. A stále na tom výrobce vydělá. A mnohem více, než ten, kdo provádí danou činnosti tradičně, “tak jak ho to učili jeho prarodiče, rodiče nebo učitelé”. Jenže když koupíte kvalitní sportovní obuv, vydrží vám delší dobu a nezničí vám chodidla. Když koupíte kvalitní stravu, dodá vám více živin a méně zdraví poškozujících chemikálií. Jste zdravější, máte vyšší kvalitu života. Když koupíte kvalitní automobil, jezdíte bezpečněji a většinou i vydáte následně méně za opravy a údržbu či provoz. Tak by se dalo pokračovata dlouho. Jak to definuje staré anglické tvrzení “Nejsem tak bohatý, abych si mohl kupovat levné věci”.

Všechno se má dělat poctivě, protože na všem je nepoctivý přístup poznat. Zdá se, že u nás převládá nekvalitní přístup ke všemu a všude. Máme nekvalitní, zlodějské politiky. A ti nastavili nekvalitní, zlodějské zákony. Nevyplatí se pracovat poctivě. Vyplatí se práci “šulit a ještě být pyšný na to, jak jsem to zvládl za mnohem míň peněz a mnohem míň času”. A tak dnes lidé nejsou ochotni tvrdě pracovat, zlepšovat se, vydávat maximum v každém případě. Všude “šulíme a ještě jsme na to pyšní”. Lidé dnes vyhazují peníze za zbytečnosti a nejsou ochotni je dát za kvalitní výrobky a produkty. Honíme kvantitu a nebereme v potaz kvalitu. Tím likvidujeme ty výrobce a producenty, kteří svoji práci dělají kvalitně a zodpovědně. Když si raději většina koupí hnusné šunty z EU namísto domácího kvalitního produktu, do kterého výrobce investoval odpovídající čas a peníze, když raději většina z nás koupí ošizený a nekvalitní, ale levný produkt, musí zákonitě dojít ke krachu kvalitních výrobců. Zůstanou jen producenti šuntů. To je pravděpodobně základní příčina současné ekonomické krize Evropy.

A tak je naše země zaplavovaná nekvalitou. Nekvalitně pracují úředníci ve většině úřadů, nemůžeme se spolehnout na práci policistů (ti buď sami kradou, případně namísto aby chránili pocitvé obyvatele tak chrání ty, kteří nikdy nepracovali, žijí na podporách a za bílého dne přepadají slušné pracovité lidi), v obchodech jsou stejně jako za komunistů neochotní a otrávení prodavači, výuka na vysokých školách je nekvalitní (buď toho učitelé moc sami neumí, nebo, jak ukázala Universita v Plzni, zlodějští učitelé drze prodávají osvědčení o absolvování studia nebo tituly). Nemá cenu toto téma dále rozvádět, je to na zvracení. Žijeme v neskutečném hnoji!

Dále mne zaujal následující odstavec: “Česká kuchyně je dnes takový skanzen. Je to náš klenot, ale v porovnání s jinými kuchyněmi se léta nevyvíjela, zůstala stejná, jaká byla před půlstoletím. Jenže my jsme se změnili. Dneska víme, že v jídle potřebujeme mnohem méně energie a mnohem víc živin a chuti..... Protože tak, jak česká kuchyně vypadá dnes, to prostě není jídlo do provozu. Chce se vám po něm spát, taky nakynete... Myslím si, že způsobu, jakým dnes žijeme, už prostě neodpovídá”.

Text jasně ukazuje, že se stále chronicky chybně věnujeme více problematice příjmu energie než jejímu výdeji. Je skutečně pravdou, že potřebujeme "mnohem méně energie a mnohem více živin"? Platí to asi pro většinu. Ale řešením není méně energie přijímat, ale spíše více energie vydávat. V celém článku přitom vůbec nikde nezaznívá, že bychom se měli více pohybovat. A to patříme k nejtlustším národům na celém světě! Hlavní příčinou chronické pozitivní energetické bilance je dnes hluboký pokles na straně výdeje energie (Kolouchová, Roberts. Kolouch, 2012). Nepohybujeme se a konzumujeme nekvalitní stravu. Stravu, která nám dodává nadbytek energie a nedostatek živin. Jsme přejezení a přitom podvyživení.

Na tomto jevu se nejvíce podílí nekvalitní strava, která se k nám dováží z Evropské Unie. Z té Unie, která v naší zemi navodila podmínky, při nichž se nevyplácí pěstovat brambory, krávy, prasata, jablka, česnek atd. Protože je levnější tyto komodity dovážet. Jenže když jíme nekvalitní, ošizené blafy z EU, naši tradiční producenti potravin krachují jeden za druhým. Až jednou dojde ke krizi, potraviny ze zahraničí se přestanou dovážet nebo zdraží natolik, že si je nikdo nebude moci koupit. A naši zemědělci nebudou mít dostatek masa, mléka, ovoce a zeleniny ani pro sebe. Pak teprve plně pochopíme, co současní politici této zemi svojí šílenou politikou evropského “do-zadku-lezizmu” nadrobili.

Po roce 1989 se v naší zemi otevřel prostor pro podnikání. A spousta lidí investovala do oblasti fitness. V zahraničí tato oblast prosperuje. Je kvalitní. Nerozvíjí se tam jen fitcentra. Tedy jistý “hardware”. S cvičením souvisí “know-how”, tedy vědět jak cvičit. Jistý “software”. Tento software představují odborníci v oblasti fitness - instruktoři fitness, osobní trenéři, fitness konzultanti. Jejich znalosti zajišťují “kvalitu cvičení”. Spousta lidí u nás cvičit začne, ale protože cvičí “podle oka”, cvičí špatně. Výsledky se nedostavují a lidé se vrátí do vyjeté koleje života, která je před padesátkou přivede k nadváze resp. obezitě, metabolickému syndromu, diabetu, nemocím srdce a invaliditě. Pokud lidé v této zemi nechtějí jako národ vymřít, musí podporovat kvalitu oblasti fitness.

Jenže u nás převládá tlak na kvantitu a opomíjí se kvalita cvičení. Cílem organizátorů cvičení je získat co nejvíce cvičících. Proto převládají kolektivní formy cvičení. Například aerobik nabo Zumba. Cvičení je v takových hodinách nastaveno na střed Gaussovy křivky. Na středně zdatné cvičence, kterých je vždy teoreticky nejvíce. Jenže pak je cvičení nevhodné pro osoby méně nebo více zdatné. A ty buď ze cvičení nic nemají nebo je doslova “zchvátí”. Po čase ztratí zájem o jakékoli cvičení. Takže místo aby se pravidelnému cvičení věnovalo více lidí, cvičících spíše ubývá. Honí se kvantita. A ta, stejně jako u stravy, vede k tvorbě “šuntů”.

Kvalita je v individualizaci zátěže. Každý z nás je v dané fázi života v jistém bodě pomyslné škály zdatnosti. Pokud je cvičením navozená zátěž taková, že je o něco vyšší než naše kapacita, má tělo tendenci se adaptovat. Zlepšit. Pokud je zátěž pod úrovní naši okamžité kapacity, nic se neděje. Nezlepšujeme se. Možná se pozvolněji zhoršujeme. Pokud za takové cvičení platíme, vyhazujeme peníze z okna. Pokud je zátěž výrazně nad hranicí naší okamžité kapacity, zvyšuje se riziko zranění nebo vzniku námahové rhabdomyolýzy. Za chybu můžeme draze zaplatit vlastním zdravím. Sestavit kvalitní individuální program tělesné zátěže, vedoucí k vyšší zdatnosti a zlepšení zdraví, dokáží profesionálové v oblasti fitness.

Tito lidé ale chtějí za svoji práci zaplatit. A jsme zpět u naší tendence “trochu šulit a ještě být pyšní, jak jsme to zvládli za mnohem míň peněz a mnohem míň času”. Pokud dnes cvičíme, dáváme přednost kvantitě před kvalitou. Nezaplatíme si služby odborníků v oblasti fitness. Jdeme na nějaký ten kolektivní aerobik nebo jiné poskakování. Případně si koupíme nějakou zlevněnou, nablýskanou knihu o tom, jak cvičit. To ale nejen naší zdatnosti neprospěje, spíše nás v takovém případě cvičení poškodí. A lidé, kteří nám nabízí kvalitní služby, si nevydělají. Tak si najdou jinou práci. Mizí odborníci v oblasti fitness. Je to jako s tím jídlem. Nekoupíme kvalitní domácí maso, protože šunt z EU je levnější. Naši producenti masa začnou dělat něco jiného. Třeba montovat auta. Až přijde krize, budeme asi okusovat kůru ze stromů.

Ztrácíme kvalitu. Výměnou za nekvalitní kvantitu. Když zmizí producenti masa, zmizí i další související činnosti. Práce v jatkách, kontroly kvality masa atd. Vše se přiveze i s falešnými osvědčeními o kvalitě z EU. Až jednou budeme na dně, budeme muset vše od piky budovat. A to si vezme desetiletí, než se to zase rozjede. Stejné je to s oblastí fitness. Pokud lidé necvičí, investice do fitcenter se nevyplatí. Fitcentra se zruší. Nevydělají odborníci v oblasti fitness. Najdou si jinou práci. Tím zmizí z oblasti fitness nejen oni, ale i lidé, kteří tyto odborníky školí a zajišťují pro ně rozšiřující kurzy. Zmizí kvalita. Zůstane šunt. A nemocný národ, pyšnící se nejvyšším výskytem rakoviny tlustého střeva na světě. Je to bludný kruh.

Měli bychom se vzepřít lavině nekvality, kterou naši nekvalitní politici sprostě a drze valí na tuto zemi. Protože pokud nás tato lavina zavalí, bude s naší zemí zle.

LITERATURA:

1. KOLOUCHOVÁ, L, ROBERTS, H, KOLOUCH, V. (2012): Kontrola hmotnosti. Učební text. Rozšiřující kurz pro instruktory fitness a osobní trenéry. Brno, Fitnet.
2. NEUKRUG, E. (2012): The World of the Counselor. An Introduction to the Counseling Profession. Belmont, Brooks/Cole, Cengage Learning.
3. TULCHINSKY, TH, VAVARIKOVA, EA, LAST, J. (2009): The New Public Health. Second Edition. San Diego, Elsevier Academic Press.
4. VONDRA, V. (2012): Už víme, že jíme blafy. Tak proč je z chleba molitan? In.: Aktuálně.cz, 19. ledna.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat