• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Můžete přivést koně k řece, ale nepřinutíte jej pít

Tato věta vyjadřuje skutečnost, že radit je nesnadné. Můžete někomu dobře poradit, ale pokud on sám nechce, je rada marná. Řečeno jako přísloví, zní tato věta asi takto:„Komu není rady, tomu není pomoci“. Na stránkách fitnet.eu a fitnet.cz se zabýváme otázkami vztahu mezi tělesnou aktivitou, stravou, vzhledem a zdravím. Naše názory vychází z dokonale prokázaných a praxí ověřených fysiologických zákonů. Ty jasně a jednoznačně prokazují, že v energetickém metabolismu lidského organismu hrají klíčovou roli svaly. Sval se přitom řídí fysiologickými zákony. Ty jsou tvrdé a nesmlouvavé. Pokud svaly pravidelně a přiměřeně nezatěžujeme, dochází v procesu svalové atrofie k poklesu jejich množství i kvality. Po několika pohodlně prožitých letech máme svaly slabé a snadno zranitelné. Tyto slabé svaly navíc konzumují podstatně méně energie. Vydáváme v jednotce času výrazně méně energie. Tloustneme. Dostáváme se do nesnadno řešitelné situace. Pohyb nás netěší, protože slabé svaly se snadno unaví a bolí. Je to mizérie.

Je to jako při hře na kytaru. Když přestaneme hrát, ztvrdlé konečky prstů změknou a jakýkoli pokus o hru je nepříjemný. Když po čase vezmeme do ruky hudební nástroj, hra bolí. Jenže je tu světlo na konci tunelu. Čím častěji a pravidelněji hrajeme, tím se konečky prstů stávají tvrdšími, zprvu téměř nesnesitelná bolest ustupuje a navíc kytara má lepší zvuk, protože tvrdými konečky prstů dotláčíme struny na podklad tvrději, zvuk je čistší a libozvučnější. Hra nás náhle baví a těší, dostává se nám pochvaly a to nás podněcuje k tomu, abychom často hráli. Vyklouzli jsme z negativního bludného kruhu a vklouzli do kruhu pozitivního. Čím častěji hrajeme, tím lépe hrajeme, tím méně nás prsty bolí, tím větší potěšení z dané činnosti máme. Stačí ale nějaké delší období, v němž se ke kytaře nedostaneme, a může se vše změnit k horšímu. Konečky prstů opět změknou a po pár písničkách kytaru odkládáme pro nepříjemnou bolest. Ani kytara nezní tak dobře jako dříve. Nebaví nás hrát. Jsme zpět v negativním kruhu. V němž jsme byli, když jsme s kytarou začínali.

Když v mládí pravidelně cvičíme, navštěvujeme nějaký sportovní oddíl, naše svaly reagují na zátěž pozitivními změnami. Zesilují, zvyšuje se jejich množství i síla. Hra nás baví a daří se nám. Při hře vydáme dostatek energie, navíc zvýšené množství svalů vydává trvale po celý den více energie, tedy i v okamžicích, kdy sedíme nad učebnicemi, u počítače nebo před televizní obrazovkou, v kině nebo divadle. Výzkumy prokázaly, že ještě 36 hodin po intenzivním posilovacím tréninku je hodnota bazálního výdeje energie signifikantně zvýšená. Máme silné svaly, málo tukových zásob, pohyb nás těší a daří se nám, trenér nás staví do základní sestavy nebo se na soutěžích dobře umísťujeme. Jsme v pozitivním kruhu.

Jenže zde nemáme předplacené trvalé a pohodlné místo. Přijde nějaké onemocnění, více povinností ve škole, méně trénujeme nebo dokonce na jistou dobu z tréninku naprosto vypadneme. Po návratu zjistíme, že svým spoluhráčům nestačíme, hodně toho pokazíme, po hře jsme celí rozlámaní a vyčerpaní. Pozná to jak trenér, tak i spoluhráči. A na naše místo v týmu nastupuje lépe trénovaný hráč. Hra nás přestává bavit a zvyšuje se tendence aktivitu ukončit a věnovat se něčemu, v čem se nám lépe daří. A co není tak vyčerpávající až bolestivé.

Pokud v takové situaci vzdáme pravidelný trénink, a věnujeme se jiné, méně namáhavé činnosti, například začneme hrát šachy (nic proti této hře, jen že se při ní moc nezadýcháme), tělo usoudí, že má nějak moc svalů a začne jejich kapacitu snižovat. Ochabujeme, nevyužitá energie se ukládá v oblasti pasu (u mužů) nebo hýždí (u žen). Vidíme to my i lidé kolem nás. To se nám nelíbí a hledáme cestu k nápravě. Do tvrdého sportovního tréninku se nám přitom nechce. Tak zkusíme dietu.

Dnešní život je proti minulým staletím podstatně fyzicky méně náročný. Nemusíme dřít od svítání do setmění, nemusíme pumpovat vodu, řezat dřevo na zimu, nosit těžké nůše, chodit pěšky po hrbolatých cestách mnoho kilometrů na trh v sousedním městečku….. Prostě máme to lehčí. Jinak řečeno, nepoužíváme tolik svoje svaly. Nehrajeme tak často na kytaru – proto máme měkké konečky prstů na levé ruce. Nezatěžujeme svoje svaly, proto máme slabší svaly, méně husté kosti, slabší a zranitelnější klouby, a vazy. Proto nám zůstává více energie a ta se ukládá na místech, na nichž našemu vzhledu nesvědčí.

Ono nahromadění přebývajícího tuku, nepoužité energie v oblasti pasu nebo hýždí, postihovalo v minulých stoletích muže a ženy středního a vyššího věku. Mladé muže a dívky obezita netrápila. Museli tvrdě pracovat, provádět ty nejtěžší práce, byli neustále v jednom kole. Dnes je situace jiná. Mladí se připravují poměrně velmi dlouho na budoucí povolání. Studují, mnohdy téměř do třiceti let. Při studiu sedí nad učebnicemi, před počítači nebo na přednáškách. Energii nevydávají. Zato ji poměrně hojně konzumují. Není divu, v dnešním světě dotírajících laskomin (plné obchody, automaty, agresivní lživá reklama) je nesnadné uniknout. Mladí málo energie vydávají a hodně konzumují.

Omezování stravy, dieta, byla jistou výsadou žen středního věku. Dnes je vše jinak. Výzkum, který nedávno uzavřela skupina vědců pod vedením prof. Brendy Malinauskasové na Universitě v Jižní Karolině, prokázal, že doslova ohromujících 83% vysokoškolaček drží nějakou dietu, a to bez ohledu na to, zda je jejich hmotnost skutečně zvýšená. Za závažnou považují vědci i skutečnost, že 9% těchto dietujících mladých žen se při regulaci hmotnosti spoléhá na kouření a celých 32% vynechává standardně snídaně. Za nejděsivější výstup tohoto výzkumu považuji zjištění, že jen 19% studentek zařadilo jako součást kontroly hmotnosti cvičení.

Někdy mám pocit, že se ve svých článcích trapně opakuji. Příspěvků, v nichž jsem jasně prokázal, že cvičení, zaměřené na zastavení ztrát svalů, je nejlepší prevencí obezity, jsem napsal snad stovky. Přitom při hovorech s běžnými občany zjišťuji, že jejich znalosti jsou v tomto směru zastaralé a nedostatečné. A nejen běžných občanů. Na řadě tělovýchovných vysokých škol se stále vyučují neudržitelné koncepce, na mnohých dodnes neznají termín sarcopenie. Není divu, že obecné znalosti o efektivních postupech kontroly hmotnosti jsou mizerné. A nejen u nás.

Uvedu nyní základní fakta. Klíčem k výdeji energie je množství svalstva. Sval používáním roste (zvětšuje se) a zvyšuje se tak jeho spotřeba energie, nepoužíváním ubývá (zmenšuje se) a snižuje se jeho potřeba energie. Pokud má sval růst, musíme vytvořit v těle anabolické prostředí. To vznikne, pokud je sval intermitentně (s krátkými přestávkami mezi jednotlivými zátěžemi) zatížen na hladině 70-90% jeho okamžitého maxima. Každá dieta je kontraproduktivní. Pokud omezíme přívod energie, omezíme logicky i přívod biologicky nezbytných složek potravy (minerálů, vitaminů). Tělo takový stav vnímá jako své ohrožení. Reaguje dvěma mechanismy: 1.) omezí výdej energie na pokrytí nezbytných denních činností (bazální metabolismus) a 2.) zvýší se chuť k jídlu. Výsledek je kontraproduktivní: konzumujeme nekvalitní laskominy, kterým tělo v energetickém stresu nedokáže odolat. Protože méně energie vydáme, zůstane jí více na uložení do zásob. Stáváme se energeticky redukovaným systémem. Tloustneme chronicky.

Pokud jsme z jakýchkoli důvodů nabrali hmotnost, musíme se řídit mozkem. Dieta je tou nejhloupější cestou k získání pěkné postavy. Snad s výjimkou kouření. Kouřit abych neztloustl, to je doslova blbost, to je ono „vyhánění čerta ďáblem“. Jedinou ověřenou, dlouhodobou, účinnou cestou k pěkné postavě je zvýšení množství svalů posilováním. Pravidelným cvičením ve fitcentru.

Pokud nás někdo přivede k vodě, měli bychom se napít. Zvláště, pokud to může zlepšit naše zdraví a zachránit nebo zkvalitnit náš život. Těch amerických studentek je mi líto. Jenže pro ně platí: „Můžete přivést koně k řece, ale nepřinutíte jej pít“. Stejně jako „Komu není rady, tomu není pomoci“. Postupy, jak si z dlouhodobého pohledu můžeme udržet pěknou postavu a zdraví, jsou jasné a ověřené. Jde jen o to naslouchat a nevyhýbat se tvrdé práci.

Pokud  si někdo poradit nechce nechat, neporadíte mu!

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. ACSM - American College of Sports Medicine Position Stand: “The Recommended Quantity and Quality of Exercise for Developing and Maintaining Cardiorespiratory and Muscular Fitness, and Flexibility in Healthy Adults. In.: Med. Sci. Sports Exerc., Vol. 30, No. 6, pp. 975-991, 1998.
2. BOUCHARD, C. (2000): Physical Activity and Obesity. Champaign, Human Kinetics.
3. BOOTH, FW, CHAKRAVARTHY, MV. (2002): Cost and Consequences of Sedentary Living: New Battleground for an Old Enemy. In.: President’s Council on Physical Fitness and Sports – Research Digest, Series 3, No. 16, March.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 Dr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat