• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Nechcete být obézní? Umývejte si pečlivě ruce!

Obézních přibývá navzdory snahám lékařů a politiků zvyšování tukových zásob u občanů zpomalit nebo zastavit. Do boje s nadbytečnými vrstvami tuku v těle Američanů se zapojil i president George Bush. Nejnovější statistické údaje však ukázaly, že v 31 severoamerických státech se počet obézních v posledních několika letech opět zvýšil. Američané dokázali vyletět na měsíc, jsou úspěšní v ekonomice, vědě i kultuře. V souboji s vlastním tělem si však prokazatelně neví rady. Téměř sedm z deseti občanů této supervelmoci spadá do kategorie „s nadváhou“ nebo „obézní“. A v naší zemi nejsme o nic úspěšnější. Podle časopisu „ Spiegel“ zaujímá Česká republika ve světě v počtu tlusťochů páté místo. Není to příliš radostný údaj!

Kolem obesity se v posledních letech vytvořila podivná atmosféra. Lékaři jednoznačně upozorňují na rizika, spojená s nadměrným nakupením tuku v těle obecně a v oblasti pasu zvláště. Podle výstupů některých výzkumů se přemíra tuku podílí ročně jen v USA na 300.000 předčasných úmrtích. Odhadem obesita každoročně na celém světě zkrátí podstatně život jednomu milionu lidí. To je doslova neuvěřitelné číslo.

Pokud na nějaký neznámý typ patogenu zemře kdekoli na světě deset či padesát osob, vyhlašuje Světová zdravotnická organizace (WHO) ihned poplach. Farmaceutické společnosti se předhánějí ve vývoji vakcíny proti danému kmenu patogenů. Vědci létají z jednoho konce světa na druhý a na konferencích diskutují o ochraně proti nákaze. Jednotlivé země vydávají miliardy ze svých rozpočtů na nákup potencionálních léků, a nevadí jim přitom, že účinnost nakupovaných chemikálií není jistá ani ověřená. Noviny přináší denně nové informace o údajné hrozbě, o problému se diskutuje v rozhlase a televizi.

Mezitím "globesita" vraždí všude na světě ve velkém. Zabije ročně kolem milionu lidí. Ale kromě klasických článků v okurkové sezoně a občasné disuse v rádiu nebo televizi se nic neděje. Vědecký svět je poněkud více znepokojen, a má k znepokojení pádné důvody. Například podle jedné studie, sledující 73.000 dospělých, má nadbytek tukových zásob na zdraví mužů i žen doslova devastující vliv. Jen namátkou vyberu několik údajů: „obézní ženy mají 12tinásobně vyšší riziko vzniku diabetu v porovnání se ženami štíhlými, obézní muži mají riziko vzniku diabetu 8krát vyšší než muži štíhlí, pravděpodobnost nezbytnosti totální náhrady kolenního kloubu je u obézních žen 12krát vyšší než u žen štíhlých, pravděpodobnost nezbytnosti totální náhrady kolenního kloubu je u obézních mužů 6krát vyšší než u mužů štíhlých, pravděpodobnost onemocnění obézních žen hypertenzí je 5krát vyšší ve srovnání se ženami štíhlými, pravděpodobnost onemocní obézních mužů hypertenzí je 6krát vyšší ve srovnání s muži štíhlými, nadměrná hmotnost těla vykazuje přímou souvislost s 37 ze 41 závažných nemocí u žen a s 29 z 41 nemocí u mužů“.

Argumentů, jednoznačně prokazujících rizika spojená s nadváhou a obezitou, je dostatek až nadbytek. Přesto se na webu objevují články a publikace, kritizující snahy o zeštíhlení populace. Upozornění na rizika nedostatku pohybu a nadbytečné konzumace energeticky hutných potravin jsou označována za nepatřičný zásah do lidských práv obézních, za diktát většinové společnosti. Štíhlost je označována za nenormální a nepřirozený stav lidského těla. Spolky obézních kritizují nepřející společnost a označují štíhlé osoby za nepříjemné suchary.

Souběžně s rostoucím počtem obézních se též zvyšuje počet teorií vzniku obesity. Obesita postihovala desetitisíce let populaci lidí minimálně. Teď se vše během zhruba 30 let změnilo. Na světě dnes žije více jak jedna miliarda osob s nadváhou, z nich více jak 300 milionů spadá do kategorie „obézní“. Globálně se odhaduje počet obézních dětí ve věku pod pět let na 22 milionů a toto číslo každým dnem roste. V USA se od roku 1980 počet obézních dospělých zdvojnásobil a počet dětí a adolescentů s nadváhou se ztrojnásobil. To se některým vědcům zdá být příliš velký nárůst na to, aby se dal přičítat jen klasickým příčinám – nedostatku pohybu a přejídání.

Již před desítkami let se objevil názor, že na nárůstu hmotnosti může mít podíl virová infekce. Nakažlivost obesity pak byla uznána jako příčina alespoň některých typů obesity. Za původce je v některých výzkumech označován adenovirus Ad-37, protože se prokázala jeho role při vzniku obesity u kuřat. Sledován je i vliv dalších dvou virů – Ad-36 a Ad-5, které prokazatelně způsobují obesitu u zvířat. Viry Ad-37, Ad-36 a Ad-5 patří do skupiny zhruba 50 virů, označovaných termínem „lidské adenoviry“. „Pokud jsou některé ze zkoumaných virů zodpovědné za strmý růst počtu obézních lidí, spočívala by možná terapeutická intervence ve vývoji vakcíny proti nakažení“, domnívá se jeden ze zastánců teorie nakažlivosti obesity, profesor Louisianské University, Dr. Frank Grenway.

Obesita je podle našeho názoru primárně způsobena nerovnováhou mezi příjem a výdejem energie. Největší chybou většiny badatelů i tvůrců diet je fakt, že hledají řešení v omezování stravy. Stačí se nepatrně zamyslet nad pohybovým režimem našich dědů. Většina z nich denně dvě až čtyři hodny i více chodila, navíc jejich denní program zahrnoval hodinu až dvě intenzivní práce, vyžadující plné zapojení většiny svalů těla. Přepočítáno na energii vydali naši předci v porovnání s námi denně o 1000 až 2000 kcal více. Těžká práce navíc zabraňovala dnes všudypřítomným ztrátám svalů. Odhaduje se, že dnešní průměrný člověk má o 300-800 kcal nižší denní hodnotu bazálního metabolismu. Naši standardně pracující předci měli tak denně o 1000-2500 kcal vyšší výdej energie. Ztloustnout pro ně bylo nesnadné a to i v situaci, kdy si nakládali plné talíře jídla (což nebylo většinou možné). Nehledejme proto záhadné příčiny obesity. Nesvádějme pneumatiky tuku na svém břiše na viry nebo Marťany. Kontrola hmotnosti je plně v našich rukou. Je jednoznačně podmíněna zvýšením výdeje energie.

Možná bude časem doporučení obézním „méně jezte a více se hýbejte“ doplněno o „pečlivěji si umývejte ruce“. Zatím je ale shromážděno příliš málo důkazů o spoluúčasti patogenů na vzniku a rozvoji obesity. Zato je k dispozici ohromné množství přesvědčivých důkazů o prospěšnosti pohybové aktivity při prevenci i léčbě obesity. Cvičení však není ujít pár kroků z bytu na zastávku tramvaje nebo krátká procházka lesem párkrát v roce. Pohyb musí být pravidelný a natolik intenzivní, aby v těle navodil anabolické prostředí a tím i růst svalové tkáně ve fázi zotavení po cvičení. Takový pohyb jsme dnes schopni navodit jen ve specializovaných zařízeních – ve fitcentrech. Pokud víme jak cvičit, nejsme líní a dokážeme si organizovat čas, hrozba vzniku obesity se pro nás sníží na naprosté minimum. A to i tehdy, když občas trochu ošidíme umývání rukou.

Pokud nevíme jak cvičit, musíme si zaplatit službu odborníků na cvičení. Vydané peníze se vrátí. Získáme plnou kontrolu nad vlastní hmotností, snížíme riziko operací kolen, vzniku diabetu, nemocí srdce, vzniku některých typů rakovin a rozvoje dalších závažných zdravotních postižení. Kdyby se nás někdo zeptal, zda zaplatíme za deset let života pár desítek tisíc, určitě bychom přikývli. Pokud bude jednou vakcína proti obezitě objevena, bude jistě stát mnoho peněz. I ty rádi zaplatíme. Když máme za totéž dát dnes odborníkovi na cvičení pár tisíc a přijít o trochu pohodlí, ošíváme se. Je nutné, aby si většina populace dala věci více do souvislosti. Protože platí známé české rčení „Pozde bycha honit“.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1. DHURANDHAR, NV. et al. (2002): Human Adenovirus Ad-36 Promotes Weight Gain in Male Rhesus and Marmoset Monkeys. In.: J. Nutr. 132: 3155–3160, 2002.
2. HARRISON, T. (2006): Study: Viruses May Cause Obesity. In.: Daily News Central:
3. SHARADA, VD, SHEELE, J, ATKINSON, RL, HOLLAND, TC, DHURANDHAR. NV. (2004): A human adenovirus enhances preadipocyte differentiation.Obes Res; 12:770–777.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat