• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Postihne nás v životě obezita?

Být obézní není dobré. Nadměrné nahromadění tukových zásob v našem těle jednak příliš nepřispívá našemu vzhledu, hlavně ale nesmírně zvyšuje pravděpodobnost vzniku řady závažných neinfekčních chorob. Nemoc nás omezuje, snižuje kvalitu života, zhoršuje naši ekonomickou situaci, zvyšuje riziko předčasné smrti. Obezita přitom není nemocí, která nás „postihne“. Padne na nás. Je to nemoc, kterou si sami způsobujeme. Hlavním viníkem je dlouhodobější nepoměr mezi příjmem a výdejem energie. Prevence je tedy v našich rukou. Jen musíme vědět, za který konec problém uchopit. Pak je vše snadnější.

Možná je vám třicet let a se svojí postavou jste stále ještě poměrně spokojeni. Nikde na obloze života nevidíte žádný mráček, ohrožující váš vzhled. Tělo je povedené, vůbec to nevypadá na obezitu, nač se těmito otázkami zabývat. V tom případě čtěte pozorně další řádky.

Podle informací, které uvedla agentura “Reuters Health“ 4. října 2005 v New Yorku, nemáme na svoji štíhlou postavu ve třiceti letech příliš spoléhat. Nebo se máme nechat vyfotit, ať se jednou můžeme podívat, jak pěkně jsme vypadali předtím, než jsme najednou ztloustli. Analýzy vědců prokázaly, že pravděpodobnost vzestupu hmotnosti těla na úroveň nadváhy (BMI nad 25 kg/m²) u třicetiletého člověka je velmi vysoká. Nadváha se vyvine v některé následující fázi života u děsivých 92% mužů a u stejně ohromujících 74% žen. Přímo obezita (tj. BMI nad 30 kg/m²) postihne 39% mužů a 48% žen. U deseti procent mužů a žen se rozvinula  těžká obezita (BMI nad 35 kg/m²).

Tyto údaje si necucám z palce (podle toho, jak jsou děsivé, to tak může vypadat). Byly publikovány v prestižním lékařském časopise “the Annals of Internal Medicine”. Studie, která došla k uvedeným výsledkům, zahrnovala 4117 mužů a žen, kteří byli důkladně vyšetřeni a následně sledováni v letech 1971 až 2001, tedy dlouhých třicet let. Nadváha a obezita byly definovány ve shodě s doporučeními Světové zdravotnické organizace (WHO).

Máme tedy nevalné vyhlídky. Staneme se zřejmě někdy v blízké budoucnosti obézními, budeme mít zvýšené riziko vzniku řady obávaných nemocí. Je to osud, nebo v tomto směru můžeme něco dělat? My na stránce fitnet.cz se domníváme, že obezita není něco, čemu se nedá vyhnout. Jen nesmíme žít konformně. Chovat se tak, jak se do nás očekává, dodržovat slepě současné patologické sociální a kulturní vzory.

Co tím myslím? Kdykoli si pustíte rádio nebo televizi, stále se mluví o “kultuře”. Kde bude jaký filmový festival, divadelní představení, balet, koncert, zajímavý zábavný program. Všechny tyto vzory chování jsou postaveny na chybném předpokladu, že jsme při práci vyčerpali veškeré energetické zásoby a musíme je doplnit dobrým jídlem a pasivní polohou těla. Na podiu poskakují kašpárci, zpívají vlnící se pružné mladice, smích se z nás pokouší vydolovat obtloustlý konferenciér. My sedíme jako pecky a tloustneme. Až naše současné chování budou posuzovat naši vzdálení potomci,, budou hledat příčiny toho, proč jsme se chovali tak neracionálně!

V čem vidím paradox? Jen málokdo z nás vydá za den výraznější množství energie. Energie máme nadbytek. Naše svalstvo je přitom nedostatečně stimulováno. Mozek situaci analyzuje a přistupuje k činům. Zvětšuje tukové zásoby a snižuje kapacitu svalových buněk. Čím méně svalů máme, tím méně energie potřebujeme na jejich výživu a údržbu. Čím méně je na v táboře vojáků, tím méně se vaří v kotli guláše. Jak poklesne naše hodnota bazálního výdeje energie, jsme v pasti. Málo svalů a nedostatek pohybu představují “smrtící past”, do které upadají čtyři pětiny současné populace.

Jak z této pasti? Cvičit ve fitcentru. Vybudovat si silné, funkční svalstvo. Jednak to přispěje našemu vzhledu, hlavně ale vydáváme i v klidu podstatně vyšší množství energie. Udržet energetickou rovnováhu pak není sebemenší problém. Pak si mohu dovolit jít si sednout do divadla, kina nebo na koncert. Když mám v bance jeden milion, mohu si dovolit sem tam utratit zbytečnou korunu. Když mám dostatek svalů,. mohu si čas od času orazit a polenošit. V klidu svaly metabolizují tuky, takže vysoký podíl svalů je nejlepší prevencí hromadění tukových zásob.

Abych udržel optimální množství svalů, musím je zatěžovat ve spektru 70-90% jejich kapacity. Zapomeňte na aerobik a podobné aktivity. Ty jsou něco navíc, jako to vysedávání v kině a divadle. Luxus pasivních forem trávení volného času nebo aerobních aktivit si mohu dovolit, až když mám dostatek svalů. Klíč ke štíhlé postavě je v posilování.

Pokud vás napadne, že cvičení ve fitcentru je nějaké „mučení“, jste na omylu. Nejde o žádné dření, žádné “supersportování”. Výstupy na Mount Everest. Většinu dne sedíme u počítače nebo u pracovního stolu. Pracujeme duševně. Tento typ zátěže je nutné kompenzovat činností, která zapojí do činnosti spektrum svalových vláken, koncipovaných přírodou k provádění pohybů, vyžadujících výkon na vyšší hladině jejich možností. Tedy spektra, které z habituální (běžné, zvykové) pohybové zátěže beze zbytku zmizelo. Proto je musíme do svého života rozvážně vrátit.

O tom, zda nás v životě postihne obezita, rozhoduje množství svalů. To je klíčové pro stanovení hodnoty bazálního metabolismu. Bazální metabolismus zajišťuje u dnešního běžného občana zhruba 75% denního energetického výdeje. Jak ztratíte svaly, klesne bazální metabolismus a jsme na cestě k obezitě. Je to prosté. Jen je nutné se nad tím zamyslet a vyvodit z jasných poznatků závěry. Chodit cvičit do fitcentra, posilovat. Naučit se posilovat. Nejlépe od kvalitní fitness konzultantky.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. ANDERSEN, RE. (2003): Obesity. Etiology, Assessment, Treatment and Prevention. Champaign, Human Kinetics.
2. ELRICK, H. (1996): Exercise - The Best Prescription. In.: Physic Sportmed, 24:2, February 96.
3. EVANS, WJ. (1995): What is sarcopenia? In: J Gerontol Biol Sci, Nov, 50,s Spec No, 5-8.
4. Hamilton, MT, Booth, FW. (2000): Skeletal muscle adaptation to exercise: a century of progress. In.: J. Appl. Physiol. 88: 327–331.
5. JANDA, V, POLÁKOVÁ, Z, VÉLE, F. (1966): Funkce hybného systému. Praha, Státní zdravotnické nakladatelství.
6. Pollock, M.L. et al.: Resistance Exercise in Individuals With and Without Cardiovascular Disease. Benefits, Rationale, Safety, and Prescription. An Advisory From the Committee on Exercise, Rehabilitation, and Prevention, Council on Clinical Cardiology, American Heart Association. Position paper endorsed by the American College of Sports Medicine. In.: Circulation. 2000; 101:828-833.
7. PURNELL, JQ. (2003): Obesity. Medscape.
8. Reuters Health (2005): Odds Favor Becoming Overweight During Lifetime. Tuesday, October 4, 2005
9. WHITMARSH, B. (2001): Mind and Muscle. Champaign, Human Kinetics.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat