• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Syndrom „obezity při normální hmotnosti"

Když surfujete po Internetu, najdete zde množství stránek, které svým čtenářům nabízí možnost výpočtu hodnoty jejich Body Mass Indexu (BMI). Zadáte do odpovídajících kolonek svoji výšku a hmotnost. Po kliknutí na odpovídající místo stránka „vyplivne“ nějaké číslo od zhruba 16,0 po 45,0. Současně vás stránka zařadí do patřičné kategorie (obézní, robustní, průměrní, štíhlí, asteničtí) Musím se přiznat, že jsem tuto možnost nabízel před mnoha lety svým čtenářům na stránce fitnet.cz i já. Brzy jsem ale poznal, že tím lidem spíše škodím než prospívám. Že jim předávám falešný pocit jistoty, založený na nepochopení významu kompozice těla. Proto jsem tuto část stránky zrušil.

Dlouhá léta jsem se pohyboval ve světě kulturistiky. Setkával jsem se tak s muži, jejichž hmotnost byla oproti běžné populaci podstatně vyšší. Přitom jsem viděl, že jsou štíhlí, jejich tělo sestávalo z mnohem většího množství svalstva a mnohem menšího množství tuku v porovnání s necvičícími. Totéž později platilo i pro ženy – kulturistky. Jejich kompozice těla byla značně odlišná od běžné populace. Pokud jsem z hodnot výšky a hmotnosti kulturistů a kulturistek vypočítal BMI, vyšlo mi, že spadají do kategorií „robustní“ nebo „obézní“. Slova „robustní“ a „obézní“ nikoho nepotěší. Naznačují, že bychom měli zhubnout.

Například BMI vynikajících kulturistů Pavola Jablonického a Dr. Libora Minaříka se pohyboval kolem 30 kg/m², což je hranice mezi nadváhou a obezitou. Jejich množství tuku se přitom v soutěžním období pohybovalo pod 5% a v mimosoutěžním období okolo 10%! Pro porovnání, množství tuku u štíhlých mladých mužů se udává v rozpětí 10-15%. Také BMI skvělé kulturistky, mnohonásobné vítězky soutěže o titul MS. Olympia, Corinny Everson se pohyboval většinu roku někde nad 25 kg/m², což jí řadilo do kategorie „s nadváhou“ (robustní). Ve skutečnosti bylo u ní skutečné množství tuku hluboko pod normou. Štíhlé mladé ženy mají 20-25% tuku. Při soutěži se procento tukových zásob Corinny Everson pohybovalo okolo 10%!. Hluboko pod normou pro ženy.

Přestože je nepřesnost indexu BMI v odborných kruzích dlouho známá, zůstává oficiálním kritériem v řadě výzkumů. Výsledky tak mohou být skutečně hrubě zkreslené, jinak řečeno, vědci dochází na jejich základě k nesprávným závěrům. Mohou například ujišťovat ženy, že pokud je jejich BMI nízký (18,0 kg/m² až 23,0 kg/m²), jsou bezpečně chráněny před nemocemi srdce. Jenže ženy s nízkou hodnotou BMI mohou být ve skutečnosti latentně (skrytě) obézní a tak onemocněním srdce vážně ohroženy! Proto v posledních letech vědci stále častěji používají namísto dosud používaného výrazu „latentní obezita“ přesnější termín „syndrom obezity při normální hmotnosti“ ("normal-weight obese" - NWO syndrom).

Jak tento syndrom vzniká? Pokud z jakýchkoli důvodů nedostatečně stimulujeme své svaly, dochází k jejich ztrátám. Tělo usoudí, že mnoho svalů nepotřebuje a pomocí procesu atrofie snižuje jejich množství. Čím méně máme svalů, tím nižší je i hodnota bazálního výdeje energie. Vydáváme méně energie na zajištění základních funkcí organismu. Snadno pak do těla dopravíme více energie, než skutečně potřebuje. Nevyužitou energii musí tělo uložit do tukových zásob. Můžeme během dvaceti let ztratit 5-10 kg svalů. Souběžně se ale oněch dvacet let pozvolna zvyšuje množství uloženého tuku, též o 5-10 kg. Celková hmotnost se tak nemění. Na váze vidíme každý rok stejné číslo. Proto se neznepokojujeme a jsme se svojí hmotností spokojení. Dokonce se jí můžeme chlubit. Jenže ubývá nám svalů a přibývá tuku. Mění se naše kompozice těla. A zvyšuje se riziko pro naše zdraví, pro náš kardiovaskulární systém.

Tento trend postupné ztráty svalstva a narůstání tukových zásob se dá zastavit a zvrátit. Chce to jen vrátit do života ony impulsy, které byly po tisíciletí zárukou udržení optimálního množství svalstva. Které byly miliony let v životě zdravého jedince nevyhnutelné. Jedná se o spektrum tělesné zátěže na hladině 70-90% maximálního výkonu konkrétních svalu. O práci, která je natolik těžká, že jsme ji schopni vykonávat pouze dvacet až čtyřicet vteřin. Pak musíme přestat a odpočinout si. Nabrat síly. Takové podněty z našeho života totálně zmizely. Dodat je zpět dnes ve vhodné intenzitě a struktuře umožňuje pouze kvalitně vybavené fitcentrum.

Jak poznat, zda trpíme syndromem „obezity při normální hmotnosti“? Není to snadné. Existují některé váhy (například od firmy Rowenta), které nám oznámí nejen celkovou hmotnost, ale i množství kilogramů tuku a aktivní tělesné hmoty. Z těchto údajů se dá snadno vypočítat procento tuku. Pokud se u muže pohybuje množství zásob tuku pod hodnotou 15% a u ženy pod 25%, a celková hmotnost je v normě, je vše v pořádku. Pokud je celková hmotnost v normě ale procento tuku je vyšší než 15% (muži) resp. 25% (ženy), je pravděpodobné, že se jedná o „syndrom obezity při normální hmotnosti“. Musím ale upozornit na fakt, že váhy nejsou příliš spolehlivé. Například vám ráno a večer ukazují podstatně jiné hodnoty. Pokud se s nimi ale naučíte pracovat, mohou být prospěšné. Přesněji mohou posoudit kompozici těla kvalitní fitness konzultanti nebo osobní trenéři. Na základě zjištěných hodnot kompozice těla pak také mohou lépe sestavit individuální posilovací program. Nastartovat cestu zpět, ke zdraví a zdatnosti.

V jedné knize, kterou jsem získal někdy v roce 1979, jsem našel následující návod, jak rozpoznat, zda jsme tlustí: „Postavte se nazí před zrcadlo plné délky. Vidíte-li tuk, jste tlustí“ (Getchell, 1979). Připadá mi nejjednodušší a nejpřesnější. Pokud se kolem našeho pasu nebo na bocích pozvolna zvyšuje množství měkké tukové tkáně, je to pro nás jednoznačný signál, že je potřeba něco dělat. A to i v případě, kdy se po postavení na váhy objeví stejné číslo, jaké jsme vídali v minulosti. Mění se naše kompozice těla. Ubývá nám svalů a přibývá tuku. A to nejen neblaze mění naši postavu, ale hlavně to ohrožuje naše zdraví. Nejvyšší čas vyhledat kvalitně vybavené fitcentrum a zkušeného osobního trenéra.

Lidé, jejichž BMI je v normě, ale jejichž kompozice těla je nevhodná (nedostatek aktivní tělesné hmoty a nadbytek tuků), jsou ohroženi nemocemi srdce, hypertenzí a mozkovými příhodami stejně jako lidé, u nichž ukazuje BMI na nadváhu nebo obezitu. Jak prokázaly výzkumy, může u osoby s doporučovanou hodnotou BMI množství tuku vystoupit na 30 a více procent. Přesto, že jsme se svojí hmotností spokojeni, naše tělo téměř z jedné třetiny tvoří tuky. A to neprospívá zdatnosti a zdraví. V krvi osob, trpících syndromem „obezity při normální hmotnosti“, našli vědci nadbytek prozánětlivých bílkovin, které mají tendenci se ukládat do stěn cév a zužovat jejich průsvit. Tím se omezuje přívod kyslíku a živin do konkrétních tkání, například srdeční, a hrozí jejich selhání. A zvyšuje se riziko tragických událostí.

Syndromem „obezity při normální hmotnosti“ trpí většinou ženy. Je ale jedno, zda jde o muže nebo o ženu. Syndrom značí nebezpečí, které je poměrně snadno odstranitelné. Pravidelným a správným cvičením ve fitcentru.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. ANDERSEN, RE. (2003): Obesity. Etiology, Assesment, Treatment and Prevention. Champaign, Human Kinetics.
2. BOUCHARD, C. (2000): Physical Activity and Obesity. Champaign, Human Kinetics.
3. DeLORENZO, A. et al. (2007): "Normal-weight obese" syndrome: early inflamation. In.: American Journal of Clinical Nutrition, Vol. 85, No. 1, 40-45.
4. GETCHELL, B. (1979): Physical fitness - a way of life. New York, Wiley and Sons.
5. REUTERS (2007): "Normal-weight obese" syndrome may up heart disease.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2007 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat