• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Magazín > Pro trenéry >

Buclaté holčičky?

Proč cvičit? To je asi základní otázka, na kterou si musí dříve nebo později odpovědět každý. Dítě, dospělý i senior. Život je dnes příjemný a pohodlný, zvláště pro děti, dospívající a mladé dospělé. Děti mají spousty hraček, dospívající notebooky a mobily, snad každý mladý dospělý si může dopřát auto. Přes neustálé nadávání na poměry se má většina dnešní populace podstatně lépe než všechny předchozí generace. Neporovnatelně lépe. Jenže člověk nikdy není spokojený. Vždy a za všech okolostí chce více toho příjemného a méně toho nepříjemného. Tím narušuje tisice let nastavenou rovnováhu mezi komfortem a diskomfortem. Lidstvo se dostalo do situace, kdy každý další krok směrem k vyššímu komfortu v současnosti jej neodvratně vede k většímu diskomfortu v budoucnosti.

Kdo by neměl rád děti. A zvláště holčičky. Jsou to malé princezničky. Roztomilé, i když zlobí. Mám dvě dcery a tři vnučky, tak vím, o čem mluvím. Rády si hrají, tak nekupte jim hračku. Milují čokoládu, no nedejte jim ji. Vždyť jsou tak roztomilé. Jsou malé a tak troška té buclatosti jim neuškodí. Jak začnou chodit do školy, zhubnou a budou samá ruka a noha. Tak se alespoň utěšují dnešní otcové, matky, dědečci a babičky, když s láskou sledují své buclaté spící princezničky.

Jenže doby se mění. Tisíce let platné konstatování, že se z buclatých šprků stanou během dospívání děti “samá ruka a noha”, už dávno není oprávněné. Z malých buclatých děvčátek rostou větší buclaté puberťačky a z těch pak ještě větší buclaté mladé slečny. A ty jsou obvykle se svojí buclatostí nespokojené. Snaží se získat vzhled modelek a hereček. A to se jim většinou nepovede. I když se uchylují k extrémně nevhodným až zdraví ohrožujícím postupům hubnutí. Čím dříve se v dívčím těle začne ukládat nadměrné množství tukové tkáně, tím nesnadnější je získat zpět pěknou postavu. A tu chtějí všechny ženy bez ohledu na věk.

Jak jsem uvedl v článku o kavitaci a liposukci, jsou si dnes vědci naprosto jisti tím, že tukové buňky se vytváří v dětství. Čím více svoje dcerušky milujeme, čím více čokolády jim dáváme, čím více sedí u panenek, hraček a televizních pohádek, tím více tukových buněk musí tělo vytvořit. Přebytečná energie se nemůže volně potulovat tělem. Musí být uložena ve formě triglyceridů v adipocytech. Jak se tvoří nové adipocyty (tukové buňky), tělo dívenek buclatí. Jednou vzniklé tukové buňky nezanikají, a to ani v situaci, kdy držíme tu nejpřísnější dietu.

Navíc chtějí vytvořené tukové buňky poctivě pracovat. Chtějí mít co nejvíce triglyceridů. Jako každá banka chce mít co nejvíce peněz. Když buňky tuk ztrácí, například při hubnutí, hlásí to ihned do mozku. Mozek si tyto zprávy překládá jako podnět k vyššímu příjmu energie. Najednou máme stále na něco chuť a naše schopnost odolávat této chuti se prudce snižuje. Začíná tak boj, který se nedá vyhrát. Bojujeme proti páté koloně v našem těle. Proti tukovým buňkám, které chtějí být plné tuku. Je to jejich poslání a to se snaží poctivě plnit.

Pokud snížíme příjem energie, tukové buňky se zmenšují, ale jejich počet zůstává stejný. Pokud po nějaké nesmyslné dietě začneme více jíst (ve fázi, odborně označované termínem “k čertu se vším), náhlý přívod přebytku energie naplní stávající buňky a tělo nemá další energetické přebytky kam ukládat. A tak si začne tvořit další adipocyty. A ty jsou opět snaživé a vzorně pracovité. Chtějí bezchybně a vzorně plnit svoje poslání - být k prasknutí naplněné tukem.

Nejlepší prevencí obezity v dospělosti je optimální hmotnost v dětství. Jak to s hmotností dětí, a zvláště dívenek, vypadá dnes? Tuto otázku si položili vědci ve Švédsku a svoje zjištění publikovali v prestižním časopisu “Acta Paediactrica”. Sledovali 540 dětí v letech 1982 a dalších 540 dětí v roce 2002, přičemž dbali na to, aby v každém vzorku byl stejný počet dívek a chlapců ve třech věkových skupinách - čtyři roky, deset let a šestnáct let. Data získávali z měření, která byla shromážděna ve školách a tudíž nebyla zkreslena. Obecně je prokázáno, že rodiče uvádí u svých dětí při výzkumech nižší hmotnost nebo se snaží, aby se jejich tlusté dětí výzkumů vůbec neúčastnily.

Výsledky nebyly radostné. U věkové skupiny čtyřletých dětí mělo BMI vyšší než 25 kg/m² (kategorie “s nadváhou”) v roce 1982 jen 10% sledovaných, v roce 2002, tedy po dvaceti letech, již 20% dětí, to znamená jedna pětina všech čtyřletých dětí. BMI vyšší jak 30 kg/m² (kategorie “obézní”) mělo ve čtyřech letech v roce 1982 1% chlapců a 1% dívek, v roce 2002 se do této kategorie zařadilo 6% dívek a 2% chlapců ve věku čtyř let.

U desetiletých dětí spadalo v roce 1982 do kategorie “s nadváhou" (BMI nad 25 kg/m²) 14% dívek a 8% chlapců. V roce 2002 již do této kategorie spadalo 30% dívek, tj. téměř každá třetí, a 21% chlapců (každý pátý). Mezi "obézní" (BMI nad 30 kg/m²) se řadilo v roce 1982 1% desetiletých dívek, v roce 2002 se počet oézních desetiletých dívenek zvýšil na 5%. U chlapců v roce 1982 byly 2% obézních, v roce 2002 ale tento počet klesl na pouhé 1%.

Šestnáctileté dívky se již o svoji postavu většinou vědomě starají. V roce 1982 se do kategorie “s nadváhou” (BMI nad 25 kg/m²) zařadilo 11% dívek. A stejný počet “uplácaných” mladých slečen zjistilo i sledování v roce 2002. U “mladých mužů” ve věku 16 let prokázal výzkum ještě lepší stav. V roce 1982 se do kategorie “s nadváhou” zařadilo 15% sledovaných chlapců, v roce 2002 to bylo pouhých 9%. Pokles je v tomto případě podstatný a potěšující. Do kategorie “obézní” (BMI nad 30 kg/m²) se v roce 1982 zařadilo 1% sledovaných šestnáctiletých dívek, v roce 2002 pak 2%. U chlapců se výskyt obezity nezměnil, v obou měřeních, v roce 1882 i 2002, bylo zjištěno 1% obézních chlapců.

Vědci v komentáři ke svým zjištěním zdůrazňují, že čtyřleté dívenky byly v roce 2002 šestkrát více postiženy obezitou (BMI nad 30 kg/m²) než stejně staré dívky před dvaceti lety, tedy v roce 1982. A u desetiletých dívek se obezita vyskytovala pětkrát častěji v roce 2002 než v roce 1982. Protože se výskyt obezity a nadváhy u šestnáctiletých nejen nezvýšil, ale i snížil, je vidět, že výskyt obezity postihuje dnes nižší věkové ročníky. A za jejich pohybovou aktivitu a stravu zodpovídají rodiče a prarodiče.

Výzkum také prokázal, že nadváhou a obezitou jsou více ohroženy dívky než chlapci. V roce 2002 průměrná desetiletá dívka byla o 2,1% vyšší a o 13,4% těžší než průmrná dívka téhož věku v roce 1982. Jejich BMI se za pouhých 20 let zvýšilo o 13,3%. Chlapci byli v roce 2002 o 1,1% vyšší a o 7,6% těžší než stejně staří chlapci v roce 1982, jejich BMI se za 20 let zvýšilo v průměru o 5,1%. Proto se zřejmě musí kontrole hmotnosti svých potomků věnovat spíše rodiče dívek než rodiče chlapců. Mimochodem, tvar těla hraje v životě dívek a žen podstatně významnější roli než z životě chlapců a mužů.

Vědci konstatovali, že jejich výzkum může být u skupiny šestnáctiletých zkreslen faktem, že se obézní děti odmítají podílet na výzkumech a odmítají být vážení. Protože učitelé nemohou studenty k vážení nutit, mohou být shromážděná data mírně zkreslena. Obézních dívek tak může být podstatně více. V posledních letech vědci upozorňují, že pokud žena otěhotní a je obézní, je ohrožena jak ona, tak i plod.

Jak jsem již mnohokrát na stránkách fitnet napsal, jsou rodiče zodpovědní za svoje děti. Za jejich vzhled, vychování, vzdělání. Jsme zvyklí se starat o školní známky dětí, o to, aby byly k sousedům slušné a zdvořilé. Většina rodičů ale neví, jak zajistit správný tělesný vývoj svých dětí. Podporují je v jejich lenosti a přejídání. Výsledky takového zanedbání rodičovských povinností může mít za následek zdravotní potíže nejen dětí, ale i dalších generací. Přitom dnes již mohou s kontrolou hmotnosti u dětí a dospívajících pomoci rodičům osobní trenéři.

Pokud rodiče nejsou schopni svým dětem, a zvláště dívkám, poradit, uchylují se mladí lidé k nezdravým postupům kontroly hmotnosti, nejčastěji k dietám. Podle britského deníku “Sun” 42% dívek ve věku 11-16 let drží dietu a 12% z nich dokonce uvažuje o operačním zásahu (gastric band). Ohromujících 24% dívek a mladých žen ve věku 16-21 let uvažuje o kosmetické operaci. Pět procent dívek ve věku 11-16 let uvažuje o použití Botoxu, pět procent dívek ve věku 7-9 let přiznává, že chtějí být štíhlejší, z dívek ve věku 11-16 let chce zeštíhlet 27 procent.

Dnešní rodiče musí zajistit, aby jejich děti měly svaly. Sval je interaktivní orgán. Pokud není vhodně využíván, dochází k jeho oslabování, ztrátám velikosti a síly. To má za následek pokles hodnoty klidového metabolismu a tím nastavení podmínek pro rychlý vzestup hmotnosti. Pokud děti tloustnou, zvyšuje se jejich kapacita pro ukládání energie. Roste počet tukových buněk. Protože tukové buňky nezanikají, je pro děti se zvýšeným množstvím tukové tkáně téměř nemožné dosáhnout štíhlosti a celý život ji udržet.

Svaly zesilují prostřednictvím vyšších požadavků na jejich výkonnost. Protože v dnešních životních podmínkách nejsou svaly přirozeně stimulovány, je nutné zařadit do života aktivitu, která takovou stimulaci záměrně navozuje. Touto aktivitou je posilování. Cvičení ve fitcentru s jednoručními a nakládacími činkami, na lavičkách, kladkách a přístrojích s citlivě měnitelnou velikostí zátěže. Posilovat mohou tedy v kvalitním fitcentru i děti. To si musí rodiče jasně uvědomit. Donedávna se posilování dětí nedoporučovalo, dnes patří k jedné z mála možností, jak zabránit jejich tloustnutí.

Odpůrci posilování dětí se opírali o řadu poměrně logických a snadno pochopitelných argumentů. Nejčastějším trumfem v jejich rukou bylo zdůrazňování faktu, že u dětského organismu probíhá intenzivní růst kostí a dovozovali, že silová zátěž může tento růst nějakým způsobem narušit. Dále uváděli, že složitým vývojem prochází i dětská páteř a struktury, podílející se na jejím konečném stavu, takže nevhodná zátěž by stav tohoto segmentu těla mohla negativně ovlivnit.

Všechny tyto zdánlivě logické argumenty byly dlouhou dobu nevyvratitelné, protože neproběhly cílené výzkumy, které by přinesly důkazy o skutečném dopadu silové zátěže na dětský organismus. Ve dnech 2-4. srpna 1985 se sešli zástupci řady významných lékařských a tělovýchovných organizací: „The American Orthopaedic Society for Sports Medicine“, „The American Academy of Pediatrics“, „The American College od Sports Medicine“, „The National Athletic Trainers Association“, „The National Strength and Conditioning Association“, „The President’s Council on Physical Fitness and Sports“ a dalších. Jejich společné prohlášení definuje posilování jako velmi cennou formu stimulace růstu svalů dětí a zdůrazňuje jeho nezastupitlnou roli v prevenci obezity.

Dnes snad již neexistuje odborník, který by nechápal význam svalové hmoty pro zdraví, zdatnost a výkonnost. Proto bychom v následujících letech měli vidět ve fitcentrech více dětí. První dětská fitcentra, nabízející i možnost citlivého posilování, jsem navštívil v Anglii již v roce 1994. Od tédoby se počet dětských “fitek” v zahraničí prudce zvýšil. U nás zatím v tomto směru zaostáváme. Ke škodě našich dětí! Ke škodě budoucnosti této země!

---

LITERATURA:

1. HOLMBACK, U. et al. (2007): Overweight more prevalent among children than among adolescents.” In.: Acta Paediatrica. April, 96, pp 577-581.
2. LORRAINE, V, IGGULDEN, C. (2009): 42% of girls aged 11 to 16 are dieting. In.: The Sun, 03 Nov.
3. ScienceDaily (2007): Childhood Obesity Has Risen Significantly, Especially Among Girls. In.: ScienceDaily, Apr. 16.

---

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

---