• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Cvičíme správně?

V posledních letech může jen málokdo prohlásit, že nic neslyšel o nezbytnosti cvičení v prevenci vzniku obezity, při snaze o udržení přijatelné postavy nebo posílení zdraví. Téma “cvičení” se objevuje v televizi, rozhlase i v denním tisku. Snad nejvíce informací o cvičení najdeme na Internetu. Cvičení je obvykle uváděno jako jediná v podmínkách současného života účinná forma fysiologicky nezbytné stimulace lidského organismu. Lidé pohybově pasivní jsou kritizováni a je jim naznačováno, že za svoji pohodlnost a nedůslednost mohou jednou zaplatit velkou cenu.

Proto lidé v posledních letech o cvičení projevují zvýšený zájem. Naráží přitom na nečekaný problém. Setkávají se s diametrálně odlišnými pohledy na cvičení, na jeho typ, intenzitu i objem. V rozhlase, tisku a televizi jsou jim předkládány spíše extrémy v horní úrovni možné zátěže. Vrcholový sport, se svými dopingovými a finančními problémy, běžného člověka od pohybu spíše odrazuje, než jej k němu podněcuje. Novináři si libují v senzacích a tak se neustále dozvídáme o úmrtí při sportu a cvičení. A to opět k účasti na cvičení příliš nenabádá.

Jednotlivé tělovýchovné a sportovní organizace se dosud nedokázaly dohodnout ani na optimální úrovni zátěže pro běžného občana. Potencionální zájemce o cvičení se nejčastěji setkává s vychvalováním aerobních aktivit a cvičení v přírodě. Stále se ještě na mnoha místech můžeme setkat s nepochopením až odsuzováním posilování, zvláště pak s jeho aplikací v pohybovém režimu dětí, žen a seniorů. Nejasnosti stále přetrvávají v otázce optimální délky zátěže. Nejčastěji se hovoří o “půlhodině cvičení mírné až střední intenzity pokud možno každý den v týdnu”. Setkat se však můžeme i s doporučením minimálně jedné hodiny cvičení denně, z toho jistá část má být věnována aktivitě intenzivní.

Většina doporučení ke kvalitě a kvantitě cvičení pochází z Ameriky a odráží tak podmínky v této zemi. Zde se nesmírně zvýšil počet osob s nadváhou a obézních. Charakteristický pro ně je pasivní styl života. Vědci prokázali, že i relativně nevelké zvýšení množství pohybu výrazně snižuje riziko vzniku řady závažných nemocí. Aby podnítili ke cvičení osoby nejvíce nedostatkem pohybu ohrožené, rozhodli se tvůrci cvičebních doporučení tak říkajíc “netlačit na pilu” a spokojit se s malým zvýšením množství pohybu typického Američana. Některá doporučení se dokonce spokojují jen s tím, když občan ujde denně pár stovek metrů, shrabe spadané listí na zahradě nebo doma cvičí s kilogramovými konzervami.

Mnoho lidí se po seznámení s těmito měkkými limity zátěže spokojeně domnívá, že dělají pro své zdraví maximum. Na otázku, zda cvičí nebo sportují, pak spokojeně odpovídají, že v tomto směru mají svědomí čisté. Cvičí a budou proto chráněni před chronickými neinfekčními chorobami. Spokojeni jsou i tvůrci daných doporučení, tělovýchovní funkcionáři, lékaři a politici. Domnívají se, že jejich volání po zvýšení pohybové aktivity bylo vyslyšeno a že tak splnili svoje povinnosti a závazky. Jenže realita jim v posledních letech nedává za pravdu.

Nedávný národní telefonický průzkum odhalil, že počet pravidelně cvičících žen se zvýšil oproti minulosti z 43% na 47%, počet cvičících mužů pak dosáhl 50% a narostl mírně oproti 48%, zjištěným minulými výzkumy. Toto malé zvýšení můžeme s přihlédnutím k počtu obyvatel USA považovat za významné. Vyvolává však současně rozpaky. Pokud je zjištění správné a pravdivé, jak vysvětlit neustále se zvyšující počty obézních? Jak vysvětlit málo známou skutečnost, že se dlouhodobý pokles úmrtí na nemoci srdce a cév v posledních letech zastavil, ba dokonce bylo zaznamenáno zvýšení počtu úmrtí v některých věkových skupinách.

Někteří odborníci tento fakt vysvětlují tím, že zvýšení pohybové aktivity Američanů ještě nestačilo ovlivnit sledované ukazatele zdraví a zdatnosti populace. Jiní se domnívají, že lidé sice začali více cvičit, ale nezměnili další zvyklosti, například přístup ke stravě nebo kontrole stresu. Často se též hovoří o tom, že lidé na telefonické dotazy neodpovídají pravdivě, že si, česky řečeno, odpovědi “cucají z prstu”. Mnozí lidé mají velmi vágní představy o náročnosti pohybové činnosti. Jak u nás publikoval před léty jeden lékař, domnívala se jeho obézní pacientka, že pokud vyjde dvakrát denně pěšky do druhého poschodí (tj. pokud nepoužije výtah), vydá zhruba 500-800 kcal. Lékař jí vypočítal, že daná chůze do druhého poschodí dvakrát denně vede k výdeji energie na úrovni asi 20 kcal.

Při uvedeném výzkumu, probíhajícím v letech 2001 až 2005 bylo telefonicky kontaktováno náhodně vybraných 356 tisíc osob. Otázky se zaměřovaly na množství tělesné aktivity v běžném týdnu v nepracovní části dne. V otázkách byla rozlišována aktivita středního charakteru a aktivita vyšší intenzity. U nízké a středně intenzivní aktivity se za normu považovalo 30 minut nepřetržité činnosti pětkrát a vícekrát v týdnu, u aktivit vyšší intenzity pak 20 minut třikrát a vícekrát v týdnu. Sledovány byly i rasové rozdíly a zde se ukázalo, že černí občané mají k pohybu horší vztah v porovnání s bělochy. Vliv na množství cvičení má i dosažené vzdělání. Více cvičí lidé s vysokoškolským vzděláním.

Výzkum, který komentuji, ukázal, že v oblasti tělesných cvičení převažují nejasnosti. Lidé pod vlivem různorodých doporučení volí ta z nich, která uklidňují jejich svědomí. Ze všech stran se na nás valí informace, nebádající k pohybu. Tyto informace jsou ale pro laika nesnadno pochopitelné a tak si vybírá to, co je pro něj nejvýhodnější. Již dlouho na stránkách fitnet kritizují přístupy “fitness is fun”, tedy “cvičení je zábava”, které degradují tělesná cvičení na jakousi konkurenci sledování televize, kina, divadla nebo nějaké produkce komediantů. Pokud má cvičení navodit v těle odpovídající reakce, nemůže být zábavné ani snadné. Cvičení v současných průmyslově rozvinutých společnostech musí na prvním místě simulovat ty přirozené podněty vnějšího prostředí, které tisíce let formovaly lidský genom. Změny způsobu života, nastolené v posledním století, byly nesmírně rychlé a dnes ohrožují samu podstatu existence člověka. Proto nesmíme brát cvičení jako nějakou přihlouplou kratochvíli, ale musíme ji vidět jako nenahraditelnou formu záměrné fyzické stimulace.

V tom případě musí mít zátěž některé dimenze. Musí být pravidelná, musí být individualizovatelná a musí navozovat nezbytné fysiologické adaptace organismu. Pokud se na cvičení budeme dívat z tohoto úhlu, pak jako ideální aktivita vyjde cvičení ve fitcentru. Umožňuje cvičit celoročně a pravidelně, bez závislosti na počasí. Dále je jedinou formou cvičení, při níž můžeme jeho zátěž okamžitě přizpůsobit možnostem cvičícího. Cvičit tak mohou lidé zdraví, ale i osoby po prodělaných nemocích resp. operacích. Cvičení ve fitcentru jako jediné umožňuje zatěžovat všechny svaly těla, záměrně dosahovat oné intenzity cvičení, která nejen zabraňuje ztrátám cenných svalů, ale dokáže v těle navodit anabolické prostředí, vedoucí k pozitivní dusíkové bilanci a tím k nárůstu množství svalů.

Z výše uvedeného výzkumu dovozuji, že pokud dnes cvičí více mužů i žen, cvičí většina z nich špatně. Pokud by cvičili dobře, docházelo by u nich k nárůstu svalové hmoty. Více svalů představuje základní předpoklad zvýšení hodnoty bazálního výdeje energie. Pokud je tento výdej vysoký, snižuje se riziko vzniku nadváhy a obezity na minimum. Jestliže vědci konstatovali na jedné straně nárůst počtu cvičících a současně nárůst počtu obézních a osob s nadváhou, musí být chyba v typu, množství a intenzitě cvičení.

Mohu tedy dovozovat, že lidé zřejmě cvičí nesprávně. Možná je to proto, že jsou zmateni nesprávnými informacemi v médiích a na Internetu. To pak zdůrazňuje význam osobních trenérů, fitness konzultantů a dalších odborníků v otázkách cvičení. Pokud začne cvičit nezkušený obézní občan, jen podle “oka” nebo podle rad svých stejně nezkušených přátel, je pravděpodobnost podstatného zlepšení téměř nulová. Můžeme získat potřebné informace z knih a časopisů. Jenže jak jsem již uvedl, tam panuje spousta nejasností a neshod. Navíc to trvá dlouho. Proto je nejvýhodnější zaplatit si služby odborníka.

Je to stejné jako se znalostí práce na počítačích. Pokud se učíte pracovat s nějakým programem z manuálu, pravděpodobně se to jednou naučíte. Jen vám to vezme podstatně více času. Ideální je učit se program od někoho, kdo jej již dobře ovládá. Snad mi dáte za pravdu, že tímto způsobem se naučíte mnohem více během mnohem kratšího časového úseku.

LITERATURA:

MSNBC (2009): Exercise rates up, though you’d hardly know it. More people say they’re active, but the scale doesn’t back their claims. In.: MSNBC.com, Nov. 21, 2007

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat