Dělená strava

Po válkách v minulém století se ve většině zemí západní civilizace začala postupně stabilizovat ekonomika. Došlo k podstatnému zvýšení životní úrovně. Tento pozitivní posun měl ale nepříjemný doprovodný stín. S rostoucím blahobytem se začala měnit i hmotnost obyvatel Evropy a Ameriky. Nejprve se zvyšoval počet osob s nadváhou, později bylo možné stále více mužů a žen zařadit do kategorie “obézní”. Obezita přitom nezůstala bez zdravotních dopadů. S rostoucí hmotností se souběžně zvyšoval výskyt diabetu, srdečních infarktů a mozkových příhod. Výzkumy jednoznačně prokázaly příčinnou souvislost mezi nárůstem hmotnosti a vyšší nemocností.

Čím jasnější se stávala souvistost mezi obezitou a nemocemi, tím více lidí se snažilo nárůst hmotnosti zastavit či vrátit k normě. Nastala doba diet. Lidé se nechali různými rádoby-odborníky přesvědčit, že jedinou cestou kontroly hmotnosti je omezování stravy. V druhé polovině minulého století byly presentovány snad tisíce různých typů diet, které následně vyzkoušely miliony lidí. Výsledek je tristní. Obézních nejen neubývá, ale alarmujícím tempem přibývá. Nedá se najít přesvědčivější důkaz nefunkčnosti diet. Přesto počet osob, pídících se po nových dietách nejen neklesá, ale soustavně se zvyšuje. Vychází dokonce časopisy, které mají v názvu slovo "Diety". Nezbývá, než si občas vzdechnout "Svatá prostoto"!

Každá dieta se tváří jako nový, neotřelý přístup ke kontrole hmotnosti. Její autoři ji obvykle uvádí složítými teoriemi, přičemž používají komplikované odborné názvosloví. Lidé, kteří nemají solidní základy biochemie a fysiologie nemají ani tu sebemenší šanci posoudit adekvátnost předkládaných faktů a tak jim zbývá jen věřit v poctivost předkladatelů diety. Po zahájení diety většinou dojde k menšímu nebo většímu poklesu hmotnosti dietujícího. Ten je ale následován pozvolným návratem k původní hmotnosti a velmi často se ukazatel hmotnosti spíše zastaví na vyšší číslici, než jakou ukazoval před zahájením diety. Zklamání z jasného neúspěchu však obézní většinou neodradí. Namísto hledání skutečně funkčních přístupů ke kontrole hmotnosti zahoří po čase nadšením k další dietě.

Diety se maskují různými přístupy ke stravování. Velmi populární se jednu dobu stala dělená strava. Ta staví na názoru, že trávící systém musí při zpracování jednotlivých složek stravy vytvářet různé enzymy. Pokud konzumujeme současně sacharidy, bílkoviny a tuky, nedokáže údajně tělo skloubit postup trávení a vstřebání všech makroživin. Pro trávení sacharidů jsou potřebné sacharidy štěpící enzymy, pro trávení bílkovin pak bílkoviny štěpící enzymy. Pokud přijímáme míchanou stravu, nedokáže údajně  tělo vytvářet nezbytné enzymy ve správném množství a v optimálním čase. Z toho pak pramení poruchy trávení. S touto myšlenkou přišel jako první Dr. William Harvey Hay na začátku dvacátého století.

Myšlenka se brzy ujala a lidé, zabývající se výživou, hledali různé postupy kombinace jednotlivých makroživin (makroergních substrátů) s cílem optimalizovat proces trávení. Současně se zvýšilo množství výzkumů. zabývajících se tímto problémem. Výsledky těchto výzkumů však nikdy nepotvrdily žádnou z teorií, zastávaných obhájci dělené stravy. Proto byl také tento přístup ke stravě resp. kontrole hmotnosti vědeckými společnostmi označen za “bunk” (žvásty, kecy, hovadiny). Vědci se shodli na tom, že autoritativně předkládané návody na kombinaci a načasování živin v jídle vyhovují tendenci obézních vrhat se na každý nový koncept stravování odtržený  od reality a popírající zdravý rozum. Dieta je obvykle o to přitažlivější a úspěšnější, čím je exotičtější, nepochopitelnější a absurdnější.

Přestože je koncepce dělené stravy ve své podstatě rozporná až nesmyslná, může vést k dočasnému poklesu tělesné hmotnosti, protože zvyšuje příjem ovoce a zeleniny na úkor energeticky hutnějších potravin, přivádějicích do těla více energie.  Také omezuje pestrost potravy a tím i přívod energie. Případný pokles hmotnosti ale není výsledkem oddělení jednotivých makroživin. “Neutralizované trávení”, o němž zastánci dělené stravy s oblibou hovoří, je neexistující koncept. Prokázaly to desítky vědeckých výzkumů. A potvrzuje to i zdravý rozum. Celá tisíciletí jedli členové všech známých civilizací kombinovanou stravu. Vědci pak jasně prokázali, že jakmile začneme jíst, automatický se spouští komplexní proces trávení, a to všech dodávaných makroživin.

Pokud se podíváme do tabulek výživných hodnot, zjistíme ihned, že téměř neexistuje potravina, která by se skládala čistě z bílkovin, sacharidů nebo tuků. Tvrdit, že v jednom chodu máme na talíři jen sacharidy nebo jen bílkoviny je totální nesmysl, kterému mohou uvěřit pouze lidé s nulovými znalostmi i těch nejprostších základů výživy. Podíváme-li se na jídla všech národů, vždy jsou na jednom talíři podávány odlišné typy potravin společně. Například středomořská kuchyně, považovaná za nejzdravější  na světě, přidává téměř ke každému jídli krajíc chleba.

U osob s trávícími poruchami může být kombinace některých druhů potravin prospěšná. Některé vitaminy nebo minerály dokáže tělo vstřebat pouze v situaci, kdy má dostatek nějaké jiné konkrétní látky. Například vitamin C v pomerančové šťávě může zvýšit vstřebávání  železa z cereálií. Pokud tedy vitamin C ve stravě dodáme, zlepší se využití odpovídajících minerálů nebo vitaminů. Pokud jsme ale zdraví a naše strava je vyvážená, nemá jakákoli manipulace se složkami potravy sebemenší prospěšný vliv na naše zdraví a zdatnost.

Většina lidí v dnešní době má potíže s trávením proto, že konzumují nekvalitní stravu. Jednoduché cukry jsou z historického pohledu pro náš trávící trakt nový prvek. V přírodě se nachází velmi málo potravin, obsahujících vysokou koncentraci jednoduchých cukrů. Naše tělo prostě není na vysoký přívod cukrů adaptováno, nedokáže je správně metabolizovat. Přebytek cukrů v těle může vést k abnormálnímu množení potencionálně nežádoucích mikroorganismů ve střevech a tím navozovat trávící problémy nebo dokonce nemoci. Není důležité, v jakém pořadí a v jaké kombinaci se jednotlivé živiny do těla dostávají. Důležité je, zda potrava dodává vše nezbytné pro vyvážený metabolismus.

Organismus přijímá z vnějšího prostředí vše potřebné pro svoji existenci. Přijímá přitom s látkami prospěšnými i látky nepotřebné  nebo dokonce škodlivé. Má ale výkonné a účinné systémy vylučování všeho, co již nepotřebuje a co jej může ohrozit. Aby se nepotřebné a škodlivé látky dostaly do vylučovacích orgánů, musíme se pohybovat. Nebo přesněji řečeno, pokud se pohybujeme, dochází k 5-15ti násobnému zrychlení pohybu mízy, která z tkáňového moku odvádi do krve odpadní látky metabolismu buněk. Tedy vše, co již nemohou pro svoji výživu využít. Pohyb také podstatně zvyšuje výdej energie. Pokud máme vysoký výdej energie, můžeme přijímat více potravy. Z té si pak organismus může vybrat vše, co pro svoji optimální funkci potřebuje.

Domníváme se, že klíčem k úspěšné kontrole hmotnosti není omezování příjmu potravy, tj. diety nebo jakékoli “čarování” s dělením stravy, ale dosažení vysoké hodnoty výdeje energie. Té dosáhneme buď tím, že každodenně věnujeme dostatek času aerobním aktivitám, nebo že pomocí posilování navodíme zvýšení množství aktivní tělesné hmoty. Výhodnější je ten druhý způsob. Pokud se pokoušíme dosáhnout energetické rovnováhy omezováním stravy (dietou), dojde obvykle k podstatnějšímu poklesu aktivní tělesné hmoty a tím i k poklesu hodnoty bazálního metabolismu. Odborníci uvádí, že tělo je při ostřejším deficitu energie schopné snížit hodnotu bazálního výdeje energie až o 35% (Perri et al, 1992).

Dělenou stravu a jakýkoli další odlišný přístup ke stravě můžeme vyzkoušet. Pokud nám vyhovuje, můžeme jej používat. Jen musíme dávat pozor na fakt, že důsledky chybného přístupu ke stravě se mohou projevit až po létech. Pak je ale  již obvykle velmi nesnadné navodit nápravu. Obezita také nevznikne ihned poté, co  jsme si dali chutnou zmrzlinu nebo si na talíř naložili o něco více chutné stravy. Obezita a řada poruch zdraví jsou důsledkem dlouhodobější sumace drobných chyb.

Kontrololovat úspěšně svoji hmotnost v současném světě můžeme jen tím, že do svého denního programu zařadíme každý den alespoň hodinu pohybu, z toho nejméně třikrát v týdnu posilování ve fitcentru. 

LITERATURA:

  1. HEANER, M. (2008): Fighting Obesity: The Role of Behavior, Biology and Bad Choices. In.: MSN Health & Fitness

  2. PERRI, MG, NEZU, AM, VIEGENER, BJ. (1992):Improving the Long-Term Management of Obesity. New York, John Wiley and Sons.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

 

Mohlo by vás zajímat

Tuk škodí

Energie, která formou stravy a nápojů vstoupí do našeho těla, jím musí být využita pro metabolické a další energeticky náročné procesy. Pokud energie není využita, musí být uložena do zásob. Pokud je energie nedostatek,…

Více informací

Adolescenti chtějí mít pěknou postavu

Poslední desetiletí jsou charakterizována prudkým propadem množství nevyhnutelné fyzické zátěže. Ještě donedávna všudypřítomná těžká dřina ze světa zmizela, namáhavost většiny dříve běžných činností a prací se…

Více informací

Vyšší zdatnost snižuje riziko smrti

Tisíce let přebíraly jednotlivé generace způsob života od svých předků. Učily se od nich jak obdělávat pole, jak stavět domy, jak vychovávat děti a jak odpočívat po práci. Předávaný způsob života představoval souhrn…

Více informací