• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Diety prostě nefungují

Už dlouhá léta šíříme v našich kurzech instruktorů fitness a na stránkách “fitnet” názor, že ve snaze o celoživotní kontrolu hmotnosti se nesmíme soustředit na stránku příjmu energie, ale především musíme ovlivnit druhou stranu hmotnostní houpačky - výdej energie. Pokud porovnáme dnešní stravovací režim, až zase tak zásadně se od stravování našich předků neliší. Jíme sice připravovaná jídla, stravujeme se v závodních jídelnách a menzách, máme podstatně širší výběr laskomin. Ale rozdíl mezi příjmem energie v roce 1900 a dnes není až tak podstatný. Zato na straně výdeje energie došlo k propastnému propadu. Naši předci byli denně 12 a více hodin na nohou, orali, pumpovali vodu, řezali a štípali dřevo, nosili na zádech nůše a na ramenou pytle plné obilí nebo brambor. My většinu dne sedíme. V dopravních prostředcích, na poradách, před monitory počítačů a obrazovkami televize. Propad na straně množství a kvality pohybu je děsivý a stejně děsivý je i pokles našeho denního výdeje energie.

Přesto různí lidé dále vymýšlí nové a zaručené “diety” a jíní lidé je nadšeně zkouší a dodržují. Právě pracujeme na přípravě rozšiřujícího kurzu “Kontrola hmotnosti” a čteme mnoho knih, zabývajících se touto problematikou. Pracujeme mimo jiné s knihou “Gale Encyclopedia of Diets”, vydání z roku 2008. Má 1.115 stran a jsou v ní popsány snad všechny známé diety. U většiny z nich je popsán princip jejich působení, posouzení jejich účinnosti a případná zdravotní rizika s ní spojená. Většina komentářů k dietám je zpracována špičkovými odborníky v oblasti kontroly hmotnosti a většina diet je hodnocena velmi kriticky. Obecný závěr je, že každé omezení příjmu energie, ať již omezujeme příjem sacharidů, tuků nebo bílkovin, má na naše zdraví neblahý dopad, navozuje fluktuaci hmotnosti a nakonec vede k podstatně vyšší hmotnosti, než jakou měl dietující před zahájením diety. Výzkumy tyto názory podporují.

Problematikou dlouhodobé účinnosti diet, tj. omezování příjmu potravy, se zabýval výzkumný tým z University of California (UCLA) pod vedením Dr. Traci Mann z katedry psychologie. Závěr jejich výzkumu shrnuli autoři do následujícího odstavce: “Kteroukoli z diet snížíme svoji hmotnost o 3-5 kg během prvních šesti měsíců, ale ztracené kilogramy se dříve nebo později vrátí zpět. Zjistili jsme, že jedna třetina až dvě třetiny dietujících znovu získají ztracenou hmotnost a navíc ještě nějaké to kilo navíc v následujících čtyřech až pěti letech. Trvalé snížení hmotnosti jsme zaznamenali u malé menšiny sledovaných, zatímco plný návrat původní hmotnosti jsme zaznamenali u většiny. Diety nevedou k udržitelnému poklesu hmotnosti a tím ani k snížení zdravotních rizik, spojených s vyšší hmotností u většiny lidí”.

Dr. Mann se svým týmem analyzovala 31 výzkumů s nezpochybnitelnou metodologií. Výsledky těchto studií se shodovaly v jednom: “Bylo by lepší, kdyby se lidé raději o žádnou dietu nepokoušeli. Jejich hmotnost by byla stejná a ušetřili by si nepříjemnosti, spojené s omezováním jídla a bezmocným sledováním návratu k původní hmotnosti”. Navíc skutečný počet neúspěšných dietujících může být ve skutečnosti vyšší než zjistily výzkumy. Řada těch, jejichž hmotnost se po dietě opět zvýšila, se již vědcům neohlásí a z výzkumů odstupují. Lidé také zasílají údaje o své hmotnosti vědcům sami, a mnozí z nich si mohou čísla vymýšlet ze studu, že nebyli úspěšní.

Některé studie naznačují, že dieta je předchůdce budoucího výraznějšího vzestupu hmotnosti. Jedna studie došla k závěru, že jak muži tak i ženy po předchozí dietě nabrali signifikantně více v následujících dvou letech než kontroly, které svoji stravu neomezovaly. Jiný výzkum, sledující 19.000 zdravých starších mužů po dobu čtyř let prokázal, že “nejlepší pomůckou při odhadu zvýšení hmotnosti v následujících čtyřech letech u sledovaného souboru bylo to, zda sledované osoby držely rok před zahájením výzkumu nějakou dietu”. Pokud držely, nabraly více hmotnosti než kontroly.

Když nefungují diety, co tedy dělat proti nárůstu hmotnosti? Dr. Mann se domnívá, že nejlepší intervencí při kontrole hmotnosti je nepřejídat se a cvičit. Lidé, kteří nejvíce cvičili, také dokázali snížit významněji svoji hmotnost a udržet ji v následujících letech. A to se nedaří, pokud se uchýlíme jen k omezování příjmu energie. Jedna studie sledovala dietující v určitých časových úsecích. Při hodnocení výsledku diety v úseku kratším jak dva roky nabralo zpět původní hmotnost pouhých 23% sledovaných. Při hodnocení po více jak dvou letech zaznamenalo návrat hmotnosti k původním nebo vyšším hodnotám 83% dietujících. Jedna studie dokonce prokázala, že 50% dietujících vážilo pět let po ukončení diety v průměru o 5 kg více.

Dr. Perri uvádí ve své knize o kontrole hmotnosti (1992), že fluktuace hmmotnosti, tj. opakující se pokles a vzestup hmotnosti vinou diet, je pro zdraví velmi nebezpečná. Následně jsme četli jiné práce, které neblahý dopad fluktuace na zdraví nepotvrdily. V poslední době se ale opět vědci a lékaři vrací k názoru, že je mnohdy lepší mít stabilní nadváhu než dietami rozkmitat hmotnost. Podle Dr.Mann vede fluktuace hmotnosti k vyššími výskytu nemocí srdce a cév, mozkových příhod, diabetu a k oslabení funkcí imunitního systému.

Diety nejsou cestou k likvidaci obezity. To je ale vhodný argument pro ty, kteří chtějí, aby byla obezita vnímána jako nemoc. Pod tlakem bojovníků proti fatismu (diskriminace obézních) vymazala organizace Medicare (obdoba naší zdravotní pojišťovny) ze svých materiálů větu: “Obezita není považována za nemoc”. Ve všech zemích se následně zvyšil tlak lékařů a farmaceutických firem na oficiální vyhlášení obezity za nemoc. Tento krok by umožnil platit léčbu obezity z veřejných peněz a tím (jak známe z našeho prostředí) i další tlak na zvyšování platů lékařů. Nejvíce by si namazali kapsu výrobci léků. A protože farmaceutické společnosti nejen u nás, ale na celém světě podplácí lékaře, aby předepisovali právě jejich výrobky, vedlo by to k likvidaci (nebo spíše vytunelování) současných systémů zdravotního pojištění. Musíme si uvědomit, že nadváha a obezita ohrožuje až 70% populace.

Obránci práv občanů na nadbytečné množství tuků tvrdí, že nejsou žádné důkazy negativního dopadu obezity na zdraví. Tento výrok nám zní, jako kdyby někdo tvrdil, že země není kulatá. Důkazů o neblahém dopadu nadbytečných tukových zásob na zdraví je dostatek až nadbytek. Přitom jen ve Spojených státech se v období 1980 až 2000 zdvojnásobil počet obézních, z 15% na 31%. Zvyšuje se i počet obézních mezi mladými lidmi. Podle ověřených zdrojů se hmotnost studentů vysokých škol v prvním ročníku zvýší o 7 kg. Za příčinu považují odborníci fakt, že mladí lidé jsou náhle mimo kontrolu svých rodičů, za peníze si kupují rychlou stravu. Hodně studentů pije alkohol, a ten obsahuje 7 kcal v jednom gramu. Následky vysokoškolského studia jsou pak pro hmotnost mnoha mladých lidí doslova destrukční.

Ztotožňujeme se s názorem Dr. Mann, že při kontrole hmotnosti jsou diety neúčinné. Je nutné soustředit se na druhou stranu houpačky. Na výdej energie. Největší složkou denního výdeje energie je bazální metabolismus. Ten je určen množstvím aktivní tělesné hmoty. Pokud nestimulujeme svůj pohybový systém (svaly), množství aktivní tělesné hmoty klesá a s ní klesá i hodnota bazálního výdeje energie. Pokud omezíme přívod stravy (dieta), tělo se brání dalším snížením bazálního metabolismu. Je to negativní bludný kruh, který nás bezpečně dovede k obezitě.

Cestou z tohoto bludného kruhu je posilování. Posílené svaly se zvětší, zvýší svoje požadavky na dodávku energie. Rozdíl mezi hodnotou bazálního metabolismu u ochablého občana v porovnání s občanem zdatných a svalově rozvinutým může být i více jak 500 kcal za den. To znamená, že zdatní lidé vydávají za týden až o 3.500 kcal více než lidé ochablí. Dieta jen snižuje hodnotu bazálního výdeje energie a vede ke ztrátě kontroly nad vlastní hmotností.

Posilovat můžeme v některém z blízkých fitcenter. Pokud nemáte dostatek zkušenosti s tímto typem cvičení, doporučujeme zaplatit si služby kvalitního osobního trenéra, fitness konzultanta nebo kouče životního stylu (lifestyle coach).

LITERATURA:

1. PERRI, MG. et al. (1992): Improving the Long-Term Management of Obesity. New York, John Wiley and Sons.
2. ScienceDaily (2007): Dieting Does Not Work, Researchers Report In.: ScienceDaily, Apr. 5.
3. LONGE, JL. et al. (2008): The Gale Encyclopedia of Diets. A Guide to Health and Nutrition. London, Thomson, Gale.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat