Důvěřujete jen kvalifikovaným odborníkům v oblasti fitness

Do roku 1990 byl termín “trenér” vyhrazen pro osoby, připravující sportovce k soutěžím. Kvalifikace “trenér” byla rozdělena do tří tříd (trenéři III. třídy, II. třídy a I.třídy). Základní kvalifikací byla III. třída, na základě délky praxe a úspěšnosti se pak mohl daný trenér přihlásit na školení a získat vyšší třídu. Cvičení osob, které se nepřipravovaly na sportovní soutěže, kteří cvičili “kondičně”, vedli cvičitelé. I ti byli odstupňování do tříd (cvičitel III. třídy, II. třídy a I. třídy). Trenéři a cvičitelé III. a II. tříd prováděli svoji práci většinou zdarma, dobrovolně. Kvalifikaci získávali trenéři a cvičitelé na školeních, která organizoval konkrétní sportovní svaz ve spolupráci s Tělovýchovnou školou ČSTV.

Koncem minulého století se začal sport profesionalizovat. Současně se snížil počet sportujících, poklesl počet soutěží, zvláště mládeže. Trenéři se dnes v řadě sportů soustředí na výchovu talentů, které jsou pak výhodně prodávány do zahraničí (tenis, hokej, fotbal, cyklistika atd.). V řadě sportů poklesl počet soutěží na polovinu až třetinu. Tím logicky poklesl i počet trenérů, sportovců, rozhodčích a dalších, většinou dobrovolných činovníků. Pokles sportovců se dotkl především děti a mládež. Podstatně více jich dnes žije pasivně. Nedostatečně se pohybují.

Souběžně s tímto trendem probíhají další změny ve společnosti. Rychle se snižuje náročnost většiny povolání, zvyšuje se počet přitažlivých pasivních forem trávení volného času, počet automobilů, dostupnost chutné a současně energeticky hutné potravy. Lidé se méně pohybují a konzumují více potravy. S rostoucím věkem se zvyšuje počet pohybově pasivních občanů. Dokazuje to následující tabulka.

 

Věk                    

Procento pohybově pasivních

18-29
19%
30-44
22%
45-64
25%
65-74
28%
75 a starší
36%

Zdroj: The State of Aging and Health in America, 2007; Centers for Disease Control and Prevention and the Merck Co. Foundation.

Výsledkem těchto změn je prudký pokles zdatnosti a výkonnosti populace. Angličtí odborníci dospěli na základě výzkumu k závěru, že zdatnost obyvatel dosáhla historického minima. Ředitel řetězce fitcenter “LA Fitness” pan Turok, který zajišťoval výzkum finančně, řekl: “Zdatnost obyvatel Británie dosáhla nebezpečně nízké úrovně. Mnohým mohou naše výsledky připadat směšné, ale podle mne jde spíše o národní tragédii”. Výsledky výzkumu prokázaly, že 53% populace se v předklonu nedokáže dotknout vlastních kotníků, 68% není schopno provést 20 opakování cviku pro posílení břišních svalů, 58% nedokáže jet na stacionárním kole alespoň 20 minut, 42% nedokáže bez zadýchání vyjít do třetího patra, 60% nedokáže odnést nákup z obchodního centra do svého bytu, 56% nezná svoji hodnotu BMI. Dvě třetiny dotazovaných přiznaly, že za poslední rok ani jednou nejely na kole, neběžely ani nebyly na rychlejší procházce. Čtvrtina dotázaných žen přiznala natolik nízkou flexibilitu, že si nedokáží samy rozepnout podprsenku.

Zdatnost populace je nízká. Lidé by měli cvičit. Jak ale prokázal výzkum, 51% dotázaných nepochopilo současná doporučení množství a intenzity cvičení. Vysvětlovali svoji pasivitu tím, že neví jak cvičit, prostředí fitcentra je spíše odstrašuje a mají obavy, že by si mohli při cvičení ublížit. Lepší byly výsledky v oblasti stravování. Celých 89% dotázaných se domnívalo, že zná zásadní doporučení, vědělo o nezbytnosti  konzumovat více ovoce, zeleniny, ryb a méně nasycených tuků, slaných a sladkých jídel. Ukazuje se, že lidé mají dost informací a poznatků o příjmu energie, naopak jim chybí jak znalosti, tak i zkušenost s vydáváním energie.

Stále více lidí dnes potřebuje cvičit. Kdo necvičí, ztrácí rychleji svalovou hmotu, dochází u něj k pozitivní energetické bilanci, která vede k obezitě, metabolickému syndromu, diabetu, nemocím srdce a cév. Jenže zdatnost a toleranční limit organismu převažující části společnosti jsou nebezpečně nízké. I mírné zvýšení habituální zátěže může vést ke zranění nebo k poškození srdce a cév. Názory na množství a typ tělesné zátěže přitom nejsou jednotné. V jedné knize se dozvíte, že nejlepší je pomalá chůze nebo aerobik, jiná doporučuje posilování, strečink, turistiku, plavání atd. Lékaři většinou sami od sebe pohyb svým pacientům příliš nedoporučují. Případně se omezí na tradiční “měl byste se více pohybovat a trošku shodit”.

Po roce 1990 u nás začal dynamický růst fitcenter. Zpočátku si fitcentrum mohl otevřít doslova každý. Třeba majitel kolotočů. Většina zaměstnanců takových fitcenter neměla žádné speciální vzdělání. Po roce 2000 se stav začal normalizovat. Fitcentra mohou provozovat a v nich pracovat pouze osoby s kvalifikací “instruktor fitcentra”. Tuto kvalifikaci je možné získat studiem u organizace, která má k pořádání kurzů akreditaci od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

Absolventi kurzů mohou na základě kvalifikace získat živnostenský list pro “poskytování tělovýchovných a sportovních služeb”. Na základě tohoto živnostenského listu pak mohou volit specializaci “osobní trenér”, “fitness konzultant”, “lifestyle coach” apod.. Tyto kvalifikace se již dále nedělí na třídy (I, II., III.). V rámci studia získají studenti základní znalosti anatomie, fysiologie, traumatologie, výživy a dalších  oborů. Protože se poznatky v oblasti kondičního cvičení běžné (nesportovní) populace velmi dynamicky rozvíjí, je nezbytné, aby osobní trenéři a další odborníci v oblasti cvičení neustále svoje znalosti obnovovali a rozšiřovali.

Praxe ukazuje, že ne každý, kdo se presentuje jako “osobní trenér” má odpovídající vzdělání a znalosti. Důsledkem může být zranění nebo poškození klienta. Jedna 36tiletá žena v Anglii se rozhodla zahájit cvičení. Neměla přitom žádné zkušenosti a tak si zaplatila služby  osobního trenéra. Nevěděla přesně, co od něj může očekávat, ale věřila, že když se někdo této činnosti věnuje, znamená to, že jí rozumí. Přístup trenéra se jí zdál poněkud razantní, ale myslela si, že to tak má být. Při rozcvičování jí jednou trenér nutil k hlubokému předklonu a tlakem na záda se snažil předklon prohloubit. Žena ucítila prudkou bolest na zadní straně stehna. Když to sdělila trenérovi, řekl jí opovržlivě, že je “měkejš”. Přitom došlo k natržení hamstringů, které museli řešit lékaři a fysioterapeut. Léčba se protáhla na půl roku. Jiná žena, které trenér pomáhal s protahováním, si dokonce zlomila pánevní kost. V těchto i jim podobných případech se prokázalo, že údajní “trenéři” neměli odpovídající vzdělání.

Nechci těmito příklady odrazovat čtenáře od cvičení s osobními trenéry. Jen je chci upozornit, že ne každý, kdo se za osobního trenéra označuje, jím skutečně je. Proto se vždy osoby, která vám nabízí ve fitcentru své služby zeptejte, kdy a kde získala kvalifikaci, jak své znalosti od té doby rozšiřovala, jak dlouho provozuje praxi, kolik má za rok klientů, zda má zkušenosti s cvičením dětí, žen, těhotných, seniorů nebo osob s oslabeným zdravím. Úkolem osobního trenéra je diagnostikovat stav klienta a sestavit pro něj na základě získaných dat bezpečný a účinný program cvičení. Dále jej seznámit s technicky správným prováděním jednotlivých cviků a dalšími informacemi, potřebnými pro dlouhodobé, pravidelné cvičení.

S rostoucím počtem fitcenter se zvyšuje i počet osobních trenérů. Dnes je z čeho vybírat. Spolupráce s odborníkem se vyplatí. Podle údajů ze zahraničí dnes každý sedmý návštěvník fitcentra cvičí pod dohledem osobního trenéra. Nedávno byl publikován údaj, podle nějž využívá služby osobních trenérů 824.000 amerických dětí ve věku 6 až 17 let. Cvičení s odborníkem přestává být výsadou boháčů a stává se běžným jevem. Bohužel se za osobní trenéry mohou označovat i lidé nedostatečně kvalifikovaní, jejichž rady mohou spíše uškodit než prospět.

Významně se liší i kvalita výuky mezi jednotlivými akreditovanými organizacemi. Mnohé z nich zůstávají u překonaných, zastaralých forem výuky, neinovují obsah výuky v souladu s novými poznatky teorie a praxe, nenabízí studentům kvalitní učebnice, nemají stabilní tým lektorů, nenabízí komplexní formy kontinuálního vzdělávání po absolvování základních kurzů atd.. Proto se i významně liší znalosti a dovednosti jejich absolventů.

Pokud jdete cvičit do některého z velkých fitcenter, případně do některé pobočky řetězce fitcenter (například v Anglii do center organizací FitnessFirst, David Lloyd Company, Next Generation nebo Holmes Place), setkáte se zde nejen s vynikajícími podmínkami pro cvičení, ale i s kvalifikovanými instruktory fitcenter a se zkušenými osobními trenéry. Problémy bývají spíše u menších fitcenter, které se nejednou snaží na personálu ušetřit.

V Anglii si uvědomují rizika, vyplývající z nekvalitní práce instruktorů fitcenter resp. osobních trenérů. Proto zde vznikly organizace “Register of Exercise Professionals” (REPS) a “the National Register of Personal Trainers” (NRPT), které sdružují kvalifikované fitness specialisty a současně garantují jejich odbornost. Jejich cílem je zbavit oblast fitness a wellness plevele, tj. nevzdělaných samozvanců, kteří nabízí své služby nezkušeným zájemcům o cvičení. Jak jsem již jednou uvedl, "falešným trenérům" nahrává fakt, že oblast osobního trenérství je relativně nová a většina zájemců o cvičení nemá jasnou představu, co od nabízené služby očekávat a co vyžadovat. Věřím, že i v naší zemi brzy vznikne organizace, který bude garantovat kvalitu služeb v oblasti fitness a wellness.

Na stránkách „fitnet. cz“  a „fitnet.eu“ najdete informace o kurzech k získání kvalifikace „Instruktor fitcentra“, které pořádáme již od roku 1991. Patříme k nejzkušenějším organizacím v oblasti vzdělávání pro fitness. Svým studentům nabízíme kvalitní učebnice, možnost komunikace (ICQ, SKYPE atd.) během studia i po jeho dokončení, připravujeme rozšiřující kurzy a moduly kontinuálního vzdělávání. Námi vyškolení odborníci patří v oblasti fitness k nejlepším.

Fitnet, Brno, 20. října 2007


LITERATURA:
  1. BEE, P. (2007): How personal trainers can harm your health. In. Dailymail, 10th October. 
  2. GRIFFIN, JC. (1998): Client-Centered Exercise Priscription. Champaign, Human Kinetics.
  3. HEANER, MK. (1993): How to be a Personal Trainer. London, Artichoke and Frederick Press.
  4. KOSTER, O. (2007): Fit? Half of us can’t even touch our toes. In. Dailymail, 28th September.
  5. O'BRIEN, FS. (1997): The Personal Trainer's Handbook. Champaign, Human Kinetics.
  6. ROBERTS, SO. (1996): The Business of Personal Training. Champaign, Human Kinetics.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2007 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

Sebevražda pohodlím

Sebevražda v užším slova smyslu je chování zaměřené k násilnému ukončení vlastního života. Obvykle se lidé k sebevraždě rozhodnou v nějaké mimořádně stresové situaci, v tíživém postavení, pod vlivem negativních…

Více informací

Princip hormese

Už jste  někdy "přebrali"? Znáte to! Je nějaká příležitost - narozeniny, svatba, ukončení dlouholetého studia - sejdou se přátelé a známí, mluví se, jí se a k tomu se trochu popíjí. Jenže najednou se to nějak vymkne…

Více informací

O nás

PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D. zakladatel střediska školení a garant sekce kombinovaného studia. V letech 1990-2005 pracoval jako odborný asistent na katedře tělesné výchovy strojní fakulty Vysokého Učení Technického (VUT)…

Více informací