• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Hop na krávu, už je tele

Mladí lidé nemají život až tak snadný, jak se zdá starším lidem. Ti už zapomněli na to, jak nesnadné bylo získat byt, vybavení do něj, při tom stíhat péči o děti a občas se také setkat s přáteli a příbuznými. Všechny tyto úkoly lidi unavují až vyčerpávají, a ti pak mají myšlenky na vše jiné jen ne na nějaké cvičení a péči o stav svého svalstva. Ale každý si musí uvědomit co chce. Jak se jednou hmotnost vydá směrem nahoru, není to náhodný rozmar našeho těla. Je to důsledek drobných chyb a jejich dlouhodobější sumace. Jak se říká “stokrát nic umořilo osla”. Pořád si říkáme, že ostatní také moc necvičí a nic se neděje. Až náhle zjistíme, že máme o pár kilo navíc. Tělo zareagovalo na převažující vlivy vnějšího prostředí (nedostatek pohybu, nadbytek energie) vnitřními změnami, které urychlují proces ukládání energetických zásob. Jdeme z kopce. Cestou zpět je cesta do kopce. Ta je mnohonásobně náročnější, než cesta z kopce. Čím níže jsme sestoupili, tím delší a tedy i náročnější je cesta zpět. Většina lidí diskomfort, doprovázející hubnutí, po jisté době vzdávají. Zůstávají zbytek života tlustí.

Každý si musí uvědomit, co chce. A musí pro to něco udělat. Kdo nechce mít na těle nadbytečné tukové vrstvy, musí kontrolovat svoji stravu a záměrně vřazovat do života dostatek vhodného pohybu. Příroda nás nechce mít tlusté. Obezita je spojena s řadou velmi negativních změn zdraví a zdatnosti. Přitom dnes vidíme nejen “uplácané” starší lidi. Nadbytek tuku má dnes téměř třetina dětí a dospívajících. Dá se smutně konstatovat, že některé ženy budou ve svém životě spokojené s tvarem svého těla jen 5-10 let. Do nějakých 14 let si dívky svého těla až zase tak moc nevšímají. Jak se ale projeví druhotné pohlavní znaky, dívky z obdivných pohledů mužů poznají, že se líbí. To je doba, kdy je většina dívek štíhlá spíše zásluhou přírody než vlastního úsilí. Dívky se s přitažlivou postavou vrhnou do víru života, chodí tancovat, nemusí se moc omezovat v jídle. Pak ale “upadnou” do lásky a po čase do jiného stavu. Po porodu neumí vrátit hmotnost k původní hodnotě, a také na postavě se těhotenství a porod “vyřádily”. Zbytek prožije většina žen v těle, které je svým tvarem irituje. Protože dnes vědci odhadují průměrný věk žen na 80 let, jsou se svým tělem nespokojeny mnohé ženy dlouhých 55-65 let.

Proto je nutné se již v mládí seznámit se zásadami kontroly hmotnosti. V lidském těle se totiž pozvolna sumují vlivy vnějšího prostředí, na které musí náš organismus reagovat podle plánu a programu, který má nastaven ve svých genech. Tělo reaguje jako dveře v obchodním centru. Jak se k takovým dveřím přiblížíme, automaticky nás zaznamenají a otevřou se. A jak projdeme, zase se zavřou. Jsou tak naprogramované. I lidské tělo má spoustu nainstalovaného “softwaru”. Je předem naprogramované. Když na ně působí dlouhodobě jisté podněty z vnějšího prostředí, reaguje podle daného programu. Dalo by se říci, že podobně jako dveře v obchodním centru. V případě pozitivní energetické bilance otevírá dveře pro obezitu, diabetes, nemoci srdce a cév a další chronické neinfekční nemoci. Pokud nechceme vejít do prostoru skrze automaticky se otevírající dveře, nesmíme se k dveřím přiblížit. Musíme se od nich držet v odpovídající vzdálenosti. Pokud si chceme udržet štíhlou a praktickou hmotnost, musíme se držet dále od podnětů, které na ni mají významný dopad. Musíme plně kontrolovat jak výdej energie, tak i její příjem.

Když se někdo rozhodne běžet maratón, nemůže si jen jednoho dne nazout adidasky a jít na start. Musí se na dlouhý běh delší dobu připravovat. Začít během na kratší vzdálenost, tu pak postupně zvyšovat, později zvyšovat rychlost běhu. Pokud již jsme na trati, musíme zvolit vhodnou začáteční rychlost a tu udržovat i v okamžicích, kdy jsem unaveni až vyčerpáni. Mnozí účastníci maratonského běhu vyrazí po startu a peláší co to dá. Po pár kilometrech zkolabují. Stejné je to s kontrolou hmotnosti. Musíme nejdříve o této oblasti “know-how” získat co nejvíce informací a podle nich se pak chovat. Většina lidí, kteří ztratili kontrolu nad svojí hmotností se chová, jako začínající maratonci. Rozhodnou se zhubnout a pak nasadí ty nejdrastičtější postupy. Po čase ale stejně jako nezkušení maratonci zkolabují. Vzdají svoji snahu a vrátí se k původnímu nesprávnému způsobu života.

Základní chybou při snaze o znovuzískání optimální hmotnosti je spěch. Chceme být štíhlí nejpozději včera. Nerespektujeme časové zákonitosti metabolismu. Chováme se stejně, jako sedlák, který na podzim zaseje obilí a za dva dny se jde podívat, jestli už jsou na poli zralé klasy. Žně ale nastávají až v letních měsících následujícího roku. Do sklizně je nutné se o pole starat, zbavovat je plevele a případných škůdců. Totéž platí i při snaze o hubnutí. Nemůžeme týden držet hladovku a pak se léta těšit z krásné postavy. Jak ukazuje praxe, každá dieta vede ke ztrátám aktivní tělesné hmoty a nastolení nevýhodnějších podmínek pro udržení stálé hmotnosti. Je to totéž, jako když se aspirant maratonského běhu rozhodne zrychlit svoji přípravu a jeden den běží namísto tradičních deseti kilometrů náhle 25 kilometrů. V takovém případě se tělo nedokáže plně zregeńerovat z předchozího tréninku. Objevují se zranění a ta zpomalují přípravu na závod. Vše chce svůj čas. Snaha něco životu “urvat” je předem odsouzena k neúspěchu. I při kontrole hmotnosti musíme s tělem spolupracovat, respektovat jeho signály. Ne jej jen stále k něčemu násilím nutit.

V přípravě na maraton, stejně jako při posilování ve fitcentru, se nesmíme neustále srovnávat s ostatními cvičícími. Každý má při zahájení přípravy na závod jinou úroveň zdatnosti a výkonnosti. Tu se pak cílevědomě snaží zvýšit. A každý má individuální tempo zlepšování. Někdo může rychlost i délku běhu (případně velikost zátěže a délku přestávek mezi sériemi ve fitcentru) měnit rychleji než jiný trénující. Respektovat schopnost organismu přejít bezpečně na vyšší úroveň zátěže je významné jak ve sportovní přípravě, tak při snaze o znovuzískání štíhlé postavy. Nesmíme se srovnávat s ostatními. Musíme sledovat odpovědi vlastního těla. Tempo hubnutí ostatních nás nemusí zajímat. Není to spolehlivé kritérium zlepšování.

Nejdůležitější je ale důslednost a vytrvalost v daném snažení. Když vyběhnou účastníci maratónu po startu, všichni jsou plní naděje, síly a sebedůvěry. “Poběžím a budu lepší než minule”. Jenže jak se zvyšuje počet uběhnutých kilometrů, ztrácí se stále rychleji síly. Slabší povahy v takové situaci zastaví a běh vzdají. Jiní zpomalí a více šetří silami. Všichni, od vítěze po posledního závodníka v cíli, musí silou vůle překonat okamžiky slabosti, které se během maratónu u každého v jiné intenzitě dostaví. Psal jsem výše, že musíme respektovat signály těla. Zde musíme naopak tělo přesvědčit, že na daný výkon má. Občasné jednorázové překročení vlastní kapacity tělo obvykle nepoškodí. Stejně tak při snaze o snížení tělesné hmotnosti přichází momenty, kdy nám tělo hlásí, že s naším chováním nesouhlasí. Cítíme se mizerně, přichází poraženecké myšlenky typu “tohle nezvládnu, tomuto jídlu neodolám”. V takových okamžicích musí zvítězit rozum nad pocity. Musí rozhodovat mozek.

Co je podstatou kontroly hmotnosti? Udržovat dlouhodobě, pokud možno celoživotně, energetickou rovnováhu. Dosáhnout stavu, kdy potrava dodává do těla přesně tolik energie, kolik je nutné pro zajištění jeho energetických potřeb. Začít s tím musíme již v mládí. Jakmile je tělo delší době v režimu pozitivní energetické bilance (vstupuje do něj více energie než potřebuje), začnou se měnit biochemické reakce ve prospěch ukládání tuků. V úvodním odstavci jsem napsal, že mladí lidé musí pracovat, studovat, zakládat rodinu, shánět byt, starat se o děti atd. Nemají to lehké. V tom shonu zapomínají na kontrolu hmotnosti. Dnešní svět je takový, že čím více sedíme, tím více vyděláme. Pokud celý den sedíme v práci, poté si sedneme do auta a doma po dobré večeři zasedneme k televizi, nemůžeme se divit, že tloustneme. Protože je dnešní svět krizově orientován, nereagujeme na mírný vzestup hmotnosti okamžitými a razantními změnami - nezvýšíme množství vydávané energie ani nesnížíme množství přijímané potravy. Reagujeme, až je zle. Až máme deset či více kilogramů nadváhy.

Pokud se nechceme zbytek života prát s vlastní hmotností, musíme na prvním místě udržet vysokou hodnotu výdeje energie. Toho dosáhneme posilováním ve fitcentru. Posilování zastavuje ztráty svalů a ostatních složek aktivní tělesné hmoty, udržuje vysokou hodnotu bazálního energetického výdeje, zajišťuje optimální svalový tónus. Kromě posilování musíme více chodit, respektivě běhat. Vědci prokázali, že nadměrné vysedávání představuje pro naše zdraví samostatný rizikový faktor. Musíme si jasně uvědomit, že naši předci byli denně v pohybu 12 až 16 hodin. My stejný čas strávíme sezením. A našemu zdraví tato prudká změna nesvědčí.

Pokud zvládneme tento úkol, můžeme přistoupit k dalšímu kroku. Tím je volba stravy. Vědomě uvádím stravu z pohledu kontroly hmotnosti až na druhém místě. Pokud vám někdo řekne, že postava závisí z 80% na stravě, říká tím automaticky, že problematice kontroly hmotnosti vůbec nerozumí. Změny stravy nemusí být dramatické. Stačí zvýšit spotřebu zeleniny a ovoce a snížit konzumaci červeného masa, sladkostí a slazených nápojů. Zdravý organismus nám pocity hladu nebo chuti k jídlu dává jasné signály, co a kdy máme jíst. Vědci prokázali, že čím méně se pohybujeme, tím více jíme. Pokud zvýšíme množství pohybu, kontrola hmotnosti se vrací do normálu. Přebírá ji náš “autopilot”. Množství a volba stravy má být stejně automatický proces, jako dýchání nebo spánek. Tělo si samo jasně řekne, co a v jakém množství potřebuje. Jsem nepřítel jídleníčků! Jsou ovykle nesmyslné. Našim předkům nikdo jídelníčky nepsal. A tlustí nebyli!

Při kontrole hmotnosti v dnešním světě je nejvýznamnější začít se o své tělo starat co nejdříve a být vytrvalý. Neřídit se rčením “Hop na krávu, už je tele”!

LITERATURA:

1. HAUPERT, T. (2011): Losing Weight Isn’t a Sprint; It’s a Marathon. In.: Health.com, January, 25.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat