• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Magazín > Pro trenéry >

Hubnutí a ztráta svalů

Nadváha a obezita se v posledních několika desetiletích šíří po celém světě doslova závratnou rychlostí. Dnes do kategorie “s nadváhou” (BMI 25,0-29,9 kg/m²) nebo “obézní“ (BMI nad 30,0 kg/m²) spadá již více jak 6 z deseti Američanů. Česká republika na tom není o mnoho lépe – naše ženy jsou nejtlustšími obyvatelkami Evropy, muži jsou dle počtu obézních na druhém místě. Roste významně i počet obézních dětí a osob středního věku. Zvyšuje se počet osob, postižených metabolickým syndromem, diabetem a nemocemi srdce. Zdravotní rizika, spojená s nadměrným nakupením zásobního tuku, zvláště v oblasti pasu, jsou přitom obecně známá. Přesto případů obezity nejen neubývá, ale stále přibývá.

Za jednu z příčin stále se zvyšujícího počtu obézních považuji nesprávný přístup lékařů a vědců k této problematice. Na Internetu se stále častěji setkávám se snahou zařadit obezitu mezi choroby. Pokud se to podaří, přesune se její prevence i léčba plně do rukou lékařů. “Léčení” se v takovém případě omezí na předepisování a podávání léků. To je v dnešní době velmi nebezpečná slepá ulička. Podle nedávného výzkumu jeden z deseti Američanů má problémy, způsobené zneužíváním chemických látek (drog) nebo trpí závislostí na podávání konkrétních léků (Smith, 2007). Vedlejší účinky léků dnes představují šestou, a podle přísnějších kritérií dokonce třetí, nejčastější příčinu smrti v průmyslově vyspělých zemích.

“Dost bylo léků”, chce se zvolat. Obezita je podle mého názoru nemocí pouze ve zcela vzácných a výjimečných případech. Ve všech ostatních je prostým důsledkem dlouhodobější pozitivní energetické bilance. A tu žádné léky nevyléčí. Zajištění rovnováhy mezi příjmem a výdejem energie je jednoznačně v našich rukou.

Na webu jsem našel článek “Ztráta hmotnosti neoslabuje starší ženy”. Komentuje výsledky vědeckých výzkumů, zaměřených na snižování hmotnosti starších žen. Vědci své závěry shrnuli do následující věty: “Snížení hmotnosti, způsobené dietou, redukuje svalovou hmotu, ale postmenopausální ženy neoslabuje“. Dále se uvádí, že “i když ženy opět naberou ztracenou hmotnost a přitom nárůst svalů bude nižší než jejich dietou navozená ztráta, nezvyšuje se tendence k nesamostatnosti a závislosti na pomoci okolí”. Po přečtení těchto “vědeckých” závěrů si běžná žena řekne: “Nač se bát diet. Jakmile naberu, zase pomocí diety zhubnu”. Tento závěr je nesprávný. Je dokonce sebezničující. Vede k zhoršování zdatnosti a výkonnosti. Vede k ohrožení zdraví a života.

Výzkumy realizovali se svými spolupracovníky Dr. Jamehl L. Demons a Dr. Mary F. Lyles, oba z “University Wake Forest v Winston-Salem, N.C.” (viz literatura). Byly součástí širšího výzkumu, označovaného dlouhým názvem “Diet, Exercise and Metabolism in Older Women (DEMO) study”. Název zní vznešeně. Výsledky jsou ale, podle mého názoru, naprosto nesprávné až nesmyslné. Upřímně řečeno, nechápu, jak se “vědci” mohli pod  absurdní závěry výzkumu podepsat. Presentované výstupy z bádání odporují zdravému rozumu. Jsou nelogické. Mohou způsobit jen další škody na zdraví populace. Nahrávají neseriozním organizacím, které se živí propagací diet a dalších neúčinných přístupů k prevenci a léčbě obezity. Povedou ke zhoršování již tak mnohdy zoufalého stavu starších žen.

Skupina postmenopausálních žen byla náhodně rozdělena do dvou skupin. Jedna se stravovala jako dříve, druhá konzumovala po dobu 5 měsíců stravu, připravenou “metabolickou kuchyní” ve Wake Forest, navozující energetický deficit 400 kcal. Dietní strava obsahovala 50% sacharidů, 60% tuků a 20% bílkovin. Ženy většinou necvičily, jejich pohybová aktivita byla přesto monitorována a strava pak upravena tak, aby byl po celou dobu výzkumu udržován plánovaný denní energetický deficit 400 kcal. Účastnice výzkumu byly ve věku 50-70 let, vykazovaly abdominální obezitu (obvod pasu vyšší jak 88 cm), spadaly do kategorií “obézní” nebo “s nadváhou (BMI 25,0 až 40  kg/m²).

Během 5 měsíců snížily ženy svoji hmotnost o 11,6 kg, což odpovídalo 12,7% jejich výchozí hmotnosti. Z uvedeného hmotnostního poklesu bylo 35,6%  (4,1 kg) způsobeno ztrátou cenné aktivní tělesné hmoty (ATH). Vědci po ukončení diety posuzovali funkční výkonnost sledovaných žen. Došli k výsledkům:

• síla stisku ruky (hand-grip), jeden z užívaných testů pro posouzení slabosti u seniorů, nebyl mezi oběma skupinami výrazně odlišný na začátku ani na konci výzkumu
• byl zaznamenán malý, ale významný pokles rychlosti vstávání ze židle (12,0 vteřin kontroly, 13,8 vteřiny dietující ženy, P= 0,26)
• došlo ke zlepšení hodnoty VO_{2 max} (22,4 ml/kg/min u dietujících, 21,0  ml/kg/min. u kontrol, P=0.04)
• u ostatních kritérií nebyl shledán statisticky významný rozdíl

S uvedených výsledků odvodili vědci závěr, že dieta nevede u starších žen k významnějšímu funkčnímu poklesu. Sami pak označili výsledky za “překvapivé”, protože vzhledem ke ztrátám svalů očekávali pokles síly u sledovaných svalových skupin.

Po ukončení výzkumu si dietující ženy opět samy připravovaly svoje jídlo bez kontaktů s vědci. Jejich hmotnost a kompozice těla byly posouzeny 6 a 12 měsíců po ukončení intervence. Mezi jednotlivými ženami byly zjištěny velké rozdíly. V průměru ale byl zaznamenán podstatný nárůst hmotnosti. Vědci přitom zjistili:

• v průměru se ženám vrátilo  78% ztracené hmotnosti (9,0 kg)
• ženy po ukončení diety obecně nabraly více tuku než ATH (získaly zpět 76% ATH a 137% ztracených tuků)
• 5 měsíců diety vedlo ke ztrátě 29,8% svalů a 63,1% tuků
• po 12 měsících se na navrácené hmotnosti podílel ze 67% tuk a 20,9% svaly
• s každým poklesem tuku o 1 kg došlo k souběžné ztrátě 0,3 kg ATH
• s každým nárůstem tuku o 1 kg po ukončení výzkumu se zvýšilo množství ATH o pouhých 0,07 kg ATH

Lékaři tvrdí, že u postmenopausálních žen je tuk přednostně ukládán v oblasti břišní. Takto uložený tuk se významně podílí na vzniku onemocnění srdce a cév.  Proto je pokles hmotnosti u této skupiny populace prospěšný. Pokles množství ATH považovali vědci za nevýznamný. Dospěli k názoru, že “prospěch z diet tak mohou mít i ženy, které z jakýchkoli důvodů nemohou cvičit”. Omezení příjmu energie prohlásili proto za účinné a prospěšné. To, že ženy s tukem ztrácí i svaly je nemá od snahy snížit hmotnost odradit. Rozhodující je, že během výzkumu došlo ke zlepšení hodnot, představujících klasická rizika onemocnění srdce. Podle výzkumníků je prospěšné snížit hmotnost, i když pravděpodobně tři čtvrtiny žen do jednoho roku naberou opět dietou ztracenou hmotnost.

S názory realizátorů uvedených výzkumů (Demons et al., 2007, Lyles et al., 2007) zásadně nesouhlasím. Je známé, že fluktuace hmotnosti má na zdraví pacienta hrozivější dopad, než dlouhodobě zvýšená, ale stabilní hmotnost. Opakované cykly hmotnostního poklesu a opětného nárůstu zvyšují podstatně riziko vzniku závažných chorob a předčasné smrti.

Vědci doporučovali dietujícím ženám konzumovat více bílkovin. To je další nesmyslné doporučení. Dnešní populace konzumuje nadbytek bílkovin. Bílkoviny, nevyužité pro stavební účely, přeměňuje tělo na cukry nebo na tuk (glukoplastické a lipoplastické aminokyseliny). Pokud v těle není vytvořeno anabolické prostředí, nebudou tkáně zadržovat bílkoviny, nenastane pozitivní dusíková bilance. Doporučovat zvýšenou konzumaci bílkovin pohybově pasivním jedincům je naprostý nesmysl.

Obezita není nemoc. Je výsledkem zásadních chyb v přístupu ke stravě  a hlavně k pohybu. Vzestup hmotnosti je nutné atakovat okamžitě, jakmile se BMI začne blížit k hodnotě 25 kg/m² (u běžné populace, netýká se sportovců). Zásadně je nutné přistoupit k dosažení energetické rovnováhy zvýšením výdeje energie. Zde je na prvním místě nezbytné zabránit ztrátám svalové hmoty resp. ATH. Tyto ztráty vedou k poklesu hodnoty bazálního metabolismu (BM). Jakmile hodnota BM poklesne o 100 a více kcal, máme problém. Čím nižší je hodnota BM, tím nesnadnější je udržet energetickou rovnováhu. Dostáváme se do pasti, z niž je nesnadné vyklouznout.

Ztráta svalů je pro zdraví nesmírně nebezpečná. Prof. Roubenoff v jedné ve svých pracích konstatuje, že nemáme v těle speciální reservoár aminokyselin. Přitom tyto základní složky bílkovin potřebujeme při každém onemocnění či operaci. Tělo v nemoci vytváří protilátky proti původci onemocnění. Po operaci musí tělo zajistit srůst tkání. K tomu  nezbytně potřebuje aminokyseliny. Protože při nemoci nebo po operaci obvykle nejíme, nedostávají se do těla bílkoviny. Tělo nemá kde brát aminokyseliny. Léčba se protahuje, zvyšuje se riziko komplikací. Pokud máme dostatek svalů, "půjčí" si od nich dočasně tělo aminokyseliny a provede potřebné pochody. Po uzdravení si tělo aminokyseliny ve svalech doplní (pokud v něm navodíme anabolické prostředí). Ztráta svalů je pro živý organismus nesmírně nebezpečná (Roubenoff, Castaneda, 2001).

Podívejme se znovu na výsledky výzkumu. Vědci suverénně prohlašují, že diety organismus stárnoucích žen neoslabují a nepoškozují. Sledované ženy snížily svoji hmotnost v průměru o 11,6 kg. Ztráta jednoho kilogramu hmotnosti vedla k poklesu množství ATH o 0,3 kg. Po ukončení diety většina žen během roku nabrala svoji hmotnost zpět. Množství ATH se na tomto vzestupu hmotnosti podílelo mizivě - pouhých 0,07 kg na kilogram znovu nabyté hmotnosti. To znamená, že ženy zhubly v průměru o 11,6 kg, po ukončení diety tutéž hmotnost znovu nabraly (průměrně 9,0 kg). Při ztrátě 11,6 kg ztratily 3,5 kg cenné ATH. Zpět však nabraly pouhých 0,80 kg ATH. Přišly tak vinou pětiměsíční diety o 3 kg ATH, především svalů. Souběžně se zvýšilo množství uloženého tuku o zhruba 2,7 kg. Kompozice i tvar těla se změnily k horšímu. Jejich zdraví bylo velmi vážně narušeno. A vědci spokojeně prohlásí, že se nic neděje!!!

Pokud v těle nevytvoříme anabolické prostředí, nedochází ke spontánnímu vzestupu množství ATH, a speciálně svalstva. Čím méně máme svalů, tím jsme slabší. Hlavně se ale negativně mění kompozice těla. Při dietách ztrácíme svaly. Abychom je opět vytvořili, musíme je vystavit zátěži ve spektru 70-90% jejich maxima. Toto spektrum z našeho běžného života zmizelo. Musíme je tam dodat uměle. Cvičením ve fitcentru - cvičením na přístrojích, s činkami, na kladkách a lavičkách.  Nejprve se ale musíme naučit cvičit efektivně. Zajistit si služby kvalitní fitness konzultantky nebo osobní trenérky. Většina lékařů nemá o cvičení ve fitcentru, o sestavování programu, technice cvičení a dalších specifikách tohoto cvičení ani páru. Proto toto cvičení nedoporučují. Proto doporučují chůzi.

Z našeho života zmizela námaha. Do našeho života vtrhla nadměrná nabídka potravy. Je nesnadné odolat. Proto je tolik obézních. Proto je tolik případů diabetu a nemocí srdce. Kdo čeká, že bude sedět v křesle, přejídat se dobrotami, a přitom mu porostou svaly, je naivní nebo hloupý. Zákony přírody stále platí. Obezita není nemoc. Je logickým důsledkem nedostatečného výdeje energie. Kdo to nepochopí, obezity se nikdy nezbaví.

Studie byla podpořena grantem organizací “the National Institutes of Health” a “the Wake Forest University Older Americans Independence Center”. Vědci popřeli jakýkoli vedlejší vliv na interpretaci výsledků bádání. Tomu prostě nevěřím. Podobné závěry bych očekával od výzkumů v padesátých letech dvacátého století. Podobná tvrzení na začátku třetího tisíciletí dokazují neznalost a nekompetentnost jak konkrétních výzkumníků, tak i organizací, které jejich bádání finančně podpořily.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LITERATURA:

1. DEMONS, JL, et al  (2007): Effects of Weight Loss on Physical Performance in Overweight Postmenopausal Women. In.: AGS meeting, Abstract D5.
2. HUGHES, WA, FRONTERA, WR,  ROUBENOFF, R, EVANS, WJ, FIATARONE-SINGH, MA. (2002): Longitudinal changes in body composition in older men and women: role of body weight change and physical activity. In.: Am J Clin Nutr; 76:473–81.
3. LYLES, MF, et al. (2007): Changes in weight and body composition 12 months following completion of a weight loss intervention.” AGS meeting, Abstract D8.
4. PHEND, C. (2007): Weight Loss Not Disabling For Older Women. In.: MedPage Today, 7. května.
5. ROUBENOFF, R. (2009): Sarcopenic Obesity: The Confluence of Two Epidemics. In.: Obesity Research,  Vol. 12 No. 6 June. 
6. ROUBENOFF, R, HARRIS, TB.(1997): Failure to thrive, sarcopenia and functional decline in the elderly. In.: Clin Geriatr Med, Nov, 14:4, 613 - 622.
7. ROUBENOFF, R, CASTANEDA, C. (2001): Sarcopenia: Understanding the Dynamics of Aging Muscle. JAMA, Vol. 286 No. 10, September. 
8. SMITH, M. (2007): A Variety of Drug Disorders Has Affected 10% of Americans. In.: MedPage Today. 7. května.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

---