• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Jak velký je výdej energie při duševní práci?

Jednou z nečekaných příčin obezity může být zvýšený podíl duševní práce současné populace. Ať chceme nebo ne, v současném světě musíme získávat informace, zpracovávat je, tj. zvažovat jejich význam pro náš život a docházet k závěrům, které následně realizujeme ve snaze zajistit si stálé zdroje obživy. Kontinuální vzdělávání, rekvalifikace, nástup počítačů, mobilů a dalších složitých elektronických zařízení do současného života nutí každého z nás denně k intenzivnímu zapojování mozkových závitů. Navíc se ve většině dnešních povolání podstatně zvýšil podíl nezbytné duševní práce. Klasickou „nádenickou práci“ dnes nalezneme jen málokde.

Naši předci museli při shánění prostředků obživy využívat převážně svoje svaly. Po jisté myšlenkové rozvaze se rozhodli pro konkrétní činnost a záměr realizovali namáhavou svalovou práci. Například ráno se rozhodli pokosit louku, porýt zahradu, vyorat a posbírat brambory, vykopat studnu, nařezat dřevo na zimu, odnést těžký trám atd. Po poměrně krátké úvaze (duševní činnosti) následovala déletrvající, nejednou velmi krušná dřina. Fyzická aktivita, svalová práce. Při takové práci docházelo k vyčerpání energetických zásob organismu, ty pak musely být doplněny stravou. Práce udržovala v optimálním rozmezí mechanismy energetického metabolismu, trvale vysoký výdej energie znemožňoval vznik obezity a na ni navazujících poruch zdraví.

Při namáhavé práci se nejen vydal dostatek energie, ale do jisté míry se i „vyčistil mozek“. Člověk volně přemítal nad konkrétními kroky práce, vymýšlel jak si práci ušetřit, komunikoval s případnými spolupracovníky. Po celodenní namáhavé práci bylo nutné obnovit pracovní kapacitu unaveného organismu – doplnit energii a pasivně si odpočinout. Tento prostor pro pasivní odpočinek využila řada lidí, kteří se snažili pasivně odpočívajícího jedince pobavit, rozesmát, potěšit. Tak vznikla divadla, kina, cirkusy. Odpočívající lidé byli ochotni za zábavnou, čas ukracující produkci zaplatit a zpříjemnit si tak fázi znovunabývání sil, obnovy energetických zásob a opravy námahou poškozených bílkovinných struktur ve svalech.

Situace se koncem dvacátého století extrémně změnila. Díky umu vědců a inženýrů byly zkonstruovány tisíce přístrojů, šetřících lidskou práci. Například dělník na stavbě dříve nachystal cihly do kýblu, odnesl kýbl ke kladce, pak uchopil konec lana a svalovou prací vytáhl nelehký kýbl plný cihel (malty, tašek atd.) do prvního resp. druhého patra stavby. Dnes jsou na vše jeřáby, výtahy. Dělník přiváže kýbl s potřebným materiálem na hák a ukáže jeřábníkovi, že může náklad přepravit na místo určení. Poklesl požadavek na vypětí svalů, výdej energie, zvýšily se požadavky na opatrnost, přesnost, myšlení.

Ještě výrazněji narostl počet „bílých límečků“, především administrativních pracovníků. Ti sedí většinu dne u svého pracovního stolu, zpracovávají dodané podklady, vytváří požadované výstupy pro práci dalších úředníků. Jejich výdej energie je prakticky na stejné úrovni jako výdej „osoby pasivně sedící v křesle a nic nedělající“. Přesto u duševně pracujících dochází ke vzniku únavy. Tento typ únavy se však podstatně liší od únavy fyzický pracujícího jedince. Není vyvolána primárně poklesem disponibilních zdrojů energie a drobným poškozením používaných svalových buněk. „Únava fyzicky nepracujícího člověka není otázkou obnovy energetických zásob organismu, nýbrž otázkou rozladění funkční souhry regulačních psychofysiologických procesů a tím souvisejícího přetrvávání emočně negativního napětí“ (Machač et al., 1984).

Přestože tedy nevyvolává duševní práce výraznější pokles energetických zdrojů organismu, navozuje pocit únavy. Ten může být složitými duševními procesy přesměrován ke starším mechanismům odstraňování únavy, kterými byly po tisíciletí pasivní odpočinek a konzumace energie. Po dokončení denní duševně náročné práce pociťujeme hlad, cítíme se unaveni. Proto se po chuti najíme, napijeme, posadíme se pohodlně do křesla a sledujeme televizi nebo si „zdřímneme“. Organismus se aplikací nevhodného mechanismu regenerace dopouští hrubé chyby, která vede ve svých důsledcích k obezitě, metabolickým poruchám, diabetu a nemocím srdce.

Obezita je dnes vnímána jako „největší ohrožení lidského rodu, před jakým kdy v historii stál“. Hledají se intenzivně možné postupy prevence jejího vzniku i optimálního léčení. Proto duševní práci jako možný spouštěcí mechanismus vzniku obezity zkoumají i vědci. Na základě dvou předběžných výzkumů dospěli k závěru, že spojení v tomto směru může být velmi silné. Například Tremblay zjistil, že chuť k jídlu se po duševní práci výrazně zvyšuje. V jednom experimentu byla účastníkům zadána třičtvrtěhodinová práce, spočívající v analýze konkrétního textu, vyhodnocení obsahu a navržení vhodných opatření. Kontrolní skupina pouze seděla bez práce. Výdej energie obou skupin byl přitom přibližně stejný. Po ukončení úkolu bylo oběma skupinám nabídnuto občerstvení podle volného výběru. Lidé, zařazení do duševně pracující skupiny, zkonzumovali v průměru o 200 kcal více v porovnání se skupinou duševně nepracující. Oněch dvě stě kilokalorií je přitom ekvivalent energie, kterou vydá průměrný člověk hodinou chůze. Každodenní sumace takového množství energie může vést za rok k nárůstu tělesné hmotnosti o téměř 8 kilogramů.

Jak předejít obezitě, když jsme vystudovali potřebné školy a sehnali duševně vyčerpávající práci? Musíme vycházet z výše uvedené citace odborníků filosofické fakulty Karlovy University. Únava po duševní práci neznamená, že je tělo ohroženo nedostatkem energie. Pokud by fyzickou prací vyčerpaný občan nedoplnil stravou potřebnou energii, mohl by u něj nastat stav hypoglykémie. Musí se tedy posadit ke stolu a naložit si plný talíř. Duševně unavený člověk má po ukončení práce energie dostatek až nadbytek. Pokud se přesto pustí do jídla, tělo musí nadbytečné cukry přeměňovat na tuky, v krvi se přepravuje nadbytek nepotřebných látek, probíhá spousta nadbytečných neefektivních činností, které v těle vyvolávají chaos a zmatky. Je to jako když vám přivezou do bytu spoustu nábytku a vy se kvůli tomu doma „nehnete“, stále do něčeho narážíte, něco musíte přelézat, něco odsunovat nebo přisunovat.

Únavu po duševní práci nejlépe odstraníme prací opačného charakteru – fyzickou zátěží. Při ní dochází k intenzivní stimulaci odlišných center mozkové kůry. Kolem míst podráždění se v mozku šíří místa útlumu a ta urychlují zotavení dříve zatěžovaných až přetěžovaných mozkových center duševní práce. Pokud zajdeme po práci do fitcentra a hodinku si zacvičíme, nejen urychlíme zotavení mozkových center, přetížených během práce, ale navíc vydáme jisté množství energie. Při posilování přitom dochází nejen k okamžitému výdeji energie, který se po docvičení zastaví, vrátí na původní hodnoty. Po posilovacím programu byl vědci prokázán zvýšený výdej energie ještě 36 hodin po dokončení zátěže.

Cvičením ve fitcentru vydáme dostatek energie, vyvoláme nejen ve svalech, ale i v kloubech, vazech, kostech a dalších složkách hybného systému potřebné biochemické procesy, uvedeme do činnosti srdce, plíce a další pohyb zabezpečující orgány. Přijdeme domů zotaveni i unaveni. Cvičením se zotavíme z „rozladění funkční souhry regulačních mechanismů“, odstraníme důsledky podráždění některých nervových center mozku. Zbavíme se duševní únavy. Přijdeme domů jinak unaveni. Unaveni podobně, jako lidé v minulých tisíciletích. Tato nová únava se pak snadno odstraní chutnou stravou a posezením či hlubokým spánkem.

Pořádně se najíst a zaujmout pasivní polohu těla představovalo dlouhá tisíciletí nezbytnou součást vzorce znovunabytí sil. Byly to doby, v nichž lidstvo získávalo zdroje obživy v potu tváře. Kdo se nemohl dosyta najíst a odpočinout si, onemocněl „souchotinami“ nebo jinými chorobami, navozenými nedostatečným přívodem energie. Přílišná dřina a nedostatek stravy ohrožovaly život. Dnes je vše jinak. Nezbytnou součást regeneračního vzorce dnešní doby představuje pravidelné cvičení ve fitcentru. Kdo se po návratu z kanceláře ponoří do křesla před televizní obrazovkou a zahání únavu chutnou stravou, onemocní dříve nebo později některou z „neinfekčních chronických nemocí“ – obezitou, diabetem, hypertenzí, metabolickým syndromem, nemocemi srdce.

Procházíme obdobím vývoje lidstva, v němž již člověka neohrožují prvky z vnějšího prostředí, jako například hadi, medvědi nebo infekce. Hlavní hrozbou pro každého je jeho vlastní chování a rozhodování. Odpověď na otázku, položenou v nadpisu, je snadná. Duševní práce nevede k podstatnějšímu výdeji energie. Podle názoru řady odborníků ale vyvolává zvýšenou chuť k jídlu. To zvyšuje význam soudného uvažování a rozhodování. Pokud se nebudeme řídit svým rozumem ale pouze pocity, můžeme se rozhodovat nesprávně. Přispět vlastním chováním ke vzniku závažných nemocí, ke snížení kvality i délky vlastního života.

LITERATURA:

1. MACHAČ, M, MACHAČOVÁ, H, HOSKOVEC, J. (1984): Duševní hygiena a prevence zátěže. Praha, SPN. (skripta filosofické fakulty University Karlovy)
2. TREMBLAY, A. (2010): On the Environtmental Risk Factors for Obesity. Special Topic Interview. August 2010.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat