• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Magazín > Pro trenéry >

Je celulitida věčná?

Termín “celulitida” označuje stav nějaké části těla, nejčastěji stehen, hýždí, případně lýtek, připomínající vzhled pomerančové kůry. Nehezkým „ďolíčkováním“ kůže trpí především ženy, přičemž s rostoucím výskytem sarcopenní obezity se počet postižených zvyšuje. Nejčastěji vidíme celulitidu u tlustých žen, s rostoucím množstvím tuku se stav obvykle zhoršuje. Obezitu však nelze označit za jediného viníka vzniku celulitidy. Geneze je multifaktoriální, významnou roli hraje také elasticita kůže. Proto postupy zlepšení stavu mohou být různé.

Články o celulitidě a způsobech jejího odstraňování představují evergreen ve všech ženských časopisech. Na věčné touze žen po krásné, pružné, mladistvé pokožce bohatnou také výrobci nekonečného množství mastiček a patáků. A samozřejmě chirurgové na estetických klinikách. Kdyby všechny publikované rady, postupy a zázračné metody likvidace celulitidy fungovaly, nebyl by tento stav prakticky k vidění. Realita je však jiná. Mezi postiženými se ocitá stále více žen, navíc stále mladších věkových kategorií. 

Celulitidu je možné dělit do různých stupňů:

1. stupeň - příznaky v podobě pomerančové kůže jsou patrné pouze při “kompresivním testu”, který se provádí tlakem dlaní směrem k sobě na části kůže. Pokud se objeví náznaky pomerančové kůže jedná se o 1.stupeň.
2. stupeň - tzv. “manekýnské stadium” se projevuje drobnými nerovnostmi a stínky, které se objevují nejdříve na vnější straně stehen a jsou viditelné bez kompresivního testu - při napnutí svalů, sezení na tvrdé podložce nebo v ostrém bočním světle.
3. stupeň - nerovnosti jsou viditelné vždy bez ohledu na osvětlení, stání, sezení či ležení.
4. stupeň - někdy se tak označují hrubé projevy nerovnosti a hlavně nezvratnost poškození. Objevuje se nejčastěji při neléčené celulitidě po 40. roce věku.

Zdroj odstavce o dělení celulitidy : angliologie Jindřichův Hradec.

Protože nejsou dosud jasně definovány ani příčiny vzniku celulitidy ani účinné způsoby její eliminace, vyjadřuje se k problému kdekdo. Hlavně pak noviny a časopisy. Na stránce iDnes jsem našel článek, jehož autor tvrdí, že (cituji) “hubnutí, zvláště u štíhlých žen, může mít nepříjemné následky. Celulitida se totiž po ztrátě kilogramů výrazně zhorší. Britové k tomuto závěru dospěli po několikaleté studii provedené na několika tisících žen. Odborníci po celém světě se shodují: Celulitida je součástí života. Dosud ji nedokážeme vyléčit.“

Dále se v depresivně působícím textu tvrdí, že celulitidou trpí 85% žen, že “plastičtí chirurgové hubnutí ženám s celulitidou moc nedoporučují, po většině zásahů proti celulitidě se pomerančová kůra na kůži ještě zviditelní”. Závěr článku je zvláště povzbudivý: “Jen pouhé hubnutí nic neřeší. Jamky jsou prostě neodstranitelný problém, který se skrývá hluboko v tuku, pokud zhubne žena výrazně, jamky jsou vidět více“. Sdělení je tedy jasné. Nic nedělat, nechat vše tak, ať děláme co děláme, stejně to k ničemu není. Velmi motivační!

Dal jsem si tu práci a vyhledal článek, z nějž autor vycházel (Cooper, 2006, ASPS News). Již název “Celulitida je u některých obézních žen redukována poklesem hmotnosti” tvrdí pravý opak toho, co se nám snaží sdělit autor, píšící pro iDnes pod značkou “Famous”. Originální článek sice dále konstatuje, že v některých případech může dojít s poklesem hmotnosti i ke zhoršení stavu kůže. Ale základní informace je pozitivní - celulitida se s poklesem hmotnosti redukuje, snižuje se její závažnost.

Při výzkumu, jehož spoluautorem byl  Dr.Kitzmiller, sledovali vědci z organizace ”American Society of Plastic Surgeons (ASPS)” celkem 29 obézních žen (tedy nikoli "studie provedené na několika tisících žen", jak tvrdí autor v iDnes). Ty podstoupily lékařsky kontrolované programy na zhubnutí. Průměrný pokles hmotnosti byl 13,8 kg (rozpětí 1,04 až 46,2 kg). Po ukončení výzkumu 17 žen zaznamenalo zlepšení stavu celulitidy, 9 naopak konstatovalo zhoršení. Nejlepší výsledky byly zjištěny u žen, které nejvýrazněji snížily svoji hmotnost a procento tuku, uloženého na stehnech. Tyto ženy měly při zahájení výzkumu nejvyšší hodnotu BMI a výraznou celulitidu. Ženy, které zaznamenaly zhoršení celulitidy měly při zahájení nejnižší hodnotu BMI, snížily svoji hmotnost nejméně a nedošlo u nich k poklesu procenta tuku na stehnech.

Dr. Kitzmiller uzavírá výsledky studie slovy: “Neexistuje odpověď jak kompletně eliminovat celulitidu. Zdá se však, že čím větší je pokles tělesné hmotnosti, tím je stav lepší. I když se stav celulitidy zlepšil u většiny pacientů, samotný pokles hmotnosti tento stav nedokáže totálně odstranit. Jamky se zdají být trvalým rysem, jejich hloubka se snižuje s tím, jak klesá hmotnost”. Porovnejte tento doslova otrocký překlad s tím, co ze stejného odstavce “vydestiloval” autor článku v iDnes. Buď ten člověk neumí anglicky, nebo moc spěchal a článek nedočetl. To, co napsal, neodpovídá textu, z nějž čerpal. Jeho článek je nepravdivý a zkreslující. Nezodpovědně napsaný.

Jak je to tedy s celulitidou? Především je nutné jejímu vzniku zabránit nebo jej oddálit do co nejvyššího věku. Pokud bude mladá dívka cvičit, běhat, rozvážně se stravovat, navodí plný rozvoj svalového aparátu a vytvoří si optimální množství zásob tuků (20-25% celkové hmotnosti). Přiměřené množství tuku bude ležet na pevném svalovém podkladě a za normálních okolností zde nemůže vznikat celulitida. Jak žena stárne, musí pravidelně posilovat. Cvičit ve fitcentru. Zabránit poklesu množství svalů. To je nejdůležitější krok při snaze o dlouhodobou kontrolu množství tukových zásob (vysoká hodnota bazálního metabolismu). S rostoucím věkem může sice u vnímavých žen dojít ke zhoršení stavu kůže a na některých místech se může celulitida objevit. Neměla by ale být výrazná.

Za nezbytný krok v prevenci vzniku celulitidy a při snaze o zlepšení tvaru stehen a hýždí považujeme dále optimalizaci mízního oběhu a zajištění návratu žilní krve, zejména z dolních končetin. Omezený krevní a lymfatický oběh je nejčastěji navozen sedavým zaměstnáním, obecně nedostatkem pohybu. Lymfa musí v těle proudit, protože z extracelulární tkáně odvádí do krevního oběhu toxické látky. Ty jsou pak prostřednictvím ledvin nebo jater z těla vyloučeny. Mízní systém však nemá svou vlastní pumpu, podobnou jako krevní oběh srdce. Lymfu musíme proto v těle rozproudit.

Existují tři mechanismy, jimiž je navozen pohyb mízy (Fox, 1993):

1. svalová vlákna ve stěnách mízních cest, svými stahy zajišťují pohyb mízy v situaci, kdy sedíme nebo ležíme. Tento pohyb je velmi pomalý
2. mízní cévy jsou umístěny na končetinách mezi svaly. Při pohybu dochází ke zkracování svalových vláken a tím k rozšíření daného svalu. Stah svalů vyvolává tlak na cévní cesty. Přitom dochází k intenzivnímu posouvání mízy směrem k místu, kde vstupuje do krevního oběhu
3. při nádechu a výdechu se mění tlak v břišní a hrudní dutině. Tyto změny urychlují především pohyb mízy z dolních končetin (míza se zrychleně pohybuje do místa poklesu tlaku).

Podle odborné literatury se může při intenzivním pohybu zrychlit pohyb mízy 5-15krát!!! (Fox, 1993) Vzdálenost, kterou míza urazí při sezení u televizoru nebo počítače za 15 hodin, může být cvičením ve fitcentru zkrácena na pouhou hodinu. Tělo se vyčistí od toxinů. Cítíme oživení a vitalitu.

Klíčem je pohyb. Většinu dne sedíme nebo ležíme. Tkáně jsou zaneseny toxiny (pomalý pohyb mízy je nedokáže účinně odstranit) a dochází v nich k negativním změnám. Ty se podílí na poškozování stavu kůže a na vzniku celulitidy. Jak nám ubývá svalů, kůže není napínána a mění se její vzhled. Proto musí základ každého cvičení tvořit posilování. To je dnes jediný způsob, jak vyvolat v těle anabolické prostředí a tím i nárůst svalové tkáně. Ze zvýšené anabolické kapacity těla, navozené cvičením, profituje i kůže. Chůze a běh v tomto směru nehrají zásadní význam. Mohou mírně zvýšit ztráty tuku, urychlí pohyb mízy, ale většinou vedou i ke ztrátám svalů.

Nechápu pohnutky autora článku v iDnes. Potvrdil můj dojem z posledních let, že novináři přistupují k tvorbě článků o zdraví a cvičení krajně nezodpovědně. Namísto podněcování občanů k pravidelnému pohybu, ke kontrole hmotnosti a zdravé stravě nacházím v novinách články, zneužívající obecné negramotnosti v otázkách zdraví a zdatnosti, tvrdící, že “se nachodíme až moc”, nebo že nemá smysl hubnout.

Nejsem pro cenzuru. Ale pokud mají mít novináři právo psát si co chtějí, měli by být i právně postižitelní za škody, které svojí nekvalitní, neodbornou činností způsobí. Protože dosah vlivu novin je podstatně větší, než dopad článků zodpovědných internetových stránek, napáchají nekvalitní novináři ohromné škody na zdraví národa.

Soudným lidem doporučuji nespoléhat na nekvalitní články v novinách a časopisech, na nesmysly, šířené z televize a rozhlasu. Kdo má skutečný zájem o své zdraví, zdatnost a výkonnost, kdo ke svému životu přistupuje skutečně zodpovědně, zaplatí si služby kvalitního odborníka na otázky cvičení. Odborník je existenčně závislý na kvalitě informací, které předává. Proto k jejich získávání a šíření přistupuje, na rozdíl od pisálků z novin, zodpovědně.

 

LITRERATURA:

1. COOPER, LS. (2006): Cellulite Found To Be Reduced By Weight Loss In Some Overweight Women. In.: American Society of Plastic Surgeons.
2. FOX, SI. (1993): Human Physiology. Dubuque, WCB.
3. iDnes (2006): Celulitida je věčná a zhoršuje se hubnutím. In.: iDnes, 18. srpna 2006.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

---