• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Magazín > Pro trenéry >

Jíme příliš často?

Za jednu z hlavních příčin obezity v současné společnosti označil Dr. Barry Popkin z “University of North Carolina” fakt, že jíme příliš často a dopřáváme si příliš velké porce jídla. A navíc přijímáme nadměrné množství energie v nápojích. Američané, a zdá se, že i obyvatelé dalších průmyslově rozvinutých zemí, si zamilovali přesnídávky a svačinky. Ještě v polovině minulého století denní strava sestávala ze tří tradičních jídel - snídaně, obědu a večeře. Podle statistik žilo 90% americké populace ještě v roce 1900 na farmách. Většinu potravy nekupovali, ale sami vyprodukovali. Byli většinu dne v pohybu. Pohybovali se na polích, v lesích, na loukách, pracovali v okolí rodinné usedlosti, tj. na sýpkách, ve stájích a sadech. Rodiny se scházely jen při příležitosti společného jídla. Třikrát za den. Po jídle se zase rozcházeli za prací.

Dnešní průměrný Američan konzumuje denně o 570 kcal více než průměrný Američan v roce 1970. Denní příjem energie dosahuje dnes 2.374 kcal. Přitom na rozdíl od lidí, žijících v minulém století, vydáváme podstatně méně energie. Na zvýšeném přívodu energie se podílí větší porce a zvýšený energetický obsah dnešní potravy. Ta obsahuje více tuků a jednoduchých cukrů. A kromě hlavních jídel, obsahově pestřejších a energeticky bohatších, si ještě dopřáváme různé ty Twix tyčinky, tyčinku Mars a další “snacky”. Výsledkem je 72 milionů obézních Američanů (BMI nad 30 kg/m2), snažících se marně snížit svoji hmotnost. Z Američanů (ale i z Čechů a Moravanů) se stávají “přežvykavci”. Lidé, kteří si neustále na něčem pochutnávají.

Dr. Popkin, profesor výživy na “University of North Carolina”, použil data ze sledování stravy populace. V USA pravidelně zaznamenávají údaje o stravovacích zvycích Američanů od roku 1970. Podle nich se denní spotřeba stravy a slazených tekutin v osmdesátých a devadesátých letech soustavně zvyšovala. Lidé si navykli na slazené nápoje, začali více sladit čaj a kávu. A zvykli si mít stále po ruce nějakou sladkost. Výsledkem je nepřerušovaný vzestup obezity v posledních třiceti letech.

Průzkumy stravovacích zvyků Američanů, prováděné v letech 1970, 1980, 1990 a 2000, sledovaly kolik jídla lidé konzumují a kolik tekutin pijí. Vyhodnocení těchto záznamů ukázalo, že denní příjem energie se zvýšil z 1.803 kcal/den v roce 1977 na 2.374 kcal/den v roce 2006. Jen za poslední desetiletí se průměrná denní energetická spotřeba zvýšila o 229 kcal. Příčiny? Počet denních jídel se zvýšil z pěti na sedm. Výzkum sice ukázal, že se velikost porcí v daném období stabilizovala, tedy nenarůstala, zato se zvýšilo množství energie v jednotlivých potravinách. Například tekutiny dnes dodávají denně o 220 kcal více než v roce 1960.

Na zvýšeném počtu denních jídel se podle odborníků silně podílí všudypřítomná reklama. Lidé se nepouští do jídla z hladu. Hlavním motivem ke konzumaci je chuť. “Honí nás mlsná”, jak říkali naši dědové. Lidé často při jídle říkají “není to zdravé, ale je to dobré”. A hlavně je to dostupné. Kamkoli se ve městě podíváte, tam stojí nějaký stánek s hot-dogy nebo zmrzlinou. Většina lidí se nechá nachytat na potraviny, které jsou sladké, slané nebo tučné. To jsou chuti, které preferujeme. Kterým nesnadno odoláváme. Všudypřítomné dobrůtky za dostupnou cenu představují podle závěrů vědců hlavní silu, která stojí za děsivou pandemií obezity, valící se na dnešní svět.

Koncem minulého století lidé rádi chodili “jíst ven”. Do módních restaurací. Snad v každém americkém filmu vidíte, jak se zamilované dvojice nebo skupinky mladých lidí scházejí v útulných restauracích. Tam se podávaly stále větší porce jídla, aby si restautéři udrželi své hosty. Nyní se zdá, že lidé méně chodí do restauací, zato si častěji dají svačinu nebo přesnídávku. Podílí se na tom exploze obchodů a obchůdků, kde si něco na zub můžete koupit. Člověk si jde koupit do obchodu časopis a vidí tam sladkou tyčinku. A tak si ji koupí. A sní ji. Dnes jsou sladkosti resp. slané tyčinky nebo chipsy k sehnání v každé trafice a na každé benzinové pumpě. Snad se již dá říci, že “jíme jednou denně - od rána do večera”.

Lidé také méně dodržují klasické a pravidelné časy na hlavní jídla. Dříve se snídalo před sedmou, obědvalo ve dvanáct a večeřelo mezi pátou a sedmou večer. V tu dobu se sešla celá rodina. Byla to pro ně jediná příležitost jednak se setkat, jednak se dostat k jídlu. V blízkosti farem nebo na malých usedlostech nebyla možnost koupit si jídlo nebo zajít do restaurace. Dnes nemáme stejně stereotypní denní režim jako naši předci, navíc si můžeme koupit jídlo kdy a kde chceme. A tak jíme nepravidelně. Kdy nám to vyjde nebo když dostaneme na něco chuť.

Někteří poradci v oblasti výživy doporučují svým klientům jíst častěji a volit menší porce jídla. Tvrdí, že takový způsob stravování urychluje metabolismus, usnadňuje kontrolu hladu a je zdravější než konzumace tří velkých jídel za den. Toto tvrzení ale není podepřeno žádným fysiologickým mechanismem. Daleko významnější z pohledu kontroly hmotnosti i zdraví je to, kolik energie jídlem získáme než to, jak často jíme. Lidé dnes panikaří, když jsou někde, kde nemají okamžitý přístup ke zdrojům potravy. Přitom by většině z nás propěl několikahodinový nebo i několikadenní půst. Lidský organismus má dokolale vypracované postupy zvládnutí několikadenního snížení příjmu potravy. Když omezíme stravu, nic zlého se nám nemůže stát. Není důvod k žádné panice.

Lidé na celém světě stále méně často u jídla sedí a používají vidličku a nůž. Jako společnost bereme jídlo za samozřejmost, nesoustředíme se na ně a vnímáme je jako jistou ztrátu času. V dobách dřívějších se lidé na jídlo těšili. Tvrdě pracovali, vydávali spoustu energie. Proto a měli hlad. Jídlo jim dodalo energii pro další práci. Další práce jim umožnila získat další jídlo. Proto mělo jídlo jinou cenu na žebříčku hodnot než má dnes. Lidé se navíc u jídla setkali, sedli si, popovídali. Jídlo bylo zasazeno do širšího kontextu. Dnes je společnost atomizována. Lidé často žijí sami v jednopokojových bytech. Nakoupit potraviny, vařit jídlo, připravit talíře a příbory, umýt nádobí a uložit je do skříní - to vše dělaly ve velké rodině ženy. Když dnes lidé žijí sami, raději koupí něco, co se dá vzít do ruky a sníst před televizní obrazovkou nebo během čtení novin.

Když v minulých stoletích někdo zemřel vinou nadměrné konzumace alkoholu, říkali lidé, že se “upil k smrti”. Dnes se podle Dr.Popkina každoročně “upíjí k smrti miliony lidí”. Naši předci pili hlavně čistou vodu. My pijeme různě upravované slazené tekutiny v plastových lahvích. Nebo pivo a víno. Tím vpravíme do svého organismu navíc několik set kilokalorií. Mnozí lidé si počítají kalorie v každém krající chleba, rohlíku nebo bramborách. Omezují příjem pevné potravy. Přitom pak stejné nebo i mnohem větší množství energie přijmeme v pár hltech slazených nápojů.

V minulých staletích byli tlustí lidé výjimkou. Většina byla štíhlá. Dnes je to naopak. Lidé jí příliš často, dávají si nadměrně velké porce potravy, volí potraviny s vysokým množstvím energie a navíc ještě upřednostňují slazené nápoje. Do značné míry to ani není jen jejich vina, že jsou tlustí. Vytvořili jsme společně “obesogenní” prostředí. Kamkoli přijdeme, narazíme na prodejnu s potravinami. A výrobci těchto potravin chtějí co nejvyšší zisky. Proto se snaží, aby jejich produkty byly chutné, levné a snadno dostupné. Ze všech stran na nás působí reklama, předvědčující nás o tom, že konzumace daného produktu nám dodá sílu a energii do práce a zábavy.

Producentům potravin se dokonce podařilo infiltrovat i do fitcenter a posiloven. Tyto oásy zdravého způsobu života nemusí vždy vést ke snížení hmotnosti a zvýšení zdatnosti. Jednou mi naše bývalá spolupracovnice Libuše Boháčková vyprávěla o tom, jak sledovala ve fitcentru buclatou dívku. Ta přišla, chvíli šlapala na kole, pak si zalehla na žíněnku a posilovala břišní svaly, následně udělala asi pět sérií na přístroji pro posílení abduktorů a adduktorů stehen. Cvičila velmi lehce, s malými zátěžemi, dělala dlouhé přestávky, často se vybavovala s ostatními cvičícími. Odhadem mohla za dobu cvičení vydat zhruba 200-300 kcal. Nakonec se posadila k baru a objednala si sacharidový drink. Ten v klidu vypila a odešla do šatny. Libuši Boháčkové to nedalo a požádala obsluhu v baru o informace o daném sacharidovém drinku. Po přepočtu jí vyšlo, že dívka daným drinkem po lehkém tréninku vpravila do svého těla přibližně 550 kcal.

Výsledky sledování vědců jsou jistě zajímavé. V mnohém s nimi můžeme souhlasit. Přístup ke stravě je u současné populace nepříliš zdravý. Domnívám se však, že jádro pudla je někde jinde. Není v přístupu ke stravě. Ten samozřejně můžeme zlepšovat. Můžeme jíst pravidelnějí, dávat si na talíř menší porce, jíst více zeleniny a ovoce, omezovat sladkosti a slané dobrůtky, nepít slazené nápoje. Tím můžeme navodit pokles energie, přijaté za den, o nějakých 300-500 kcal. Jenže to v dnešním světě nestačí. Naši předci v období zhruba 12 tisíc let před Kristem denně vydávali na kilogram hmotnosti za den 60 kcal (muži) resp. 42 kcal (ženy). Dnes se denní výdej energie na kilogram hmotnosti odhaduje u mužů na 35 kcal a u žen na 32 kcal.

Muž o hmotnosti 70 kcal tak za den vydal v dávných dobách 4.800 kcal, žena o hmotnosti 60 kg pak vydala za den 2.520 kcal. Dnešní muž o hmotnosti 70 kg vydá za den 2.450 kcal a dnešní žena o hmotnosti 60 kg za den vydá 1.920 kcal. To představuje u mužů denní propad výdeje energie v porovnání s dávnými předky o 2.350 kcal a u žen propad o 600 kcal. Tento propad je do jisté míry zapříčiněn snížením množství pohybu. Naši předci byli lovci a sběratelé, většinu dne se pohybovali. Sháněli potravu. Hlavní propad výdeje energie je ale způsoben poklesem množství aktivní tělesné hmoty, který postihuje současné generace mužů a žen, a bohužel i dětí. Pohyb zapojuje do činnosti svalovou hmotu a tím se stává podnětem k její stabilizaci nebo nárůstu.

Neustálé sezení, do kterého nás dnešní život nutí, navozuje sarcopenii - ztrátu svalů. Pokles množství aktivní tělesné hmoty (jejíž podstatnou část tvoří svaly), vede k poklesu hodnoty bazálního metabolismu. Naši předci měli hodně svalů a jejich bazální denní výdej energie se pohyboval někde na hladině 2.000 až 2500 kcal (muži) resp. 1500 - 1.800 kcal (ženy). Dnes má většina mužů hodnotu bazálního výdeje energie někde na úrovni 1.600 až 1.800 kcal a ženy na hladině 1.250 až 1.400 kcal. Můžeme omezovat příjem energie a stejně nezabráníme pozitivní energetické bilanci. A tloustnutí.

Kdo nechce v dnešním prostředí tloustnout, musí samozřejmě optimalizovat příjem energie. Ale hlavně musí dbát na udržení vysoké hodnoty bazálního energetického výdeje. Musí mít hodně svalů. Musí posilovat. Musí cvičit ve fitcentru.

Jíme příliš často? Možná ano. Ale hlavně máme málo svalů a málo je využíváme!

---

LITERATURA:

1. DUNFORD, M, DOYLE, JA. (2008): Nutrition for Sport and Exercise. Belmont, Thomson Higher Education.
2. RATTAN, S, KASSEM, M. (2006): Prevention and Treatment of Age-related Diseases. Dordrecht, Springer.
3. WOOD, PA. (2006): How Fat Works. London, Harvard University Press.
4. Americans Are Snacking Themselves To Obesity. 1 July 2011.

---

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

---