• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Jiná doba, jiné hrozby

Život před pouhými sto lety se od života dnešního podstatně lišil. V první polovině dvacátého století měli lidé odlišné starosti i radosti. Obecně řečeno, byli skromnější, více si všeho vážili, o  získané věci se pečlivě starali, šetřili je, a když se věci běžné potřeby porouchaly, opravovali je. Jejich hlavní starostí bylo sehnat dostatek potravy a udržovat svůj domov. To nebylo snadné, zvláště v obdobích, kdy Evropu zachvátily dvě světové války. Lidé se v těch dobách snažili vytvořit pevnou rodinu, starat se o potomky a hlavně přežít. Pohodlí a radosti bylo v tu dobu podstatně méně ve srovnání s dneškem. Méně bylo ale i problémů, které ohrožují dnešní populaci. Hlavně bylo méně psychických poruch a potíží. Lidé například  nekladli až  tak velký význam vlastnímu vzhledu a tvaru těla.

Dnes nám shánění dostatku jídla nečiní větší problémy. Spíše nás ohrožuje nadbytek než nedostatek stravy. Obezita mění životy stále většího počtu obyvatel současného světa. Většinou k horšímu. Nadměrné nakupení tukové tkáně mění postavu člověka výrazně k horšímu. Většina obézních se nějakou dobu snaží proti tuku bojovat dietami, nakonec ale rezignují a na svůj stav si zvyknou. Přináší jim sice jistá zvýšená zdravotní rizika, ale ta se objevují až někdy po padesátce. Co není aktuální, k tomu přistupujeme vlažně. Proto se obezita v současné společnosti tak výrazně rozšířila. Největší vzestup počtu tlouštíků  byl zaznamenán ke konci minulého století.

Pro mnohé však obezita není stav, se kterým dokáží trvale žít. Představuje ohrožení jejich integrity a vážně narušuje jejich psychiku. Rozvíjí se u nich chorobný strach z nárůstu tukových zásob. Nelibě nesou skutečnost, že tvar jejich těla je nadměrnými zásobami tuku negativně změněn. Přistupují pak k formám chování, a zde především stravování, které je ohrožují. Nejednou více, než sama obezita. Lékaři dlouho zařazovali tyto choroby pod název „poruchy stravování“. Ještě před dvaceti lety byl tento pojem užíván jen specialisty. Dnes je obecně známý, protože jím trpí stále více lidí. Například podle údajů známé organizace „Mayo Clinic“ se od roku 1956 každých pět let zvyšuje výskyt mentální anorexie mezi mladými ženami o ohromujících 36%. Mentální anorexií tak dnes v USA trpí přibližně 8 milionu osob, především mladých žen. Rozšíření tzv. „poruch stravování“ je klasickým dokladem toho, že jiná doba přináší jiné hrozby.

Lékaři si ale stále jasněji uvědomují, že termín „poruchy stravování“ je zavádějící. Nepřirozený přístup k jídlu je projevem obecnější psychické poruchy – dysmorfofóbie. Je výsledkem nadměrného zaobírání se dnešní populace vlastním vzhledem. Jedinec, trpící dysmorfofóbií, má pocit, že některá část jeho těla je nepěkná, odpuzující, něčím divným přitahuje nevítanou pozornost okolí. A je nesnadné postiženým tento pocit vymluvit. Může to být výraznější nos, neobvyklý tvar obličeje, narušená kůže na obličeji nebo na některé částí těla, řidší vlasy, křivé zuby, nepěkné nohy, nízká nebo nadměrná hmotnost. Rozšíření termínu „poruchy stravování“ brání logickému zařazení psychických poruch typu mentální anorexie, mentální bulimie, nutkavá konzumace stravy, orthorexie a svalová dysmorfie, do kategorie nemocí, označovaných termínem dysmorfofóbie.

Situace se ale mění. Vysvětlit mladé dívce, že její nos není odpudivý je stejně nesnadné, jako vysvětlit jiné dívce, že není tlustá. Jde o stejný princip nadměrného soustředění se na otázky vlastního vzhledu (appearance obsession). V minulých stoletích se lidé museli soustředit na zajištění těch nejzákladnějších prostředků pro prosté přežití a vzhled hrál v žebříčku hodnot podstatně menší roli. Dnes dysmorfofóbie u stále vyššího počtu lidí snižuje výrazně kvalitu jejich života. Proto se také vědci touto poruchou začínají intenzivněji zabývat.

Psychologové z „Bradley Hospital” a “Brown Medical School” (viz literatura) se rozhodli  porovnat osoby, trpící klasickými projevy dismorfofóbie, s osobami nadměrně se zabývajícími tvarem svého těla. Dvě stě sledovaných osob ve věku 14-64 let bylo rozděleno do dvou skupin. V jedné skupině byli shromážděni lidé, nadměrně se zabývajícími svojí hmotností a tvarem těla, osoby s klasickými projevy dysmorfofóbie tvořily druhou skupinu. Ukázalo se, že ve skupině s poruchou vnímání tvaru těla bylo více mladých účastníků výzkumu a převažovaly zde ženy. Členové této skupiny si více stěžovali na stav žaludku, většina z nich držela nějakou dietu, často se převlékali a častěji cvičili ve snaze pozitivně ovlivnit svůj celkový vzhled. K dalším jejich rysům patřily horší schopnosti zařadit se  do kolektivu, vyšší výskyt současně se vyskytujících nemocí (komorbidit) a častější pokusy o sebevraždu.

Vědci ve svých závěrech podtrhují fakt, že společnost osobám s poruchami vnímání vlastního vzhledu nevěnuje odpovídající pozornost. Přitom se počet osob, trpících těmito poruchami, odhaduje na 1-7% populace (Rief et al., 2006). Se zvyšující se dostupností stravy a obecně se snižujícími se fyzickými nároky ve většině povolání bude v příštích letech přibývat osob s nadváhou a osob obézních. Tedy osob s více či méně deformovanou postavou. Tím logicky vzroste i celkový výskyt dysmorfofóbie. Dosud jsou osoby s poruchou vnímání tvaru těla zařazováni do kategorie „poruchy stravování“. Tato klasifikace svádí k podceňování zmíněných poruch. Přitom vědci prokázali, že jsou osoby s poruchami vnímání vlastního vzhledu zdravotně ohroženi více než osoby, trpící klasickými projevy dysmorfofóbie (tvar nosu, stav kůže, vzhled obličeje, stav vlasů, tvar končetin atd.). Navíc se jedná o osoby mladší, u nichž může včasná a úspěšná léčba výrazně zvýšit kvalitu jejich života.

Na mnoha místech našich stránek fitnet.cz a fitnet.eu zdůrazňujeme význam práce odborníků v otázkách cvičení. Tyto odborníky školíme a zajišťujeme i jejich další vzdělávání. V našich učebních textech se problematikou dysmorfofóbie obsáhle zabýváme. Naši absolventi dokáží tuto poruchu včas rozpoznat a dát klientovi potřebné rady. Čím dříve se porucha rozpozná a čím dříve obdrží postižený vhodnou intervenci, tím vyšší je naděje na úplné vyléčení.

Vzniku dysmorfofóbie je ale nejlepší předcházet. Unce prevence je lepší než tuna léčby. Jak udržet optimální tvar těla? Cvičením! Ale ne ledajakým! Cvičební program musí být sestaven tak, aby na prvním místě zajišťoval optimální stimulaci svalstva a ostatních součástí hybného systému. Jakmile dojde ke ztrátám aktivní tělesné hmoty, postava se bortí a to i tehdy, kdy věnujeme značné množství času aerobním aktivitám. Svaly, jejich velikost, síla a klidové napětí, jsou rozhodujícími kritérii pěkné postavy.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. DYL, J, KITTLER, J,  PHILLIPS, KA, HUNT, J. (2006): Body Dysmorphic Disorder and Other Clinically Significant Body Image Concerns in Adolescent Psychiatric Inpatients: Prevalence and Clinical Characteristics. In.: Child Psychiatry Hum Dev.; 36(4): 369–382.
2. JOHNSTON, JE. (1994): Appearance Obsession. Learning to Love the Way You Look. Deerfield Beach, Florida, Health Communications, Inc.
3. KITTLERA, JE, MENARD, V, PHILLIPS, KA. (2007): Weight concerns in individuals with body dysmorphic disorder. In.: Eat Behav., January.
4. RIEF, W, BUHLMANN, U, WILHELM, S, BORKENHAGEN, A, BRÄHLER, E. (2006): The prevalence of body dysmorphic disorder: a population-based survey. In.: Psychological Medicine, 36: 877-885 Cambridge University Press. 115–120
5. VIERA, CL. (2007): Weight Concerns More Impairing For Those With Body Dysmorphic Disorder.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat