• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Magazín > Pro trenéry >

Kam spěje akademická oblast?

Absolvoval jsem vysokou školu. Získal jsem následně dva doktoráty. Našel jsem pro studiem získané znalosti uplatnění v životě. Studiem na škole a následným samostudiem jsem získal poznatky, které předávám dále a slušně se tím živím. Studium i disertace byly náročné. Jsem rád, že jsem se pro studium rozhodl a řádně je absolvoval. Byla to dřina, výsledek ji ale bohatě kompenzuje. Proto mne naprosto šokuje, když čtu v novinách a slyším v rádiu, že na Universitě v Plzni získali někteří studenti vysokoškolský titul za dva měsíce studia, že se tam doktoráty obhajovaly bez účasti zkušební komise atd. Proč tato hnusná škola nebyla okamžitě celá zrušená? Proč není vedení této University, resp. její právnické fakulty, dávno ve vězení? Je to jen další doklad toho, že po roce 1989 se do vedení této země dostali darebáci a podvodníci. Nebo lidé, kteří jsou placeni za likvidaci tohoto národa. Kteří měli a mají za úkol zničit inteligenci této země.

Zdá se, že akademická oblast, která staletí podněcovala rozvoj národa, se u nás zásadně mění. K horšímu. Namísto zvyšování kvality vzdělávání se dnes řada universit stará spíše jen o kvantitu výuky a nikoli o zajišťování znalostí na špičkové světové úrovni. Aby se našel důvod brát více studentů, otevírají se nesmyslné až hloupé studijní obory. V nich studenti získávají vědomosti, které dalšímu rozvoji společnosti a kritického myšlení občanů spíše škodí než by je podporovaly. Navíc pro absolventy těchto “oborů” není v praxi uplatnění. A tak se svět plní vysokoškoláky, kteří sice uspěli v akademickém prostředí, nenachází ale v reálném světě prostor pro uplatnění studiem získaných, ale v praxi zbytečných znalostí. Jejich “příprava pro život” jen stála daňové poplatníky statisíce, ale výsledkem je velká nula. Jak nedávno zaznělo z jednoho článku v novinách, typický chudý člověk se dnes vyznačuje tím, že je “bílý, mladý a má vysokoškolské vzdělání”.

Dnes vládne v naší zemi patologická tendence, aby měli vysokoškolské vzdělání všichni. A tak se na vysoké školy přijímají i studenti, kteří s bídou prolezli u maturity. University dostávají ze státní pokladny peníze “na počet studentů” - a tak se logicky snaží jich mít co nejvíce. Obávám se, že časem u nás budou studovat vysokou školu i šimpanzi. Co ale s tolika vysokoškoláky? Najde se pro ně v životě uplatnění? A kdo bude potom prodávat v obchodech, řídit vlaky a tramvaje, opravovat elektrické vedení nebo ucpané záchodové mísy?

Jednou mi z úřadu práce přidělili do rekvalifikačního kurzu studenta. Byl to absolvent hudební akademie, který šest let studoval obor “hra na trubku”. Jenže "jako na sviňu" nikdo neměl zájem hraní na trubku poslouchat. Neměl proto práci. Tak mu nabídli rekvalifikaci. Ten člověk o obor fitness neměl nejmenší zájem, nikdy necvičil, neměl ani chuť se zajít podívat do fitcentra. U zkoušky prolezl. Ale jen mne to utvrdilo v názoru, že stát ročně vyhazuje miliardy na zbytečné “rekvalifikace”. Většina lidí se k nim hlásí jen proto, aby dále okrádali stát, aby byl hmatatelný důvod brát sociální podporu. Je to nová forma “dojení státu”.

K předchozím úvahám mne přivedlo nahlédnutí do knihy “Fat Studies Reader”, která vyšla v New Yorku roce 2009. V ní autoři vyslovují názory, které jsou z mého pohledu nepřijatelné. Obezita je presentována jako projev svobodné vůle člověka, o nadbytku tuku v těle se hovoří jako o estetické výhodě, štíhlí lidé jsou napadáni jako produkt zkresleného vidění světa. V tomto duchu se jako na kolotoči neustále opakuje dokola až do zblbnutí totéž. “Nenechte se znásilňovat zbloudilou společností, nehýbejte se, jezte do sytosti, tlusté tělo je krásné”. Autoři drze a neurvale tvrdí, že nadměrné zásoby tuků nejen nemají negativní dopad na zdraví, zdatnost a výkonnost obézních, ale naopak jsou pro plné prožití života zásadní a podstatné.

Jaké mají autoři publikace pro svá tvrzení podklady? Jsou jimi jejich “pocity” a “dojmy”. Není to práce, která by něco dokazovala, která by se opírala o výsledky nějakých vědeckých výzkumů. Je to práce, která jen napadá, manipuluje, útočí. A která dochází v kruhu neustále ke stejnému místu: “být tlustý není nic nezdravého ani špatného, buďte hrdí na své tuky”! Poslední téměř dva roky jsem spolu se svými dvěma spoluautorkami pracoval na přípravě učebního textu pro rozšiřující kurz “Kontrola hmotnosti”. Shromáždili jsme více jak 600 zahraničních knih a odborných článků, věnujících se výživě, prevenci a léčbě obezity. Podkladů nejprestižnějších světových organizací, zabývajících se otázkami cvičení, stravy a zdraví. Výsledný obrázek po téměř dvou letech kritického studia těchto podkladů je jasný. “Obezita představuje největší hrozbu, před kterou kdy ve své historii lidstvo stálo”. Tato slova použili experti WHO, Světové zdravotnické organizace. Odborníci, kteří nemohou být podezíráni z toho, že by byli ovlivněni ve svých úsudcích nějakými zájmovými skupinami. Je to naprosto nezávislý, vědecky podložený výsledek přísných vědeckých výzkumů.

Zdá se ale, že kvalita Universit klesá nejen u nás, ale i v jiných zemích. Například ve Spojených státech. Tam vznikly různé obory studia jako “Gender studies”, “Fat studies” a další. Studenti, kteří se ke studiu těchto oborů přihlásí, jsou zahrnováni zcestnými a úchylnými pohledy na svět a život. Po ukončení studia pak logicky nenachází v praxi uplatnění. Jsou buď nezaměstnaní, nebo zakládají různé nadace a občanská sdružení, která jako rakovina prostupují společnost a ničí její zdravé jádro. Prohlásit v dnešní době, že obezita je zdravá a prospěšná, že tlustí lidé se nejen nemají za nadbytek tuku ve svém těle stydět, ale mají na něj být hrdí - to mohou prohlašovat jen lidí, kteří jsou psychicky narušení. Obézní jsou různými organizacemi dokonce nabádání k tomu, aby pořádali “pochody hrdosti” (pride parade) po vzoru divných skupin populace, jakými jsou homosexuálové, bisexuálové, transsexuálové.

Protože rostou počty obézních, roste i počet lidí, kteří se na tomto fenoménu chtějí nějak přiživit. A tak vznikají na řadě universit “Fat studies”. Ty ale namísto hledání racionálních dat a cest k získání a udržení zdravé hmotnosti spíše hledají postupy, jak mohou obézní parazitovat na běžné populaci. To, že “idiotská myšlenka obhajování nezdravé tučnosti a přežírání došla až tak daleko, že se o ní učí na vysokých školách, je smutným dokladem naší šílené doby” (Fiano, 2010). Doby, v níž je výhodnější být úchylný a nenormální než dodržovat zdravé konzervativní hodnoty života, které nám předali naši předci. Fat studies představují jednu stranu nesmyslného boje dvou nenormálních přístupů k hodnocení a ovlivňování tvaru lidského těla. Je pravdou, že dnes jsou modelky nezdravě hubené. Je pravdou, že ženám jsou presentovány nerealizovatelné, vyhublé vzory. To ale má vést k tomu, abychom hledali postupy dosažení a udržení zdravého tvaru těla. Namísto toho jsme svědky agresivní snahy přinutit společnost akceptovat druhý, stejně hnusný extrém - a tím je tloušťka.

Nejsprostší na argumentech zastánců práv obézních je skutečnost, že presentují obezitu jako něco, co člověk nemůže ovlivnit. Něco jako pohlaví, výšku nebo barvu pleti. Obezita je přitom jednoznačně důsledkem svobodné volby životního stylu. Více jak 99% osob s nadměrným nakupením tuku v těle si tento stav navodilo přejídáním. Netrpí žádnou endokrinní nemocí nebo poruchou funkce štítné žlázy. Pokud se tito lidé “přestanou přežírat a pohnou svojí línou prdelí”, budou štíhlí. Někdo bude mít proces dosažení a udržení štíhlé postavy snadný, jiný nesnadný. Ale pro každého je dosažitelný. Každý z nás má samozřejmě i jiný typ postavy. Jsou ženy, které mohou jíst hodně a stále vypadají křehké a štíhlé. Jiná žena bude působit mohutnějším dojmem, i když bude pravidelně cvičit a minimalizovat přívod energie. Je to stejné, jako když je nějaká žena přirozená blondýnka a jiná je zrzka. Ale obě mohou být pěkně učesané. Stejně tak může udržovat většinu života ektomorfní i endomorfní žena optimální postavu pro svůj věk a typ. A není nutné toto její snažení sabotovat absurdními argumenty o “diktátu společnosti k vyhublosti”.

Nikdo nechce, aby tlustí lidé nenáviděli svoje tělo. Stejně tak je ale nesmyslné je navádět, aby na něj byli hrdí. Smyslem osvěty v oblasti hmotnosti je dát lidem pravdivou informaci - tvar těla se dá ovlivnit. Je pak na konkrétním jedinci, zda se touto informací bude nebo nebude řídit. Zda na jejím základě změní svůj životní styl. Je to stejné jako s alkoholem. Nemá smysl nadávat někomu, kdo si v horkém létě dá v útulné hospůdce jedno pivo. Stejně tak nemá smysl obhajovat ožralu, který po návratu z hospody mlátí svoji ženu a malé děti. Naprostá abstinence je stejně neopodstatněná jako alkoholismus.

Zbytečné, v praxi nepotřebné studijní obory na universitách, nejsou nic nového. Stále rozhodují o tom, které obory se otevřou na konkrétní škole, klasické “mafie pedagogů”. Když se sejde skupina divných učitelů, dokáží školu dokonce zničit. U nás to ukázali “pedagogové” v Plzni. Za nic na světě bych svoje dítě nepřihlásil ke studiu na této rádoby-universitě. A nikdy bych nepřijal do práce jejího absolventa. Ale i v ostatních zemích světa se otevírají studijní obory, které již dávno nemají praktické vyústění, jako jsou “fat studies” nebo “gender studies”. Fakt, že takové obory vůbec vznikly a dokonce se šíří, je jasným důkazem degenerace současného převažujícího pojetí vzdělávání. Důkazem sílícího vlivu mafií nekvalitních pedagogů, kteří ignorují skutečný stav společnosti a prosazují svoje patologické koncepce výuky.

U nás je tento trend zvyrazněn faktem, že se vzdělávání stalo “tržním”. Otevřely se nové vysoké školy, ale ty nemají kvalitní pedagogy. A tak mají dnešní studenti sice vzdělání bezplatné - ale také málo platné. Kdo dnes něco skutečně umí, už dávno je v soukromé oblasti a do školství jej nikdo nikdy nedostane. Studenti si vybojovali “bezplatné” vzdělání. Platí za to krutou cenu. Odchází do praxe s nedostatečnými a pro praxi nevhodnými znalostmi. Naprosto dokonale to vyjádřil president Klaus: “Považuji studium ne na základní, ani na střední škole, ale studium na vysoké škole zadarmo za parazitování studentů na zbytku naší společnosti,” Jako dlouholetý vysokoškolský učitel s jeho názorem stoprocentně souhlasím. Kvalita nikdy nebyla, není a nikdy ani nebude zadarmo. Kdo chce bezplatné vzdělání, musí se smířit s tím, že takové vzdělání bude i “málo platné”.

Již výše jsem studium, připravující specialisty na obhajobu obezity, přirovnal k podobnému studiu, obhajujícímu “práva žen”. Toto studium se zvrhlo v obhajování práva žen na potrat. Dnes se mladé dívky dostanou na vysokou školu, žijí na kolejích resp. ve vysokoškolských kempech, a zde je na ně vytvářen silný tlak k volnému a nezodpovědnému přístupu k sexu. Když pak dívky otěhotní, vymýšlí se různé sociální a jiné kroky k zajištění “práv” takové ženy. Stojí to společnost ohromné peníze. Namísto toho, aby byly studentky vedeny k zodpovědnosti k vlastnímu životu a zdraví, plýtvají se finanční zdroje na “záchranu nezodpovědných a neukázněných”. A totéž je vlastně i obsah činnosti obhájců práv obézních. Jsi nezodpovědný? "Nedokážeš se ovládat a řídit svůj život? My za tebe budeme bojovat do roztrhání těla"!

Až budeme všichni nezodpovědní a neukáznění, jsem zvědavý, kde budou různé idiotské organizace a spolky krást peníze na podporu nezodpovědných - tlustých a promiskuitních. Musíme se tvrdě postavit proti těmto zrůdným tendencím nejen v životě, ale i v akademické oblasti. Smyslem studia na vysoké škole nesmí být vychovávat specialisty na podporu úchylnosti, lenosti a hlouposti!

V odborné literatuře se objevil před časem nový termín - femisogynisté (femisogynists). Jsou to "levicově zaměření lidé, kteří se snaží jakýmikoli formami, včetně manipulací a lží, prosazovat ve společnosti výhody pro ženy". Synonymem je výraz “fašistické feministky”.

Podle toho, co jsem četl v knize “Fat Studies Reader”, musíme začít hledat výraz pro "levicově zaměřené lidi, kteří se snaží jakýmikoli formami, včetně manipulací a lží, prosazovat ve společnosti výhody pro tlusťochy"!

---

LITERATURA:

1. FIANO, C. (2010): Academic Absurdity: Embracing Obesity With “Fat Studies”. In.: NewsRealBlog, November 8.
2. WANN, M. (2009): Fat Studies Reader. New York, NYU Press.
3. WINTERMAN, D. (2009): Why are fat people abused. In. : BBCNews, October 29.

---

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

---