• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Léky nebo změna životního stylu?

Před několika lety jsem se s jednou studentkou našich kurzů k získání kvalifikace “Instruktor fitness” bavil o významu změny životního stylu pro udržení a zlepšení zdraví v současném obesogenním prostředí. Studentka mi při té příležitosti vyprávěla o svém známém, který žil klasickým způsobem života dneška, měl mírnou nadváhu, stresové povolání, kouřil a rád si dopřál koňaku. Při jedné návštěvě mu lékař oznámil, že již opakovaně u něj naměřil zvýšenou hladinu krevního tlaku. Doporučil mu omezit kouření, nepít alkohol, mírně snížit hmotnost, začít cvičit, omezit solení, najít si méně stresové zaměstnání. Mladý muž se zamyslel a pak se zeptal: “Pane doktore, není na to nějaký prášek?” Tento děsivý přístup k vlastnímu zdraví je v posledních desetiletích spíše standardní než výjímečný. Spoléháme na léky a neradi měníme příjemný a zaběhnutý, leč značně nezdravý, způsob života. Výsledkem je více nemocných, navíc se nemoci v porovnání se situací v minulém století objevují v nižším věku.

Před zhruba deseti lety mi v časopise “Wellness” vyšel článek o rizicích, spojených v současném světě s konzumací léků. Použil jsem tehdy nejnovější statistické údaje z USA. Podle nich představovaly vedlejší negativní účinky léků šestou, a podle přísnějších kritérií dokonce čtvrtou příčinu smrti. Čím více léků daný jedinec používal, tím více škod v jeho těle vznikalo. Podle jiných zdrojů dnes většina osob ve věku nad 65 let užívá souběžně denně šest a více rozličných léků. Když jdete k lékaři, nic jiného kromě předpisu na nějaký lék ostatně ani nečekáte. Lékař vás vyšetří, poslechne srdíčko, změří teplotu, proklepe a pak sedne ke stolu, orazítkuje recept, napíše lék, sdělí vám, jak jej dávkovat a s úsměvem vás vykáže z ordinace. Jen co odejdete, situace se opakuje s jiným pacientem. Léky, léky, léky. Jinak si už ani zdravotní péči nedokážeme představit. Lékaři se nás v poslední době ani na nic moc neptají, natož aby si našli čas nám doporučit změnu stravy, zvýšení množství pohybu nebo regulaci stresu. Jednak těmto oblastem až tak moc nerozumí, hlavně na nějaké vysvětlování nemají čas. V čekárně sedí dalších deset netrpělivých pacientů.

Tato inklinace k práškům a patákům se přenáší i do dalších oblastí života. Těží z ní nejen farmaceutické firmy, ale i výrobci a prodejci doplňků výživy a volně prodejných léků. Reklama na tyto produkty moderní doby na nás útočí každý den z rádia či televize, číhá na nás u dálnic a silnic. Chcete být zdraví? Kupte si náš paták, budete ve vysokém věku radostně běhat po horách a křepčit na tanečních zábavách. Kdo takovým reklamám odolá? Proč nedat těch pár stovek a zajistit si tak zdraví a zdatnost? Jenže doplňky výživy jsou opět jen prášky, které za jistých okolností mohou působit stejně destrukčně jako některé léky. A co je nejpřekvapivější, největšími konzumenty doplňků výživy jsou lidé, kteří navštěvují fitcentra, snaží se zdravě jíst a jinak pečovat o svoje zdraví a zdatnost. Síla reklamy je v dnešním světě neuvěřitelná. Odolá ji skutečně jen málokdo.

Jsou doplňky výživy skutečně tak bezpečné a prospěšné, jak se nám snaží vsugerovat jejich výrobci? V posledních letech zjistily kontroly, že značná část doplňků výživy obsahuje ingredienty, které nejsou na výrobku uvedeny. V řadě proteinových prášků se například podařilo prokázat jistý obsah anabolických steroidů. Výrobce se přidáním těchto nebezpečných komponent snaží zvýšit jejich anabolický efekt. Mladý člověk, který se chce podobat vzorům z titulních stránek kulturistických časopisů, koupí takový výrobek. Pokud cvičí a současně aplikuje “cinknutý” produkt, jeho svalstvo reaguje rychlejším nárůstem, než jaký by nastal při stejné intenzitě cvičení a konzumaci standardního (a tedy zdraví neohrožujícího) doplňku. Současně se ale i  hrozivě zvyšuje riziko vedlejších účinků aplikace daného přípravku. K takovým rizikům se řadí onemocnění srdce, vznik nádorových nemocí, atrofie varlat, gynekomastie atd. Případů takového hyenismu v posledních letech přibývá. Nejčastěji se zdraví ohrožující produkty objevují v obchodech na Internetu.

V našich médiích se málo zdůrazňuje skutečnost, že jednotlivé léky jsou chemické struktury, které reagují nejen s chemikáliemi našeho těla, ale i s chemikáliemi dalších léků, s chemikáliemi ve stravě, bylinách atd. Nikdo v dnešní době není schopen přesně říci, jak bude daný lék působit v situaci, kdy jíme konkrétní stravu, pijeme nějaký bylinný čaj nebo bereme současně jiný lék. Přitom je trh zaplavován novými a novými léky. Přestože je uvolnění nových léků na trh v průmyslově rozvinutých zemích poměrně striktně regulováno, dostanou se často do oběhu velmi nebezpečné léky. V polovině minulého století to byl v Německu lék, po kterém se ženám rodily děti bez končetin, v poslední době zaujal výrobek VIOXX, který měl podle výrobce pozitivně ovlivňovat bolavé klouby. Po čase se ukázalo, že riziko infarktu resp. mozkové příhody se při používání léku několikanásobně zvyšovalo. Ke stažení léku přinutily výrobce až zvyšující se případy náhlých úmrtí konzumentů tohoto léku. Farmaceutická firma vydělala miliardy dolarů. Mrtvé už k životu nikdo nevrátí.

Novou a velmi nadějnou skupinou konzumentů léků se stávají obézní. Za poslední zhruba půlstoletí se množství osob s nadváhou a obezitou nesmírně zvýšilo. Dnes v USA odhadují, že 33% dospělé populace trpí obezitou, 34% se potýká s nadváhou. Takže ze 100% pouhých 33% je formálně “v normě”. Jenže se ukazuje, že z oněch 33% “normálních”, tj. netlustých lidí, trpí asi polovina latentní obezitou. Při ní je celková hmotnost v normě. Podrobnější sledování však u těchto lidí odhalilo nevhodnou kompoziti těla. Mají málo aktivní tělesné hmoty (svaly a další metabilicky velmi aktivní tkáně) a nadměrné zásoby tuku. Smutně tedy můžeme konstatovat, že ze 100 lidí dnes dokáže žít ve shodě s přírodou a udržet si tak správnou hmotnosti i kompozici těla s bídou 10-15 jedinců. Jinak viděno, 85 až 90 lidí ze sta nedokáže v současných podmínkách života kontrolovat svoji hmotnost. Je to smutné.

Proč je tolik lidí neúspěšných z pohledu regulace hmotnosti? Po miliony let byl komfort neodlučitelně spojen s diskomfortem. Lidé získávali prostředky k přežití v potu tváře. Celý rok dřeli, pak sklidili úrodu. Po sklizni si užili komfortu - dopřáli si dostatek jídla, tance a odpočinku. Uspořádali hody. Pak se vrátili na pole a do stájí a zase rok tvrdě pracovali. Jinak to prostě v těch dobách nešlo. A tak lidé energii přijímali a vydávali ve vyváženém poměru. Nebyli tlustí. Spíše v obdobích neúrody nebo přírodních pohrom vyhubli na kost. Toto pevné pouto komfortu a diskomfortu jsme koncem minulého století rozpojili. Uživíme se i v situaci, kdy je náš výdej energie minimální. Energie se přitom nedá odstranit, jakmile jednou do těla vstoupí, musí jím být využita nebo uložena do zásob. A tak se počty obézních raketově zvyšují.

Obézní jsou skvělou cílovou skupinou pro výrobce patáků. Pokud je naděje, že ze sta lidí si dnes je ochotno koupit prášek na hubnutí téměř 90 lidí, pak firma, která uvede na trh úspěšný lék, vydělá neskutečné množství peněz. To je velký tahák. A tak výrobci léků podstupují tvrdý souboj o trh. V devadesátých letech se stal oblíbeným lék Phen-Fen. Brzy se však ukázalo, že se naděje obézních na snadné snížení tělesné hmotnosti nevyplní. Konzumenti léku zaznamenali tak neblahé dopady na zdraví, že musel být prodej okamžitě zakázán. V poslední době se množí informace o tom, že léky, které mají obézním pomoci zhubnout, způsobují infakty a mrtvice (Suchá, 2010). Současně se zvyšuje počet hlášení nežádoucích účinků dalších léků. V první polovině letošního roku bylo podáno 583 takových hlášení, a to je o 161 více, než za stejné období minulého roku. Za velmi závažné můžeme považovat zjištění, že některá antidepresiva navozují řídnutí kostí a tím zvyšují riziko zlomenin. Léky nemusí prostě vždy pomáhat, mohou naopak škodit. Přitom “celková spotřeba léků v cenách výrobce, tedy bez DPH a obchodní přirážky, stoupla v letech 2005 až 2009 ze 46,8 miliardy na 58,2 miliardy korun” (Suchá, 2010).

Lidé miliony let tvrdě pracovali a střídmě se stravovali. Žili v těsném soužití s přírodou. Konzumovali hodně ovoce a zeleniny, protože získat maso bylo většinu historie lidstva vždy nesnadné. Náš organismus dostal od předků vzorec života. Ten ale neodpovídá podmínkám, které jsme si v posledních desetiletích vytvořili. Přijímáme příliš energie a málo energie vydáváme. Nedostatečně se pohybujeme. Nezatěžujeme svaly v celém spektru jejich kapacity. To vede ke ztrátám jistých významných typů svalových vláken a k sarcopenii - podstatnému snížení množství svalové hmoty. Méně svalů potřebuje méně energie. Proto se souběžně se ztrátami svalů snižuje bazální hodnota energetického výdeje. To je začátek bludného kruhu, na jehož konci číhá obezita a nemoci. A farmaceutické společnosti se nás reklamou snaží přesvědčit, že se celý ten komplex problémů dá vyřešit házením prášků do hlavy. Kdo tomu věří, musí být naivní nebo hloupý.

Vzniku obezity zabráníme nejlépe zvýšením denního výdeje energie. V tomto směru je nejdůležitějším krokem zabránit ztrátám svalů nebo spíše zvýšit současné množství svalů. Anabolismus, neboli tvorba svalové tkáně, má jeden základní předpoklad. Musíme vystavit svaly zátěži, která přesahuje jejich okamžité možnosti. Protože takovou zátěž většina z nás ve své práci nenajde, musíme ji hledat. Najít ji můžeme ve fitcentrech. V těch je mnoho přístrojů, umožňujících citlivě přizpůsobit požadavek vnějšího prostředí našim okamžitým možnostem a najít tu zátěž, která svaly přinutí k růstu. Více svalů znamená vyšší výdej energie, vyšší zásoby použitelných aminokyselin, snižení rizika vzniku obezity. Lidé svalově zdatní jsou pohybově aktivnější, snadno kontrolují svoji hmotnost a mají dostatek energie a vitality pro nenadálé, náročné životní situace.

Nespoléhejte na léky. Nečekejte, že za vás někdo bude vytahovat kaštany z ohně. Žijeme ve světě, v němž nám nehrozí fyzický diskomfort. Nemusíme kopat základy pro svůj dům, nemusíme kácet stromy, kopat hroby nebo studny atd. Je to příjemné. Ale záludné. Pokud nejsou svaly zatěžovány, organismus se jich zbavuje. A máme problém. Musíme si proto do svého života diskomfort zařadit vědomě. Musíme si vyhradit čas na cvičení ve fitcentru. Pokud necvičíme, ušetříme za permanentku a případně za osobního trenéra. Ale brzy ztratíme svaly, tím se zbortí naše postava, sníží se hodnota bazálního metabolismu, ztloustneme. A nemoci na sebe nedají dlouho čekat. Začneme brát prášky. A je zde riziko, že nás léky “dorazí”.

Cvičení ve fitcentru je dnes nejlepší investicí do kvalitního života.

LITERATURA:

1. McCABE, BJ, FRANKEL, EH, WOLFE, JJ. (2003): Handbook of Food-Drug Interactions. London, CRC Press.
2. SUCHÁ, V. (2010): Počet stížností na léky je rekodní. Víc škodí, než léčí. In.: aktualne.centrum.cz

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat