• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Málo se namáháme

Člověk má přirozenou tendenci “přibližovat se k věcem příjemným a vzdalovat se od věcí nepříjemných”, přičemž je výběr zařazení jednotlivých činností do konkrétní kategorie v dnešním světě ponecháván do značné míry na jeho svobodné volbě. Někdo tak považuje za “příjemné” posedět v zakouřené hospůdce u několika půllitrů piva a za “nepříjemné” pracovat na zahradě. Jiný člověk může stejné činnosti zařazovat přesně opačně. Ale obecně platí, že raději posedíme, pojíme, popovídáme, než se dřeme na poli, stavbě nebo v lese. V minulosti nebyla volba mezi příjemným a nepříjemným ponechána na naší volbě. Pokud nechtěl člověk hladovět, žíznit nebo mrznout, musel pracovat na poli, pumpovat, přivézt z lesa dřevo, nařezat jej a naštípat. Život tisíce let našim předkům sám mixoval koktejl příjemného a nepříjemného. Kdo chtěl prožít něco příjemného, musel to nejprve “zaplatit” nevyhnutelnou namáhavou prací.

Už jsem na stránkách fitnet použil myšlenky profesora Hoška o “komfortu a diskomfortu”. Pokud se dlouhodobě pohybujeme ve sféře komfortu (pohodlí, hodně zábavy, jídla a pití), dostáváme se do diskomfortu (jsme tlustí a málo zdatní) a naopak. Lidstvo mělo odjakživa tendenci snižovat hladinu diskomfortu a zvyšovat hladinu komfortu ve svém životě. Bylo v tomto směru velmi úspěšné. Dnes žijeme v nepřirozeném, obesogenním prostředí, které nám nabízí přemíru komfortu a smazalo z našeho života většinu klasického diskomfortu, tj. namáhavé svalové činnosti. Jenže přemíra neodolatelného komfortu (jízda autem, sledování televize, brouzdání po Internetu, chutné jídlo) nás zákonitě žene do diskomfortu. Jeho nejviditelnějším projevem je nadváha a obezita.

Většina dnešních povolání po nás vyžaduje daleko méně fyzického úsilí, než tomu bylo před několika desítkami let. Je to nezastavitelný trend. Trend, který se bude prohlubovat. Trend, který se významně podílí na “bobtnání” našich těl. Málokdo z nás dnes dře na stavbě, v lese nebo v dolech. Nejtěžší pracovní činnosti byly zautomatizovány. Vykonávají je za naše svaly složité stroje a přístroje. My stále častěji sedíme u kancelářských stolů před monitorem počítače, píšeme maily, telefonujeme, faxujeme a komunikujeme pomocí ICQ nebo Skype. Málokdo se chce vrátit do časů minulých a 12 hodin denně fyzicky dřít.

Vědci “Louisiana State University” porovnávali energetický výdej práce v šedesátých letech minulého století a dnes. Zjistili, že přibližně pouhých 20 procent pracovních pozic v americkém soukromého sektoru vyžaduje zvýšené množství svalového úsilí. Přitom ještě před padesáti lety do této sféry spadalo celých 50 procent pracovních pozic. Vedoucí práce Dr. John S. McIlhenny konstatoval: “Včerejší pracovní činnosti byly nahrazeny sezením nebo činností, vyžadující sezení. Odhaduji, že za posledních padesát let denní výdej energie v prácovní době poklesl o přibližně sto kilokalorií. To je faktor, který se velmi významně podepsal na současném epidemickém rozvoji nadváhy a obezity u mužů i žen” (Church et al, 2011).

V šedesátých letech minulého století vydal průměrný zaměstnanec v USA během pracovní doby o zhruba 100 kilokalorií více než dnešní průměrný zaměstnanec. To se na první pohled nezdá až zase tak moc velký rozdíl. Ale za zhruba 180 pracovních dní to představuje 18.000 kilokalorií - a to je ekvivalent více jak dvou kilogramů tuku. Za deset let pak můžeme nabrat více jak 20 kg nevzhledné a zdraví ohrožující tukové tkáně. Ještě výraznější rozdíl zaznamenali vědci, když vytvořili počítačový model změn pracovní zátěže. Podle tohoto modelu většina povolání, posuzovaná v letech 2000-2006, vyžadovala o 142 kilokalorií méně než většina povolání v letech 1960-1962. V roce 1960 vážil průměrný pracovník 76,9 kg, v roce 2003-2006 se jeho hmotnost zvýšila na 91,8 kg. Podle počítačového modelu dnes váží průměrný pracující 89,7 kg, takže rozdíl standardních a počítačových postupů je velmi podobný. Nárůst hmotnosti zaměstnanců za padesát let o téměř patnáct kilogramů je doslova děsivý a nedává radostné vyhlídky do budoucnosti. Pokud se nic nezmění, v roce 2050 budou lidé vážit hodně přes sto kilogramů!

Vědci svůj výzkum uzavírají konstatováním, že obezita nemá jednu jedinou příčinu. Za faktory, podílející se na vzniku obezity se dnes považuje množství spánku, endokrinní disruptory, některé léky, genetika, konkrétní nemoci, emocionální stav. A samozřejmě dlouhodobá energetická bilance. To znamená poměr příjmu a výdeje energie. Dále autoři upozorňují, že nebrali v potaz množství pohybové aktivity lidí ve volném čase. Ale to také pravděpodobně za posledních padesát let prudce pokleslo. Lidé dříve chodili pěšky do práce, nesledovali tak často televizi, starali se o zahrádky, opravovali své domy atd.

Obezita je ve Spojených státech i jinde stále na vzestupu. Zpráva z loňského roku uvádí, že ve dvaceti sedmi státech USA došlo v posledních letech k dalšímu nárůstu obézních osob. Pouze jediný stát zaznamenal mírný pokles počtu obézních. To jasně svědčí o tom, že většina populace nedokáže dobrovolně zařadit do svého života potřebné množství záměrného a pro udržení zdatnosti a zdraví nevyhnutelného diskomfortu. Komentovaný výzkum prokázal, že denní výdej energie, vydané v pracovní době, u dnešní populace poklesl o zhruba 100-200 kilokalorií. Protože podstatně poklesla i hladina výdeje energie ve volném čase o odhadem 100-200 kcal (sedíme u počítačů a televize, jezdíme nakupovat autem, nádobí umývá myčka, koberce vysává automatický vysavač atd.) je celkový propad na straně výdeje energie značně vysoký. A není kompenzován poklesem množství přijímané energie. Tyto dva faktory se podle mého názoru podílí nejméně devadesáti procenty na současném tsunami obezity.

Málo se namáháme. Dnešní svět nás již do námahy nenutí. Je to na našem svobodném rozhodnutí. A my se nerozhodujeme správně. Stále více vysedáváme. Přitom vědci definovali sezení jako samostatný rizikový faktor, podílející se nejen na vzniku obezity, ale i řady závažných onemocnění. Jsme stále v zajetí nesprávné informace, podle níž “k udržení zdraví a zdatnosti stačí pětkrát v týdnu zajít na půlhodinovou procházku střední intenzity”. Taková zátěž vede k výdeji necelých padesáti až sta kilokalorií. Přitom na straně výdeje energie došlo za posledních padesát let k propadu o průměrně 300-500 kilokalorií. Tsunami obezity a na ní navazujících poruch zdraví bude v následujících desetiletích lidstvo zaplavovat stále rychleji a dramatičtěji. A budem mít pravděpodobně stejně dramatické důsledky na zdraví mužů, žen i dětí.

U zdravých, svalově vyvinutých a pohybově aktivních lidí je kontrola příjmu energie podivuhodně přesná. V průběhu jednoho roku zkonzumuje průměrný dospělý muž přibližně 900.000 kilokalorií. Přitom se jeho hmotnost za daný rok nemusí vůbec změnit. Protože půl kilogramu tuku dodá tělu zhruba 4.000 kilokalorií, stačí denní pozitivní energetická bilance o pouhých 0,4%, neboli o 11 kilokalorií za den, ke zvýšení zásob tuků o půl kilogramu za rok. I to je jedním z důvodů, proč dáváme přednost přirozené kontrole příjmu energie (autopilot) než psaní složitých jídelníčků. Jak vyplývá z teorie “fysiologického prahu chuťové kontroly”, pokud vydáváme denně dostatek energie, tělo přebírá automaticky kontrolu příjmu prostřednictvím chuti k jídlu a včasné signalizaci sytosti.

Cestou z obezity je vědomé, racionální zařazení odpovídající hladiny dobrovolného diskomfortu do vlastního života. K tomu nás nemůže nikdo nutit. To musí vyjít z našeho uvažování. Musíme změnit způsoby trávení volného času. Nechodit vysedávat po celodenním sezení v práci do hospod. Zajít raději do fitcentra a zde stimulovat svoje svaly. Zabránit jejich ztrátě. Ta vede k dalšímu poklesu na straně výdeje energie. Čím méně máme svalů, tím nižší je i hodnota bazálního výdeje energie. Tím nesnadnější je kontrolovat vlastní hmotnost.

Regulovat záměrně množství své svalové hmoty bude zanedlouho základní mechanismus kontroly hmotnosti. Kdo to nepochopí, poškodí nejen sebe, ale celou společnost. Ať jsme nebo nejsme obézní, doléhá na nás břímě obezity. Obézní jsou častěji nemocní, potřebují více léků, tráví v nemocnicích a ústavech více času než štíhlí lidé se stejným onemocněním. Zatěžují ekonomiku společnosti. Ohrožují budoucnost!

LITERATURA:

1. CHURCH, TS. et al. (2011): Trends over 5 Decades in U.S. Occupation-Related Physical Activity and Their Associations with Obesity. In.: PLoS ONE 6(5): e19657.
2. FIORE, K. (2011): Less Sweat, More Fat as Work Bocomes Easier. In.: MedPage Today, May 26th.
3. NORQIST, Ch. (2011): Sedentary Employment Key Factor In Obesity Epidemic. In.: Medical News Today, May, 27.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat