• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Metabolismus a zdraví

Život je někdy značně nespravedlivý. Onemocní nebo předčasně umírají lidé zdravě žijící, naopak lidé, porušující snad každou zásadu zdravého přístupu k životu, se dožijí poměrně vysokého věku. I když jsou takové případy řídké, nepopiratelně jsou. To mnohé lidi zmátne a odradí od zařazení pozitivních změn do svého života. Dá se ale s určitostí říci, že v průměru se vyššího věku a navíc v lepším zdraví dožívají spíše lidé pravidelně cvičící, zdravě se stravující, kontrolující svoji hmotnost a regulující působící hladinu stresu. Důsledky nezdravého přístupu k životu se začnou jasněji projevovat po dosažení věku 50 let. Potíže nejčastěji postihují kuřáky, osoby obézní a pohybově pasivní.

Nadváha nebo obezita jsou důsledkem dlouhodobější nerovnováhy mezi příjmem a výdejem energie. Náš život se oproti našim předkům přímo revolučně změnil. Ubylo námahy a pohybu, narostla psychická zátěž a dlouhodobější setrvávání v nepřirozených polohách (v autě za volantem, u televize nebo počítače). Jinak řečeno, omezily se činnosti, při nichž docházelo k masivnímu výdeji energie a zvýšil se počet příležitostí do syta se najíst až přejíst. Energie se nedá zničit, proto se musí v těle uložit. Nadměrné zásoby tuků mají na naše zdraví a zdatnost neblahý dopad.

Snad zhruba posledních 30 let se na zeměkouli neustále zvyšuje počet osob s nadváhou a obezitou. Významné instituce, například Světová zdravotnická organizace, označují rostoucí počet tlouštíků za jednu z největších hrozeb, před kterými stojí lidstvo v 21. století. Hledají se cesty, jak omezit příjem energie nebo jak zajistit její zvýšený výdej. Je jednoznačně prokázáno, že lidé pohybově aktivní ukládají méně tuku, jsou štíhlejší a zdravější. Jenže tento svět příliš pohybu nepřeje. Současný způsob života je jako sádra, omezující naši pohyblivost. Přimět se ke cvičení je nejednou nesnadný úkol i pro osoby, které si jasně uvědomují význam cvičení a mají k němu pozitivní vztah.

Výzkumy prokazují, že tlouštíků neustále přibývá a současně se spíše snižuje počet pravidelně cvičících. Je to paradox dnešního světa. Víme, že si vysedáváním u zábavy a jídla škodíme, že tím ohrožujeme kvalitu svého života a zvyšujeme pravděpodobnost předčasného úmrtí. Přesto se nedokážeme vzepřít a riskantní životní styl opustit. Jsme konformní. A chování obvykle nezmění lidé ani v okamžiku, kdy u nich lékař diagnostikuje závažné ochoření. Přitom si každý z nás přeje žít dlouhý a zdravý život. A většina z nás ví, které chování k němu vede a které nás od něj vzdaluje. Přesto nedokážeme přestoupit na zdravou kolej. Cvičí málo lidí, zvyšuje se konzumace nezdravých jídel.

Tento paradox zaznamenali i vědci a proto hledají postupy farmakologického ovlivnění stavu organismu nebo postupy genetických zásahů do něj. Již dlouho je známo, že se vyššího věku dožívají organismy, u nichž byl navozen energetický deficit. Ten je obvykle dosažen omezením přívodu potravy. Energeticky deficitní jedinci žijí až o jednu třetinu déle v porovnání s klasicky žijícími organismy. Energetický deficit však můžeme navodit i zvýšením metabolismu. Tím, že vydáváme více energie, než přijímáme.

Jenže živé organismy je nesnadné přimět ke zvyšování pohybu. Jak jsem uvedl výše, lidé o pozitivním vlivu cvičení za zdraví a zdatnost dobře ví, ale ke zvýšení pohybu to samo nestačí. Proto se vědci soustředí na nalezení postupů snížení efektivity metabolismu. Jinak řečeno, jak dosáhnout toho, aby tělo vydalo na zajištění standardních úkolů života více energie. Pokud zvýšíme výdeje energie, nezůstane žádná na ukládání do tukových zásob. Pokles množství tukové tkáně snižuje produkci některých hormonů, podílejících se na vzniku zánětlivých procesů v organismu a zvyšujících rizika jeho poškození.

Vědci na Universitě ve Washingtonu vyšlechtili myši, jejichž mitochondrie produkovaly energii neúčinně. Vydávaly tak během dne v porovnání s kontrolami více energie. Navíc zůstávaly většinu života štíhlé, trpěly méně nemocemi a délka jejich života se prodloužila zhruba o jednu čtvrtinu. Výrazně se u nich snížil především výskyt aterosklerosy, diabetu, poškození cév, obezity a některých typů rakoviny.

Dá se tedy říci, že výsledky výzkumu prokázaly zhruba stejné dopady zvýšení výdeje energie na zdraví jako snížení přívodu energie. Jen se zatím neví, zda se dají postupy ovlivňování efektivity metabolismu bezpečně aplikovat i u člověka. Vědci věří, že cesta existuje a pokračují v jejím odhalování. Pokud budou úspěšní, sníží se množství obézních a osob, trpících diabetem a nemocemi srdce. Jistě záslužné.

Jen mi na tom všem vadí, že se z procesu ovlivňování kvality života vytrácí konkrétní člověk. Pokud se vše podaří, bude tu nový postup zásahu do života jedince. Jistě nebude zadarmo. Takže nebude pro každého. Lékaři namísto toho, aby nemocem předcházeli, aby nás včas léčili, budou zákeřně číhat, až vážně onemocníme a pak jim zaplatíme za drahý zásah. To se mi moc nezamlouvá. Ale možná to vidím moc černě.

Nehodlám čekat, až lékaři a vědci vymyslí nějaký způsob manipulace s geny s cílem zvýšit úroveň mého metabolismu. Znám bezpečný a velmi účinný postup, jak toho dosáhnout bez pomoci složitých a neověřených medicínských zásahů do mého těla. Tím postupem je cvičení ve fitcentru, kombinované s rozumným přístupem ke stravě. Pokud cvičíme ve fitcentru na posilovacích strojích, lavičkách, kladkách nebo s činkami, vystavujeme svoje svaly zvýšené zátěži. Organismus na to reaguje zvýšením množství svalové hmoty. Sval ale není “odloučená jednotka”. Jeho efektivní činnost je podložena správnou funkcí dalších orgánů a orgánových systémů těla. V dobrém stavu musí být kosti, šlachy, vazy, srdce, plíce, ledviny atd. Proto při změnách množství svalů musí organismus posílit nebo zvýšit výkonnost i těchto orgánů. Dochází tak k podstatnému nárůstu aktivní tělesné hmoty. Hmoty, která je bohatě prokrvena, která vyžaduje energii pro svoji činnost. Čím více aktivní tělesné hmoty v těle máme, tím více energie denně na zajištění její existence a činnosti vydáváme.

A nejedná se o pár kalorií. Podle výpočtů expertů vydá jeden kilogram aktivní tělesné hmoty v klidovém stavu každou hodinu 1,28 kcal. Tento údaj nezasvěcenému čtenáři mnoho neřekne. Přepočteme tedy tento údaj na konkrétní případ. Představte si muže ve věku 64 let o výšce 182 cm. Tradiční normy uvádějí, že tělesná hmotnost takového muže se má pohybovat v rozpětí 59-82 kg, množství zásobního tuku má být někde mezi 8,0 kg a 20,0 kg. Přijatelný podíl aktivní tělesné hmoty je pak odhadován na 51,0-62,0 kg. Zdůrazňuji, že tyto údaje definují muže, který není ani hubený, ani tlustý.

Pokud bude sledovaný muž žít klasickým způsobem života, tj. ztratí každý rok zhruba 1% aktivní tělesné hmoty, bude omezovat stravu, aby neztloustl, jeho množství aktivní tělesné hmoty se bude pohybovat na spodní hranici uvedené škály. Bude tedy mít 51,0 kg této energeticky náročné tkáně. Hodnota jeho bazálního výdeje energie v takovém případě bude 1.566 kcal za den.

Pokud naopak bude daný muž pohybově aktivní, bude jeho množství aktivní tělesné hmoty na horní hranici normy. Bude mít v tomto případě 62,0 kg metabolický náročných tkání. Hodnota jeho základního (bazálního) výdeje energie bude 1.905 kilokalorií za den. Stačí porovnat tyto dva údaje a vidíme, že svalově lépe vybavený muž vydá denně v porovnání se svým svalově oslabeným druhem o zhruba 340 kcal více. Jen pro srovnání se jedná o množství energie, které vydáme přibližně dvěma hodinami chůze.

Pokud ovšem pravidelně posilujeme, můžeme udržet i ve vyšším věku množství aktivní tělesné hmoty značně vyšší v porovnání s uvedenou normou. Jako příklad můžeme uvést muže stejného věku a výšky, pravidelně posilujícího, jehož množství aktivní tělesné hmoty se dlouhodobě udržuje na úrovni 68-70 kg. Hodnota bazálního výdeje energie tohoto muže se pak pohybuje někde mezi 2.100-2.150 kcal. Tento muž tedy denně vydá v porovnání se svalově oslabeným mužem stejné výšky a věku o zhruba 600 kcal více.

Na stránkách fitnet propagujeme pravidelné cvičení, zvláště posilování, jako prostředek dlouhodobého udržení zdraví a výkonnosti. Školíme odborníky, kteří jsou připraveni zodpovědně a správně poradit každému zájemci o cvičení. Argumentů, podporujících naše názory na cvičení, neustále přibývá. Víme, že dokážeme svým studentům předávat potřebné informace. Informace, které zabrání vzniku obezity, diabetu a nemocí srdce. Informací, které mohou prodloužit a zkvalitnit život lidí, žijících v dnešním rychle se měnícím světě. Jde o to, aby lidé byli ochotni tyto informace získávat a měnit na jejich základě svůj přístup ke stravě a pohybu.

Pokud chceme zabránit vzniku obezity, nemocí srdce a dožít se v optimálním stavu vyššího věku, musíme zabránit poklesu hodnoty metabolismu. Nejbezpečněji a nejúčinněji toho dosáhneme posilováním. Ideálním způsobem seznámení s taji posilování je cvičení pod vedením odborníka na posilování.

LITERATURA:

1. MUELLER, MJ, MALUF, KS. (2002): Tissue adaptation to physical stress: a proposed “physical stress theory” to guide physical therapist practice, education, and research. In.: Phys Ther. 2002;82:383– 403.
2. Washington University School of Medicine (2007): Fighting Diseases Of Aging By Wasting Energy, Rather Than Dieting - Works For Mice. In.: ScienceDaily. Retrieved January 21, 2008. 
3. DRYDEN, J. (2007): Activating protein enhances average lifespan, limits age-related disease in mice. In.: Washington University. 
4. WACKERHAGE, H, RENNIE, MJ. (2006): How nutrition and exercise maintain the human musculoskeletal mass. In.: J. Anat. 208, pp. 451–458.
5. WARBURTON, DER, WHITNEY, C, SHANNON, N, BREDIN, SD. (2006): Health benefits of physical activity: the evidence. In.: CMAJ, March 14, 174(6), 801. 
6. WILLIAMS, GN, HIGGINS, MJ, LEWEK, MD. (2002): Aging skeletal muscle: physiologic changes and the effects of training. In.: Phys Ther. 82:62– 68.

Mohlo by vás zajímat