• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Mohou senioři posilovat?

V roce 1991 jsem byl pozván jako host na odborný seminář tělovýchovných lékařů Jihomoravského kraje. Přednesl jsem zde příspěvek o vhodnosti posilování pro seniory. Při jeho sestavování jsem vycházel jednak z vlastní dlouholeté trenérské praxe, jednak z nejnovější dostupné světové literatury na uvedené téma. Po vystoupení se k mému velkému překvapení na moji hlavu snesla doslova sprška ostrých kritických připomínek, nechyběly ani věty typu “co máte za vzdělání, že si dovolujete něco podobného tvrdit” nebo “slyšel jste někdy termín hand-grip” a podobné agresivní, povýšené výroky. Bránil jsem svoje názory co mi síly stačily, ale v převaze specialistů-lékařů jsem měl mizivou šanci. Řečeno česky, dopadl jsem na tomto jednání jako sedláci u Chlumce. Dodnes si pamatuji, jak jsem ze semináře odcházel rozmrzelý a znejistělý.

O to více jsem se v následujících letech věnoval problematice cvičení a speciálně posilování seniorů. Během následujícího desetiletí jsem zakoupil v Anglii v nakladatelství Human Kinetics řadu speciálních odborných publikací (viz použitá literatura) a v rychle se rozvíjejícím Internetu jsem cíleně vyhledával nejnovější materiály k tomuto kontroversnímu tématu. Dnes mohu prohlásit, že jsem od roku 1991 o cvičení lidí vyššího věku přečetl tisíce odborných článků a desítky specializovaných knih. Abych sledované, mnohdy teoreticky nesmírně náročné koncepty, mohl plně posoudit a pochopit, věnoval jsem spoustu času studiu souvisejících oborů, jakými jsou například fysiologie cvičení, genetika, endokrinologie nebo kineziologie. V letech 1993 až 1999 jsem absolvoval postgraduální doktorandské studium na Karlově Universitě a v jeho rámci jsem mohl jakékoli nejasnosti konzultovat se špičkovými odborníky, například s doc. MUDr. Vélem, CSc, prof. PhDr. Kovářem, DrSc. a dalšími. Navíc jsem celá ta léta sám intenzivně cvičil ve velmi kvalitně vybavené posilovně.

Co se v oblasti cvičení seniorů od onoho památného semináře událo? Především se objevily stovky jednoznačných dokladů o tom, že posilování je pro seniory nejen vhodný, ale dokonce naprosto nezbytný typ cvičení. Vznikl a v odborných kruzích pevně zakotvil termín “sarcopenie”, který definuje rizika spojená se ztrátou svalové hmoty v průběhu stárnutí. V roce 1991 - tedy ve stejném roce v němž se uskutečnil výše zmíněný seminář - vyšla v New Yorku průlomová kniha prof. Evanse a prof. Rosenberha “Biomarkers”. V ní autoři seznámili čtenáře s výsledky výzkumů, které  uskutečnili v gerontologickém centru Tuftské University. Při jednom z nich po 8 týdnů posilovali senioři z domova důchodců - lidé ve věku 87-96 let. Změny, vyvolané posilováním označili autoři termínem “startling” - tj. v českém překladu “překvapující” či „ohromující“. Síla cvičících se zvýšila o 300% a obvod stehna se v průměru zvětšil o neuvěřitelných 10%! Mnozí z nich se dokázali po mnoha letech opět pohybovat bez opory a všichni uváděli podstatné zlepšení nálady a celkové kvality života.

V čem se lišily tyto výzkumy od předcházejících, které žádné pozitivní změny u seniorů po posilování nezaznamenaly? Především to byla individualizace zátěže. Všichni účastníci projektu necvičili se stejnými hmotnostmi zátěže, stejné cviky, stejný počet opakování a nedodržovali mezi sériemi stejně dlouhou přestávku. Konečně se vědci odvážili přistoupit k sestavení posilovacího programu skutečně odborně a aplikovat princip progresivní resistence. Každému účastníku sestavili na základě předchozí diagnostiky jejich stavu právě pro něj vhodný posilovací program. Do té doby probíhaly výzkumy vlivu posilování na stárnoucí organismus tak, že všichni probandi cvičili například bicepsový zdvih s půlkilovou činečkou, i když mnozí by byli schopni stejný cvik provádět s činkou až desetikilovou.

Samozřejmě výsledky podobných nekvalitně koncipovaných výzkumů nezaznamenaly u sledovaných osob žádnou změnu, protože konkrétní zátěž byla hluboko pod hranicí, za níž teprve začíná vyvolávat žádoucí fysiologické změny ve svalech. Konečně byla prolomena falešná představa, že senioři jsou chudáčci, kteří musí jen sedět v křesle, nesmí se sebeméně namáhat, musí se nechat  ošetřovat a trpělivě čekat na smrt. Senioři díky výzkumům prof. Evanse a prof. Fiatarone vlastně získali nástroj, jehož pomocí mohou aktivně ovlivňovat svůj tělesný i duševní stav. Bylo jim do rukou vráceno ztracené veslo, kterým mohou svoji jízdu životem opět vědmě a záměrně řídit.

Stáří je spojeno se zvýšenou nemocností, zpomaleným procesem regenerace a obecně s mnohdy výrazně sníženou sumou reservní kapacity organismu. Řečeno srozumitelněji, senioři se snadněji unaví a pomaleji se zotavují. Cvičení však pro ně i přesto představuje doslova lék, bez něj se kvalita jejich života prudce propadá. Pokud se pod odborným dohledem naučí správně posilovat, pravděpodobnost delšího a kvalitnějšího života se výrazně zvýší. Jen zdůrazňuji, že cvičení může prospět, ale i ublížit, a podtrhuji význam odborné konzultace před za hájením posilovacího programu.

Za špičkovou odbornici v oblasti sestavování posilovacích programů považuji Libuši Boháčkovou. Dlouhá léta jsme úzce spolupracovali a tak jsem mohl zblízka poznat její postupy práce. Nedávno jsem chvíli hovořil s jedním z jejich klientů. Z hovoru jasně vyznělo, že je mile překvapen kvalitou konzultace, při níž byla vyhodnocena kompozice jeho těla, určen somatotyp, vyšetřeny svalové nerovnováhy, sestaven, předveden, dopodrobna vysvětlen a zdůvodněn zvolený posilovací program. Odjížděl spokojený, plný chuti do cvičení, s pevnou vírou v úspěch budoucího cvičení.

Během našeho krátkého rozhovoru však řekl něco, co mne naprosto ohromilo až šokovalo. Před odjezdem na konzultaci s Libuší Boháčkovou se na téma cvičení bavil s několika lékaři. Ti mu rezolutně sdělili, že cvičení pro něj již není, že má sedět v klidu doma a šetřit se (jedna z potíží, která jej přivedla k úvaze o cvičení byly značné bolesti zad). Posilování pak naprosto vehementně odsoudili jako naprosto nevhodné a nebezpečné. Klient na Internetu vyhledal stránku fitnet.cz, seznámil se s našimi názory a rozhodl se neuposlechnout lékaře a dát posilování šanci.

Když mne před 15 lety “zadupali” do země tělovýchovní lékaři, bylo to nepříjemné, ale poměrně pochopitelné. Informací o vlivu posilování na seniory bylo tehdy velmi málo a nebyly jednoznačné. Byly navíc roztroušené v řadě odborných, u nás nesnadno dostupných časopisů, a tak se k nim nedostal nikdo, kdo je záměrně nevyhledával. Navíc tu byl další faktor. Protože jsem pravidelně posiloval od roku 1967, měl jsem v roce 1991 s tímto typem cvičení značné praktické zkušenosti, které jsem mohl konfrontovat s teoretickými poznatky z literatury. Proto jsem dříve než tělovýchovní lékaři pochopil ohromný potenciál tohoto typu cvičení pro zdraví seniorů. Moje tehdejší víra v možnosti posilování byla za posledních 15 let naprosto jednoznačně potvrzena jako správná. Dnes, díky dostupnosti zahraničních knih, Internetu a možnostem navštívit zahraniční fitcentra i University, je tok informací rychlejší a tak se každý, kdo má skutečný zájem o odborné poznatky, může ke konkrétním informacím a datům poměrně snadno a bez potíží dostat.

O to více mne děsí skutečnost, že se ještě dnes najdou  lékaři - tedy profesionálové, jejichž náplní práce je přispívat ke zvyšování zdraví svých pacientů - kteří nejen o potenciálu posilování pro zlepšení zdraví seniorů neví a proto je nedoporučují, ale naopak od tohoto progresivního a účinného typu fyzické zátěže pacienty odrazují! Je to prostě nepochopitelné. Je to totéž, jako kdyby policista, který má za úkol chránit občana před zloději, se zloději spolupracoval a pomáhal jim při krádežích.

Pro mne je dnes, v roce 2006, odsouzení posilování z úst lékaře důkazem jeho neznalosti a nebojím se říci až neodbornosti. Podobnému lékaři bych nesvěřil nejen své dítě, ale ani svého psa!  Mám k dispozici knihy, které definují postupy sestavování posilovacích programů pro lidi po mozkové příhodě, infarktu myokardu, po transplantaci či při jiných vážných zdravotních stavech (Graves, Franklin, 2001). V lékařských časopisech jsem našel články, diskutující možnosti posilování pacientů při dlouhodobém pobytu na nemocničním lůžku. Posilování je považováno za nejbezpečnější intervence při zvýšených ztrátách tělesné hmotnosti (protein-energy-malnutrition), dostatečný “pool” disponibilních aminokyselin je chápán jako základní kámen účinné obranyschopnosti organismu. Stále nové a nové výzkumy prokazují nevyhnutelnost celoživotního aktivního ovlivňování stavu svalů. Většina pádů, vedoucích ke zlomeninám krčku femuru a dalším vážných zraněním, je způsobena svalovou slabosti. Svaly rozhodují o hodnotě klidového výdeje energie a jejich ztráta odsuzuje seniory k soustavnému zvyšování množství zásob tuků.

Co by měl dnes dobrý, vzdělaný lékař říci svým pacientům? Važte si svých svalů. Zabraňujte aktivně jejich ztrátám. Cvičte ve fitcentru. Posilujte. Čím jste starší, tím významnější roli ve vašem životě svaly hrají.

Co mohu dodat na závěr? Pokud vám váš lékař řekne, že posilování není pro seniory vhodné cvičení, najděte si co nejdříve jiného lékaře. A pokud chcete začít posilovat, poraďte se u skutečně kvalitního odborníka. Čím jste starší, tím více musí tento odborník rozumět problematice cvičení a posilování seniorů.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

POUŽITÁ LITERATURA:

1. ACSM (1998): Exercise and Physical Activity for Older Adults. In. Med Sci Sports Exercise, Vol. 30, No. 6.
2. DOHERTY, TJ. (2003): Aging and Sarcopenia. In.: J Appl Physiol 95: 1717-1727.
3. EVANS, WJ, ROSENBERG, IH. (1991): Biomarkers. New York, Simon and Schuster.
4. EVANS, WJ, REYNOLDS, DW. (2000): Exercise for Successful Aging. University of Arkansas.
5. GRAVES, JE, FRANKLIN, BA. (2001): Resistance Training for Health and Rehabilitation. Champaign, Human Kinetics.
6. SHEPHARD,  RJ. (1997): Aging, Physical Activity and health. Champaign, Human Kinetics.
7. SPIRDUSO, Ww. (1995): Physical Dimensions of Aging. Champaign, Human Kinetics.
8. VAN NORMAN, KA. (1995): Exercise Programming for Older Adults. Champaign, Human Kinetics.
9. WESTCOTT, WL, BEACHLE, TR. (1998): Strength Training Past 50. Champaign, Human Kinetics.
10. WORK, JA. (1989): Strength Training: A Bridge to Indipendence. In.: Physsportsmed, Vol. 17, No 11, November.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat