• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Magazín > Pro trenéry >

Nechcete onemocnět cukrovkou? Posilujte!

Přibývá obézních, dalo by se říci “macatých”, občanů. Mužů i žen. A dětí. Většinu dosavadní historie nebylo u lidí nadměrné nakupení tukových zásob příliš rozšířené. Pokud již k němu došlo, byla nastřádaná energie alespoň čas od času využita v obdobích nedostatku. Jak se píše v knize knih - Bibli- tisíce let se “léta tučná pravidelně střídala s léty hubenými”. Lidé s vyššími zásobami tuku měli vyšší naději přežít chronicky se vracející období závažného nedostatku potravy. Využívali zásobní tuk a hubli. Většina populace ale byla štíhlá. Dokazují to odhady hodnot BMI u minulých generací, zpracované vědci na základě zkoumání kostí předků. Nejčastější hodnota BMI byla tisíce let někde v okolí 21,0 kg/m². To představuje hmotnost kolem 60,5 kg pro muže o výšce 170 cm, resp. hmotnost 53,5 kg pro ženu o výšce 160 cm. Dnes je nejčastější hodnota BMI pro muže i ženy někde na hranici 28 kg/m² (93 kg u muže o výšce 182 cm, 77 kg pro ženu o výšce 165 cm). Dnešní muži jsou zhruba o 10 cm vyšší a jejich hmotnost je vyšší o 30 kg, dnešní ženy jsou vyšší o 5 cm a jejich hmotnost je vyšší o zhruba 25 kg.

Když se dnes díváme na mladé muže, vidíme “naducané” postavy, přičemž zvýšená velikost těla je prokazatelně podmíněna nárůstem tukové tkáně. Tito mladíci jsou sebevědomí, agresivní a svoji hmotnost vnímají spíše jako výhodu než nějaké zdravotní ohrožení. Neomezují se ve stravě, energii většinou pravidelně doplňují bezuzdným popíjením piva. Svět jeví se jim snadný a ani trochu vadný. Mají dost energie a chuti do života. Jezdí v autech nebo na motorkách, účastní se kdejaké party, rádi cestují, kouří. Užívají si života. Ani mladé “mohutnější” ženy nevypadají, že by si ze své hmotnosti dělaly nějak velkou hlavu. Přestože výzkumy jasně prokázaly u obézních žen vyšší riziko neplodnosti a zdravotních komplikací v těhotenství. Komplikací pro matku, ale bohužel i pro dítě.

Jenže dnes se periodicky nevrací “léta hubená”. A tak mladíci resp. slečny nabobtnají v dětství, svoji hmotnost ještě zvýší v adolescenci. Stav se pak nemění ani v dospělosti a ve stáří. Nedostatek kvalitního pohybu, který se na vzniku a stabilizaci nadváhy a obezity významně podílí, vede postupně k sarcopenii. Ke ztrátám svalové hmoty. A to je další krok špatným směrem. Celková hmotnost mladých “kolosů” se již obvykle v dospělosti významně nemění. Nezvyšuje se, ale ani neklesá. Dochází však přesto k závažným posunům. Mění se kompozice těla. Ubývá svalstvo a zvyšuje se podíl tukové tkáně na celkové hmotnosti. A to je velmi špatný proces.

Ztráta svalů se v dnešních podmínkách života snadno přehlédne. Nemusíme kopat studny, řezat dřevo na zimu, nosit trámy ani pumpovat desítky kýblů vody pro napojení dobytku. Pokud by naši předci ztratili svaly, nebyli by schopni zajistit fyzicky náročné činnosti, spojené s každodenním získáváním zdrojů pro přežití. My můžeme ztratit i několik kilogramů svalů a vůbec si toho nevšimneme. Sedíme v dopravních prostředcích, v práci i při sledování televize, v kině divadle, na koncertech. Svaly nejsou chronicky využívány na přírodou naprogramované hladině. A mozek se chová ke svým svalům jako podnikatel ke svým zaměstnancům. Když pro něj nepracují, dává jim výpověď. A to je hlavní problém současné generace lidstva. Přehlížený a podceňovaný problém. Sarcopenia. Česky - ztráta svalové hmoty!

Svaly tvoří u zdravého, mladého, štíhlého muže 43 procent, a u zdravé, mladé, štíhlé ženy 36 procent celkové tělesné hmotnosti. Svaly nám umožńují “přibližovat se k věcem příjemným a unikat před věcmi nepříjemnými”. Činnost svalů je zajišťována “servisem”, představovaným komplexními fukcemi vnitřních orgánů a orgánových systémů. Čím více svalů máme, tím více práce musí tento servis odvést, tím více se vydává během dne energie, tím výkonnější a funkčně zdatnější se dané orgány stávají. Funkční svaly znamenají funkční vnitřní orgány. Stav svalů je výkladní skříní stavu vnitřních orgánů. Výkladní skříní stavu a zdraví organismu. Ztráta svalů představuje neviditelnou, ale zato velmi vážnou hrozbu pro zdraví. Vědci odhadují, že lidé, žijící standardním způsobem života dneška, ztrácí svalstvo tempem 1% za rok. Během dospělosti tak většina z nás přichází o 30-40% cenné svalové tkáně.

Svaly jsou největším odběratelem glukosy z krevního oběhu. Když se najíme, zvýší se hladina glykémie (glukosy v krevní plasmě). Tělo si hladinu glykémie žárlivě střeží. Nesmí být ani moc vysoká (hyperglykémie) ani moc nízká (hypoglykémie). Přebytečnou glukosu odebírají svaly, játra a tuková tkáň. Pokud naopak hladina glukosy v krvi klesne, doplňují ji do plasmy průběžně játra. Dlouhodobě vysoká hladina glukosy v krvi ohrožuje organismus. Znamená, že tkáně neodebírají glukosu z krve. Pro tuto poruchu metabolismu existuje název “diabetes mellitus”. Cukrovka.

Podle odhadů Světové zdravotnické organizace (WHO) je na celém světě více než 180 milionů lidí, kteří jsou postiženi touto nemocí. Předpovědi WHO říkají, že pokud současnou epidemii této metabolické pouchy nic nezpomalí, počet lidí s diabetem se do roku 2030 pravděpodobně zdvojnásobí. Za poslední rok zemřelo na diabetes přibližně 1,1 milionu lidí a téměř 80 % z těchto úmrtí se vyskytlo v zemích s nízkými a středními příjmy.

Závažnost diabetu spočívá zvláště ve vzniku chronických komplikací, které jsou velkou zátěží pro pacienta a podstatným způsobem ovlivňují kvalitu jeho života i jeho délku. Onemocnění vede po letech k rozvoji změn prakticky ve všech orgánech. Tyto komplikace jsou důsledkem dlouhodobě změněného metabolismu, chronické hyperglykémie a poškození cév a pojiva. Poškozeny jsou jak malé, tak velké cévy a podle toho se chronické komplikace diabetu také rozdělují na tzv. mikroangiopatie (postižení malých cév a tudíž i orgánů, které jsou jimi zásobovány, zvláště ledvin, sítnice, nervové tkáně) a makroangiopatie (postižení velkých cév s projevy ischemické choroby srdeční, cévních mozkových příhod a ischemické choroby dolních končetin). U cukrovky typu 2 převažují makroangiopatické komplikace, v době diagnozy již bývá přítomna pokročilá ateroskleroza (kornatění tepen) u většiny pacietnů. Více než 2/3 diabetiků typu 2 umírají na srdečně-cévní onemocnění.

Přehled chronických komplikací diabetu:

• Poškození ledvin (diabetická nefropatie): komplikace charakterizovaná vylučováním bílkovin močí, vysokým krevním tlakem a postupnou ztrátou funkce ledvin, která může vést až k nutnosti dialýzy (náhrada funkce ledvin umělou ledvinou).
• Poškození sítnice (diabetická retinopatie): dlouhodobá hyperglykémie vede k poškození cév sítnice s poruchami zraku od rozmazaného vidění až po slepotu.
• Poškození nervů (diabetická neuropatie): metabolické změny při diabetu poškozují také nervová vlákna a jejich cévy, což vede k řadě příznaků podle lokalizace poškozených nervů. Nejčastější je tzv. symetrická distální neuropatie, kdy poškozením nervů v končetinách dochází k nepříjemným pocitům chvění, pálení, mravenčení i bolesti v nohou nebo rukou a to symetricky na obou stranách těla. V pokročilejších případech je přítomna i porucha hybnosti, vznikají obrny končetin. Postižení se může týkat také hlavových nervů, velkých nervů končetin, nervových kořenů míchy a také orgánových nervů, takže příznaky mohou simulovat postižení např. břišních orgánů. Pacient tak může trpět např. průjmy a trávicími problémy z postižení nervů trávicího traktu nebo poruchou vyprazdňování močového měchýře, poruchami erekce apod.
• Diabetická makroangiopatie je souhrnné označení pro chronické komplikace diabetu z aterosklerotického postižení velkých cév (lidově nazývaného kornatění tepen). Právě tyto komplikace jsou nejčastější příčinou nemocnosti a úmrtnosti diabetických pacientů. Jedná se o ischemickou chorobu srdeční, cévní mozkové příhody a ischemickou chorobu dolních končetin. U všech třech jednotek se jedná o nedokrevnost příslušné tkáně, způsobené aterosklerotickými pláty ve velkých cévách, tj. v srdečních cévách, mozkových cévách nebo tepnách dolních končetin. Proces aterosklerozy (kornatění tepen) je totiž u diabetiků významně urychlen. Ischemická choroba dolních končetin se navíc podílí spolu s postižením nervů na vzniku tzv. syndromu diabetické nohy. Jde o syndrom vyznačující se vznikem vředů a deformit na dolních končetinách. Závažnými následky mohou být gangrény (sněti) s nutností amputace postižené končetiny.

Za posledních 20 let došlo v ČR ke zdvojnásobení počtu diabetiků. Zatímco v r.1975 bylo v České republice hlášeno asi 234 tisíc diabetiků, v r.1998 jich bylo již 609 tisíc (tedy 2.6krát více, nebo též nárůst na 260% proti roku 1975). V roce 2010 bylo v České republice na 800 tisíc diabetiků. Diabetiků 1.typu je v ČR asi 7.5%, kdežto téměř 92% tvoří diabetici s cukrovkou 2.typu. Statistika diabetu v dětské populaci svědčí o trvalém nárůstu incidence v nejnižších věkových kategoriích!

Diabetická retinopatie vedoucí ke ztrátě zraku byla hlášena v r.1989 u 41 445 diabetiků, kdežto v r.1998 již u 67 808 diabetiků (vzestup o 64%), takže v současné době postihuje asi 11% naší diabetické populace. Výraznější je však nárůst těžších forem, kde výskyt proliferativní retinopatie stoupl ve stejném období z 5 677 na 13 648 (vzestup o 140%) a slepoty z 949 na 1915 (vzestup o 102%). Podobně i diabetická nefropatie podmiňující selhání ledvin s nutností dialýzy či transplantace trvale narůstá. V r.1989 bylo hlášeno 3 204 diabetiků se selháním ledvin, kdežto v r.1998 byl již tento počet 11 280 (vzestup o 250%!). Těžké formy neuropatie silně invalidizují postižené diabetiky.

Na druhé straně se podílí diabetes spolu s často kombinovanými poruchami jako je arteriální hypertenze, dyslipidémie, obezita a další změny na zvýšeném výskytu kardiovaskulárních a cerebrovaskulárních onemocnění, které jsou právě u diabetiků 4x častější než u nediabetiků. Výrazný vzestup cévních komplikací je patrný zejména u žen, u nichž se stírá rozdíl proti mužům, jak je tomu u nediabetické populace. Výrazné je též postižení dolních končetin vedoucí ke zvyšujícímu se počtu amputací pro diagnózu “diabetické nohy”. V r.1989 bylo hlášeno 3714 amputací nohy, v r.1998 5447 (nárůst o 47%).

Narůstá počet diabetiků léčených farmakologicky, u perorálních antidiabetik o 21% a u inzulinu o 65% za posledních 10 let. Jenom roční výdaje vynaložené za farmakologickou léčbu diabetu přesáhly v České republice v r.1999 1 miliardu korun! Podle kalkulací provedených ve studii CODE-2 v osmi západoevropských zemích jsou roční výdaje na diabetika 2.typu s přítomnými mikro- i makrovaskulárními komplikacemi třikrát vyšší než na diabetika bez komplikací. Průměrné roční výdaje na diabetika 2.typu bez komplikací jsou v zemích EU propočítány na 1.540 Euro (cca 55.400 Kč), kdežto na diabetika s komplikacemi 5.400 Euro (cca 194.000,-Kč). Podle stejného zdroje informací připadá na výdaje za hospitalizace 30-65%, za ambulantní péči 18-39% a za léky 20-45% z celkové částky výdajů u diabetiků 2.typu. Z dosavadních údajů a vývojových trendů u nás i ve světě vyplývá, že léčba diabetu klade a bude klást stále větší nároky na financování. Ekonomické důvody jsou proto jednou z významných příčin stále větší pozornosti věnované diabetu ve vyspělých zemích.

Tento dlouhý vstup má zdůraznit následující text. Diabetes není “nevinná porucha metabolismu”. Může vést k selhání ledvin, slepotě, amputaci končetiny. Je lépe když tato nemoc vůbec nevznikne. A zabránit jejímu vzniku podle názoru vědců nemusí být až tak velký problém. Ještě než se vyvine plný diabetes, pohybuje se postižený nějaký čas v prostoru, kdy sice již není zdravý, ale ještě není nemocný. Jeho hladina glykémie je vyšší, ale ne natolik, aby opravňovala k diagnostice diabetu. Tento stav se označuje termínem “prediabetes”. Výzkumy prokázaly, že v této fázi rozvoje je postižení reverzibilní (vratné) a správná intervence může vést k návratu do plného zdraví. Prokázaly také, že čím více máme svalové hmoty, tím více jsme chráněni jak proti insulinové resistenci, tak i proti prediabetu a diabetu.

Dr. Preethi Srikanthan z “University of California” na základě svého výzkumu tvrdí, že je nutné změnit přístup k prevenci a léčbě prediabetu a diabetu. Dosud lékaři pacientům doporučovali, aby zhubli. Aby snížili svoji hmotnost a tím zlepšili metabolické zdraví pomocí diety. “Dnes povzbuzujeme pacienty, aby se soustředili na získání vysoké hladiny zdatnosti a vybudovali si více svalové hmoty” upřesňuje lékařka. Tato zpráva je dobrá pro silnější osoby, které mají potíže se snižováním tělesné hmotnosti. Nemusí za každou cenu hubnout. Výhodnější je zvýšit zdatnost.

Dr. Preethi Srikanthan a její spolupracovníci porovnávali množství svalové hmoty s insulinovou resistencí a poruchami metabolismu glukosy u skupiny 13.644 osob. Výsledky výzkumu jasně demonstrovaly, že vyšší množství svalů, relativně k celkové hmotnosti (Index svalové hmoty (Skeletal Muscle Mass Index - SMI) = množství svalové hmoty/celková tělesná hmotnost x 100), je spojeno s vyšší citlivostí vůči insulinu a nižším rizikem vzniku prediabetu, resp. diabetu. V závěrech výzkumu se uvádí, že k dosud používaným postupům - hodnocení pomocí BMI a měření obvodu pasu - by měli lékaři monitorovat u pacientů i množství svalové hmoty.

“Pro kontrolu cukrovky je klíčová zdravá strava. Cílem je také získat a udržet si ideální tělesnou hmotnost. Dieta by měla snížit příjem cukru a tuku v jídle a zvýšit příjem čerstvého ovoce, zeleniny a obilovin. Jíst by se mělo pravidelně. Příjem alkoholu je nutné minimalizovat a pacient musí okamžitě přestat kouřit”. Toto je citace z jedné české internetové stránky, která se věnuje problematice diabetu. A stejně jako u stránek, věnujících se otázkám obezity, doporučení jsou zastaralá, víceméně se soustředí jen na stranu příjmu energie. Jezte tohle a nejezte tamhleto. Ale nikde ani slovo o cvičení, nikde ani slovo o posilování. O svalech a jejich roli v regulaci glykémie. Smutné.

Dr. Preethi Srikanthan na videonahrávce (kterou si můžete poslechnout) zdůrazňuje, že chce veřejnosti předat důležitou zprávu o tom, že je samozřejmě správné snažit se snížit množství tukové tkáně, ale že z pohledu prevence vzniku diabetu je nezbytné soustředit se na získání tělesné zdatnosti a zvýšení množství svalové hmoty. Fáze prediabetu je obvykle dost dlouhá na to, aby člověk mohl zvýšením množství svalů rozvoj metabolické poruchy zastavit a vrátit se do plného zdraví. Dosavadní koncentrace lékařů na hubnutí se ukázala být chybná. Vedla lidi k omezování stravy, které obvykle navozuje další ztráty svalové hmoty, snížení úrovně zdatnosti a pokles hodnoty bazálního metabolismu. Je to pasivní a neúčinná cesta.

Více svalové hmoty - a ne pouze méně zásob tuku - je rozhodující pro snížení rizika vzniku diabetu typu 2! (More muscle mass — and not just less body fat — is critical to lowering your risk for type 2 diabetes). To je nesmírně významné sdělení vědců z Kalifornské University (UCLA)!

Chcete snížit riziko vzniku diabetu? Chcete na minimum snížít hrozbu oslepnutí, amputace nohou, selhání ledvin, infarktu resp. mozkové příhody, závislosti na dialýze? Z textu již byste měli poznat, co musíte udělat!

Dbejte o svoje svaly. Nedovolte jejich ztrátu. POSILUJTE!

---

LITERATURA:

1. FIORE, K. (2011): Muscle Mass Knocks Out Insulin Resistance. In.: MedPage Today, July 30.
2. HARTMAN, KI. (2011): Study: Working out to build muscle mass could lower diabetes risk. In.: digitaljournal.com
3. RIVERO, E. (2011): Beef up your muscles, reduce your diabetes risk. In.: UCLA Newsrom, July 28.
4. SRIKANTHAN. P, et al. (2011): Relative muscle mass is inversely associated with insulin resistance and prediabetes: Findings from the third NHANES. In.: J Clin Endocrinol Metab 2011.
5. ScienceDaily (2011): Increased Muscle Mass May Lower Risk of Pre-Diabetes: Study Shows Building Muscle Can Lower Person’s Risk of Insulin Resistance. In.: Science Daily, July 28.

---

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2013 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

---