• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Nejsem tlustý, jsem tak akorát

Většina obyvatel průmyslově rozvinutých zemí, ke kterým se řadí i naše republika, má problém. Tím problémem je prudce se zvyšující počet občanů, dospělých i dětí, trpících nadváhou a obezitou. Obezita ohrožuje zdraví jednotlivců i celé populace, negativně ovlivňuje zdatnost a kvalitu života. To prokázaly nevyvratitelně vědecké výzkumy a opakovaná statistická šetření. Současně ale výzkumy ukazují, že lidé s nadváhou, a to i lidé s vysokoškolským vzděláním, považují sami sebe za osoby bez problémů, zdravé a zdatné, a to přesto, že si současně uvědomují závažná zdravotní rizika, doprovázející zvýšenou tělesnou hmotnost.

Svědčí o tom přístup osob s nadváhou ke cvičení. Polovina lidí s rizikovou tělesnou hmotností vůbec necvičí a navíc je jejich pohyb omezen na nejnutnější činnosti, jako chůze k automobilu nebo k výtahu. Přitom podle zjištění organizace “Catalyst Healthcare Research”, významného vědeckého pracoviště v otázkách veřejného zdraví, celkem 60% Američanů považuje obezitu za největší hrozbu zdraví. Jako největší hrozbu pro zdraví označilo rakovinu jen 16% dotázaných. Výzkumu se účastnilo 1.500 Američanů ve věku 18-65 let.

Z osob s nadváhou nebo obézních (podle standardních kritérií) celých 11% odpovědělo, že jejich zdraví je excelentní, dalších 61% odpovědělo, že jejich zdravotní stav je velmi dobrý. Takže jen necelých 30% osob, jejichž zdraví je negativně ovlivňováno nadbytečnými zásobami tuku, se považuje za ohrožené vinou nadbytku tuků. Pokud je někdo se svým zdravotním stavem spokojený nebo jej dokonce označí jako “excelentní”, je velmi malá šance, že bude proti obezitě aktivně něco dělat. Obézní se prokazatelně snaží vytěsnit ze svého vědomí obavy o své zdraví ve vztahu ke své hmotnosti. Lidé, kteří mají za úkol podporovat zdraví obyvatel dané země, tak musí nejen přesvědčovat lidi o prospěšnosti optimální tělesné hmotnosti. Musí na prvním místě vést obézní k tomu, aby si dokázali přiznat, že mají problém. Obézní prostě nedokáží spojit dohromady informace o vlastní hmotnosti, významu cvičení a tělesné zdatnosti pro zdraví.

Při výzkumu organizace “Catalyst Healthcare Research” spadalo celkem 60% sledovaných osob do kategorie “s nadváhou” nebo “obézní” podle hodnoty BMI. Tito účastníci výzkumu dostali mimo jiné i otázku, jestli se cítí tlustší než před rokem nebo zda necítí žádnou změnu. Celkem 27% dotázaných připustilo vyšší hmotnost, 43% uvedlo, že se jejich hmotnost nezměnila. Ze všech účastníků, tedy s nadváhou, obézních, s normální hmotnosti í hubených, pouze jeden z deseti uvedl, že váží méně než před rokem a že cvičí více než před rokem. Za hlavní příčinu pohybové pasivity uvedla většina dotázaných nedostatek času.

Jen naivní člověk si dnes může myslet, že obezita nepředstavuje pro společnost velký problém. Zdravotní, estetický i ekonomický. Podle “McKinsey Quarterly” stojí obezita Spojené státy ročně 450 miliard dolarů. Z toho 160 miliard představují výdaje na zdravotní péči o obézní, k tomu je nutné přičíst ztráty za pracovní neschopnosti, výdaje za nadbytečnou stravu a nutnost kupovat větší oblečení. Naše republika má problémy s obézními stejné a možná i větší než ostatní země. K tomu se přidává i epidemie alkoholismu, na kterou v těchto dnech upozornila televize a tisk. Každý občan české republiky ve věku 15-65 let vypije ročně 16,5 litrů čistého alkoholu - přitom průměr v ostatních zemích světa je zhruba 6 litrů na osobu. Počet osob pravidelně cvičících rok od roku klesá. Tlustý, pohodlný a alkoholem zdecimovaný národ?

Pro zdraví národa je nezbytné, aby si na prvním místě lidé uvědomili vztah mezi svým způsobem života a zdravím. Již několikrát jsem napsal, že termín “normální” znamená “častý, často se vyskytující”. V dnešním světě je normální být tlustý. Tlouštíci, muži, ženy i děti, jsou častí, často se vyskytující. Ale být tlustý znamená být vystaven vyššímu riziku nemocí a předčasné smrti. Pokud budou naši spoluobčané dále spokojeni se svojí nadměrnou hmotností, ekonomické ztráty společnosti vinou obezity budou dále narůstat. “Nejsem obézní, jsem tak akorát”, říkají stodesetikiloví cvalíci a pochvalují si, jak jsou výkonní a zdatní. Jenže časovaná bomba v jejich těle nemilosrdně tiká.

Vědci nedávno přišli s teorií o sociálních příčinách obezity a nadváhy. Podle výzkumů je naše hmotnost vyšší, pokud máme tlusté kamarády a známé. Pokud by tato teorie byla pravdivá, vyhlídky lidstva by byly černé. Na světě neustále přibývá lidí s nadbytečnými zásobami tuku. Pravděpodobnost, že budeme mít jen štíhlé známé nebo spoluzaměstnance, je velmi malá a rok po roku se snižuje. Vždyť ve většině zemí světa dnes tvoří lidé s nadváhou větší polovinu až dvě třetiny populace. Štíhlí, svalově rozvinutí lidé se stávají vzácností. Stávají se “nenormálními”, tj. nepříliš častí, málo kde a málo kdy se vyskytující. Smutná realita většiny národů dnešního světa.

Situace je přitom ještě horší, než se obecně konstatuje. Tlustí lidé, jak prokázal komentovaný výzkum, uvádí na dotaz o svém zdraví, že se cítí velmi dobře až skvěle. Když jim odborníci navrhují cvičení, většinou to přejdou mávnutím ruky a svůj způsob života, který je přivedl k obezitě, nemění. Argumentují mimo jiné i tím, že znají lidi s normální hmotností, kteří onemocněli dříve, než někteří lidé tlustí. To se nedá popřít. V otázce zdraví a délky života hraje svoji roli více faktorů, například genetika, stress, životní prostředí atd. V posledních letech se stává samostatným rizikovým faktorem i sarcopenia. Tedy ztráta svalstva, obvykle doprovázející proces stárnutí.

V jednom výzkumu posuzovali vědci výskyt nadváhy a obezity pomocí kritéria BMI (Body Mass Index). Výsledek označil za osoby s nadváhou asi 50% vyšetřovaných. když ale byla použita přesnější, ale finančně náročnější metoda magnetické rezonance, z daného vzorku populace spadaly do kategorie s nadváhou téměř dvě třetiny vyšetřovaných. To znamená, že musíme do kategorie osob s nadváhou - a tedy se zvýšeným rizikem onemocnění - zařazovat i osoby latentně obézní. To jsou lidé, jejichž hmotnost je v normě, ale mají nevhodnou kompozici těla. Mají málo svalů a dalších metabolicky náročných tělních tkání (aktivní tělesná hmota) a nadbytek zásobního tuku. Těchto lidí v posledních letech rychle přibývá. Nejsou ale vedeni jako obézní nebo s nadváhou, přitom riziko vzniku nemoci a předčasného úmrtí je u nich stejné nebo dokonce vyšší jak u osob manifestně obézních. Dá se zhruba odhadnout, že v současnosti má vhodnou hmotnost a vhodnou kompozici těla pouhých 10-20% populace světa.

Latentní obezita je způsobena ztrátou svalů. Svaly na těle neudržíme ani je znovu nezískáme dietou a posedáváním. Dieta paradoxně stav jen zhorší, protože tělo využívá v kalorickém deficitu (při pohybové pasivitě) ve zvýšené míře ke krytí svých energetických potřeb aminokyseliny. Jediným řešením je posilování. Jenže ke cvičení nenajdou dostatečnou motivaci ani lidé s nadváhou nebo obézní. Latentně obézní lidé působí v oblečení jako štíhlí lidé. Ochablost svalů a nadbytek tuku je vidět jen, když se svléknou. Tělo je “vyměklé”. Přitom cvičením navozený nárůst svalů prospějí u latentně obézních jak vzhledu, tak i zdraví.

V dnešní společnosti lidé spoléhají na pomoc společnosti v nemoci a potížích. Sociální politika většiny států zajistí i v případě nemoci lidem solidní životní úroveň. Za dávných časů znamenalo onemocnění nebo náhlá smrt živitele rodiny pro danou rodinu katastrofu. Mnozí skončili o žebrácké holi. Proto měli lidé v dávných dobách větší zodpovědnost za svoje zdraví. Přitom příležitosti si zdraví poškodit měli proti nám menší. Obávám se ale, že si lidé zodpovědnost za svoje zdraví a za zdraví svých blízkých velmi brzy a velmi rychle uvědomí. Sociální a zdravotní systémy této země se hroutí. Může za to stárnoucí populace, vysoký počet alkoholiků, drogově závislých a obézních.

Soudní lidé by neměli čekat, až přijdou skutečně zlé časy. Měli by se začít více starat o své zdraví již dnes. A začít musí znovuzískáním štíhlé a pevné postavy. Protože ta byla, je a bude základem zdravého, kvalitního života.

LITERATURA:

1. KELLER, K. (2008): Encyclopedia of Obesity. London, SAGE Publications, Inc.
2. KOPELMAN, PG, CATERSON, ID, DIETZ, WH. (2010): Clinical Obesity in Adults and Children. Oxford, A John Wiley & Sons, Ltd., Publication.
3. KOPLAN, JP. (2005): Preventing Childhood Obesity Health in the Balance. Washington, The National Academy of Sciences.
4. McELROY, M. (2002): Resistance to exercise. Champaign, Human Kinetics.
5. MEDICAL NEWS (2011): Obese Americans Are In Denial About Their Own Health And Doing Little To Change Their Destiny. In.: Medicalnewstoday, May, 13.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat