• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Nejslabší, máte padáka!

Televize je v současném světě všudypřítomná. Ovlivňuje naše každodenní rozhodování i způsob, jakým vnímáme svoje okolí. Přináší do života pozitivní i negativní aspekty. Je ovšem na nás, co si z ní vezmeme a jak interpretujeme její sdělení. Žádný program se nedá primárně označit za jednoznačně nevhodný nebo naopak příkladně vhodný. Již naši předkové prostřednictvím přísloví definovali, že "všechno špatné je na něco dobré a naopak". V každém případě přináší televize do života nové termíny a vzletná hesla. Jedním z nich je nyní slogan "Nejslabší! Máte padáka!"

Sleduji televizi velmi zřídka, a musím se přiznat, že jsem program "Nejslabší! Máte padáka!" nikdy neviděl celý. Mám spíše jen kusou představu z reklamy, která se na něj občas promítá před televizními zprávami. Moderátorka zřejmě klade otázky, účastníci na ně odpovídají, nakonec se navzájem hodnotí. Ten, kdo je v dané fázi programu prohlášen za nejslabšího, končí - a přichází tak o možnost získat odměnu.

Nezaujal mne tedy program, zaujal mne jeho název. Shrnuje totiž pregnantně jeden ze základních faktů života ve třetím tisíciletí. Tím faktem je, že lidí s nedostatečným množstvím svalů dostávají od skutečného života "padáka". Jenže to, co je v televizi symbolická hra, je v životě razantní, nemilosrdný, jednosměrný akt. Zatímco účastnící hry po jejím ukončení odjedou spokojeně domů a užívají si jepičí slávu ve své "pavlači", případně utrácejí televizí vyplacený honorář za krátký pobyt na "prknech znamenajících svět", skutečný život trestá. Trestá nemocí, bolestí a předčasnou smrtí.

Pohyb je základním atributem života. Umožňuje nám přibližovat se k věcem příjemným a vzdalovat se od věcí nepříjemných. Jeho prostřednictvím získáváme prostředky k přežití a unikáme před nebezpečím. Pohyb realizuje hybný systém pomocí svalové tkáně. Sval je interaktivní prvek. Na konkrétní vzorec stimulace (podnětu) reaguje v čase buď atrofií nebo hypertrofií (úbytkem nebo nárůstem). Zátěž svalů je významným podnětem pro činnost řady zabezpečujících orgánů a orgánových systémů těla, které do pracujících svalů dodávají kyslík a makroergní substráty, a odvádějí z nich metabolity.

Dá se říci, že neexistuje žádný dlouhodobě stabilní, neutrální stav organismu. Ve skutečnosti se každým okamžikem z morfologického a funkčního hlediska buď zlepšujeme nebo zhoršujeme. Proto má dlouhodobější vysazení z pravidelné pohybové aktivity velmi negativní dopad nejen na svalový systém, ale i na stav ostatních - funkci hybného systému podporujících - orgánů a orgánových systémů. "Sval je jen článkem v řetězu spolupracujících útvarů, který je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek. Svalová atrofie je tedy doprovázena řadou změn v celém funkčním systému, tj. oslabením šlach, kostí, kloubů, vazů, zhorší se činnost srdeční, orgánů dýchacích, dojde k horšímu prokrvení nejen svalů, ale i těch oddílů mozku a míchy, ze kterých vycházejí nervové impulsy, určené pro svaly" (Fleischmann, Linc, 1976). Z tohoto pohledu je možné považovat svalový systém - a tím i estetický vzhled postavy - za "výkladní skříň" vnitřního stavu celého organismu.

Miliony let představoval každodenní boj o přežití dostatek až nadbytek podnětů pro činnost svalů a tím i pro jejich optimální stav. Během druhé poloviny minulého století došlo k historicky bezprecedentnímu poklesu požadavků na svalovou tkáň, a to jak z hlediska kvantity, tak i kvality zátěže. "Jsme zatěžováni nedostatečně a navíc jednostranně" (Janda, 1984). U značné části populace došlo k významnému poklesu množství svalové hmoty, který má negativní dopad na stav celého organismu.

Situace je tak závažná, že lékaři museli zavést na stav, způsobený ztrátou svalstva, nový odborný termín. Tím termínem je "sarcopenia".

Sarcopenia se stává jednou z největších hrozeb pro člověka 21. století. Pokles množství svalů o 10% má za následek podstatné snížení naší obranyschopnosti. Pokud máme málo svalů, častěji onemocníme a pomaleji se uzdravujeme. Když jsme nemocní tak obvykle ležíme, a tím se urychluje proces ztráty svalů. Při 20% ztrátě svalstva se již pravděpodobnost předčasného úmrtí zvyšuje o ohromujících 30% (Demling, DeSanti, 2001). Dostáváme se do bludného kruhu. Jsme slabší a slabší.

A nejslabší dostávají od života "padáka". Řečeno méně poeticky - umírají! Předčasně!

Vědci z gerontologického centra Tufts University v USA jasně definovali, že svalstvo představuje naprosto nenahraditelnou zásobárnu disponibilních (využitelných) aminokyselin. Řečeno srozumitelněji, je-li naše tělo napadeno bacily a viry, musí se bránit. Musí vytvořit obranné látky. Obranné látky jsou bílkovinného charakteru, tělo je tvoří ze základních stavebních složek bílkovin - z aminokyselin. Jenže když nám není dobře, máme vysokou teplotu, nemáme na jídlo ani pomyšlení.

Když tělo nedostává bílkoviny z vnějšího prostředí (stravou), konzumuje svoje vlastní svaly. Rozebírá je na aminokyseliny a z těch tvoří potřebné protilátky. Když ale nemá svalů dostatek, nemá kde získat aminokyseliny, nevytvoří obranné látky a nemoci podlehne" (Roubenoff, Castadela, 2001). Totéž platí pro stav po operaci. Pokud má pacient dostatek svalů, tělo si z nich vytvoří aminokyseliny, a z aminokyselin vytvoří novou tkáň (pooperační rána sroste).

Co dělat pro to, abychom nedostali od života předčasně "padáka"? Nesmíme být "nejslabší"! Musíme celý život udržet vysoké množství svalů. Ale sval neroste, když se povalujeme u televize, řídíme svůj vůz, sedíme na poradě nebo před monitorem svého počítače. Svalovou hypertrofii (růst) navozuje pohybová zátěž na hranici 70-90% maxima daného svalu. Tuto hladinu nedosahuje žádná ze současných habituálních (běžných, každodenních) aktivit člověka. Proto musíme tuto zátěž do života vědomě dosazovat cvičením ve fitcentru. Z tohoto pohledu je nejlepší pohybovou aktivitou cvičení se zátěžemi, tj. posilování!

Pohyb obecně, a posilování konkrétně, můžeme při současném převažujícím způsobu života většiny populace průmyslově vyspělých zemí považovat za nejsilnější salutor, tedy faktor, pozitivně ovlivňující náš život. Můžeme jej do svého životního stylu vědomě a programově zařazovat. Pak zabráníme vzniku sarcopenie a udržíme si vysokou kvalitu života do vysokého věku.

Můžeme ovšem také žít pohodlně. Nedostatečně stimulovat svoje svaly. Pak se ale nesmíme divit, že ve skutečné hře života budeme těmi nejslabšími. A že od života dostaneme nemilosrdně "padáka"!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Literatura:

1. DEMLING, RH, DeSANTI, L.(2001): Protein Energy Malnutrition. Medscape.
2. FLEISCHMANN, J., LINC, R. (1976): Anatomie člověka. Praha, SPN.
3. JANDA,  V. (1984).: Základy kliniky funkčních (neparetických) hybných poruch. Brno.ROUBENOFF, R., CASTANEDA, C. (2001): Sarcopenia: Understanding the Dynamics of Aging Muscle. JAMA, Vol. 286 No. 10, September.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009Dr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat