• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Nepřesné informace

Informace, s nimiž se běžný čtenář setkává na Internetu, jsou velmi nesourodé a nejednotné. Přitom všechny se odvolávají na “výsledky vědeckých výzkumů” a působí velmi věrohodně. Teprve časem se síla argumentů převáží na jednu stranu a opačné názory ze sítě nenápadně zmizí. Rozdílná interpretace některých výzkumů může mít základ v zaměření konkrétního autora článku. Například v oblasti cvičení bude odborník, který se věnuje převážně posilování, interpretovat informace poněkud jinak než odborník, který se věnuje spíše problematice aerobních cvičení. Mnohdy ale stojí za konkrétním tvrzením spíše skrytý ekonomický zájem. Odhaduje se, že pouze 15% informací na Internetu je správných a seriozních. To ostatní jen drze a agresivně útočí na peněženky čtenářů.

V těchto dnech mne zaujaly dvě zprávy. První z nich se věnuje otázkám aplikace hormonálních přípravků ženám v perimenopause. Toto období je v životě ženy velmi významné. Znamená přechod z reprodukční fáze života do fáze postreprodukční. V dobách, kdy se lidé v průměru dožívali jen 47 let (na začátku dvacátého století) si ženy s postmenopausální fází života nemusely dělat nadměrné starosti. Většina se menopausy vůbec nedožila.

Dnes se průměrná délka života dostala na hranici 80 let a žena tak s velkou pravděpodobnosti bude žít po menopause zhruba 30 let. To je velký úsek života a ženy se na něj mají ve středním věku a v perimenopause dobře připravit. Po létech, kdy ženy věnovaly většinu svého času péči o děti a o chod domácnosti, by se měly zaměřit na znovuzískání nebo zvýšení úrovně zdatnosti, měly by optimalizovat svoji tělesnou hmotnost a upravit vhodně kompozici těla.

Toho lze spolehlivě dosáhnout změnami životního stylu. Věnovat více času cvičení a výběru stravy. Využít ve svůj prospěch čas, který se uvolnil po osamostatnění dětí a díky ekonomické stabilitě rodiny. Jenže jen malý počet žen dokáže před padesátkou zařadit do svého života potřebné změny. Svalově ochablé ženy, obtížené nadměrným množstvím tuku, tak po menopause pociťují řadu zdravotních příznaků, které se snaží ovlivnit pomocí léků. Nejčastěji jim donedávna lékaři předepisovali hormonální doplňkovou léčbu. V roce 2002 však výsledky rozsáhlých výzkumů (WHA) prokázaly, že hormonální doplňková léčba ženám více škodí, než prospívá. Miliony žen následně tuto léčbu odmítlo.

Jenže tím přišel farmaceutický průmysl o miliardové zisky. A tak dnes můžeme na Internetu číst o setkání “odborníků”, kteří prohlašují, že výsledky výzkumů prokazujících negativní vliv hormonální léčby na ženy byly nesprávné a proto doporučují ženám, aby se této formy léčby nebály. Nemohu toto prohlášení “odborníků” interpretovat jinak než jako hyenismus. Zdá se mi, jako by lékaři říkali: “Ať jsou ženy dále obtloustlé a ochablé, ať dále polykají prášky a předčasně umírají, jen když jsou peněženky nás, tj. “odborníků” a majitelů továren na výrobu léků, dále k prasknutí nacpány penězi”.

Namísto podněcování žen k hledání cest k posílení zdraví se jim doporučuje pasivita a polykání pilulek. Taková scestná doporučení mi připadají nehorázná a odporná. Na rozdíl od pohybu mají všechny léky poměrně závažné negativní vedlejší účinky, které se zvyšují délkou podávání. Proto má každý brát léky až když jsou nezbytně nutné, v co možná nejmenším množství a po co nejkratší možnou dobu. Výzkumy prokázaly, že pokud pacienti upravili svůj životní styl, mohli podstatně snížit množství aplikovaných léků na konkrétní ochoření.

Další informace, které mne zaujala, se týká problematiky obezity a jejího vztahu ke zdraví žen. V posledních letech se řada organizací snažila přimět ženy k pohybu mimo jiné i tvrzením, že pokud je daná žena tlustá, ale dostatečně se pohybuje, je u ní podstatně sníženo riziko onemocnění srdce. Psalo se, že lidé mohou být “fit and fat”, tj. “zdatní a tlustí”. Informace, o níž se zmiňuji, toto tvrzení vyvrací. Vědci z Harvardské University provedli výzkum, kterého se účastnilo 39.000 žen. Za cíl si dali odpovědně posoudit vztah mezi pohybem, množstvím zásobního tuku a rizikem onemocnění srdce. Výsledky publikovali ve známém časopise “Archives of Internal Medicine”.

Ženy o průměrném věku 54 let vyplnily dotazník, v němž uvedly svoji výšku, hmotnost a množství pohybové aktivity v předchozím roce (plavání, chůze, jogging, jízda na kole atd.). Za aktivní byly považovány ty ženy, které dodržovaly obecná doporučení pohybové aktivity, tj. věnovaly se aktivitě střední intenzity nejméně 30 minut denně většinu dní v týdnu. Méně pohyblivé ženy byly zařazeny mezi “neaktivní”. Hmotnost byla posuzována pomocí Body Mass Indexu (BMI), index v rozpětí 25-30 znamenal nadváhu, index nad 30 obezitu. Následně byly ženy po dobu 11 let sledovány lékaři. U 948 z nich se rozvinulo onemocnění srdce. Při srovnání s aktivními ženami normální hmotnosti (BMI 20-25) bylo riziko vzniku onemocnění srdce u aktivních žen s nadváhou vyšší o 54% a u aktivních žen obézních o 87%. Pokud byly srovnávány s normálními aktivními ženami ženy pohybově neaktivní, pak ženy s nadváhou vykazovaly riziko vyšší o 88% a ženy obézní měly riziko dokonce 2,5 krát vyšší.

Podle současných statistik dvě z pěti žen ve věku nad 50 let postihne onemocnění srdce. Nadváha zvyšuje riziko vzniku této nemoci několika způsoby, mimo jiné zvýšením tlaku krve, rozvojem diabetu nebo patologickými změnami poměru jednotlivých cholesterolových frakcí v krevní plasmě. Všechny tyto negativní změny cvičení eliminuje a tím zabraňuje vzniku nemocí srdce. Přesto zůstává většina obyvatel průmyslově vyspělých zemí pohybově pasivní. S neustále se zvyšujícím počtem obézních tak hrozí v nejbližších desetiletích prudký nárůst úmrtí na nemoci srdce a cév, tedy nemocí, jejichž výskyt se podařilo lepší lékařskou péčí koncem minulého století podstatně snížit.

Podobně jako v případě doplňkové hormonální léčby se ihned ozvaly hlasy, které výsledky tohoto výzkumu znevažují. Uznávaný odborník na léčbu obezity z Jižní Karoliny profesor Steven Blair, autor mnoha knih, prohlásil, že výzkum je postaven na údajích, které dodaly sledované ženy a které nelze ověřit. Profesor Blair je hlavním zastáncem koncepce “fit and fat” a proto ani nemůže připustit, že by výsledky mohly být správné. Opět mám spíše podezření na propojení profesora Blaira na potravinářský průmysl. Snaha přesvědčit lidi, že mohou být zároveň tlustí a zdatní je vlastně podnětem k nadměrné konzumaci potravin a sladkostí. Pokud by se lidé začali soudně stravovat, přišel by průmysl o ohromné miliardy zisků. To se pak vyplatí dát pár významným vědcům „ze pár milionů“, aby ovlivnili veřejné mínění.

Lidé v minulých stoletích a tisíciletích nebývali chronicky obézní. Období nadbytku se pravidelně střídala s obdobími nedostatku a bídy, během níž většina populace vyhubla na kost. Chronické nakupení nadměrného množství tukové tkáně je doprovodný jev ekonomického blahobytu druhé poloviny dvacátého století. Důsledky tohoto stavu budeme sklízet v následujících desetiletích. A bude do drahé.

Teorie i praxe prokázaly přesvědčivě, že pohybová aktivita je pro udržení zdatnosti a zdraví nezbytná. Podle mého názoru musíme volit takovou pohybovou aktivitu, která zabrání ztrátám svalové hmoty. Pokles množství svalů má nedozírné dopady na metabolismus a je základem ztráty kontroly nad vlastní hmotností. Jakmile začneme poruchy, vyvolané ztrátou svalů řešit polykáním prášků, vydáváme se na cestu do pekel.

Základem udržení optimální kompozice těla, zdatnosti a zdraví je v dnešní době cvičení ve fitcentru. To jediné dokáže nejen zabránit ztrátě svalů, ale vyvolat v těle anabolické prostředí, optimalizující metabolické pochody. Je samozřejmě nutné i správně se stravovat, ale to je až druhotný problém. Naučit se správně cvičit ve fitcentru je v dnešní době rozhodující krok k dlouhodobému udržení zdraví a zdatnosti. Na této cestě nám mohou poskytnout cenné rady v otázkách strukturace zátěže, volby vhodné stavy a optimalizace regenerace odborníci v otázkách cvičení - osobní trenéři, fitness konzultanti a instruktoři fitcenter. Tyto odborníky připravujeme v našich kurzech.

LITERATURA:

1. ACSM - American College of Sports Medicine Position Stand: “The Recommended Quantity and Quality of Exercise for Developing and Maintaining Cardiorespiratory and Muscular Fitness, and Flexibility in Healthy Adults. In.: Med. Sci. Sports Exerc., Vol. 30, No. 6, pp. 975-991, 1998.
2. Associated Press (2008): Can you really be ‘fit but fat’? Study says no. Overweight, active women face 54 percent higher chance of heart disease. In. msnbc.msn.com, April 28.
3. BLAIR, SN. (1993): Physical activity, physical fitness and health. In.: Research Quarterly for Exercise and Sport, Vol.64, No.4, str.365 – 376.
4. BOUCHARD, C., SHEPHARD, R.J., STEPHENS, T.: Physical activity, Fitness, and Health. International Proceedings and Consensus Statement. Human Kinetics Publishers, Champaign, 1994. 
5. BOUCHARD, C. (2000): Physical Activity and Obesity. Champaign, Human Kinetics.
6. KAHN, M. (2008): Is hormone therapy safe for early menopause? In. msnbc.msn.com, May 20.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat