• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Pilulky a kosti

Pohyb nám umožňuje přibližovat se k věcem příjemným a vzdalovat se od věcí nepříjemných. Proto každé omezení pohybu výrazně snižuje kvalitu našeho života. Pohybujeme se díky činnosti pohybového systému. Ten sestává ze svalů, šlach, vazů a kostí. Činnost hybného systému pak zajišťuje řada orgánů a orgánových systému těla. Pokud pohybový systém pravidelně a dostatečně intenzivně používáme, jeho činnost se zlepšuje. Pokud naopak není pohybový systém dostatečně stimulován, dochází k jeho poškozování. Termíny sarcopenia (ztráta svalů, která může doprovázet proces stárnutí) a osteoporosa (řídnutí kostí) byly donedávna používané jen úzkou skupinou lékařů. Dnes představují skutečnou hrozbu pro naši společnost, a proto se s nimi seznamuje stále širší okruh lidí. Mnozí bohužel až když už je pozdě.

V posledních letech výrazně přibývá poruch pohybového systému populace. Vinou změn způsobu výroby z našich životů zmizela těžká práce a s ní i významná část podnětů pro udržení svalů v optimálním funkčním stavu. Pokud žijeme klasickým způsobem dneška, dochází každoročně ke ztrátě zhruba 1% svalstva. Pokud se dožijeme více jak 65 let, zrychluje se tempo svalových ztrát na 3 a více procent za rok. Těmto ztrátám je možné zabránit nebo jejich tempo podstatně snížit pravidelným cvičením ve fitcentru.

Kosti na nás působí dojmem stability a neměnnosti. Ale i ony jsou metabolicky velmi aktivní. Téměř neustále v nich dochází k odbourávání starých a tvorbě nových kostních buněk. I kosti citlivě reagují na požadavky vnějšího prostředí. Pokud se nároky na kosti podstatně sníží, převáží v nich katabolické procesy a dochází ke ztrátám kostní hmoty. Kosti řídnou, ukládá se v nich méně minerálů. Řidší kost má nižší pevnost a snadněji se láme. Pokud dojde ke zlomenině kosti, omezuje se podstatně náš pohyb. Když se nepohybujeme, ubývá nám svalů a řídnou nám kosti. Dostáváme se do bludného kruhu, na jehož konci číhá pobyt na pojízdném křesle.

Zlomenin kostí v posledních desetiletích výrazně přibývá. Značný podíl na tom má skutečnost, že se prodlužuje průměrná délka života. Přibývá starších lidí. Starší lidé mají méně svalů a řidší kosti. Jenže mít řidší kosti nemusí. Stav kostní tkáně můžeme celý život ovlivňovat. Stravou a pohybem. Jen musíme vědět jak. O ovlivňování stavu kostí koluje spousta nepravd, a pokud některé z nich uvěříme, spíše si ublížíme, než pomůžeme.

Je obecně známým faktem, že pro zdraví kostí je nutná dodávka vápníku. Pokud je naše strava na vápník chudá, kosti slábnou a jsou náchylnější ke zlomeninám. Prokázala to řada vědeckých studií. Za potřebnou se považuje denní dávka 800 mg vápníku za den. U skupin obyvatel, ohrožených osteoporosou, například u postmenopausálních žen, se pak doporučují dávky vyšší, až 1200 mg na den. Lidé mají nepěkný zvyk řídit se heslem: “když je jedna pilulka léku prospěšná, dvě budou prospěšnější a tři ještě prospěšnější”. A tak mnozí starší lidé zvýšili svůj příjem vápníku na dvojnásobek až trojnásobek doporučovaných dávek v naději, že tím prospějí svým kostem a zabrání zlomeninám.

Zda je názor na vhodnost vysokých dávek vápníku v prevenci vzniku osteoporosy opodstatněný se rozhodli posoudit vědci z “University Hospital Zurich” pod vedením Dr. Heike A. Bischoff-Ferrari. Výsledky výzkumů na toto téma se totiž značně liší a tak se tým pod vedením Dr. Bischoff-Ferrari rozhodl výsledky jednotlivých výzkumů porovnat meta-analýzou. Shromáždil výsledky výzkumu vlivu vápníku na stav kostí, vyřadil ty z nich, které nesplňovaly přísná kritéria metodologie, a zbývající výsledky porovnal pomocí odpovídajících statistických postupů.

Výsledky byly jednoznačné. Zvýšený příjem vápníku z potravy resp. z doplňků výživy nevedl ke snížení výskytu zlomenin krčku femuru a to ani u mužů, ani u žen. U osob, které doplňovaly vápník pomocí doplňků výživy (800 až 1200 mg/d), byl dokonce prokázán vzestup zlomenin, a to o ohromujících 64 procent! Výsledky uvedené studie byly publikovány v prosincovém čísle odborného časopisu “the American Journal of Clinical Nutrition”. Porovnávaných studií se účastnilo celkem 170.991 žen a 68.606 mužů.

Na stránkách fitnet jsme již o vztahu mezi stravou, pohybem a stavem kostí několikrát psali. Vždy jsme zdůrazňovali klíčový význam pohybu při snaze o účinnou prevenci vzniku zlomenin. Našim oblíbeným sloganem je “slabý sval je připevněn k řídké kosti”. Tuto moudrost nám sdělil již koncem sedmdesátých let minulého století při svých skvělých přednáškách anatomie na fakultě tělesné výchovy a sportu Doc. MUDr. Rudolf Linc, CSc. Ve své učebnici pak definoval vztahy v živém organismu takto: ““Sval je jen článkem v řetězu spolupracujících útvarů, který je tak pevný, jak pevný je jeho nejslabší článek. Svalová atrofie je tedy doprovázena řadou změn v celém funkčním systému, tj. oslabením šlach, kostí, kloubů, vazů, zhorší se činnost srdeční, orgánů dýchacích, dojde k horšímu prokrvení nejen svalů, ale i těch oddílů mozku a míchy, ze kterých vycházejí nervové impulsy, určené pro svaly” (Fleischmann, Linc, 1976).

Žijeme v době, která ze života naprosté většiny populace vyřadila jakoukoli namáhavou práci. Snížení podnětů pro činnost svalů vyvolává jejich atrofii. Slabší sval nevyvolává silný tak na kost. Proto může organismus kost zeslabit. Automaticky se také snižuje kapacita srdce, plic a dalších pohyb zajišťujících orgánů a orgánových systémů. Můžeme do těla stravou dopravit třeba kilogram vápníku. Pokud nebudeme zatěžovat své svaly, nebudou kosti vystaveny přírodou předpokládaným podnětům. Proto nebudou vápník zadržovat a ukládat do své struktury. Stejně jako si nebudeme kupovat dvacet propisovacích per, pokud jednou za týden napíšeme na papír dva řádky poznámek. Nadměrný příjem vápníku pak tělu a kostem nejen neprospěje, ale spíše je poškodí.

Způsob života se z historického pohledu změnil během nesmírně krátké doby. Lidský genom se definoval před nějakými deseti tisíci lety a od té doby se nastavení těla podstatně nezměnilo. Lidé si nechtějí jasně uvědomit, že oproti předkům poklesl náš denní výdej energie na jednu třetinu. Deficit podnětů nezastavíme polykáním prášků. Chybějící podněty je nutné nahradit. Záměrnou fyzickou stimulací. Cvičením ve fitcentru.

Pokud cvičíme na přístroji pro posílení svalů, vyvíjí svaly podstatně zvýšený tah na kosti, k nimž se upínají. Pokud by kost byla slabá, mohla by se v místě úponu z kosti odtrhnout. Proto náš automatický pilot zesiluje při posilování nejen sval, ale i kost. Kost z dodané stravy vychytává vápník a další potřebné minerály a zabudovává je do své struktury. Tím se stává silnější a odolnější proti zlomeninám. Pokud ale budeme jen sedět v pohodlném křesle a sledovat televizní programy, ani hrsti vápníku a dalších minerálů nepřinutí kost k tomu, aby se zesilovala. Naopak zatížíme organismus neúměrně vylučováním zbytečně přijatých minerálů. Pokud nebudeme kosti zatěžovat, nejenže nebudou vápník zadržovat a zabudovávat do své struktury, ale naopak budou samy vápník a další nepotřebné minerály vyplavovat.

Lidé s oslabenými kostmi sedí doma, polykají prášky a “šetří se”. Pohyb je neláká, protože mají strach ze zranění. Přitom cvičení ve fitcentru pod dohledem kvalitního osobního trenéra může po čase navodit zesílení svalů, zpevnění kostí a tím snížení rizika zlomenin. Přinese současně i řadu dalších pozitivních dopadů na zdraví, zdatnost a výkonnost konkrétního jedince, a to bez ohledu na jeho věk.

Jsme generací, která uvěřila lákavé představě, že budeme pohodlně a šťastně žít. A že všechny naši problémy vyřeší léky a prášky. Výsledky komentované studie ukazují, že “zadarmo ani kuře nehrabe”. Pokud uvěříme reklamám v televizi a budeme spoléhat jen na léky, dočkáme se jednou krutého probuzení. Možná se náhle octneme na nemocničním lůžku se zlomeninou krčku kosti stehenní. Bude to nesmírně bolestivé probuzení!

LITERATURA:

1. BISCHOFF-FERRARI, HA, DAWSON-HUGHES, B, BARON, JA, et al. (2007): Calcium intake and hip fracture risk in men and women: a meta-analysis of prospective cohort studies and randomized controlled trials.AmJ Clin Nutr 2007;86:1780 –1790.

2. KHAN, K. et al. (2001): Physical Activity and Bohe Health. Champaign, Human Kinetics.

3. KREBS, J, MICHALAK, M. et al. (2007): Calcium: A Matter of Life or Death. Amsterdam, Elsevier.

4. NIEVES, JW, LINDSAY, R. (2007): Calcium and fracture risk. In.: Am J Clin Nutr 2007; 86: 1579-1580.
5. GROCH, J. (2007): Calcium a Dud for Averting Hip Fracture. In.: MedPage Today, Dec. 7.

6. OTIS, CL., LYNCH, L. (1994): How to keep your bones healthy. In.: The physician and sportsmedicine, 22 (1), Jan, str. 71-72.

7. PETERSON, S.E. et al. (1991): Muscular strength and bone density with weight training in middle aged-women. In.: MedSci Sports Exerc., 23 (4) Apr, str.499 - 504.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat