• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Podmínky bezpečného a efektivního posilování dětí

V lidské ontogenezi se postupně uskutečňují geneticky projektované pochody, modifikované do jisté míry převažujícími vlivy vnějšího prostředí. Konkrétní předpoklad a záměr přírody, zakódovaný v našich genech, se může plně projevit jen za přítomnosti příznivých vnějších podmínek. Při vývoji a růstu má například docházet ke zvyšování množství svalové tkáně a síly svalů. Tento přírodou naprogramovaný záměr však může být beze zbytku realizován jen za předpokladu, že z vnějšího prostředí působí na rostoucí organismus podněty, které sval vystavují zvýšeným požadavkům. Pokud podněty chybí, svalstvo se nemůže plně nerozvinout. Protože současný svět nepřináší dostatek stimulů pro vývoj svalstva dospělých i dětí, je nutné ztracené podněty do života vědomě dosazovat. Děti musí posilovat. Prostřednictvím vhodně zvolené zátěže vyvolat ve svalech anabolické procesy.

Odpůrci posilování dětí se opírají o řadu poměrně logických a snadno pochopitelných argumentů. Nejčastějším trumfem v jejich rukou je zdůrazňování faktu, že u dětského organismu probíhá intenzivní růst kostí a dovozují, že silová zátěž může tento růst nějakým způsobem narušit. Dále uvádějí, že složitým vývojem prochází i dětská páteř a struktury, podílející se na jejím konečném stavu, takže nevhodná zátěž by stav tohoto významného segmentu těla mohla negativně ovlivnit.

Všechny tyto argumenty byly dlouhou dobu nevyvratitelné, protože neproběhly žádné cílené výzkumy, které by mohly přinést důkazy o skutečném dopadu silové zátěže na dětský organismus. Proto byly v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století realizovány komplexní výzkumy vlivu silové zátěže na děti. Výstupy těchto skutečně vědecky pojatých výzkumů posuzovali v srpnu 1985 zástupci řady významných lékařských a  tělovýchovných organizací, konkrétně:

• The American Orthopaedic Society for Sports Medicine
• The American Academy of Pediatrics
• The American College od Sports Medicine
• The National Athletic Trainers Association
• The National Strength and Conditioning Association
• The President's Council on Physical Fitness and Sports
• The Society of Pediatrics Orthopaedics
• The U.S. Olympic Commitee

Během jednání se shromáždění odborníci shodli na tom, že posilování je pro děti vhodnou a potřebnou pohybovou aktivitou, která optimalizuje jejich tělesný vývoj, snižuje riziko zranění při sportu, urychluje proces uzdravování z případných již vzniklých zranění nebo poškození pohybového systému a přispívá ke zvyšování nejen anaerobní, ale i aerobní zdatnosti a výkonnosti. Na závěr svého jednání vypracovali zástupci nejvýznamnějších tělovýchovně-lékařských  organizací tato doporučeních pro posilování dětí :

Vybavení

• Vybavení pro posilování má být konstruováno tak, aby odpovídalo rozměrům těla dětí a jejich stupni vývoje.
• Přístroje mají být bezpečné, bez skrytých defektů a jejich stav má být pravidelně kontrolován.
• Posilovací zařízení má být umístěno ve volných prostorách bez překážek, vhodně osvětlených a větraných.

Podmínky bezpečného posilování prepubescentů:

• Účast na posilovacím programu je podmíněna předchozí lékařskou prohlídkou.
• Dítě musí být emocionálně natolik vyspělé, aby bylo schopno přijmout pokyny a vedení (trenéra nebo učitele).
• Program musí být řízen odborníkem, který má znalosti jak v oblasti posilování, tak v pedagogice prepubescentů.
• Posilovací program má být součástí obsáhlejšího cvičebního programu, zajišťujícího rozvoj úrovně zdatnosti a pohybových dovedností.
• Vlastnímu posilovacímu programu má předcházet přiměřené rozcvičení, program má být zakončen vhodným uklidněním po zátěži.
• Důraz má být kladen na dynamické koncentrické kontrakce.
• Všechny cviky mají být prováděny v plném rozsahu pohybu.
• Při programu je přísně zakázáno jakékoli soutěžení.
• Při programu jsou zakázány pokusy o maximální výkony.

Struktura programu

• Doporučuje se cvičení dvakrát nebo třikrát v týdnu po dobu dvacet až třicet minut.
• Cvičení se zátěží je povoleno až po demonstraci správného technického provedení cviku.
• Jednu sérii cviků má  tvořit šest až patnáct opakování, každý cvik má být proveden v jedné až třech sériích.
• Hmotnost zátěže může být zvýšena o půl až jeden a půl kilogramu poté, co cvičenec provede patnáct technicky správných opakování se zvolenou zátěží.

Mladí lidé se obecně mají vyvarovat cviků, které nadměrně zatěžují páteř kolmým tlakem svrchu, jako jsou dřepy s činkou na zádech, tlaky za hlavou, tricepsový tah s nakládací činkou ve stoji či sedu. Převažovat v jejich programech mají cviky, u nichž je páteř během cvičení dokonale stabilizována (cviky na vodorovných či šikmých lavičkách).

Děti s prokazatelnými svalovými dysbalancemi musí věnovat nejvíce pozornosti cvikům, které v daném kloubním spojení posilují oslabené svalové skupiny a souběžně se soustředit na cviky, které protahují antagonistické zkrácené svaly. Navíc musí věnovat soustavnou pozornost správné technice cvičení (silné svalové skupiny mají tendenci přebírat funkci svalů ochablých a zaběhlé pohybové stereotypy je nutné postupně, plně vědomě přepracovávat). Zásadně mají být do každého komplexního programu zařazeny vždy cviky pro všechny svalové skupiny těla.

Děti se od sebe během vývoje výrazně liší a tak není možné navrhovat žádné "vzorové" posilovací programy. Před sestavením konkrétního programu pro konkrétní dítě se nesmí odborník řídit kalendářním věkem, ale musí pomocí speciálních postupů co nejpřesněji odhadnout jeho biologický věk, zvážit, zda jde o dítě retardované nebo akcelerované, vyšetřit funkční stav pohybového systému a základní pohybové stereotypy. Na základě těchto a řady dalších informací je pak možné sestavit bezpečný a účinný posilovací program. Protože většina rodičů nemá dostatek znalostí z obalsti strukturace posilovacího programu, měli by se obrátit na odborníky v oblasti cvičení.

Investice do sestavení posilovacího programu pro chlapce i dívky se mnohonásobně vrátí formou jejich vyššího množství svalů a optimální kompozice těla. Tyto hodnoty představují základní kameny prevence obezity, a to nejen v dětství, ale i dalších fázích života.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. ACSM (1988) - AMERICAN COLLEGE OF SPORTS MEDICINE - OPINION STATEMENT: Physical Fitness in Children and Youth. In: Med Sci Sports Exerc, Vol 20, No 4, 1988., pp. 422-423).
2. BLIMKIE, CJ. (1989): Effects of 10 weeks of resistance training on strength developmnet in prepubertal boys. In.: Children and Exercise III. Human Kinetics Books, 1989.
3. GANLEY, T, SHERMAN, C. (2000): Exercise and Children's Health. A Little Counseling Can Pay Lasting Dividends, In.: Physsportsmed. Vol 28 - No. 2 - February.
4. CHAN, KM., MICHELI, LJ. (1998): Sports and Children. Champaign, Human Kinetics.
5. CHEUNG, LWY., RICHMOND, JB. (1995): Child, Health, Nutrition and Physical Activity. Champaign, Human Kinetics.
6. CLAIN, MR., HERSHMAN, EB. (1989): Overuse injuries in children and adolescents. In.: Phys Sportsmed, 17:9, Sept 89, str. 111 - 123.
7. DiFIORI, JP. (1999): Overuse Injuries in Children and Adolescents. In.: Physsportsmed., Vol.27, No 1,.
8. MERSCH, F, STOBOY, H. (1989): Strength training and muscle hypertrophy in children. In.: Children and Exercise III.. Human Kinetics Books.
9. NARLOCH, J.A., BRANDSTATER, M.E. (1995): Influence of breathing technique on arterial blood pressure during heavy weight lifting. In: Arch Phys Med Rehabil, 1995, May, 76:5, 457-462.
10. OSEID, S, CARLSEN, KH. (1989): Children and  exercise. Human Kinetics Books, Champaign.
11. PARKER, RJ. et al. (2003): Kids in Gyms. Guidelines for running physical activity programs for young people in fitness and leisure centres in NSW. Fitness NSW and The Children’s Hospital at Westmead 2003
12. PAYNE, V.G. et al. (1997): Resistance training in children and youth: a meta-analysis. In.: Research Quarterly for Exercise and Sport, vol. 68, No. 1, str. 80-88.
13. PODOLSKY, ML (1989): Don't  rule out sports  for hypertensive children. In.: The Physician  and Sportsmedicine,  September, str.164 - 170.
14. RISSER WL, RISSER JM, PRESTON D. (1990): Weight-training injuries in adolescents. Am J Dis Child ;144(9):1015-1017
15. ROWLAND,  TW (1990): Exercise  and children's  health. Human  Kinetics Books, Champaign.
16. WILLIAMS, MH.(1993): Exercise effects on childrens health. Internet, Sports Science Exchange Article, SSE#43, Volume 4, Number 43 (supplement).

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2010 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat