• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Pohyb a mozková činnost

Když jsem začal koncem šedesátých let minulého století cvičit v posilovně, bylo to pro mnohé lidi z mého okolí překvapivé. A divné. Posilování bylo do té doby jen součástí přípravy výkonostních a vrcholových sportovců na soutěže. A přidávat jen tak pro nic za nic do svého života “dřinu”, to bylo nezvyklé a neobvyklé. Od mnoha známých jsem si vyslechl rčení o tom, že nebudou posilovat, protože nechtějí být “silní a blbí”. Lidé brali svůj vzhled v tu dobu fatalisticky. Mám velké bříško? Za to nemohu, mám takové tělo! Jenže články, které jsem v tu dobu četl tvrdily, že se postava člověka dá významně cvičením a zvláště posilováním ovlivnit. A mně se tyto argumenty zdály být logické. Proto jsem posiloval a posiluji dodnes.

Pracoval jsem v té době jako elektromontér. Modrý límeček. Většinu pracovní doby jsem byl na nohou a v pohybu. Ale nenadřel jsem se až zase tak, jako lidé v minulosti. A po tréninku v posilovně jsem se cítil skvěle. Proto jsem nejen posiloval, ale o tuto oblast se začal hluboce zajímat. V roce 1977 jsem se stal členem předsednictva svazu kulturistiky. Zastával jsem (dobrovolně, po pracovní době) fuknci předsedy trenérsko-metodické komise (TMK). Měl jsem mimo jiné za úkol organizovat školení a doškolování pro trenéry kulturistiky. Zdrojů informaci bylo v tu dobu - v porovnání s dneškem - poskrovnu. Ale funkce předsedy TMK měla jednu velmi světlou stránku. Tehdejší president světové kulturistické organizace IFBB pan Ben Weider zasílal do každé členské země časopis svého bratra Joe Weidera “Muscle and Fitness”. A tento časopis jsem z pozice své funkce dostával já.

Každý měsíc jsem tak měl k dispozici téměř tři stovky stránek textu o posilování. Samozřejmě v angličtině. A tak jsem četl. A rozšiřoval si znalosti a vědomosti. Ty jsem pak předával českým, moravským a později i slovenským trenérům kulturistiky. Na školeních a seminářích. Měl jsem z časopisu velké množství vyčtených informací. Nejraději jsem četl úvodníky pana Joe Weidera. Joe měl úžasnou schopnost shrnout na jediné stránce to nejdůležitější, co pak člověk mohl v daném čísle časopisu přečíst. Psal srozumitelně, logicky a stručně. Dodnes si pamatuji jednu z jeho úvah. Psal o tom, že má s řízením své organizace hodně práce. Produkoval doplňky výživy, posilovací přístroje, organizoval soutěže (Mr.OLYMPIA), psal knihy o posilování. Mnohdy stál před významným rozhodnutím, které mohlo rozhodnout o úspěchu nebo neúspěchu jeho firmy. Psal, že v takovém případě mnohdy seděl v kanceláři a přemýšlel. A nemohl najít správné rozhodnutí. Tak toho nechal, a šel si zacvičit. A nejednou - buď během cvičení nebo po jeho skončení - se mu náhle v hlavě vynořilo optimální řešení daného problému, které nemohl předtím najít.

Na tato slova jsem si v následujících letech mnohokrát vzpomněl. Ve svých 34 letech jsem byl přijat ke studiu na Karlově Universitě. Musel jsem pracovat, staral jsem se co to šlo o své dcery, chodil cvičit. A k tomu náročné studium. A v této nesnadné době jsem si ověřil, že názory Joe Weidera jsou správné. Přes značný časový stress jsem si vždy našel čas na cvičení. Za pět let studia jsem jen u dvou zkoušek byl hodnocen známkou 2. Vše ostatní bylo na výbornou. Přitom na gymnázíu jsem nikterak nezářil. Jenže to jsem tehdy ještě necvičil. Raději jsem po škole četl nějakou knihu, zašel s kamarády do hospůdky nebo jsme seděli a hráli na kytary.

Doba se změnila. Lidé se pohybují stále méně. Je stále více možností, jak strávit den bez pohybu. Jezdíme do práce autem nebo veřejnou dopravou, v práci většina zaměstnanců musí sedět, po práci zasedneme k počítači, televizi, knize nebo si sedneme v kavárně, divadle nebo kině. Zdá se, že nám pohyb nechybí. Přibývá sice lidí s nadváhou a obézních, ale to se svádí na přejídání. Do pohybu nás nic moc nenutí. A tak si “užíváme” pasivního způsobu života. Málo se pohybují děti, studenti, muži a ženy středního věku i senioři. A to je chyba. Velká chyba.

Výše uvedená slova mne napadla po přečtení článku v deníku “The New York Times” (Reynolds, 2012). Jeho autor se zamýšlí nad vztahem mezi pohybem, výživou a výkonností našeho mozku. Konstatuje, že mozek patří k největším konzumentům energie v těle. Podle řady zdrojů představují mozek, játra, ledviny a slezina jen 6% tělesné hmotnosti. Jejich spotřeba energie ale představuje kolem 60% hodnoty bazálního energetického výdeje. Největším “žroutem” je v této skupině právě mozek. Mozek ale nepracuje jen tak pro nic za nic. Musí řešit neustále nějaké úkoly. A z těchto úkolů je nejvýznamnější pohyb. Pohyb aktivuje nespočetné množství neuronů (nervových buněk), které tvoří, přijímají a interpretují ohromné množství zpráv z pohybového a periferního nervového systému, koordinují svalové kontrakce, informace zraku, orgánů rovnováhy a dalších orgánových systémů, které se na pohybu podílí. Když jdeme, svítí sluníčko, cítíme se dobře, máme pocit, že nemůže být nic jednoduššího. Přitom i pouhá chůze zapojuje do činnosti ohromné množství neuronů a celé velké oblasti mozku.

Zvýšená aktivita mozku, navozená pohybem, není zadarmo. Mozek potřebuje energii. Donedávna vědci přesně nevěděli, jak se živí nervové buňky při práci. Nové výzkumy, prováděné v Japonsku naznačují, že má mozek unikátní metodu pro zajištění energie. A zdá se, že energetická rovnováha v mozku má dopad nejen na jeho funkce během cvičení či jiné zátěže, ale i na způsob myšlení a efektivitu práce mozku (kognitivní funkce) v následujícím období. Vědci věděli, že mozek je “hladový orgán” a jeho činnost zvyšuje podstatně spotřebu glukosy. Nervové buňky nemohou jako zdroj energie využívat ani tuky, ani aminokyseliny. Jsou plně závislé na hladině glykémie. A nervové buňky nemají možnost dělat si vlastní zásoby glykogenu, jak to například umí rychlé svalové buňky. Ale zhruba před deseti lety vědci odhalili, že specializované buňky v mozkové tkáni - astrocyty - obsahují malé zásoby glykogenu (zásobního cukru). A nyní se prokázalo, že dostupnost glykogenu je rozhodující pro zdraví mozkových buněk.

V laboratorních podmínkách se prokázalo, že když neuron vyhladoví, sousedící astrocyty složitými fysiologickými procesy uvolní z glykogenu glukosu. A tu okamžitě zhltne vyhládlý neuron. Tím je zajištěna jeho výživa a nedojde k jeho poškození. Japonští vědci nyní prokázali, že cvičení, nebo jakákoli pohybová činnost, podstatně snižují zásoby energie v mozku. Tento pokles energie je výraznější v některých částech mozku, hlavně ve frontálním kortexu a hippocampu, které se významně podílí při procesech myšlení a paměti a při zajíšťování pohybu. Proto se mozek na další zátěž připravuje prostřednictvím kompenzačních mechanismů.Předjímá teoretický deficit energie při zvýšené činnosti a proto si pro jistotu dělá větší zásoby glykogenu v astrocytech.

Japonci sestavili dvě skupiny pokusných zvířat. Jedna skupina pravidelně běhala na běhátku, druhá stejnou dobu musela být bez pohybu. Vědci sledovali, jak pohyb či pasivita mění hladinu cukru v mozku během cvičení a po něm. Sledována byla pokusná zvířata jednak po jednorázové zátěži, jednak po čtyřech týdnech pravidlené zátěže střední intenzity. Po jednorázové zátěži zvířata dostala krmení a odpočívala. Glukosa ze stravy šla ihned a přímo do mozku. Hladina glykogenu se přitom nejen vrátila na původní hladinu (kde byla před zátěží), ale výrazně se zvýšila (proces superkompenzace), takže byla nakonec o 60% vyšší. Hlavně ve frontálním kortexu a hippocampu, v jiných částech byl vzestup o něco nižší. Po jednorázové pohybové zátěži se ale hladina glukosy v daných částech mozku vrátila na původní úroveň za zhruba 24 hodin.

U skupiny myší, které byly každodenně zatěžovány po dobu 4 týdnů, zůstávala vysoká (superkompenzovaná) hladina glykogenu v astrocytech neustále. Stala se novou “normou”. A nejvyšší nárůst zásob energie, v porovnání s pohybově pasivní skupinou myší, byl v oblastech mozku, podílejících se na procesech myšlení a paměti. Cvičení (zvýšená hladina pohybu) tak prokazatelně zvyšuje úroveň poznávacích schopností mozku, zlepšuje podmínky pro správné myšlení a rozhodování. Po cvičení si můžme dát nápoj, dodávající dostatek glukosy. Glukosa jde přímo do mozku a umožňuje jeho správnou funkci. Umožňuje správné rozhodování a myšlení. Japonští vědci tak zhruba po 30 letech potvrzují empirické poznatky, které svým čtenářům již koncem sedmdesátých let sděloval Joe Weider. Po zvýšené pohybové aktivitě je výkon mozku zvýšený!

Uvedené informace o vztahu mezi pohybem a stavem mozku mají i děsivé možné souvislosti. Dříve se lidé museli neustále pohybovat, jinak by neměli zdroje výživy. Dnes si peníze v práci “vysedíme”. Za vydělané peníze si telefonicky objednáme pizzu, zaplatíme, nadlábneme se a jdeme si zase sednout k televizoru nebo počítači. Nebo za volant auta. Nepohybujeme se. Mozek nepotřebuje více energie. Oblasti mozku, zajišťující kritické myšlení, rozhodování a další důležité otázky, nemají důvod dělat si zvýšené zásoby glykogenu. Když musí více pracovat, nastává problém. Tím problémem je nedostatek glukosy. Proto také nemohou stoprocentně odvést špičkovou (tělesnou ani duševní) práci. Rozhodujeme se chybně. Protože dnes se nedostatečně pohybují již malé děti, jejich mozek se nemůže rozvíjet v souladu s přírodními zákony. Nemá na to dost energie. V dospívání a dospělosti je to s našim pohybem ještě horší. Proto ani mozek nemá optimální podmínky pro svoji práci. Roste nám generace blbečků, kteří budou dělat špatná rozhodnutí. Nedostatek pohybu může vést k likvidaci lidstva.

Je před vámi významné rozhodnutí? Neseďte na zadku, nenalévejte se kávou nebo Redbullem. Běžte se projít, zaběhat, zajděte do fitcentra. Po cvičení se najezte. Mozek bude mít o minimálně 60% vyšší kapacitu. A rozhodnete se správně.

LITERATURA:

1. REYNOLDS, G. (2012): How Exercise Fuels the Brain. Does exercise keep your brain running? In:. The New York Times, February 22.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat