• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Proč se zvyšují počty obéznich?

Obezita představuje morovou ránu současnosti. Podle stále se zvyšujícího počtu odborníků a odborných společností je obezita vstupní branou do většiny nemocí, které zkracují život současným generacím. Nadbytečný zásobní tuk mění nastavení vnitřního prostředí organismu, ovlivňuje produkci hormonů a činnost enzymů a má negativní epigenetické dopady. Jakmile se tento bludný kruh jednou spustí, je velmi nesnadné jej zastavit a vrátit tělo k hladině původního biochemického nastavení. Ztloustnout je jako stoupnout si v zimě na klouzačku, pokrytou jemným popraškem sněhu. Jakmile ztratíme rovnováhu, je naděje na její znovuzískání mizivá. Obvykle následuje tvrdý pád. Také uklouznutí na klouzačce obezity vede k neradostnému výstupu - k poklesu kvality života a obvykle i k rozvoji nějaké závažné nemoci.

Vědci a lékaři si stále intenzivněji uvědomují nezbytnost zastavit současný vzestup množství zásobního tuku u obyvatel jednotlivých zemí. Obezita totiž každoročně přijde státní pokladnu na miliardy korun. Nemocní lidé nepracují a nepřispívají tak do zdravotního pojištění. Naopak z tohoto pojištění odčerpávají stále se zvyšující množství prostředků. Pokud nenastane v oblasti kontroly hmotnosti v blízké době nějaký zásadní zvrat, zhroutí se během tohoto století většina dosavadních systémů zdravotního pojištění.

Obezita není nemoc, která nás napadne poté, co v naší blízkosti někdo zakašle nebo kýchne. Není to nemoc, která nás zastihne nepřipravené a bezbranné. Obezitě se můžeme aktivně bránit. Rodiče mohou proti vzniku obezity u svých dětí aktivně zasáhnout  zavedením zdravého životního stylu v rodině. Jenže to vyžaduje připravit sebe i děti o laciné pozlátko dnešní doby a vystavovat se vědomě a záměrně jisté hladině diskomfortu. Dnešní doba je dobou “užívání”. Můžeme si dopřávat plnými doušky různých forem komfortu - můžeme se přejídat, povalovat, bavit se. Jenže tyto příjemnosti mají stejný charakter, jako upsání se čertu v pohádkách. Jednoho dne přijde diskomfort. A tvrdě vyžaduje, abychom tvrdě platili za prožitý komfort.

Dnes, stejně jako v minulosti, žijí lidé hubení, štíhlí i tlustí. Jen se značně změnil poměr mezi těmito skupinami. Téměř zmizeli lidé hubení, počet štíhlých se velmi výrazně snížil. Zhruba jedna třetina současné populace spadá do kategorie “s nadváhou” a další větší třetina pak do kategorie “obézní”. Věřím, že ani jeden člověk, spadající do oněch “buclatých” kategorií není se svým zařazením spokojený a vnímá je jako nelaskavé a nespravedlivé rozhodnutí přírody. Obvykle tito lidé aktivně hledají cestu zpět ke štíhlosti. Zvláště ženy. Většině se to ale nikdy nezdaří. Proto je moudřejší a praktičtější nečekat až se naše tukové zásoby zvýší na nebezpečnou, zdraví ohrožující úroveň a tloustnutí prostě předejít. Nabízí se tedy otázky: “Proč se vlastně dnes lidé stávají obézními? Proč jsou neúspěšní při snaze znovuzískat štíhlou postavu?”

Podle odborníků se na tomto děsivém jevu dneška podílí následující faktory.

1. Konzumujeme příliš mnoho energie - strava nám dodává energii a biologicky cenné látky. Čím více stravy konzumujeme, tím více energie vstupuje do našeho organismu. Ten představuje uzavřený energetický systém. Energie, která do něj vstoupí, jím musí být využita. Pokud využita není, nedá se zmačkat a hodit do koše. Musí být uložena do zásoby ve formě tuku. V roce 1980 se do kategorie “obézni” řadilo 14% americké populace, v roce 2000 již obézní představovali 31% obyvatel, tj. téměř každý třetí člověk trpěl důsledky pozitivní energetické bilance. Do jeho systému vstoupilo více energie, než tento systém potřeboval pro svoji existenci. Dokazují to i statistická čísla. Spotřeba kalorií se u žen v USA zvýšila z 1.542 na den v roce 1971 na 1.877 v roce 2004. Současně došlo k poklesu spotřeby tuků a ke zvýšení spotřeby sacharidů. Na vzestupu obezity v USA se značně podílí i skutečnost, že vláda subvencuje (finančně podporuje) produkci obilí, mléka a masa. Produkty z těchto komodit jsou levnější než ovoce a zelenina, jejichž produkce není finančně zvýhodněná. Lidé tak konzumují levné potraviny, které ale neprospívají jejich vzhledu a zdraví.
2. Převažuje “sedavý” způsob života - když chtěli naši předci vypěstoval více brambor, obilí, ovoce a zeleniny, museli se denně více pohybovat. Strávit více času na polích, v lesích, ve stájích a stodolách. Když chceme my vydělat více peněz, musíme více sedět. U počítačů při psaní článků a knih, při získávání a zpracovávání informací, při cestování, na poradách a jednáních. K tomu došlo k redundanci zábavy a “kultury”. Kdejaký šašek se dnes snaží získat naší pozornost, přilákat nás na svoji produkci, přinutit nás sedět a pasivně přijímat jeho produkci. Dnešní “umělci” jsou navíc neskutečně drzí a ještě si od společnosti na svoji činnost vydupávají subvence. Mají tak od státu peníze, i když na jejich ubohou produkci lidé nechodí. Proto se ani nemusí snažit svoje vystupování nějak zlepšovat. Výsledkem jsou naprosto debilní filmy, divadlení představeni, pořady většiny našich televizních stanic. Přitom stát nejen nepodporuje provoz fitcenter, naopak se snaží z těchto zařízení vytáhnout co nejvíce peněz a tím znemožnit jejich zlepšování a rozvoj. Peníze doslova “ukradené” z oblasti podnikání, zaměřeného ke zlepšení zdraví obyvatel, pak mocní tohoto státu nacpou do podpory ubohé, trapné produkce komediantů, kteří nutí lidi déle sedět a tím ničí jejich zdraví. Hlavní problém nedostatku pohybu ale nevidím v poklesu jeho kvantity. Jistě, pohybujeme se méně v porovnání s našimi předky. Největší problém ale představuje změna kvality pohybu. Zmizely z něj doslova přes noc podněty, vedoucí k zapojování nejefektivnějších subsložek svalu. To vede k sarcopenii - a z ní logicky vyplývajícímu poklesu hodnoty bazálního výdeje energie. Nízká hodnota výdeje energie nás nutí k omezování přívodu energie. Dieta ale řeší jen kvantitativní část problému. Omezením stravy přijímáme nejen méně energie, ale i biologicky cenných složek. Dlouhodobý nedostatek biologicky nezbytných složek stravy vyvolává metabolické poruchy. Proto musíme především a napřed zabránit sarcopenii - ztrátě svalové tkáně.
3. Málo spíme - naši předci strávili více času spánkem. V dobách, kdy nebyla elektřina, chodili lidé spát se slepicemi a ráno vstávali s prvním rozbřeskem. Miliony let lidé “neponocovali”, protože za tmy nebylo moudré se pohybovat ve volné přírodě. Člověk se mohl stát snadnou kořistí dravců, případně mohl spadnout do nějaké díry. A tak lidé brzy po setmění zaléhali. V noci je nerušíla projíždějící auta, letadla, hulákání opilců vracejících se halasně sídlíštěm v místní hospody ani hádky partají v paneláku. Noc ovládaly klasické zvuky přírody, které kvalitě spánku spíše přispívaly než by ji snižovaly. Dnes sedíme do půlnoci u přitroublých televizních seriálů nebo krví prosycených thrillerů, surfujeme Internetem, čteme knihy, vysedáváme v kinech a divadlech nebo v restauracích. Naše děti loudí o další hodinku u počítačové hry nebo se domáhají sledování dalšího z televizních krváků. Obecně se tak snížila nejen kvantita, ale také kvalita spánku. Výzkumy vědců prokázaly, že nedostatek spánku je jednoznačně spojen s nárůstem tělesné hmotnosti. Prokázal to například výzkum, který realizoval na Warwick Medical School z “University of Warwick” profesor Francesco Cappuccio. Vědci sledovali 28,000 dětí a 15,000 dospělých. Nedostatek spánku jednoznačně koreloval s úrovní nárůstu tuku v těle. Podle autorů výzkumu narušuje spánková deprivace hormonální režim těla. Vede k vyšší koncentraci hormonu ghrelinu, který navozuje chuť k jídlu. Současně klesá hladina leptinu, hormonu tukové tkáně, který naopak chuť k jídlu potlačuje.
4. Konzumujeme stravu, která negativně mění metabolismus - naši předci konzumovali stravu, kterou si sami vypěstovali v okruhu několika kilometrů od své usedlosti. Vlastnoručně vypěstované potraviny si jednoduše upravovali a uskladňovali. Dnes nakupujeme v supermarketech potraviny, které jsou mnohdy vypěstované na druhém konci světa, jsou složitě upravovány a obsahují látky, s nimiž se naši předci nikdy v životě nesetkali. Proto nemá naše tělo zaběhlé postupy jejich zpracování a eliminace. Mnohé z těchto látek narušují systém endokrinního řízení těla. V posledních letech se hovoří například o rizicích nadměrného přívodu fruktosy. Fruktosa je v těle zpracovávaná v játrech. Výzkumy ukázaly, že u pokusných zviřat navozuje nadměrná spotřeba fruktosy změny, vyvolávající metabolický syndrom. Dochází k nadměrné akumulaci tuků v krvi (hypertriglyceridemie), může se vyvinou “nealkoholický syndrom tučných jater”, hypertense, insulinová resistence, diabetes a obesita. Fruktosu přijímáme nejčastěji v slazených nealkoholických nápojích, jejichž spotřeba se v posledních desetiletích mnohonásobně zvýšila. Zranitelnější jsou v tomto směru ženy, pro ně má konzumace slazených nápojů výraznější dopad.
5. Poklesl počet kuřáků - kouření je nezdravé a kromě jiných nepříznivých dopadů na náš organismus snižuje i kapacitu využívat optimálně přijatou stravu. Toho využívají někteří lidé s tendencí k tloustnutí. Snaží se zabránit vzestupu hmotnosti kouřením. Jenže se jedná o vyhánění čerta ďáblem. Negativní dopady kouření jsou srovnatelné s negativními dopady nadměrného nakupení tuku v těle. Snaha neztloustnout je také častým důvodem, proč kuřáci odmítají vzdát se cigaret. Jenže lidé reagují na ukončení kouření individuálně. Tělesná hmotnost některých se nezmění vůbec. U většiny kuřáků je po zbavení se tohoto zlozvyku obvyklý vzestup hmotnosti o 3-4 kilogramy. U zhruba 10% bývalých kuřáků bývá vzestup hmotnosti výraznější - nejednou až 15 a více kilogramů.
6. Nadměrně konzumujeme léky - jakmile se necítíme dobře, nedáme tělu šanci, aby se samo s nepříznivým stavem vypořádalo a hned se obracíme pro pomoc k lékům. Miliony let se lidský organismus dokázal chránit před nemocemi a poruchami sám. Má na to “software”. Jenže když s konkrétním softwarem nepracujete, moc toho v něm neuděláte. Zkuste si poprve v životě pustit například Photoshop nebo InDesign. Než se v těchto komplexních programech trochu zorientujete, uběhne dost dlouhá doba. Doba, za níž zkušený odborník například zpracuje v těchto programech dvouset stránkovou knihu. Pokud spoléháme jen na léky, naše tělo nemusí experimentovat s vlastními možnostmi obrany a zleniví. Bez léků pak nedokáže nic. Jenže léky mají téměř vždy negativní vedlejší účinky. A tak mnohdy nadělají více škody než užitku. V poslední době se lékaři více zabývali výzkumem interakce mezi řadou rozšířených léků a stavem tukových zásob v těle. Ukázalo se, že mnohé léky jsou přímo zodpovědné za zrychlené tempo ukládání zásobního tuku. Musíme si uvědomit, že raketový vzestup výroby a aplikace léků má velmi krátkou historii. Jsme svým způsobem “pokusnými králíky” farmaceutických gigantů. Lidé se sklonem k nárůstu hmotnosti dnes dávají přednost alternativním postupům léčby. Ta sice může trvat déle, z dlouhodobého hlediska je však výhodnější. Nenavozuje nárůst hmotnosti.

Tempo vzestupu výskytu obezity ohromilo všechny odborníky v tomto oboru. Přes veškerá doporučení a zásahy se stav nejen nelepší, ale  zhoršuje. Zhoršování přitom probíhá stále vyšším tempem. Doslova děsivý je přitom stav dětí a adolescentů. Pokud nedojde k zásadní změně, bude koncem tohoto století většina osob středního věku trpět nemocemi, které dnes ohrožují osoby ve věku nad 65 let.

Každý je sám zodpovědný za svoje zdraví. A za zdraví svých blízkých. Nejsem zastáncem nějakých státních zásahů. V dnešní době by lidé měli trávit méně časů konzumací trapných až nechutných produktů zábavního průmyslu (tzv. kultury), najít si způsob, jak u sebe a svých dětí nebo blízkých zvýšit množství pohybu. Pohyb přitom musí být takový, aby při něm došlo k stimulaci komplexního spektra funkčních prvků hybného systému. Ideální je pro dnešního člověka cvičení ve fitcentru. Pokud s tímto cvičením nemáte zkušenost, cvičte nějakou dobu pod dohledem odborníka - osobního trenéra resp. fitness konzultanta.

LITERATURA:

1. Medical News Today (2009): Why do people become obese?
2.  FONCESA, V. (2008): Therapeutic_Strategies_In_Metabolic_Syndrome. Oxford, Clinical Publishing.
3. KELLER, K. (2008): Encyclopedia of Obesity. London, SAGE Publication
4. STOCCHI, V. et al. (2007):  Role of Physical Exercise in Preventing Disease and Improving the Quality of Life. Milan, Springer.
5. CHOI, SW, FRISO, S. (2009): Nutrients and epigenetics. Boca Raton, CRC Press, Taylor & Francis Group.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2011 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat