• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Prohraná válka?

Západní civilizace je ve válce. Ve válce proti společnému nepříteli. A v této válce jasně prohrává. S kým že to válčíme? S chronickými chorobami, které v současnosti představují hlavní příčinu morbidity (nemocnosti) i mortality (úmrtnosti) populace. Chronické nemoci jsou definovány jako nemoci, jejichž postup je pomalý a které nás nelítostně sužují relativně dlouhou dobu. Tyto choroby začínají nenápadně až nepozorovatelně v době, kdy se cítíme plně zdraví a výkonní. Klinicky se manifestují až v okamžiku, kdy jsou již plně stabilizované a kdy je nesnadné jejich postup zpomalit, zastavit nebo dokonce zvrátit.

 Jen málokdo si je ale plně vědom závažnosti současné situace. Většina z nás se nechala ukolébat uklidňujícími informacemi o úžasných pokrocích lékařské vědy v druhé polovině dvacátého století. Jsme v tomto směru stále stejně naivní, jako když jsme věřili heslům typu „Poručíme větru, dešti“, kterými nás oblažovali komunističtí propagandisté v padesátých letech minulého století. Dnešním lékařům se skutečně daří zastavit a zvrátit průběh dříve smrtelných chorob, které na nás zaútočily a během hodin či dnů nad námi totálně zvítězily.

 Dnes máme velkou naději přežít ataky takových strašlivých chorob, jakými bezesporu jsou zápal mozkových blan, zápal plic, záněty žlučníku nebo ledvin, otrava krve a další. Snížila se podstatně kojenecká úmrtnost, poklesla pravděpodobnost úmrtí matek při porodu, díky umu lékařů a vynalézavosti výrobců léků snadněji zvládáme chřipky, hnisavé angíny, záněty průdušek a další dříve neobyčejně závažná onemocnění. Cítíme se být v bezpečí. Užíváme si života a spoléháme na to, že v případě oslabení zdraví zasáhnou rychle a úspěšně hrdinové dnešní doby - lékaři.

 Jenže skutečnost nás k příjemnému pocitu bezpečí neopravňuje. Nedávná konference odborníků na nemoci srdce konstatovala, že pokles úmrtí na srdeční a cévní choroby, který byl zahájen v osmdesátých letech minulého století, se zastavil a nemocnost i úmrtnost se v tomto směru opět postupně zvyšuje. Pokud použijeme vojenskou terminologii, vyhráli jsme sice několik velkých bitev, ale zdá se, že celou válku prohrajeme. Podle údajů z USA zemře v této zemi každý rok na nemoci srdce o 200 000 lidí více než v předešlém roce. Přitom jsou nemoci srdce hlavní nebo přispívající příčinou 1,4  milionu úmrtí ročně, tj. 61% všech úmrtí v daném roce (Booth et al., 2000).

 Do kategorie „chronické“ nemoci řadí lékaři nejčastěji onemocnění srdce a cév (aterosklerosa, selhání srdce, hypertenze, mozkové příhody), obezitu, diabetes typu 2, některá nádorová onemocnění, osteoporosu a sarcopenii (slabost ve stáří, způsobenou ztrátou svalstva). Na vzniku a rozvoji všech těchto onemocnění jsme se sami podepsali zásadními chybami ve zvoleném životním stylu. Lidský genom (soubor genů organismu lokalizovaný v chromosomech buněčného jádra) se vytvářel v prostředí nesmírně náročném na fyzickou aktivitu. Prudká změna podmínek života v posledním půlstoletí nás postavila oproti předkům do naprosto odlišných podmínek, se kterými se ověřené adaptační mechanismy lidského organismu nedokáží vyrovnat a proto selhávají.

 Vědci z oblasti biologie se domnívají, že současný prudký rozvoj chronických onemocnění je na prvním místě důsledkem historicky bezprecedentní pohybové chudosti dnešní populace. Potvrdila to řada pečlivě sestavených vědeckých výzkumů. Přitom výzkumy, které mají objasnit příčiny vzniku některých chorob, jsou prováděny tak, že jsou porovnávány sledované hodnoty osob absolutně pohybově pasivních s hodnotami osob, které se pohybují alespoň trochu. Energetický výdej běžného občana v minulých stoletích přitom mnohonásobně převyšoval i výdej dnešních velmi pohybově aktivních lidí. Proto jsou výsledky řady výzkumů nepřesné, nevyjadřují skutečně nepokrytě příčinu vzniku poruch zdraví a nemohou tak ani podstatně přispět k ozdravění populace.

 Živá hmota je koncipována interaktivně. Na aktuální stav vnějšího prostředí reaguje modulací svých jednotlivých systémových prvků s cílem zajistit homeostasu (stálost vnitřního prostředí), která je podmínkou jejího přežití. Živá hmota dokonce dokáže předvídat. Proto si pro případy předjímané nouze vytváří energetické zásoby. V návaznosti na převažující požadavky prostředí si tělo dokáže upravovat hustotu kostí, množství svalů, umí změnit i jejich stažlivou kapacitu nebo obsah enzymů, určujících výkonnost energetických systémů, manipuluje s produkcí hormonů atd. Změny přitom mohou probíhat v obou směrech – systém se buď zlepšuje nebo zhoršuje. Zhoršování vytváří podmínky pro vznik chronických onemocnění.

 To vše jsme v posledních desetiletích příliš nebrali v úvahu. Nezbytnost vynaložit k získání prostředků k životu svalovou činnost téměř zmizela a my jsme tuto skutečnost radostně přivítali. Nic nás do pohybu nenutí a tak se nepohybujeme. Jenže to má své nelítostné důsledky. Nedostatek stimulů vede ke snížení množství i funkční kapacity svalů, tím je vytvořena úrodná půda pro navazující komplexní negativní biochemické změny, jako jsou pokles hodnoty bazálního výdeje energie, vzestup množství zásobního tuku, insulinová resistence, diabetes, zvýšení hladiny cholesterolu v plasmě atd.

 Pokud chceme ve válce s chronickými chorobami zvítězit, musíme začít u sebe. Musíme kriticky zhodnotit úroveň své habituální pohybové aktivity a z daných zjištění vyvodit praktické závěry. Pro většinu z nás to znamená zvýšit množství pohybu prostřednictvím cvičení. Přitom musíme volit takovou aktivitu, která nejen zajistí zvýšení okamžitého výdeje energie (aerobní cvičení), ale která z dlouhodobého hlediska zabraňuje ztrátám aktivní tělesné hmoty (ATH). Protože ztráta ATH představuje vstup do bludného kruhu, který nás bezpečně dovede k chronickým nemocem.

 Lékaři jsou skutečnými hrdiny dnešní doby. Díky jejich znalosti a dovednosti se náš život prodloužil, zbavili nás spousty bolesti a trápení. Ale i um lékařů má své hranice. Sebelepší lékař nemůže zásadně ovlivnit jisté stavy, na jejichž vzniku a rozvoji se podílíme především sami zvoleným způsobem života. Pokud si plně neuvědomíme závažnost současné situace a nezměníme své životní návyky, válku s chronickými nemocemi jednoznačně prohrajeme. Jako jednotlivci i jako civilizace.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

1.  Booth, FW,  Chakravathy, MV,  Spangenburg, EE. (2002): Exercise and gene expression: physiological regulation of the human genome through physical activity. In.: Journal of Physiology, published online as 10.1113/jphysiol .2002. 019265.
2. Booth, FW,  Chakravathy, MV,  GORDON, SE, Spangenburg, EE. (2002): Waging war on physical inactivity: using modern molecular ammunition against an ancient enemy. In.: J Appl Physiol. 93: 3–30, 2002; 10.1152/japplphysiol.00073.
3. BOOTH, FW, GORDON, SE, CARLSON, CHJ, HAMILTON, MT. (2000): Waging war on modern chronic deseases: primary prevention through exercise biology. J.Appl. Physiol. 88:774-787.
4. McENROY,M. (2002): Resistance to exercise. Champaign, Human Kinetics.
5. https://www.fitnet.cz/

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 Dr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat