• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Strečink a bolest svalů po cvičení

V minulém století došlo k ohromnému rozvoji sportů. Změny způsobu výroby vedly ke zkracování pracovní doby a tím k prodlužování volného času obyvatel průmyslově vyspělých zemí. Rozvinula se spousta sportů, upřesnila se jejich pravidla, vytvořily se systémy soutěží. Zpočátku ve sportu vítězily přirozené talenty. Později se začaly vytvářet a zdokonalovat tréninkové postupy, zvyšující celkovou zdatnost a specifickou výkonnost sportovců. Trenéři získávali zkušenost s dávkováním vytrvalostní a silové zátěže. Hledaly se nové postupy zvyšování výkonnosti sportovců. V druhé polovině dvacátého století se objevil v teorii sportu nový termín - strečink.

Zvýšená zátěž sportovců vedla stále častěji ke zkracování svalů a k následnému rozvoji svalových nerovnováh. Sportovec, u nějž se vytvořila nerovnováha svalů, byl náchylnější ke zranění. Proto trenéři začali do přípravy svých svěřenců vřazovat protahovací cviky. Podle názoru odborníků vedlo protahování k zlepšení souhry svalů. snižovalo riziko zranění a zabraňovalo vzniku bolesti svalů po tréninku nebo náročném utkání. Tento názor na strečink se udržoval beze změn téměř půl století. Řada výzkumů z posledních let však význam protahování svalů ve sportovní přípravě zpochybnila. Prokázalo se například, že protahování svalů před silovým tréninkem vede ke snížení výkonů a k většímu výskytu zranění.

Koncem minulého století se prudce zvýšil počet kondičně cvičících. Lidé si všimli, že sportovci jsou štíhlejší, mají lepší postavu, vyšší úroveň zdatnosti i výkonnosti. Vzhledem k soustavnému snižování habituální zátěže se snížila i stimulace svalů, šlach, vazů, kostí, dýchacího a oběhového systému. To vedlo k raketovému vzestupu řady nemocí, zvláště obezity, diabetu, nemocí srdce a cév. Obezita navíc negativně ovlivňuje tvar těla a tím i jeho estetický účinek. Proto lidé začali cvičit.

V osmdesátých letech propukla v USA móda joggingu. Na té však nejvíce vydělali specialisté na ortopedii. Netrénovaní, obvykle obézní muži středního věku, vyrazili pod vlivem četby časopisů typu “Runner” nebo “Runner’s World” ve sportovním oblečení do parků. Rychle zvyšovali množství naběhaných kilometrů. Brzy se začaly objevovat problémy - výběžky na patní kosti, zánět Achillovy šlachy, námahové zlomeniny, problémy kolenních kloubů. Běžcům nepomáhalo ani protahování svalů před či po tréninku. Přesto patřil strečink k neodmyslitelným rituálům v režimu každého běžce.

Spolu s novým tisíciletím přišel nebývalý zájem o cvičení se zátěžemi, o posilování. Americká společnost sportovní medicíny (ACSM) po dlouhém váhání zařadila do svých doporučení v roce 1990 i posilování a to “dvakrát až třikrát v týdnu”. Rychle se rozšířila fitcentra. A v nich našel strečink nový domov. Cvičící protahují svaly před tréninkem, mezi sériemi jednotlivých cviků, po tréninku. Snaží se tím zabránit zkracování svalů, případně snížit bolestivost svalů po tréninku.

Otázkami vlivu strečinku na výskyt bolesti svalů po zátěži se zabývali vědci z University v Sydney v Austrálii pod vedením Roberta Herberta, Ph.D., a Marcose de Noronha, Ph.D.. Z databáze vědeckých výzkumů v oblasti ortopedie, sportovní medicíny a obecné medicíny vybrali výsledky, týkající se vztahu mezi strečinkem a bolestivostí svalů po cvičení. Analýza výsledků ukázala, že strečink před cvičením snížil pocit bolesti svalů po jeho ukončení o polovinu bodu na stobodové škále. Strečink po cvičení snížil pocit bolesti svalů po cvičení o jeden bod na stobodové škále. Výsledky byly statisticky nevýznamné.

Máme tedy protahovat svaly nebo ne? Ve většině článků na stránkách „fitnet“ zdůrazňujeme, že cvičební program má respektovat zvláštnosti konkrétního cvičence. Každý máme jinak zařízený byt, čteme jiné knihy, díváme se na jiné pořady, nakupujeme jiné potraviny. Proto i náš cvičební program nemá kopírovat program jiného člověka. Většina z nás potřebuje na prvním místě zpomalit nebo zastavit ztráty svalové hmoty. Osoba, žijící klasickým způsobem dneška, ztrácí každoročně 1% svalové tkáně. Pokud nezajdeme týdně alespoň dvakrát do fitcentra a neposilujeme, ztráty svalů mohou po několika letech vážně ohrozit naše zdraví.

Pokud neposilujeme, narušujeme vážně vyváženost mezi svaly kolem kloubních spojení. Svalová nerovnováha obvykle nevzniká proto, že jsme nějaký sval příliš posílili. Mechanismus poruch svalové souhry začíná tím, že některý sval vinou nedostatečné stimulace ochabne. Jeho antagonista ve snaze stabilizovat kloub se zkrátí. Pokud jej protáhneme, nejen souhru v daném kloubním spojení nezlepšíme, ale naopak vytváříme podmínky pro vážnější poškození kloubu.

Opakovaně zdůrazňujeme, že cvičit se člověk musí učit. Stejně jako se musí učit řídit automobil. Za ideální považuji program sestavený kvalitním osobním trenérem nebo fitness konzultantem. Ať již jde o cvičební program s převažující složkou aerobní zátěže nebo posilovací program. Klient se musí naučit správnou techniku běhu stejně jako správnou techniku provádění jednotlivých posilovacích cviků. Ještě významnější je spolupráce s odborníkem u strečinku. Nemůžeme jen podle nějaké knihy otrocky provádět jeden protahovací cvik za druhým. Pokud máme například zkrácené flexory kyčelního kloubu, dochází k anteverzi pánve. To vyvolává dojem, že zkrácené jsou flexory kolenního kloubu (m.biceps femoris, m. semitendinosus, m. semimembranosus). Pokud tyto svaly protahujeme, anteverzi pánve nejen nenapravíme, ale paradoxně prohloubíme. Čím poctivěji v tomto případu protahujeme, tím více škody naděláme.

Neměli bychom se na základě přečtené knihy nebo článku nadšeně vrhnout do cvičení. Cvičení je jako lék. Může pomáhat, může, bohužel, i škodit. O tom se přesvědčilo mnoho amerických běžců v osmdesátých letech minulého století. Namísto štíhlé postavy a dokonalé kondice se běžci poctivě propracovali k operacím kolen nebo kotníků. Rada odborníka je v každé oblasti lidské činnosti neocenitelná.

V oblasti fitness a wellness dokáže osobní trenér  na základě analýzy svalového systému posoudit, které svaly posilovat, které protahovat, v jakém pořadí a jakou intenzitou. Dokáže posoudit stav kardiovaskulárního systému a navodit jeho pozvolné zlepšování. Dokáže udržet vysokou adherenci ke cvičení, poradit v otázkách stravování. Spolupráce s osobním trenérem je pro současného člověka potřebná a výhodná.

LITERATURA:

1. ALTER, MJ. (1987): Science of Stretching. Champaign, Human Kinetics.
2. CAMPBELL, P. (2007): I don't enjoy stretching. In.: Synergy Fitness.
3. HERBERT, RD, de NORONHA, M. (2007): Stretching to prevent or reduce muscle soreness after exercise.” Cochrane Database of Systematic Reviews 2007, Issue 4.
4. CHABUT, L, LEWIS, M. (2007): Stretching for Dummies. Hoboken, Wiley Publishing, Inc.
5. MacAULEY, D, BEST, TM. et al. (2002): Evidence-based Sports Medicine. London, BMJ Books.
6. OSTERWEIL, N. (2007): Stretching Before or After a Workout Doesn’t Banish Soreness Later. In.: MedPage Today, October 17.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat