• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Magazín > Pro trenéry >

Tomáš Töpfer

V minulých letech jsem na stránku „fitnet“ zařazoval do samostatné sub-sekce „Politika“ i články, v nichž jsem se vyjadřoval k otázkám života kolem nás. K politice. Občas jsem do textu některých článků vřadil i odstavec nebo dva, v nichž jsem krátce glosoval nějaké aktuální politické téma. Když jsem ale po čase posuzoval vhodnost politicky zaměřených textů, zjistil jsem, že bych je již napsal jinak. Naše politika je turbulentní. Její stav se neustále mění a mnohdy je absolutně nepřehledná až nepochopitelná. V každé politické straně jsou lidé, s jejichž názory se dá obecně souhlasit, a bohužel i lidé, s nimiž se souhlasit prostě nedá. A tak se v nové verzi stránky snažím politická témata ignorovat a psát věcně jen o otázkách zdraví a zdatnosti.

Dnes udělám výjimku. Četl jsem v internetové verzi deníku IDnes rozhovor redaktora tohoto periodika s nově zvoleným senátorem Tomášem Töpferem. Tento známý divadelní a televizní herec, ředitel divadla „Na Fidlovačce“, se rozhodl svoje úspěšné umělecké a podnikatelské aktivity rozšířit i o činnost v politice. Sympaticky zní jeho vysvětlení, proč se pouští do víru současného politického dění: „Jedna možnost je sedět v hospodě, nadávat a nebýt spokojený se stavem věcí. Nadávat na zákony a na výmysly třeba kolem zákoníku práce, zákoníku o zaměstnanosti či investičních pobídek, které sem přivádějí firmy, co někde zaměstnají dvacet českých dělníků za devět tisíc měsíčně, ale přitom jim stát dá na pobídkách miliony. Druhou možností je pokusit se být jedním z 281 zákonodárců a chtít to ovlivnit“. Tomáš Tópfer byl zvolen snad největším možným počtem hlasů. Z toho usuzuji, že mu lidé věří. Považují jeho názory za správné.

Ani já nejsem se stavem současné politiky v naší zemi spokojený. Nadávám. Často. Do politiky se mi přitom nechce. Obávám se, že na to nemám dostatečně hroší kůži. Asi bych v tom světě podvodů, korupce a paroubkovské zákeřnosti dlouho nepřežil. Proto se soustředím na svoji práci. Připravuji knihy, učebnice, semináře, trápím se nad moduly kontinuálního vzdělávání a osnovami rozšiřujících kurzů. Čtu, píši, učím se pracovat v nových počítačových programech. A věřím svým instinktům. Cítím, že zájem o inovované, spolehlivé informace v oblasti fitness a wellness poroste. Chci, aby právě naše vzdělávací a konzultační centrum „fitnet“ představovalo pro zájemce o nové informace značku vysoké kvality.

Když jsem se v roce 1967 rozhodoval, jaký typ cvičení pro sebe zvolit, náhoda mne přivedla do oddílu kulturistiky TJ Tesla Brno. Kulturistika byla v tu dobu „západní“ sport a zaváněla tak trochu exhibicionismem. Můj instinkt mi ale říkal, že je to přesně to cvičení, které mi bude vyhovovat. A měl pravdu. Cvičím v posilovně dodnes. Již téměř 40 let. A vidím stále jasněji, že jsem se rozhodl dobře. Ba výborně. Dosvědčuje to mimo jiné i věta špičkového odborníka profesora Evanse: „Neexistuje jiná skupina populace, které by posilování přinášelo větší prospěch, než senioři“. Proto hodně dávám na svůj instinkt.

Vrátím se k Tomáši Töpferovi. Následuje část z rozhovoru v deníku IDnes:

Otázka: Takže je to všechno naprosto průhledné i v případě dotací pro pražská divadla? Nepřihodí teď nikdo z ODS nějaký miliónek divadlům senátora Töpfera?

Odpověď: To nejde. Každou korunu musíme vyúčtovat a vše podléhá kontrole. Navíc máme granty podepsané na čtyři roky dopředu. Jsou přidělené a rozhodlo se o nich už minulý rok. Krom toho ty granty nejsou pro nás, ale jsou dotací pro diváky. Dotuje se cena vstupenky, ne umělci.

Co mne na tomto odstavci zaujalo? Jak samozřejmě se berou dotace do divadel. Jsou to údajně „dotace do ceny vstupenky“. Takže když se pan Novák rozhodne jít do divadla, stát mu na to přispěje jistou částkou. Aby vstupné nebylo moc vysoké a neodradilo jej od návštěvy divadla. Když se tentýž pan Novák rozhodne zlepšit svoje zdraví a zajde do fitcentra, nedá mu stát ani desetník. Zaplatí si cenu natvrdo ze své kapsy. Nikoho nezajímá, zda není cena vstupného moc vysoká a pana Nováka od cvičení neodradí! Ptám se. Proč stát dotuje dvouhodinové sezení v divadelním křesle a nedotuje dvouhodinové cvičení ve fitcentru? Kdo dal státu právo jednu činnost dotovat a druhou nedotovat?

Analyzujme současnou situaci. Jsme mistři světa ve výskytu rakoviny tlustého střeva. Je jasně prokázáno, že na vzniku této nemoci se značně podílí nedostatek pohybu. Jsme na světě pátí v počtu tlusťochů. Tloušťka je důsledkem energetické nerovnováhy, zapříčiněné nedostatkem pohybu. Přibývá nebezpečným tempem osob s diabetem. Máme vysoký výskyt nemocí srdce a rakovin. Přitom je k dispozici nadbytek jasných, přísnými vědeckými výzkumy doložených důkazů o pozitivním vlivu cvičení v prevenci vzniku výše uvedených nemocí. A v této situaci stát dotuje pasivní formy trávení volného času (sezení v divadle) a naopak zdraví podporující pohybové aktivity svěřil „zázračné ruce trhu“.

Přitom je všem jasné, že zdravotnictví, založené na principu solidarity, nefunguje. Každoročně se vytváří dluh, protože nemocných přibývá a práceschopných ubývá. Zvyšuje se nemocnost. Mimo jiné i proto, že se lidé nedostatečně pohybují. Ve zdravotnictví je potřeba více peněz, ale je méně zdrojů jejich získávání. Stejně tak je každému jasné, že selhává systém důchodů. Už dnes vidíme, že se dosavadní princip ukládání na důchod během několika let totálně zhroutí. Je nutné, aby lidé pracovali déle. Ale přitom vytváříme podmínky pro to, aby již po padesátce lidé odcházeli do invalidních důchodů vinou nemocí, na jejichž vzniku se do značné míry podílí pohybová pasivita. Zapříčiněná mimo jiné i převahou pasivních forem trávení volného času, například sezením v divadle.

Nechodím do divadla, do kina, na koncerty, nemám televizi. Rádio poslouchám zřídka. Nepotřebuji tyto „kulturní výdobytky“. Považuji současnou koncepci kultury za patologickou. Přispívající k mrzačení lidí. Ale chápu, že „kulturní výdobytky“ potřebují jiní lidé. Přeji jim je!

Platím daně. Z nich stát opravuje silnice a platí státní zaměstnance. A dotuje divadla. Do kterých nechodím. Logicky mi vyplývá, že z daní, které mi stát z mých příjmů (proti mé vůli) odebere, přispívám panu Novákovi na to, aby nemusel tolik zaplatit za vstupenku do svého oblíbeného divadla. Pan Novák již ale ze svých daní nepřiplácí na moji vstupenku do mého oblíbeného fitcentra. Tu si musím zaplatit ze svých příjmů. Do haléře. Připadá mi to nelogické. Sprosté. Zlodějské.

Připojím další odstavec z komentovaného článku:

 

Otázka: Omezíte i hraní?

Odpověď: Máme úžasný soubor, který potřebuje hrát a já jim nechci moc překážet. Navíc tolik kapustičky v našem oboru pro tolik slimáčků není. Hrát ale chci dál. Nevím, proč by se senátor nemohl zabývat živým uměním. V Senátu sedí i starostové, lékaři s praxí či profesoři, kteří přednášejí. Nechci ztratit kontakt s lidmi a realitou. Proto budu hrát. S prací senátora se to dá sladit.

Z tohoto odstavce mi vychází, že je herců příliš. Je moc „slimáčků na poměrně málo kapustičky“. Logicky by měli nějací slimáčci umřít hlady. Nebo si najít jinou kapustičku. Ne tak příjemnou a pohodlnou. Jenže to se slimáčkům nechce. A tak se zákulisně bojuje o dotace. Peníze z mých daní, které má stát použít na zlepšení mých podmínek života, se strkají lidem, kteří se chtějí živit herectvím. Když se někdo chce živit poradenstvím v oblasti fitness nebo vzděláváním zájemců o tuto práci, buď na sebe vydělá nebo ne. Pokud nevydělá, musí jít dělat něco jiného. Najít si jinou kapustičku. Stát mu nedá ani halíř „dotace“. Přitom herci podporují pasivní trávení volného času a přispívají tak nepřímo k devastaci zdraví populace. K vyšším nákladům na zdravotnictví. Za to jsou dotováni. Odborníci v otázkách cvičení přispívají ke zlepšování zdraví jednotlivců i společnosti jako celku. Na podporu jejich práce nedá stát ani halíř. I když mu právě tito lidé šetří miliony díky lepšímu zdraví cvičících. Je v tom nějaká logika? Není to náhodou postavené na hlavu?

Během psaní tohoto článku jsem zašel do kuchyně udělat si kávu. Pustil jsem si ze zvyku rádio. Běžel pořad, v němž v moravském vinném sklípku známý herec a ředitel divadla Radek Brzobohatý rozmlouvá s přáteli. Slyšel jsem, jak host, herec Županič, vypráví o svém zážitku z cesty hereckého souboru do zahraničí. Jejich vystoupení mělo úspěch. Po něm se herci z radosti opili tak, že jim bylo špatně ještě při příjezdu do Prahy. Pan herec tuto „story“ líčil snad pět minut s neobvyklým potěšením. Naprosto nechápu, proč se lidé „od kumštu“ tak rádi chlubí tím, kdy a kde se ožrali jako prasata. Když jsem to v dobách, kdy jsem ještě pil alkohol, silně přehnal, styděl jsem se ještě několik následujících let. Neviděl jsem důvod k chlubení. Konzumace alkoholu zhoršuje zdraví. Neměla by se podporovat! I to je jeden z důvodů, proč považuji současnou kulturu za patologickou.

Když jsem v letech 1977-92 ve svých přednáškách na konferencích, seminářích a školeních  tvrdil, že se budou v naší zemi rychle šířit posilovny, lidé nevěřícně kroutili hlavami. Dnes mám v dosahu pěti minut chůze od mého bytu čtyři kvalitní fitcentra. Když je ale navštívím, jen málokdy je jejich skutečná kapacita plně využita. Jsou obvykle poloprázdné. Cena vstupenek je pro velkou část populace moc vysoká. Mnozí majitelé dotují svá fitcentra z jiných svých činností. Například z provozu pizzerie ve stejném objektu. Značná část fitcenter má finanční obtíže. Potřebují finance. Mají na ně ostatně nárok. Zlepšují zdraví populace, šetří státu peníze. Na rozdíl od divadel a jiných forem pasivního trávení volného času.

Nedávno mne navštívil jeden člověk ze Znojma. Z hovoru vyplynulo, že se v tomto městě koncem roku 2006 zavřou tři fitcentra. Náklady na pronájmy jsou příliš vysoké. Proto je vyšší i cena vstupného. A to je jedním z důvodů, proč je nízká návštěvnost. Je to bludný kruh.

Nemám nic proti panu Töpferovi. Je mi dokonce mnohými názory značně sympatický. Jen se obávám, že svým vlivem přispěje ke konzervaci současné neudržitelné situace. Patologické, absurdní, nesmyslné situace. Situace, kdy jsou dotována divadla a nejsou dotována fitcentra. Povede to k dalšímu zhoršování zdraví populace. Povede to k vyšší nemocnosti, zvýšené úmrtnosti, snížené kvalitě života tohoto národa. Národa, jehož zdraví a rozvoj má pan Töpfer svoji senátorskou činností podporovat.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. Töpfer: Za Klause se aspoň nemusím stydět. IDnes,4.11.2006

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2006 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

---