• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Magazín > Pro trenéry >

Unce prevence

Staré přísloví tvrdí, že unce prevence je účinnější než tuna léků. Zřejmě již naši předkové měli dosti špatné zkušenosti s účinností léčby jednou narušeného zdraví. Ale tato zkušenost otců jako by v posledních desetiletích ztratila na významu. Snad za to může závratný rozvoj farmakologie, snad celkově lepší úroveň zdravotnictví, snad mají lidé moc práce a nemají čas se nějak zvláště zdržovat studiem zkušeností svých předků. Výsledkem je, že si běžný občan svého zdraví váží stále méně.

Je sice pravda, že si zdraví přejeme při každém setkání a při každém přípitku. V každodenní praxi však převažující část populace stále častěji podléhá naprosto hloupým a zjevně podvodným reklamám a přiklání se k chování, které dříve nebo později musí vyvolat závažná zdravotní poškození. Síla reklamy je značná. Ale jen hlupák dnes může skočit na tvrzení, že když si koupím jisté cigarety, poznám, jak "chutná Amerika". Jen slabomyslný jedinec do sebe bude lít alkohol jen proto, že jej každý večer obrazovka přesvědčuje, že "i muži mají své dny". A za vrchol tuposti považuji větu "Nevaž se, odvaž se", která jen jinými slovy navádí k životnímu postoji "po nás potopa" a k pohrdání vlastním zdravím.

Teprve s prvními příznaky poruchy zdraví se začínají postižení s úžasem zamýšlet nad okolnostmi svého onemocnění a snaží se hledat zoufale cestu k plnému zdraví. Jak píše vynikající pražský psycholog a pedagog profesor Hošek, bývalý děkan fakulty tělesné výchovy a sportu University Karlovy v Praze, "lidé jsou ochotni udělat pro uzdravení téměř všechno, upozorněním na nezdravý životní styl však naslouchají s vlažnou netečností". Hlavně mladí lidé se často staví ke svému zdraví jako k něčemu, na co mají přirozený nárok, nezadatelné právo, co jim bylo dáno na celý život, o co není nutné se starat, protože je to prostě „samozřejmé“. O zdraví není nutné se starat, něco pro ně každý den udělat. Jejich přístup se dá vyjádřit slovy: "Je to problém přírody a zdravotnictví, my s tím nemáme nic společného. Jsme z tohoto pohledu spotřebitelé, kteří v situaci, kdy se zdraví nedostává, máme právo nadávat na Boha nebo na stát, že to nějak špatně zařídili".

Tento chybný postoj je zpevňován přístupem rodičů, kteří v případě onemocnění - a to i tehdy, když si konkrétní onemocnění děti prokazatelně způsobily svojí vinou (například přispěly k rozvoji angíny nezřízeným holdováním zmrzlinám) - o pacienty projevují přehnaný zájem, hraničící s rozmazlováním. Dítě tak získává praktickou zkušenost, že za chybu se neplatí. "Udělalo jsem chybu, zaplatili rodiče tím, že kolem mne museli skákat, vařit mi čaj, běhat se mnou po lékařích a v noci ke mně vstávat" - usoudí dítě po několika zbytečných onemocněních a o svoje zdraví se stará ještě méně než dříve.

Puberta vystaví mladého člověka novým svodům. Na první místo se v dnešní době řadí alkohol. Televize, označující se jako „občanskoprávní“, přenáší vzory chování, které se zdají být přijatelné až chválihodné :

• na Silvestra davy opilců, nalívajících se na Václavském náměstí šampaňským, doprovázeno radostným komentářem o pěkné náladě a radostných prožitcích
• desetitisíců opilých fanoušků hokeje, řvoucích na náměstí "jsme mistři"
• přenosem opilého hrdiny z Nagana, kterého jeho spoluhráči musí vézt na vozíčku, protože se opil
• hovory z šatny vítězných hokejistů, z nichž jeden na kameru říká: "Dnes to bude husté, slijeme se do němoty".

Tyto televizí zprostředkované "vzory" mládeže projevují tak nízkou úctu ke svému zdraví, tak mizivý zájem o to, co bude za rok, deset či třicet let, že je nesnadné ovlivňovat mladé lidi k zodpovědnosti ke svému zdraví a kvalitě života. V podobném duchu se nese přístup řady tiskovin a rozhlasových pořadů, schvalujících či propagujících kouření, pornografii, promiskuitu, nezdravé stravovací postupy a další prokazatelné patogeny.

Negativní jsou podle mého názoru i programy a články, lákající nepřipravené a nezkušené mladé lidi k rizikovým formám chování s cílem "dokázat svoji odvahu", získat úctu a obdiv vrstevníku činem, který je na hranici života a smrti. V poslední době se prudce zvyšuje zájem mladých lidí o "extrémní sporty", při nichž se účastníci akce vystaví hraničním podmínkám, jejichž řešení jim "zvyšuje hladinu epinefrinu v krvi". Pokud se akce podaří, je o čem mluvit a čím se chlubit, vyskočíme téměř bezpracně na společenském žebříčku ve své "pavlači" na vyšší stupínek. Pokud se to nepodaří, je povinností společnosti hloupě riskující zachránit, pomocí vrtulníku převézt do nemocnice a s nasazením drahé techniky, složitých rehabilitačních postupů, umu a zkušenosti špičkových odborníků a obecně nasazením všech dostupných prostředků nás vrátit zpět mezi zdravé. Abychom mohli opět beztrestně, na úkor společnosti, tupě riskovat.

Prostě: „Udělali jsme chybu, ať platí ostatní“. Je to jejich povinnost. Extrémní sporty jsou akceptovatelné, pokud se na danou limitní situaci účastník dlouhodobě připravuje poctivým tréninkem a do akce se pouští v okamžiku, kdy je riziko poškození zdraví minimalizováno důkladnou, promyšlenou, dlouhodobou fyzickou a psychickou přípravou. Bohužel se k podobným akcím stále častěji přihlašují znudění "synci a dcerunky" zbohatlíků, kteří neví, jakým novým stimulem obohatit svůj prázdný, bezstarostný a bezcílný život. V jejich případě se jedná spíše o tupé pohrdání životem než o sportovní výkon. Na tomto zájmu dětiček zbohatlíků pak parazitují různí podnikatelé, kteří emocionálně přitažlivé, ale vysoce riskantní akce organizují a to bez akcentování nezbytnosti předchozí přípravy.

Samostatnou kapitolu tvoří "odborníci", kteří se přiživují jako pijavice na lidské slabosti vůči drogám. Ti téměř vnutili celému národu představu, že experimentování s drogou patří k "lidským" právům. Jejich argumenty typu "já jsem byl rok v USA a tak to musím vědět" mi bolestivě připomínají stejně suverénní výroky doby nedávné, které si národ zkarikoval do věty "nebyl jsi v Rusku - tak neraď". Jediný rozdíl je v tom, že dříve neschopní lidé lezli někam Rusům, dnešní generace neschopných leze do týchž míst Američanům. Mám prostě pocit, že lidé z "Drop in" a podobných organizací dostávají od státu tím více peněz, čím více mladých lidí podléhá drogám, a z tohoto faktu se odvíjí i jejich postoje. Spíše jim jde o to, přesvědčit lidi, že ničit si své zdraví je normální a že nemá cenu s vlastní slabostí bojovat. Pokud drogově závislé můžeme považovat za pijavice, pak lidi z tzv. „nadací“ můžeme považovat za „pijavice pijavic“.

Shrnuto, v posledních desetiletích prudce klesá úcta k vlastnímu zdraví a tím i tendence k upřednostnění chování, které prokazatelně vede ke stabilizaci zdraví. Výsledky tohoto trendu na sebe nenechaly dlouho čekat. Většina v současné době převažujících příčin morbidity a mortality se řadí do skupiny nemocí, vyvolaných - a tedy i ovlivnitelných - způsobem života. Onemocnění věnčitých cév srdce, některé formy nádorových nemocí, mozkové příhody, diabetes, obezita, osteoporóza, artritida, bolesti zad, astma - to je jen stručný náčrt onemocnění, které si z větší části způsobujeme svým vlastním chováním, svými nesprávnými rozhodnutími. Přitom má každý občan této země při trošce snahy k dispozici dostatek informací, které mu umožňují správně se v celé problematice zdraví a nemoci orientovat.

Každý se pak musí na základě dostupných informací rozhodovat. Každý den, přímo každou minutu, činíme rozhodnutí, která se v následujících letech projeví na kvalitě našeho života. Pokud jsou přijatá rozhodnutí správná, vysoká úroveň zdatnosti, zdraví a kvality života je udržitelná do vysokého věku. Pokud jsou naše rozhodnutí chybná, platíme. A zdá se, že cena za nesprávná rozhodnutí má stejnou tendenci jako ceny v našich obchodech. Stále roste. Podle informací, které pro tisk uvolnila organizace "The National Academy of Sciences", umírá každoročně ve Spojených státech 98 000 lidí vinou chyb, kterých se dopustili lékaři při stanovení diagnostiky a volbě léků.

Tento stav považuje daná organizace za natolik závažný, že žádá o vytvoření federální agentury dohlížející nad bezpečností pacientů. Mnoho lidí žije ve falešném vědomí, že léky, které dostáváme nebo si můžeme koupit v lékárnách, jsou naprosto bezpečné. Stačí si však přečíst některou z knih, které byly v poslední době na dané téma publikované, například knihu "The Pill Book".

Mnoho lidí se stále chybně domnívá, že pokud je lék schválen oficiálními, k tomu účelu sestavenými orgány státu, je možné jej považovat za bezpečný a prospěšný pro každého konzumenta. Jak ale odhalila studie, publikovaná v prestižním lékařském časopise JAMA (The Journal of the American Medical Association) v dubnu roku 1998, řadí se negativní dopady aplikace léků prokazatelně na šestou - a podle přísnějšího kritéria dokonce na čtvrtou - příčku nejčastějších příčin smrti v USA.

Vědci z University v Torontu analyzovali 39 výzkumných zpráv, zabývajících se negativními reakcemi na léky (adverse drug reactions - ADRs) ve Spojených státech v roce 1994, aby odhadli výskyt vážných a fatálních reakcí na léky u pacientů nemocnic. Výsledky byly zdrcující: negativní reakce na léky vedla v daném roce k úmrtí 106 000 pacientů, dalších 2,2 milionu pacientů utrpělo v důsledku negativní reakce na lék vážnou komplikaci svého zdravotního stavu. A to staví negativní reakce na léky na šesté místo příčin úmrtí. Při přísnějším hodnocení získaných výsledků se reakce na léky vyšplhala dokonce na čtvrtou příčku příčiny smrti - hned po srdečních onemocněních (743 460), rakovině (529 904) a mozkové příhodě (150 108).  

Čísla o negativním dopadu reakce na léky jsou sama o sobě alarmující. K nim je dále možno přidat i odhady, které tvrdí, že vinou chybného rozhodnutí lékařů zemře každoročně v USA přibližně 100 tisíc pacientů a vážně poškozeny jsou další 3 miliony pacientů. Tento fakt komentoval v tisku Thomas Moore, vědec v oboru státní zdravotní politiky na Georgetown University, takto: "Máme přesně zjištěno, kolik vražd je každoročně spácháno, kolik spadlo letadel, kolik obětí si vyžádaly automobilové nehody. A přestože negativní reakce na léky zahubí každoročně mnohem více lidí, než všechny tyto příčiny dohromady, naše evidence těchto katastrof je nulová".

Jeho slova potvrzuje fakt, že FDA (Federal Drug Administration), organizace schvalující a kontrolující léky v USA, zaměstnává 1 500 lidí na plný úvazek v sekci pro studium nových léků, pouhých 52 zaměstnanců této organizace se věnuje kontrole bezpečnosti již schválených léků.

Pohyb je jedním z nejsilnějších salutorů. Považuji jednoznačně odpovídající úroveň fyzické zátěže v denním režimu člověka za naprosto nezbytný předpoklad dlouhodobé koncepce udržení zdraví. Čím dříve se stane pohyb nedílnou složkou našeho životního stylu, tím později budeme vystaveni riziku případné negativní reakce na léky. Cvičením navodíme správnou funkci všech orgánových systémů, vytvoříme optimální množství svalové hmoty, stabilizujeme přiměřenou sílu a tedy i funkci všech svalů, ovlivníme vhodně metabolické reakce a tím zabráníme nárůstu tukových zásob. Jinak řečeno, nebudeme v budoucnosti vystaveni riziku negativní reakce na léky. Protože je prostě nebudeme potřebovat.

Smyslem článku není nabádat lidi k tomu, aby odmítali lékařem předepsané léky. Nechci ani nikterak snižovat důvěru pacientů k jejich ošetřujícím lékařům. Osobně znám mnoho skvělých odborníků v oboru medicíny. Těm budu vždy plně důvěřovat a budu dodržovat jimi stanovený postup léčby. Nebudu se dokonce ani bát brát léky, které mi předepíší. Vždy se ale budu především snažit žít tak, abych svoje zdraví neoslaboval svojí lehkomyslností, abych je naopak vědomě a promyšleně všestranně podporoval. Aby braní léků ještě dlouhá léta nebylo pro udržení mého zdraví nutné.

Má-li však pohyb působit na organismus pozitivně, musí být přiměřený jeho okamžitým možnostem, musí být zvolena správná forma, objem i intenzita zátěže. Každému zájemci o cvičení, který nemá dostatek informaci o postupu při strukturaci cvičebního programu, doporučuji konzultovat svoje záměry nejprve s kvalitním fitness konzultantem.

Protože pohyb, stejně jako lék, může prospívat, ale i škodit.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Použitá literatura:

1. HENRY, L.: Cures that kill. In.: Muscle and Fitness, November 1995, str.95 - 97.
2. HOŠEK, V.: Koncept salutogeneze, možnosti rozvíjení. In.: Podpora zdraví, 1994.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2008 Dr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

---