• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Vědci a posilování

Asi každý, kdo navštívil stránky fitnet.cz nebo fitnet.eu ihned poznal, že jsem velikým zastáncem posilování. Že tento specifický typ cvičení považuji v současné době nejen za nejlepší, nejvhodnější, ale doslova za naprosto nezbytný. Pro děti, mladé lidi, osoby středního věku i pro seniory. Pro zdravé i nemocné. Pro štíhlé i pro tlusté. Pro muže i pro ženy. Lidské tělo bylo naprogramováno pro život, obsahující hodně pohybu. A hlavně hodně pohybu, vyžadujícího maximální vypětí sil, zapojení svalů celého těla. Takový typ zátěže lidstvo provázel celou dosavadní historii. Nám se ho dnes podařilo eliminovat, vytlačit z života. Je to příjemné. Čím méně těžké práce musíme dělat, tím je život snadnější. Jenže za pohodlí žívota začínáme platit velkou daň. V podobě obezity, sarcopenie, osteoporosy, diabetu a předčasného vzniku chronických neinfekčních onemocnění.

Ještě na počátku dvacátého století vystavoval každodenní život většinu populace velké fyzické zátěži. Lidé museli pracovat fyzicky, protože nebyly “práci šetřící přístroje”, nebylo tolik úřadů a tím i osob, celý den vysedávajících na židli. Neexistovaly pasivní formy trávení volného času, hlavně televize a počítače. Aby se lidé uživili, museli se většinu dne pohybovat. Pak přišla změna. Rádio, televize, patologický rozvoj divadel, kin, koncertů, restaurací a kaváren, automobily, tramvaje, vlaky, autobusy, bagry, jeřáby, náklaďáky. Nezbytnost lépe organizovat společnost i jednotlivé firmy vedl k enormnímu vzestupu počtu úředníků.

Život zdál se snadný a ani trošku vadný. Jenže lékaři zaznamenali prudký vzestup počtu osob s nadváhou a následně i obézních a diabetiků. A osob s nemocným srdcem a zničenými cévami. Lidé, zvláště muži středního věku, umírali náhle v nejlepších letech na infarkty. Lékaři brzy odhalili vztah mezi konzumací tučné stravy, nedostatkem pohybu a zvýšeným výskytem nemocí srdce. Kromě úprav stravy doporučili i cvičení. Ale cvičení aerobní. Chodit nebo běhat. Tak vznikl “boom” joggingu. Lidé běhali jako o závod. Jenže se začal zvyšovat výskyt poruch kloubů dolních končetin. Nejvíce na běhu vydělali ortopedové. Lidé si prostě neuvědomili, že když váží o dvacet kilo více než jejich prarodiče, navíc v jednom kuse sedí, tak mají oslabené nejen svaly, ale i šlachy a vazy. Běh, tj. opakované nárazy obezitou zvýšené hmotnosti těla na zem, vedou v takovém případě poměrně velmi rychle k poškození hybného systému.

Současně se ale zvyšovala i kvalita péče o osoby s nemocí srdce. Objevily se potentní léky proti hypertenzi a cholesterolu. Od sedmdesátých let se neustále snižoval počet úmrtí na nemoci srdce. A tak lidé polevili. Nač běhat, jsou z toho jen potíže. Léky to vyřeší. Výsledky tohoto přístupu se začínají projevovat. Pokles úmrtí na nemoci srdce se zpomalil a zdá se, že se opět počet infarktů, mozkových příhod zvyšuje. Více lidí také umírá na městnavé selhání srdeční. Bez pohybu se prostě tělo nemůže chovat tak, jak příroda plánovala. Musíme se více pohybovat.

Jenže kdy a jak. Dnes sedí děti ve škole, na Universitě, pak již jako dospělí v kancelářích, za volanty svých automobilů, u televize, počítače, při tak zvané kultuře (kavárny, restaurace, kina, divadla, koncerty). Když nežijete stejně, tak nejste “in”. Na druhé straně když se dokážete diktátu doby vzepřít, nejste ve středním věku ochablí, tlustí, nemusíte se nacpávat prášky. Je to dilema. Každý se musí k pohybu nějak postavit. Pohyb totiž již není nezbytný a nevyhnutelný. Dnes můžete pracovat doma. Ráno se nasnídáte, sednete k počítači, stáhnete si maily, přečtete noviny, pustíte se do práce, práci odešlete šéfovi a obratem dostanete práci další. Pak se naobědváte, pokračujete v práci. Večer sednete do křesla a koukáte na televizi, pak jdete spát. Jídlo si můžete nechat dovážet domů, takže nemusíte nakupovat, nosit siťovky potravin. A vyděláte možná více než někdo, kdo se celý den nezastaví. Třeba listonoš.

Jenže tělo se adaptuje. Jakmile plně nevyužíváme některou z jeho funkcí, snižuje kapacitu daného orgánu. Není nutné brát na mouchu sukovici, jak to dělal Škrhola. Naopak když jsou nároky na sval, kost, vaz, šlachu, srdce nebo plíce chronicky zvýšené, tělo zvyšuje jejich kapacitu, Protože proti našim předkům se pohybujeme velmi omezeně, navíc v našem režimu není náročná fyzická činnost, pomalu ale rychle snižujeme množství svalů. Svaly potřebují méně energie, kyslíku atd. A tak souběžně s úbytkem svaloviny se bortí i další orgány a orgánové systémy. Snižuje se i imunita. A přichází nemoci.

Proto musí každý soudný člověk dbát vědomě o stav svých svalů. Musí je čas od času zatížit na 70-90% jejich maximální kapacity. Tím zabrání ztrátám svalové hmoty a udrží v optimálním stavu i orgány, které činnost svalů podporují. Srdce, cévy, plíce, nervy, imunitní systém. Ztráta svalů je jako krok na ledovou stráň. Jak jednou ztratíme svaly, už se vezeme. Jako na klouzačce. Můžeme pak kolem sebe mávat rukama jak chceme. Stejně skončíme potlučení na zemi.

Od sedmdesátých letech až do konce století mi vadil doslova nepřátelský vztah vědců a lékařů k posilování. Pokud se mluvilo o cvičení, vždy se před slovo “cvičení” dávalo slovo “aerobní”. Byly sice výjímky, například profesor Evans, doktorka Fiatarone-Singh, Dr. Westcott, Dr. Kraemer a další, u nás pak vynikající tělovýchovný lékař Doc. MUDr. Vladimír Dražil,CSc. Ale 99% vědátorů a lékařů považovalo slovo “posilování” skoro za nadávku. Moje oblíbená organizace ACSM (American College of Sports Medicine) nejprve doporučovala jen aerobní aktivity, později přidala opatrnou zmínku, že posilování je také jednou z možností cvičení, v posledním “Official Stand” k pohybu v prevenci nemocí již píše o nutnosti posilovat.

Tento článek píši hlavně proto, že ACSM opět udělala krůček správným směrem. Ve spolupráci s vynikajícím nakladatelstvím Lippincott Williams & Wilkins vydává knihu s názvem “ACSM’s Foundations of Strength Training and Conditioning”, tedy “Základy posilování a zlepšování kondice”. Líbí se mi jedna z prvních vět jejich článku k vydání knihy. Píší, že tato kniha “překleduje mezeru mezi vědou a praxí” (bridges gap between science and practice). Jinak řečeno, nejvýznamnější organizace v oblasti tělovýchovy a sportu přiznává, že zaspala. Že praxe předstihla teorii. Že se otázkami vztahu mezi zdravím a posilováním vědci a lékaři, sdružení v organiaci ACSM, nedostatečně zabývali. Budiž jim odpuštěno.

Autorem knihy je Nicholas Ratamess PhD, CSCS*D, FNSCA, který je členem “Department of Health and Exercise Science” na Universitě v New Jersey, Ewing, NJ. O knize píše: “Tato knika pomůže lépe připravovat odborníky v oblasti posilování a regulace úrovně zdatnosti”. Jen se bojím, jestli nepřichází ACSM s “křížkem po funusu”. Sleduji odborné publikace již několik desítek let. Jezdil jsem do Londýna kupovat odborné publikace a učebnice pravidelně od roku 1994. Dnes mohu sledovat vývoj oblasti přímo na monitoru svého notebooku. Mám stovky knih o posilování. Posilování je velmi podrobně zpracováno v řadě nových oblastí, mezi něž patří “Psychologie zdraví” nebo “Biologická psychologie”. Tyto oblasti se objevily až kolem roku 2005 a posilování je v nich presentováno velmi pozitivně. Také vynikající autoři fysiologických učebnic Katch, McArdle, Katch nebo Kreamer vydali vloni a letos nádherné publikace s řadou nových poznatků o pozitivním vlivu posilování na zdraví, zdatnost a kvalitu života člověka. Včetně informací k posilování seniorů. dětí a žen.

Přesto chci na tento trend upozornit. ACSM sebekriticky uznala, že jí ujel vlak a že se posilování dnes věnuje téměř 25% obyvatel USA. Přesto se na tuto knihu těším a jsem zvědavý, zda skutečně přinese nové poznatky o nejvhodnější pohybové aktivitě dneška - o posilování. V názvu jsem použil slova "Vědci a posilování". Vědci a lékaři v této oblasti zaspali. Ale posilování šlo svojí zákonitou cestou a lidé si uvědomili dříve než lékaři a vědci jeho prospěšnost. Jsem rád, že ACSM svoje zaváhání pochopila a otevřeně přiznala.

V našich kruzech “Instruktor fitness” i v rozšiřujícím kurzu “Kontrola hmotnosti” přinášíme nejnovější a nejobsáhlejší informace o posilování a jeho vlivu na zdraví a kondici. Vycházíme z nejnovějších knih a učebnic, z více jak čtyřicetileté praktické zkušenosti s tímto cvičením. Naše učebnice představují v této zemi absolutní špičku v této oblasti.

LITERATURA:

1. FOX, SI. (2012): Human Physiology. Twelfth Edition. McGraw-Hill.
2. HOEGER, WK, HOEGER, SA. (2011): Fitness and Wellness. Belmont, Wadsworth, Cengage Learning.
3. KALAT, JW. (2009): Biological Psychology. Belmont, Wadsworth, Cengage Learning.
4. KATCH, VL, McARDLE, WD, KATCH, FI. (2011): Essentials of Exercise Physiology. London, Lippincott Williams & Wilkins, a Volters Kluwer business.
5. KRAEMER, WJ, FLECK, SJ, DESCHENES, MR. (2012): Exercise Physiology. Integrating Theory and Application. Baltimore, Lippincott Williams & Wilkins, a Wolters Kluwer Business.
6. LABATHE, DR. (2011): Epidemiology and Prevention of Cardiovascular Disease. Sudbury, Jones and Bartlett Publishers.
7. LAKE, AA, TOWNSHEND, TM, ALVANIDES, S. (2010): Obesogenic Environments. Oxford, Blackwell Publishing, Ltd.
8. LANGLEY-EVANS, S. (2009): Nutrition: A Lifespan Approach. Chichester, John Wiley and Sons, Ltd.
9. LANHAM-NEW, SA, MACDONALD, IA, ROCHE, HM. (2011): Nutrition and Metabolism. Chichester, Wiley-Blackwell.
10. LANOU, AJ, CASTLEMAN, M. (2013): Building Bone Vitality. New York, McGraw-Hill Companies.
11. ACSM (2012): ACSM Releases First Strength and Conditioning Textbook. In. ACSM web site

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2013 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat