Větší polovina britských žen užívá pilulky na hubnutí

Ženy všude na světě a jakéhokoli věku se chtějí líbit. Chodí ke kadeřníkům, na pedikúru a manikúru, na masáže, kupují drahé krémy a mastičky, radí se s odborníky různých oborů, zabývajících se vzhledem. A milují módní přehlídky. Dokáží se hodiny bavit o malování a oblékání. To vše je chvályhodné a prospěšné. Upravené ženy zkrášlují svět a činí jej pro muže barvitějším a přitažlivějším. Většina podnikatelů přijme za sekretářku raději ženu mladou a pohlednou. Možná je to nespravedlivé. Ale je to pochopitelné. Alespoň pro muže. A pro pohledné ženy. Méně již pro ženy ostatní. A těch je více. A přibývá jich.

Všechno to malování, krášlení a oblékání má smysl pouze tehdy, pokud je v pořádku vlastní podstata vzhledu – postava. Tvar těla, tvořený dostatečným množstvím svalové hmoty a optimálním množstvím tuku, uloženým navíc na správných místech. A právě s postavou má značná část dnešních žen problémy. Změny způsobu života v minulých desetiletích odstranily z našeho života fyzicky namáhavé činnosti. Sedíme, ležíme, pokud chodíme, tak pomalu a nepříliš dlouho. Na tento pohybový režim reaguje tělo odbouráváním svalů. Méně svalové hmoty znamená nižší hodnotu bazálního metabolismu. Pokles hodnot výdeje energie navozuje energetickou nerovnováhu. Přebývající energie musí být uložena do zásob. Ty pak na těle mužů i žen vytváří nepěkné hroudy nepevné tkáně na nevhodných místech, devastujících vzhled.

Nedávno jsem slyšel pořad o životě indiánů v Jižní Americe. O způsobu života chudých domorodých rodin, žijících v prostředí polí a pastvin. Od dětství je nedílnou součástí života tvrdá práce. Jedna z diskutujících řekla, že děti jsou za samostatné považovány od čtyř let. Dívenky tohoto věku dohlíží na pastvu lam. A dokáží, podle tvrzení diskutující ženy, samy zahnat pumu, blížící se ke stádu. U nás čtyřletou dívenku nepustíme samotnou ani před dům. Kdybychom dnes dítě tohoto věku zapojili do nějaké náročnější práce, mohli bychom být trestně stíháni. Bojovníci za práva dětí to myslí dobře. Ale někde se to vymklo z kontroly. Podle mého názoru dnes dětem více škodí nedostatek zátěže než její nadbytek. A tak je v současných podmínkách od dětství zanedbáván rozvoj svalů u větší části populace. Mužů i žen.

Obávám se, že ženy budou mít s procesem zkrášlování stále větší problémy. Muži samozřejmě taky, ale ty to obvykle až tak moc netrápí. Když vidím v létě mladé dívky v džínsech do boků a s kraťounkým tričkem těsně pod ňadra, je mi většiny z nich líto. Nevím, proč jim jejich maminky neřeknou, že něco podobného si může obléknout dívka nebo žena s ideální hmotností a ideální kompozicí těla (znám takové, některé mají i čtyřicet let). To znamená, dívka nebo žena, která má pevné svalstvo a vhodné množství zásob tuku. Dívka nebo žena, které tuk v pase netvoří nepěkné záhyby. Mnoho rodin, v nichž žijí mladé dívky, by mělo dokoupit zrcadlo plné délky, aby se jejich dcery na sebe mohly před odchodem ven pořádně podívat

Pokud má žena problémy s postavou, může mít sebelepší švadlenu, masérku a kadeřnici. Může vydat za oblečení desetitisíce. Může kupovat mastičky a krémy slavných značek. Přesto bude vypadat jako krásně ozdobený vánoční stromeček, který je křivý a má nesouměrně narostlé větve. Sebevíce ozdob jeho vady nezakryje. Většina dnešních žen může denně spolykat stovky prášků na hubnutí. Tím propad své přitažlivosti nejen nezastaví, ale spíše urychlí.

Na webu jsem našel článek s výsledky výzkumu, organizovaného stránkou Closerdiets.com. Podle nich 55% z 1.230 dotázaných britských žen připustilo, že spoléhají při své snaze o udržení pěkné postavy a zabránění tloustnutí na prášky. Navíc tyto produkty kupují na Internetu. Nechávají se před rozhodnutím ovlivnit články v ženských časopisech, které přináší podrobnosti o postupech hubnutí u celebrit. Ženy pak považují toto riskantní chování za legitimní.

Několik článků v módních časopisech popisovalo, jak slavné herečky při snaze o kontrolu hmotnosti aplikují látku „Clenbuterol“. Ta je určena pro léčbu koní a u lidí může zvyšovat riziko infarktu myokardu a mozkové příhody. Jiný lék s názvem „Adderall“, indikovaný v případě poruch kontroly pozornosti a snižující na 8 hodin chuť k jídlu, může vyvolat nemoci srdce a stavy deprese. Léky na hubnutí, založené na amfetaminu, mohou nejen vyvolat palpitace, neklid, nespavost, stavy úzkosti a pocit sucha v ústech, jsou navíc návykové. V řadě zemí byl z trhu stažen lék na hubnutí dexfenfluramin, protože jeho konzumace vyvolávala hypertenzi a nemoci srdce. Řada osob, které jej užívaly, dokonce zemřela.

Jsou známy bezpečné postupy ovlivňování hmotnosti a tím i tvaru těla. Na prvním místě je to pravidelné cvičení, zaměřené na dlouhodobé udržení vysokého podílu svalstva. Sval je metabolicky náročná tkáň, vyžadující pro svůj provoz a údržbu mnohem více energie než tkáň tuková. Při dnešním způsobu života ztrácí průměrný člověk zhruba 1% svalstva za jeden rok. Tento úbytek se sumuje. Za třicet let můžeme ztratit 30% svalů. Náš organismus se stane redukovaným systémem, který na zajištění svého provozu nepotřebuje mnoho energie. I když budeme omezovat příjem potravy, neudržíme energetickou rovnováhu. Příjem bude převyšovat výdej. Budeme tloustnout.

Pomocí prášků na hubnutí vytváříme v těle záměrně negativní energetickou bilanci. Do těla dodáváme méně energie, než vydává. Jenže to byl miliony let signál ohrožení. Tělo na něj reaguje poplachovou reakcí. V obavě ze smrti hladem sníží bazální výdej energie. Umí to dobře. Výsledky výzkumu vlivu diet na hodnotu bazálního metabolismu prokázaly, že při hladovění se může hodnota BM snížit o 15 až 30%, a to během poměrně krátké doby. Navíc při hladovění dochází k prudkému snižování množství svalové hmoty. Méně svalů tvar těla podstatně zhoršuje.

Ztrátu svalů nezpomaluje ani nezastavuje aerobní aktivita (Evans, Rosenberg, 1991). Musíme cvičit tak, aby byly do práce zapojeny rychlé neuromotorické jednotky zatěžovaných svalů. Toto zapojení nastává až v okamžiku, kdy je sval využíván na 70 a více procent svých možností. Tento typ zátěže z našeho života nenávratně zmizel. Můžeme jej ale elegantně a bezpečně do svého života vřadit. Cvičením ve fitcentru.

Cvičit nás naučí kvalitní fitness konzultant nebo osobní trenér. Ten nám současně může dát i cenné informace o stravě a regeneraci. Všechny tyto informace tvoří nedílnou jednotu. Nedají se vyčíst z jedné nebo dvou knih, nedají se sdělit za pár minut někde v rohu fitcentra. Jejich předávání musí být soustavné a postupné. Je to jako když se učíte pracovat s novým počítačovým programem. Můžete mít dva manuály a snažit se jak chcete. Jde to pomalu a využíváte možnosti drahého programu na pouhou třetinu až polovinu. Když se ale vedle vás posadí odborník, který s programem dlouhodobě pracuje, tempo vašeho zlepšování se mnohonásobně zvýší. Stojí to sice víc peněz. Ale vyplatí se to.

Informace o preferenci konzumace prášků ženami při snaze o ovlivnění hmotnosti je varující. Ztráty svalů, urychlené současným způsobem života a energetickým deficitem, vážně ohrožují zdraví a zvyšují riziko rozvoje závažných chorob. Ohrožena je větší polovina žen. Při používání většího počtu léků současně se jejich toxicita prudce zvyšuje. Vedlejší negativní účinky léků představují šestou nejčastější příčinu smrti v řadě zemí světa. Další nesmírně vážné riziko představuje nákup léků na Internetu.

Je pro mne nepochopitelné, proč tolik žen riskuje svoje zdraví a dokonce život. Léky jsou výplodem moderní doby. Jsou potřebné. Mají však kromě svých pozitivních dopadů i ty negativní. Naproti tomu cvičení ve fitcentru je bezpečné, ovlivňuje pozitivně nejen tvar těla, ale i zdatnost, výkonnost a zdraví. Samozřejmě, pokud víme, jak cvičit. Ale to se můžeme naučit od odborníků. Ženy dnes, snad poprvé v historii lidstva, mají reálnou šanci udržet si cvičením pevnou a přitažlivou postavu do čtyřiceti až padesáti let. Dnes se v Hollywoodu točí filmy, v nichž hlavní role hrají čtyřicetileté herečky. S krásnou postavou.

Polykání prášků na hubnutí je ale spíše cestou do pekel než k pěkné postavě. Investice, vložená do cvičení ve fitcentrech, včetně počáteční platby za spolupráci s osobním trenérem, se vyplatí. Když se naučí správnému postupu cvičení mladá dívka, může díky těmto znalostem udržet postavu do vysokého věku. Naučit se cvičit se však dá v jakémkoli věku. Podle výsledků jedné studie vedlo posilování k podstatnému zvýšení síly a množství svalů i u osob ve věku 87 až 96 let (Evans, Rosenberg, 1991). Na zlepšení postavy, zdatnosti, výkonnosti a úrovně zdraví prostě není nikdy pozdě.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

  1. EVANS, WJ, ROSENBERG, EH. (1991): Biomarkers. Ne York, Simon and Schuster.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

Unce prevence

Staré přísloví tvrdí, že unce prevence je účinnější než tuna léků. Zřejmě již naši předkové měli dosti špatné zkušenosti s účinností léčby jednou narušeného zdraví. Ale tato zkušenost otců jako by v posledních…

Více informací

Nealkoholické nápoje a zdraví

Za dávných dob pili lidé hlavně čistou, pramenitou vodu. Dala se tehdy pít ze studen, studánek, potoků i mnoha řek. Voda byla konzumována v přirozeném stavu, tedy bez jakýchkoli přírodních sladidel. Schopnost přírody očistit se…

Více informací

Příliš dobré na to aby to mohla být pravda?

Když píši některé články na stránky fitnet, mám pocit, že čtenáře příliš netěším. Zastávám trvale názor, který jsem poprvé slyšel od profesora Václava Hoška, vynikajícího sportovního psychologa a bývalého děkana…

Více informací