• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Zábava za každou cenu

V posledních letech obecně narůstá množství volného času. Zkracuje se pracovní doba, běžně si můžeme zakoupit připravenou stravu nebo si zajít na večeři či oběd do příjemné pizzerie. Domov většiny z nás je mechanizován a jeho každodenní údržba a provoz nevyžadují příliš času. Jezdíme auty a autobusy, nakupujeme v supermarketech, nákup si bez námahy přivezeme až k autu ve vozíčku. Žádné tahání krabic, žádná dřina.  Sledujeme televizi z pohodlných křesel. Pohoda, klídek, tabáček.

Každým rokem se rozšiřují nabídky příjemného trávení dovolené. Místa plná zábavy, pohodlí a příjemností rostou jako houby po dešti a jejich provozovatelé se předhání v nabídce sofistikovaných lákadel. Většina populace tomuto trendu podléhá. Celý rok jsme se “dřeli,” tak si o dovolené užijeme. Máme sice nadváhu, cítíme, že naše svaly jsou každým rokem méně výkonné, zadýcháváme se při trochu rychlejší chůzi. Ale nač myslet na “strýčka  příhodu”. Heslem doby je “žít a užít si”. Vše je pod kontrolou, když se něco stane, je tu pohotovost a záchranáři, jejichž hrdinské činy obdivujeme po večerech na obrazovce.

Mnohé z příjemného snu probere až tvrdá realita. Katastrofa. Ve zprávách na CBS News (7.7.2006) byly komentovány případy úmrtí na roller-costeru v Disneylandu - během jízdy zemřel 4letý černoušek, 12tiletý chlapec, několik starších lidí. Obvykle zde byla nějaká vrozená nebo skrytá vada srdce. Vzrušení z jízdy bylo tak veliké, že způsobilo úmrtí. Příjemná dovolená se změnila v tragedii. To, co vyhlíželo tak příjemně, bezpečně a lákavě, se proměnilo ve smrtící zbraň. Totéž tvrdé probuzení zažívají mnohdy lidé, kteří skáčí přivázaní na laně z mostů nebo jeřábů, mladíci, kteří sjíždí stráně na skiboardu v zakázaných oblastech hor, mladí sebevědomí horolezci, kteří se pustili na skálu, na níž ještě “neměli”.

Donedávna se v případě tragedie lidé semkli a pomohli postiženým. Jenže “adrenalinových” nadšenců přibývá a tím roste i počet katastrof. Logicky neúměrně narůstají i náklady na jejich záchranu, léčení a sociální podporu v případě následné invalidity. Záchranáři musí mít drahé vybavení, podstupují náročný výcvik a tráví při službách značnou část svého volného času. Při záchraně je nutné mnohdy použít sanitky a helikoptéry, pracovat ve ztížených podmínkách, při nichž jde nejednou o život i samotným záchranářům. A tak v posledních letech dochází v pohledu na záchranářství k podstatným změnám. Dnes se již platí za pomoc záchranářů v Tatrách a tento trend se šíří. Dopřáli jste si adrenalinovou zábavu a vymklo se to? Riskovali jste a nevyšlo to? Tak namísto popisování dramatických zážitků z “báječné” dovolené při setkání se známými zaplatíte pár set tisíc za náklady, spojené s vaší záchranou. Užili jste si komfortu. Teď je tu diskomfort. Číšník života se zdvořile ptá: “Přejete si platit”

Nejsem příznivcem “adrenalinových” zábav. Protože laciná zábava není tak bezproblémová, jak se na první pohled může zdát. Hlavně není zadarmo. Ovlivňuje nás ve dvou aspektech:

1. okrádá nás o finanční zdroje - cesta do Disneylandu, k moři, na hory atd., musíme platit nemalé vstupné na roller-coster či jiné atrakce, nákup drahé stravy, platby za hotel atd.
2. okrádá nás o čas - čas utracený za zábavu chybí v dnešním světě při nezbytném sebevzdělávání, cvičení ve fitcentru, při přípravě kvalitní a zdravé stravy, vytvoření optimálních podmínek pro skutečnou regeneraci po předchozí duševní zátěži atd.

Jezdíme po světě, utrácíme čas a peníze za krátkodobé vzrušující prožitky. Přitom většina fitcenter zeje v letních měsících prázdnotou a pokud zde někdo cvičí, jsou to lidé zdraví a mladí. Lidé středního a staršího věku se povalují doma před obrazovkou, jezdí na předražené dovolené nebo vysedávají v útulných hospůdkách. Vyhazují nerozumně peníze, přitom se nestarají o věci důležité. Nechávají dlouhodobě chátrat svá těla. Když se chyby sečtou, když dojde k pohromě, dožadují se agresivně pomoci, případně se soudí s organizátorem akce, při níž došlo k poruše jejich zdraví.

To jsme si to užili, říkají lidé po návratu z příjemné dovolené, okořeněné nějakým tím adrenalinovým zpestřením. Vždy mne napadne srovnání s posezením v “nóbl” restauraci. Sedíme, objednáváme, užíváme si. Pak se nachýlí čas a je třeba jít domů. Jenže předtím přichází číšník s oním zdvořilým “přejete si platit?”: Jistě že si nepřejeme! Ale platit musíme. Většinou nám po prohýřené noci vydané peníze chybí. Časem však na nepříjemnosti zapomeneme a dříve či později se opět vydáme “na lepší”. Dáváme si do nosu. Pak platíme. Za komfort se vždy platí se zpožděním.

Komfort a diskomfort musí být v životě v rovnováze. Žijeme na rozdíl od našich předků v časech, nabízejících stále více komfortu. Je třeba si uvědomit, že v reálném životě není a ani nemůže být žádný komfort zadarmo. Za každý komfort platíme diskomfortem. A naopak - každý diskomfort přináší dříve nebo později komfort. Z tohoto pohledu je nutné modulovat svůj život. Rozumně v něm omezovat komfort a přimět se racionálně k nezbytnému diskomfortu. Jinak řečeno “udělat to, k čemu nejsme v daném okamžiku nuceni, ale co vidíme z dlouhodobého záměru uchovat si zdraví a zdatnost jako nezbytné”. A dokázat posoudit, kolik budeme například za deset let pomyslnému číšníkovi platit za současné plné ponoření se do komfortu.

Dobré jídlo, chladný korbel piva, vysedávání u televize, ježdění na roller-costeru, polehávání na plážích - to vše je komfort. Dopřejme si jej čas od času. Měli bychom se ale občas podívat do peněženky, kolik si můžeme dopřát. Jak moc si ještě užijeme než obdržíme účtenku. Protože mnozí již delší dobu pijí “na sekeru”.

Pravidelné cvičení ve fitcentru je dnes nutností pro 95% populace. Kdo neví, jak si sestavit program, případně potřebuje sestavit cvičební program po nemoci či zranění, může využít služeb profesionálů - osobních trenérů a fitness konzultantů. Vhodné cvičení je dnes nejjistější, nejprověřenější cestou k udržení zdraví, zdatnosti a vysoké kvality života. Představuje “vědomě přijatý diskomfort”. Vede ke komfortu.

Kdo nezbytnost fyzické stimulace - tj. záměrného vřazení diskomfortu do života - nepochopí, spláče za pár let nad výsledkem. A bude to drahý pláč. Protože těch, co sází na pomoc společnosti je trochu moc. Je málo těch, kteří vytváří hodnoty. Je příliš těch, kteří je spotřebovávají. Nebudou peníze. Nebude pomoc. Za chyby se vždy v historii světa platilo. Bude se platit dál.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2006 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat