• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Cvičení a osobní trenéři

Ve svých článcích často zdůrazňuji význam až nenahraditelnost práce osobních trenérů resp. odborníků v oblasti fitness. Již několikrát jsem citoval geniální postřeh skvělého biologa prof. Boothe, jímž objasnil význam cvičení v dnešním světě. “Jsme první generací v historii lidstva, které příroda předala do vlastních rukou péči o svůj pohybový systém a tím i o svůj vzhled”. Jenže většina lidí toto striktní oznámení přírody nezaslechla a žije “klasickým způsobem života dneška”, který z našeho života odstranil veškerou fyzickou zátěž. Dopady tohoto přeslechnutí významné zprávy jsou děsivé. Jeden ze tří dospělých trpí nadváhou nebo obezitou, prudce se zvyšuje výskyt chronických neinfekčních nemocí, nadměrné zásoby tuku trápí stále více dětí a adolescentů. Lékaře v posledním desetiletí děsí skutečnost, že diabetes typu II, který donedávna ohrožoval až osoby ve věku nad 50 let, postihuje dnes již pětileté děti.

Hlavní příčinou tohoto nebezpečného směřování lidstva je nedostatek pohybu a snadný přístup ke stravě o vysokém obsahu energie. Lidstvo se přitom v boji s obezitou a nízkou fyzickou zdatností zpočátku pustilo špatnou cestou - snažilo se omezovat přívod potravy. Tím jsme sice dosáhli snížení příjmu energie - současně ale došlo k poklesu biologické hodnoty stravy. Tělo potřebuje jisté množství biologicky cenných látek v přijaté stravě. Pokud snížíme celkové množství jídla, snížíme i přívod vitaminů a minerálů a tělo nedokáže realizovat všechny nezbytné metabolické reakce. Nezvládnutý metabolismus se dopouští chyb, ty vedou ke vzniku nemocí, nemoci nás oslabují a snižují kvalitu našeho života. Je to bludný kruh. Dá se přetrhnout tím, že se při snaze o zlepšení zdraví vydáme správným směrem. Začneme cvičit. Jenže běždý občan nemá se cvičením zkušenosti a tím k němu má často negativní vztah. Proto potřebuje někoho, kdo jej do této oblasti uvede. Potřebuje osobního trenéra.

Většina lidí si pod pojmem “osobní trenér” představuje mladého, naducaného chlapíka nebo pohlednou slečnu vnadných tvarů, prostě sportovce tělem i duší, kteří tráví ve fitcentru většinu svého času. Takoví ale byli snad všichni trenéři možná ještě kolem roku 1990, kdy se profese “osobních trenérů” začínala tvořit. Jenže tempo rozvoje oblasti fitnes je obrovské a svým způsobem kopíruje rychlé tempo nárůstu obézních občanů a množství chronických neinfekčních nemocí. V dnešním světě se stalo cvičení nenahraditelné, nepostradatelné. Ze života většiny populace se vytratil pohyb. Pro získávání peněz  nám vystačí hýžďové svaly, tj. svaly, na kterých sedíme. Ostatní svaly nemají “náplň práce” a tak se v procesu sarcopenie pomalu ale soustavně ztrácí.

Habituální, tj. zvyková, každodenní, nevyhnutelná fyzická aktivita vedla v minulosti k pravidelnému využívání a tím i automaticky ke stimulaci většiny svalů těla. Tělo nemělo důvod se prospěšných svalových vláken nebo jejich součástí (aktomyosinu) zbavovat. Činnosti byly pestré a proměnlivé a tak byly pravidelně zatěžovány svaly nohou, paží, hrudníku, zad, břicha a ramen. Dnešní svět navodil dvě zásadní změny. Poklesla kvantita pohybu. Naši předci strávili na nohou zhruba 12-14 hodin za den. Většina z nás zhruba 12-14 hodin denně sedí - za volantem auta, na poradách, v kanceláři, před obrazovkou televizoru nebo monitorem počítače, v kině, divadle nebo na koncertech.

Změnila se však hlavně kvalita pohybu. Z původní škály pohybu nenáročného (chůze, práce s hráběmi, sypání slepicím) až velmi náročného (řezání dřeva na zimu, rytí zahrady, kopání studny, nošení trámů nebo pytlů s obilím nebo bramborami) se její náročnější část totálně vytratila. Pokud už se dnes pohybujeme, jedná se téměř vždy o zátěž do 35% možností zapojených svalů. A tato zátěž uvádí do činnosti jenom jistou část stažlivých jednotek ve svalu (pomalá oxidativní vlákna). Další metabolicky nesmírně významné části svalů (rychlá vlákna oxidativní a rychlá vlákna glykolytická) se přitom do pohybu nezapojují a dochází k jejich ztrátám. Pokud již od nás život nějakou činnost svalů vyžaduje, jde obvykle o jedny a tytéž, stále se opakující, činnosti. Svalstvo je tak zatěžováno jednostranně a vznikají svalové dysbalance. Ty se v průběhu života neustále zhoršují a vedou k bolestem zad a kloubů.

Když jsem se před desítkami let začal o posilování zajímat, byla tato činnost výhradně záležitostí mladých mužů do 30 let. Staršího jedince jste v posilovně nezahlédli. Lékaři dokonce od posilování starší zájemce velmi důrazně odrazovali, tvrdili například, že tento typ cvičení vede k hypertenzi a zvyšuje riziko svalových zranění. Dnes však víme, že posilování přináší nejvyšší prospěch právě seniorům. Pokud jsme mladí, svaly se udržují nebo jsou jejich ztráty téměř neznatelné. Situace se ale začíná dramaticky měnit po třicítce, po padesátce se svalové ztráty prudce zrychlují a devastující rychlosti začnou nabývat ve věku nad 65 let. Propad množství svalů je přitom možné posilováním kdykoli zastavit a zvrátit. Jen je nutné zdůraznit, že čím dříve se o svalstvo začneme aktivně starat, tím lépe pro nás.

Pro mladé lidi je posilování prospěšné. Umožňuje udržet množství svalů na vysoké úrovni, takže v době, kdy se tempo svalových ztrát zrychlí, mají posilující prospěšnou zásobu svalů. Je to jako s penězi v bance. Pokud v mládí všechny peníze utratíme a na kontě máme pár tisícovek, v okamžiku, kdy peníze potřebujeme, musíme si půjčovat a dostáváme se do neřešitelných problémů. Stejně lidé, kteří pohodlně žijí “klasickým životním stylem dneška” nedosáhnou na prahu dospělosti optimální hladiny svalové hmoty. Jakmile převáží trendy k svalovým ztrátám, jejich stav se prudce zhoršuje a naděje na podstatné zlepšení se snižuje. Je lepší v mládí posilovat, v dospělosti se to vrátí stejně pozitivně, jako slušná suma na bankovním kontu na prahu důchodového věku.

Pro seniory je posilování nezbytné. Ztráty svalů totiž nejen zvyšují riziko pádů, snižují hodnotu bazálního energetického výdeje a tím i zvyšují riziko nadváhy nebo obezity a zhoršují vzhled. Nedostatek svalové hmoty snižuje šanci uzdravit se z operací a závažnějších nemocí. Vědci například prokázali, že lidé s nižším podílem aktivní tělesné hmoty (hmotnost po odečtení hmotnosti tukových zásob) tráví v porovnání se svalově zdatnými osobami stejného věku při stejném onemocnění delší čas v nemocnici, pomaleji se zotavují, mají více komplikací a častěji se u nich objevuje recidiva daného onemocnění. Tělo prostě nemá dostatek vnitřních zdrojů, nezbytných při procesu zotavování. Ztrácet svaly znamená zvyšovat riziko úmrtí u většiny nemocí.

Když jsem se účastnil svého prvního školení trenérů kulturistiky, byl jsem ve svých 24 letech nejstarší účastník kurzu. Dnes se situace rychle mění. V řadě fitcenter se můžeme setkat s kvalitními osobními trenéry, kteří již přesáhli šedesátku. A ve své práci nejen nejsou horší než jejich mladší kolegové, ale mají mnohdy proti nim naopak výhodu delší praxe, tedy i většího množství nenahraditelných zkušeností. Mohou tak lépe poradit právě klientům starším nebo těm klientům, kteří v posilovně hledají cestu zpět do plného života po nemoci, operaci nebo zranění.

Organizujeme kurzy k získání kvalifikace “Instruktor fitness”. Absolventi našich kurzů mohou pracovat jako instruktoři ve fitcentrech nebo jako osobní trenéři, fitness konzultanti resp. lifestyle coaches. Když jsme s těmito kurzy v roce 1991 začínali, byla naprostá většina studentů ve věku kolem dvaceti let. Jsem rád, že dnes se do kurzu hlásí lidé různého věku, včetně osob ve věku nad 50 i 60 let. Znovu opakuji skutečnost, že pro mladé lidi je cvičené vhodné, pro starší je nezbytné. Proto praxe potřebuje nejen mladé, ale i starší kvalitní osobní trenéry. Takové, kteří mají osobní zkušenost s dlouhodobým ovlivňováním svalstva. Kteří již před léty zaslechli slova přírody o tom, že se o svoje svalstvo musíme v současném světě starat sami. Že pokud se nestaráme, neseme tvrdé následky.

Na horním snímku je vynikající kulturista minulosti Bill Pearl. Na spodním snímku je tentýž muž (vpravo v červené košili) ve věku 73 let. Bill Pearl je stále aktivní, napsal o posilování spoustu kvalitních knih, je nejen majitelem fitcentra, ale pracuje aktivně  i jako osobní trenér.

LITERATURA:

1. HOBSON, K. (2008): At 65, This Personal Trainer Knows Aging.

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat