Hmotnost, zdraví a stárnutí

Před mnoha lety jsem si koupil knihu “Výživa a zdravotní stav člověka”. V ní mne tehdy zaujalo striktní pojetí koncepce BMI (Body Mass Indexu). Autoři razantně tvrdili, že v jakémkoli věku jakákoli hodnota BMI nad 22 kg/m2 je pro zdraví nevhodná až nebezpečná. Vážil jsem v tu dobu (při výšce 182 cm) přibližně 82 kg. To odpovídá BMI 24,75 kg/m2, tedy hodnotě těsně pod hranicí nadváhy. Nikdy jsem si přitom nepřipadal příliš objemný, spíše jsem se snažil ještě nějaký ten kilogram nabrat. Podle názoru autorů knihy měla být moje optimální hmotnost někde kolem 72 kg. Při této hmotnosti vypadám děsně vyhuble. Jsem spíše ektomorfní typ, jsem výrazně štíhlý i při hmotnosti 82 kg.

Nenechal jsem se tehdy autoritativním přístupem odborníků k hodnocení tělesné hmotnosti ovlivnit a nesnažil jsem se hmotnost snížit. I dnes se moje hodnota BMI pohybuje neustále nad hranicí 23,5 kg/m2. Nejsem si tím absolutně jistý, ale mám pocit, že se při výpočtu BMI zadává do vzorce váha pacienta v lehkém oblečení a obutí. V takovém případě je moje BMI někde kolem 24,2 kg/m2. Tedy na horní hranici kategorie “normální” (18,5-24,9 kg/m2), mírně pod hranicí “s nadváhou” (25,0-29,9 kg/m2). Takže je podle názoru výše uvedené publikace z roku 1987 moje zdraví do značné míry ohrožené.

V posledních letech se množí výsledky vědeckých výzkumů, které naznačují, že striktní dodržování hmotnosti v doporučovaných mezích nemusí našemu zdraví prospívat. V těchto dnech vyšel nový článek na téma zdraví seniorů ve vztahu k tělesné hmotnosti (Bankhead, 2010). Zařadil se ihned na první místo v pořadí “čtenosti” článků na stránce “Medscape Today”. Z toho je vidět, že tato problematika lidi zajímá. Během dvou desetiletí se počty obézních v řadě zemí zdvojnásobily, a to navzdory názorům lékařů z osmdesátých let, stále více lidí spadá do kategorie “s nadváhou”. Každý má tak trochu strach, zda se nadměrná hmotnost neprojeví negativně na kvalitě jeho života.

Článek hned v první větě uvádí, že “mírně zvýšená tělesná hmotnost ve věku nad 70 let může být pro naše zdraví prospěšná”. Autor vychází z výsledků výzkumu, který sledoval 9.000 starších pacientů ve věku 70-75 let. Na začátku výzkumu uvedly sledované osoby antropometrické hodnoty (výška, váha) a byl posouzen jejich akutní zdravotní stav. Poté vědci kontrolovali jejich stav po dobu 10 let. Současně byly hodnoceny i další aspekty jejich života, mimo jiné i množství habituální tělesné aktivity.

Autoři zjistili, že 1.3% mužů a 3.1% žen spadalo při zahájení výzkumu do kategorie “podváha”, 43.5% mužů a 50.3% žen spadalo do hmotnostní kategorie “normální”, 44.3% mužů a 33.5% žen spadalo do kategorie “s nadváhou”, do kategorie “obézní” se pak zařadilo 11% mužů a 13,1% žen. V následujících 10 letech měla skupina “s nadváhou” o 13% nižší výskyt úmrtí ve srovnání se skupinou s normální hmotností. Pacienti ze skupiny “obézní” vykázali zhruba stejné riziko úmrtí jako osoby s normální hmotností. Na základě těchto hodnot uzavřeli vědci výzkum slovy: “Ve věku nad 70 let lidé s nadváhou nevykazují vyšší riziko úmrtí a neexistuje důkaz toho, že by snižování hmotnosti této skupině populace přinášel nějaký prospěch”. Logicky z toho vyplývá, že lékaři nemají tyto osoby podněcovat k hubnutí s odůvodněním, že se tím zlepší jejich zdravotní stav.

V uvedené zprávě mne nejvíce zaujala následující věta: “Sledované ženy, které vedly sedavý způsob života, vykázaly dvojnásobné riziko úmrtí v porovnání s ženami pohybově aktivnějšími - a to ve všech hmotnostních kategoriích. U mužů zvyšoval sedavý způsob života riziko úmrtí o 28%". Tento aspekt výzkumu mi připadá nejvýznamnější. Tak jak je článek koncipován, vede čtenáře k závěru, že není nutné ve vyšším věku dbát na hmotnost a můžeme si dosyta dopřávat a pohodlně se povalovat. Že se nemusíme starat o to, aby náš výdej energie byl trvale na optimální úrovni. To je sice lákavý, ale velmi nebezpečný a naprosto nesprávný názor.

Obezita je výsledkem pozitivní energetické bilance. Do našeho těla dlouhodobě vstupuje více energie, než toto tělo potřebuje k zajištění své existence. Nadbytečná energie se ukládá ve formě tuku kolem vnitřností a pod kůží. Zvýšené množství tuku produkuje působky, které narušují funkci řady tělních systémů. Zvyšuje se tak riziko onemocnění a předčasné smrti. Za první chybu výzkumu považuji fakt, že její autoři vycházeli z údajů, které jim sledovaní sami uváděli. To mohlo být příčinou jisté chyby při statistickém vyhodnocování dat. Z praxe je známo, že lidé obvykle nadhodnocují svoji výšku a podhodnocují svoji váhu.

Důležitější je ale fakt, že hmotnost člověka, posuzovaná pomocí váhy, nenaznačuje nic o kompozici těla. V posledních letech se jasně prokázal nárůst “sarcopenické obezity”. Lidé sice podle BMI mají “normální” hmotnost, ta je však v takovém případě nevhodná a nezdravá. Lidé dosahují “normální” hmotnosti stále častěji dietami, které vedou ke ztrátám aktivní tělesné hmoty (ATH). Takoví lidé mají obvykle v těle méně svalů než tuku. Nejsou obézní manifestně, tj. když se na ně podíváte, nepůsobí “mohutným” dojmem, jsou však klinicky obézní, tj. jejich zdraví je ohroženo stejně nebo dokonce více než lidí s nadváhou, kteří ale dokázali zabránit ztrátám svalů. Proto také pohybová pasivita poškozuje více zdraví žen než mužů. Sarcopenická obezita je významně častější u žen než u mužů.

V jedné ze svých prací zdůrazňuje prof. Roubenoff význam vysoké hodnoty aktivní tělesné hmoty, jejíž největší část tvoří svaly, pro udržení zdraví a v prevenci vzniku nemoci. Při jakémkoli onemocnění se tělo brání pomocí tvorby protilátek. Protilátky jsou bílkovinného charakteru. Tělo k jejich vytvoření potřebuje optimální přísun aminokyselin. Při nemoci se ale většinou snižuje chuť k jídlu, zvláště při vysokých horečkách. Tělo tedy získává v nemoci, po operacích a v dalších krizových stavech většinu potřebných aminokyselin z vlastních bílkovin, tj. ze svalů. Pokud vinou sarcopenie dojde k podstatnějším ztrátám svalové tkáně, není tělo schopno se bránit atakům bacilů případně se nesnadno zotavuje z nemocí a operací. Nemá kde brát potřebné aminokyseliny.

Nepovažuji za příliš vhodné tvrzení o neškodnosti nadměrné hmotnosti u starších občanů. Senioři s nadváhou mají sice o něco více aktivní tělesné hmoty, tento klad je ale negativně kompenzován nezdravě vysokým podílem zásobního tuku. Cílem intervencí u seniorů musí být dosažení optimální hmotnosti a  současně i optimální kompozice těla. Lidé mají být soustavně a důsledně nabádání k tomu, aby s rostoucím věkem ztráceli co nejméně svalů. Sval je interaktivní orgán. Pokud není využíván, pokud nepracuje odpovídajícím způsobem ve prospěch těla, je v procesu atrofie odstraněn. Protože starší lidé se již pohybově “šetří”, ztráty svalstva se u nich zrychlují. Tím se také zvyšuje riziko vzniku nemoci a předčasného úmrtí.

Žijeme ve světě, který se podstatně liší oproti světu, v němž žily předchozí generace. Náš svět nám poskytuje snadný přísun energie a téměř nám znemožňuje přijatou energii využít. Žijeme ve světě, v němž zdroje k přežití nezískáváme těžkou fyzickou činností. Proto se naše svaly nedostávají do spektra zátěže, navozující anabolické procesy ve svalech. Proto nám ubývá svalů. Přijatá a nevyužitá energie se ukládá do zásob. Nadbytečné zásoby energie navozují v těle podmínky ke vzniku chronických neinfekčních onemocnění - nemocí srdce, diabetu, nádorových ochoření. Tyto nemoci snižují kvalitu života a vedou k předčasnému úmrtí.

Tvrdit v těchto podmínkách seniorům, že je nadváha nejen neohrožuje, ale naopak jim prospívá, považuji za nezodpovědné a nevhodné. Seniorům je nutné zdůrazňovat a připomínat, že ztráty svalů vedou k nebezpečnému poklesu výdeje energie a že cestou z obezity není nezdravé omezování příjmu potravy. Proti obezitě nás nejlépe chrání vysoký výdej energie.

Radit někomu aby za každou cenu snížil svoji hmotnost není správné. Správná rada pro většinu dnešních seniorů má znít: omezujte ztráty svalové hmoty. Posilujte. Cvičte ve fitcentrech.

Senioři nemají prospěch z "několika kilogramů navíc", jak tvrdí autoři komentovaného výzkumu. Senioři mají prospěch s několika kilogramů svalů navíc!


LITERATURA:

  1. BANKHEAD, Ch. (2010): A Few Extra Pounds May Benefit Older People. In.: MedPage Today, January 28.
  2. FLICKER, L, et al. (2010): Body mass index and survival in men and women aged 70 to 75. In.: J Am Soc Geriatr Soc 2010.
  3. HEJDA, S. (1987): Výživa a zdravotní stav člověka. Praha, Avicenum.
  4. ROUBENOFF, R. (2000): Sarcopenia and its implications for the elderly. In.: Eur J Clin Nutr. 2000 Jun;54 Suppl 3:S40-7.
  5. ROUBENOFF, R, CASTADELA, C. (2001): Sarcopenia—Understanding the Dynamics of Aging Muscle. In.: JAMA, 2001;286:1230-1231.
  6. TOY, BJ, HEALY, PF. (2009): Primary care for sports and fitness : a lifespan approach. Philadelphia, F. A. Davis Company

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2012 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat

Aktivní senioři se dožívají vyššího věku

Jak stárneme, ubývá nám sil a energie. Vidíme to my i lidé kolem nás. Normální lidé mají k dětem a starým lidem přirozeně zvýšený „ochranářský vztah“. Snaží se jim život ulehčit, pomoci jim. Nejednou tak jsou…

Více informací

Poradenství pro seniory

Začněme optimisticky. Průměrná délka života člověka se prodlužuje. Zatímco v roce 1900 mělo právě narozené dítě největší naději dožít se 47 let, dnes se s velkou pravděpodobností dožijeme 75 let. Jinak řečeno, čeká…

Více informací

Artróza

Jsme první generací, které - slovy vynikajícího biologa profesora FW. Boothe - “příroda předala do vlastních rukou péči o svůj pohybový systém”. Pohyb byl téměř celou dosavadní historii lidstva neodlučitelnou složkou všech…

Více informací