• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Jdete také slepě na porážku?

Život přijímá většina z nás jako vzácný dar. Přináší nám kromě nevyhnutelných obtíží a nepříjemností - jako jsou například trhání nebo vrtání zubů, rozvod či vyhazov z práce - i mnoho příjemného a krásného. V průběhu života se poměr příjemných a nepříjemných zážitků sice mění, přesto se v každé životní fázi dá najít něco pěkného, plně kompenzujícího konkrétní nepříjemnosti a nepohodlí daného úseku žití. Zda v našem životě převládá to pěkné nebo spíše to neradostné závisí do jisté míry na okolnostech, které nemůžeme plně kontrolovat a řídit. Záleží například na tom, v jaké zemi jsme se narodili, do jaké doby nás osude přivedl, jací jsou naši rodiče, jaké nemoci jsou v našem genetickém kódu, jaké můžeme získat vzdělání atd.. Pokud jsme se ale narodili do současné Evropy, naši rodiče nejsou právě alkoholici nebo bezdomovci, máme slušné vzdělání a získali jsme dobré zaměstnání, pak máme do značné míry ve svých vlastních rukou i to, jak kvalitní bude náš život, jaké nemoci nás postihnou a v jakém věku přijdou. A také to, jak dlouho budeme žít.

Narodili jsme se do doby, která představuje přechod z industriální do informační společnosti. Charakteristický je pro ni především prudký pokles fyzicky náročné práce, neméně strmý vzestup nároků na duševní činnost, extrémní rozšíření pasivních forem trávení volného času, prodloužení průměrné délky života a závratná změna složení společnosti. Zvyšuje se počet seniorů, tj. osob starších 65 let, přičemž se snižuje počet narozených dětí. Starší lidé jsou častěji nemocní a vyžadují vyšší náklady na léčbu.

Sociologové se přou o to, zda můžeme ovlivnit své zdraví. Jedni tvrdí, že každý z nás nese za svoje zdraví plnou zodpovědnost. Podle nich je k dispozici dostatek informací o vlivu jednotlivých salutorů a patogenů na naše zdraví. Je na nás, jakou cestou se vydáme. Jak si usteleme, tak si lehneme  (McElroy, 2002). Druhá skupina sociologů tvrdí, že osobní rozhodnutí při volbě životního stylu nemá na úroveň zdraví jedince velký vliv, podstatné jsou v tomto směru podmínky, které daná společnost pro své občany vytváří (Navarro, 1993).

Je to do jisté míry pravda. Společnost, která dotuje kina, divadla, televizi a další pasivní formy trávení volného času a přitom hodí oblast fitness do sféry, řízené tržními principy, přispívá k pasivitě a vyšší nemocnosti svých členů. Na druhé straně se mi přístup sociologů, přenášející zodpovědnost jedince za vlastní zdraví na bedra společnosti, silně příčí. Jedinec není ovce, která musí jít tupě a bez sebemenšího odporu na porážku. Alkoholik podle mne nepije proto, že jsou hospody, ale proto, že se nedokáže ovládat, že dává přednost “komfortu před diskomfortem”. Za své chybné rozhodnutí má nést plně tvrdé následky. Bohužel dnes za něj spíše platí ti, kteří se snaží svůj život cíleně řídit.

Možná je pohodlnější si života naplno užívat a spoléhat na štěstí. Být tupou ovcí, která jde v řadě ostatních spokojeně a spořádaně na jatka. Je tu ale i varianta chovat se jako inteligentní člověk, který vyhodnotí dostupné informace a zodpovědně se rozhodne pro vlastní, možná namáhavější, ale perspektivnější cestu. Při níž je možné jatka minout a dožít se v plném zdraví vysokého věku.

Jak vidíte na připojeném grafu, 50 tisíc let před Kristem se věku deseti let dožilo pouze 60% živě narozených, dvaceti let pouhých 40% narozených a padesáti let něco málo přes 15% narozených. Dvaceti let se nedožilo ohromujících 60% narozených. Ze sta dětí jich 40 zemřelo před dosažením věku deseti let, To byla skutečně nemilosrdná jatka. Záškrt, spalničky, černý kašel, obrna a další děsivé nemoci kosily děti v houfech. Navíc téměř 85 ze sta narozených se nedožilo věku 50 let! V tu dobu proti většině nemocí nebylo pomoci. Člověk se mohl jen modlit a doufat. Nebyly informace o efektivních postupech prevence ani léčby, nebyly léky.

Ve středověku se situace podstatně zlepšila. Padesáti let se dožilo již celých 50% narozených. Každý druhý. Člověk objevil první účinné prostředky prevence, vynalezl účinnější léky, zdokonalil postupy léčby nejhroznějších nemocí. Přesto byla otázka života a smrti do značné míry mimo jeho vliv. Pokud ale někdo přežil dětství, jeho imunitní systém se stabilizoval a odolával snadněji atakům obdobných nemocí. Tvrdá fyzická práce přitom udržovala svalstvo v dobrém stavu a představovala účinnou obranu před nástupem chorob, které dnes označujeme termínem “chronické”.

Když se zamyslíte nad křivkou, presentující dnešní trend úmrtnosti, uvědomíte si, že ona děsivá jatka, zabíjející po statisících děti a dospívající v dávných dobách, se jen přesunula do vyššího věku. Očkování, zvýšená hygiena a úžasný vzestup znalosti lékařů přispěly k tomu, že se dnes padesáti let dožívá celých 90% narozených. Není to ale něco, čím se můžeme chlubit. Není to naše zásluha. Kdybych se narodil v některém v minulých tisíciletích, byl bych již několikrát po smrti. Žloutenka, zánět slepého střeva, zápal mozkových blan, to je malý výčet prodělaných poruch zdraví, které by mne spolehlivě sprovodily ze světa. Přežívám, a se mnou většina současných seniorů, především díky zdokonalené lékařské péči.

Podívejte se znovu na graf. Do padesáti let zemře na začátku třetího tisíciletí přibližně 10% narozených. Mezi padesátkou a šedesátkou zemře dalších 10% (úmrtnost se zvýšila na pětinásobek), mezi šedesátkou a sedmdesátkou 40% (úmrtnost se zvýšila na dvacetinásobek) a mezi sedmdesátkou a osmdesátkou dalších 30% narozených! Mezi šedesátkou a osmdesátkou odejde ze světa 70% dané generace!  Z toho 70% úmrtí si na svůj vrub přičítají chronické neinfekční choroby - především nemoci srdce a nádorová ochoření. Tento prudký propad počtu žijících je srovnatelný s řáděním infekčních nemocí v minulých tisíciletích.

Kdybychom dokázali najít proti chronickým nemocem stejně účinné postupy, jako jsme je našli proti nemocem infekčním, mohl by lidský život probíhat podle poslední křivky na našem grafu. Je obecně známou skutečností, že nástup i průběh chronických nemocí můžeme podstatně ovlivnit vědomě zvoleným způsobem života. Nemusíme se bezmocně posouvat v řadě a  trpně čekat, až nám řezník podřízne krk. Pravidelná a vhodná pohybová aktivita přitom představuje nejsilnější zbraň v našem boji proti nemocem. Ve snaze o pozitivní ovlivnění zdraví hraje klíčovou roli prevence sarcopenie (ztráty svalstva). To je jednoznačně prokázaná skutečnost. Pomoci může i zdravá strava, ale klíčový je v dnešní době vědomě zvolený pohybový režim.

Žiji ve “stárnoucí” čtvrti, do níž se lidé stěhovali v sedmdesátých letech a kde dnes převládají senioři. Přitom v blízkém fitcentru, kam chodím cvičit, je pusto a prázdno. Je to pro mne výhodné. Mohu si sestavit ideální posilovací program a nikdo mi nepřekáží v jeho provádění. Ostatní lidé mého věku sedí u televize, popíjí doma kafíčko, posedávají v parku na lavičkách nebo v čekárnách ordinací, případně si dopřávají v hospůdce další půllitr. Tiše a plynule se posouvají v dlouhé frontě před jatkami! Čekají odevzdaně, až na ně přijde řada.

Nevím kdy a jak zemřu. To naštěstí neví nikdo z nás. Nedokáži podstatně ovlivnit geny, které mi předali moji rodiče, nemohu se plně chránit proti rozličným toxinům středoevropského prostředí. Něco však přece jen mohu. Žiji v informační společnosti. Umím číst. Přečetl jsem si hodně o tom, které faktory zdraví ohrožují a které je podporují. Jako “na sviňu” vše, co je příjemné a pohodlné (například sledování televize, slivovice nebo vepřo-knedlo-zelo) zdraví ohrožuje a naopak téměř vše, co nás nutí zvednout „líný zadek a hýbat se“, zdraví podporuje. Zákon schválnosti!

Protože nechci jít jako tupá ovce na porážku, cvičím pravidelně v posilovně, jezdím na kole, snažím se jíst rozmanitou stravu s nízkým podílem živočišných tuků, konzumovat dostatek ovoce a zeleniny, udržuji svoji hmotnost na úrovni, kterou jsem dosáhl zhruba ve svých dvaceti letech, nekouřím, piji alkohol v rozumné míře. A snažím se regulovat stress.

Prostě - dělám, co mohu. V klídku a pohodě. Pokud to nebude stačit, měl jsem smůlu. Pokud to pomůže, prožiji delší a lepší život. Rozhodně ale nezažiji pocit ovce, posouvající se tupě k ostrému noži řezníka místních jatek!
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
LITERATURA:

1. EVANS, WJ. (1996): Reversing sarcopenia: how weight training can build strength and vitality. In.: Geriatrics, May, 51:5, 46-7, 51-3.
2. McELROY (2002): Resistence to Exercise. A Social Analysis of Inactivity. Champaign, Human Kinetics.
3. NAVARRO, V. (1993): Dangerous to Your Health: Capitalism in Health Care. New York, Monthly Review Press.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat