• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Poslední vážné varování

Život se neustále mění a nutí nás ke změnám ověřených přístupů a řešení životních situací. Ještě na začátku 20. století se běžný občan dožíval v průměru necelých 47 let a jeho přístup k životu byl touto skutečností významně ovlivněn. Nemělo nejmenší smysl odříkat si drobné životní radosti (kterých ostatně nebylo příliš), nemělo smysl šetřit na důchod nebo v případě žen uvažovat, jaký bude život po menopause. Každodenní život byl namáhavý a tak lidé s chutí využívali každé příležitosti k odpočinku. Strava byla pro většinu populace vzácným darem, a tak když se naskytla příležitost (hody, křtiny, vánoce), lidé se nacpávali k prasknutí. Hodně z těchto kdysi velmi praktických přístupů k životu zůstalo pevně zakotveno i v našem dnešním životním stylu. Většinou k naší škodě!

Situace se ke konci minulého století radikálně změnila. Ze života téměř totálně zmizela námaha, naopak přibylo příležitostí k posezení a jen málokterý člověk dnes pozná, co je to skutečný hlad. Výsledek je znát. Naprosto děsivým tempem přibývá obézních občanů, a v tomto směru jsou na tom hůře ženy než muži. Hlavně se ale podstatně prodloužila průměrná délka života. Dnešní mladá dívka se s vysokou pravděpodobností dožije více jak 90 let, mladý muž bude zřejmě žít jen o pár let méně. Z tohoto faktu jednoznačně vyplývá, že při koncipování života musíme dívat dále, než na špičku vlastního nosu. Muži musí brát v potaz skutečnost, že téměř jednu třetinu života budou pobírat důchod, ženy musí kalkulovat s tím, že větší třetinu až jednu polovinu života prožijí po menopause. To v případě žen klade zvýšené požadavky na vědomé a záměrné ovlivňování životního stylu. Podle výsledků řady výzkumů má významný vliv na kvalitu života po menopause úroveň pohybové aktivity v perimenopause (období „kolem“ menopausy, tj. zhruba od 45 do 52 let)

Perimenopausální ženy obvykle výrazně snížily množství pohybové činnosti již v té fázi života, kdy se intenzivně věnovaly péči o své děti a rodinu. Pokud u nich po čtyřicítce navíc vznikl tzv. "sandwich syndrom" (péče o dospívající děti a souběžná péče o stárnoucí rodiče), jejich podíl fyzicky náročnějších denních aktivit se dále snížil. Výsledkem může být v citlivé fázi života před menopausou výrazný pokles úrovně tělesné zdatnosti. Tu ovšem v dnešní době žena vnímá, až když se projeví její negativní estetické dopady - vzestup podílu zásobního tuku, výraznější svalová atrofie, narušení stereotypu individuálně optimálního držení těla a rozladění komplexnějších pohybových stereotypů.

Pokud se žena pokusí napravit dlouho se vyvíjející devastaci vzhledu a zdatnosti, primárně vyvolanou poklesem množství habituální fyzické stimulace, a to tradičním postupem - tj. omezením příjmu potravy - tempo ztráty svalové hmoty se ještě zvýší. Pozvolný pokles podílu svalů na celkové tělesné hmotnosti se promění v závažný stav - sarcopénii - která je doprovázena poklesem hodnoty bazálního výdeje energie (tzv. "adaptivní termoregulací"). Navíc dietou vyvolaný nedostatečný přívod mikroživin (vitaminů a minerálů) snižuje jak celkovou výkonnost, tak i obranyschopnost organismu. Tím se vytváří ideální podmínky k dalšímu nezadržitelnému vzestupu množství zásobního tuku, zhoršují se podmínky pro pravidelnou pohybovou zátěž (častější nemoci) a zvyšuje se pravděpodobnost zranění , a to již při aktivitách nízké intenzity.

Jak jednoznačně prokázaly studie, pečlivě prováděné v americké armádě, (Gilchrist et al., 2000), je nejvýznamnějším faktorem vzniku zranění při pohybové činnosti nízká úroveň tělesné zdatnosti - nikoli pohlaví. Výskyt zranění při vojenském výcviku byl nejvyšší u rekrutů s nízkou úrovní zdatnosti, ať se již jednalo o muže nebo ženy, naopak u mužů i žen, jejichž tělesná zdatnost byla nejvyšší, nevyvolal ani velmi intenzivní vojenský výcvik vážnější poškození aktivního či pasivního pohybového ústrojí (svalů nebo kostí).

Co z toho vyplývá pro praxi? Pokud nějaká žena středního věku z jakýchkoli důvodů zanedbala péči o svoji tělesnou zdatnost a výkonnost, představuje období perimenopausy v jejím životě nesmírně významnou fázi. Fázi, ve které se rozhoduje o tom, zda se tempo poklesu úrovně zdatnosti a zdraví bude nadále nezadržitelně zrychlovat, nebo zda dojde k pozitivnímu zvratu.

Žena je jednoznačně na rozcestí. Může pokračovat v zaběhlém životním stylu, při němž se bude její zdatnost dále nemilosrdně snižovat. To ovšem nebude bez následků na kvalitu života. Pokles množství svalstva negativně ovlivní úroveň výdeje energie a dříve nebo později se rozvine obezita. Obezita je vstupní bránou k vážným zdravotním potížím. Výzkumy jednoznačně prokázaly, že u obézních žen dochází ke snížení vnímavosti tkání na insulin, vedoucí až ke vzniku diabetu typu 2, mění se složení krevních lipidů a vzniká hypertenze. Jinak řečeno dochází k plnému rozvoji "metabolického syndromu". A ten představuje poslední "zastávku" před vypuknutím ireverzibilních onemocnění srdce a cév. Je to "poslední vážné varování"!

Žena se ale také může rozhodnout pro aktivní změny dosavadního přístupu k životu. Pokud si jasně uvědomí, že na vzniku negativních změn se nejvýrazněji podílel pokles úrovně tělesné zátěže, může na tuto realitu reagovat zahájením pravidelného cvičení. Zde je však háček. Jak bylo výše uvedeno, čím nižší je úroveň zdatnosti dané ženy, tím vyšší je riziko zranění při jakémkoli cvičení, a to i při aktivitách nízké intenzity. Žena tedy musí projít jistou fází "rekondice", v níž především odstraní v předchozích letech vytvořené svalové nerovnováhy, výrazně zvýší úroveň síly hlavních svalových skupin, obnoví správný průběh základních pohybových stereotypů, kladně ovlivní hladinu bazálního výdeje energie a navodí pozitivní změny adaptačních mechanismů využívání makroživin.

Pokud nějaká žena ve středním věku "zaváhala" a nechala svoje tělo pár let na pospas náhodným vlivům, čeká ji náročná a neobyčejně nesnadná práce. A je nutné jasně a důrazně připomenout: "sama, bez pomoci odborníka, jen velmi těžko navodí potřebné změny k lepšímu". Odborník dokáže diagnostikovat aktuální stav a posoudit zjištěné fysiologické hodnoty, významné pro strukturaci optimální hladiny tělesné zátěže. Dokáže postupně vést svoji svěřenkyni úskalími, která sebou návrat k vyšší úrovni zdatnosti přináší. Dokáže zajistit vysokou adherenci ke cvičení (dlouhodobou účast na stanoveném programu), která představuje klíčový předpoklad úspěchu.

Odborník chce za svoje znalosti peníze. A zde je kámen úrazu. Lidé dnes nejsou zvyklí platit za cvičení. Platí se za zboží, za dovolenou, za právníky a za zubaře. Ale platit za radu jak cvičit? A tak se jen málokterá žena rozhodne pro spolupráci se skutečným odborníkem. Pokud již navštíví nějaké fitcentrum, dá obvykle na rady instruktora nebo místního "experta". Bohužel úroveň zaměstnanců mnohých fitcenter není na odpovídající úrovni a bude ještě desítky let trvat, než se budou moci ženy na jejich rady plně spolehnout. Navíc většinou nemají dostatek času předat cvičenkám potřebné informace v plném rozsahu.

A tak většina perimenopauzálních žen vklouzne do tradičního klišé. Navštíví hodinu aerobiku, fitcentrum nebo nějaký sportovní oddíl a zahájí cvičení. Vezme za vděk obvyklými radami, které jsou koncipovány především pro mladé, zdatné, pravidelně cvičící ženy. Vinou nízké úrovně zdatnosti dojde brzy ke vzniku více či méně závažného přetížení svalů, vazů a šlach, nebo přímo ke zranění. Daná žena nejenže nemůže ve cvičení pokračovat, ale musí omezit i tu trochu pohybu, kterou dosud vykonávala. Tempo ztráty svalů a poklesu zdatnosti se roztočí na vyšší otáčky. Po několika marných pokusech o řešení problémů s postavou a nízkou zdatností žena vše vzdává a jen s děsem v očích pozoruje, jak se její stav každým rokem dramaticky mění k horšímu.

Nízká úroveň zdatnosti a na ni navazující negativní metabolické změny vyvolají onemocnění srdce a cév. Žena navštěvuje lékaře, posedává po čekárnách a absolvuje složitá vyšetření. Ztrácí čas i peníze. Teď již ale nemá jinou volbu. Promeškala vhodné období pro navození pozitivních změn - perimenopausu. A tím nesmírně negativně ovlivnila kvalitu svého života v jeho třetí, v dnešních podmínkách pravděpodobně nejdelší, fázi - tj. po menopause.

Domníváme se, že investice do sestavení odborného cvičebního programu bude brzy považována za jednu z nejdůležitějších investicí, které žena ve svém životě může udělat. Investované peníze se mnohonásobně vrátí nejen ve zlepšeném vzhledu, ale především snížením rizika zranění při pohybové činnosti jakéhokoli druhu, vyšší účinností cvičení, vzestupem úrovně bazálního metabolismu, snížením pravděpodobnosti vzniku obezity, zpomalením tempa řídnutí kostí, poklesem pravděpodobnosti pádů a dalšími pozitivními změnami. Souhrnně delším a kvalitnějším životem.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. BOUCHARD, C. (2000): Physical Activity and Obesity. Champaign, Human Kinetics.
2. GILCHRIST, J. et al. (2000):  Exercise-Related Injuries Among Women: Strategies for Prevention from Civilian and Military Studies. March 31, 2000. In.: MWR 49(RR02);13-33.
3. US Department of Health and Human Services (1996). Physical activity and health: a report of the Surgeon General. Atlanta, GA: US Department of Health and Human Services, CDC, National Center for Chronic Disease Prevention and Health Promotion.
4. SHEPHARD, RJ. (1997): Ageing, Physical Activity and Health. Champaign, Human Kinetics.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat