• Novinky
• Zajímavosti
• Zdraví
• Postava
• Výživa
• Stárnutí
• Pro trenéry
• Otázky a odpovědi

Zůstaňte aktivní, žijte lépe a déle!

Před necelým stoletím oslovil řečník známého českého spisovatele při oslavě jeho padesátin na naší dobu naprosto nepředstavitelnými slovy: "Velevážený kmete". Nikdo se tomu nedivil, oslavenec se cítil poctěn a byl s průběhem slavnosti velmi spokojený. Vždyť stáří bylo spojováno s rozvážností, rozšafností, úctou, pohodlím a odpočinkem. Pomalá, rozvážná chůze, doplněná elegantním pohybem hůlky, patřila k "vyššímu" věku jaksi samozřejmě.

Padesátka byla ovšem v té době skutečným důvodem k oslavě, protože se jí dožil jen poměrně malý počet obyvatel. Průměrný věk se na začátku minulého století pohyboval zhruba na úrovni 47 let. Jen málokterý muž se dožil důchodu, jen nemnoho žen poznalo, co je to menopausa. Dnes je situace podstatně jiná. Průměrný věk se celé minulé století prodlužoval a v nejbohatších zemích světa se dnes blíží úrovni 90 let. Vyplývá z toho jednoduchý závěr. Dnešní mladá žena prožije s největší pravděpodobností více jak třetinu života po menopause, mladý muž musí počítat s tím, že po odchodu do důchodu bude žít ještě zhruba 20-30 let. A to je již velmi závažný důvod k zamyšlení.

Pokud si někdo představuje, že dejme tomu v roce 2050 odejde v 60 letech do důchodu a bude si pohodlně užívat, je na velkém omylu. Prudký nárůst počtu seniorů doprovází stejně prudký pokles počtu mladých lidí. Z toho jasně vyplývá, že v roce 2050 bude méně práceschopných a více těch, kteří budou závislí na jejich pomoci. Mladí lidé nebudou schopni vytvořit takové ekonomické zdroje, které umožní investice do dalšího rozvoje společnosti a současně zajistí optimální péči o zvyšující se zástup seniorů. Pro porovnání: v roce 1900 žily na území USA 3 miliony osob ve věku nad 65 let. V roce 2030 jich bude 70 milionů!

Je jen jedno řešení. Senioři si v šedesáti nesednou na zápraží, nesloží ruce v klín, nebudou posedávat u televize a vyhlížet, kdy jim přiveze pečovatel oběd a večeři. Naopak senioři budou muset být ekonomicky aktivní minimálně o deset let déle, než je tomu dnes.Žít déle, to nesmí znamenat, že se prodlouží tradičně pojímané "stáří", tedy doba, kdy budeme slabí, křehcí, nemocní, kdy se o nás musí někdo starat. Že budeme déle někomu "viset" na krku, vyčerpávat jeho finanční zdroje. Pod pojmem "žít delší život musíme vidět aktivitu, zdraví, vysokou úroveň zdatnosti, samostatnost a přínos pro ostatní. Nebýt pouhými konzumenty, ale být tvůrci hodnot společnosti, ve které žijeme.

Je možné prodloužit aktivní část života? Výzkumy vědců jasně prokazují, že na danou otázku existuje kladná odpověď. Klíčem k delšímu a zdravějšímu životu však není nějaký kouzelný lektvar, zázračný nápoj, čarodějná bylina nebo nový lék. Různí podvodníci nás neustále přesvědčují, že právě jejich výrobek je ten pravý při prodlužování aktivního života. Naletět jim v dnešní době může ale jen naivní člověk.

Pravda je prostá. Klíčem k dlouhému a kvalitnímu životu je dostatek pohybu. Vhodně sestavený, dlouhodobě prováděný cvičební program prokazatelně přináší tato pozitiva:

• delší život
• silnější kosti
• nižší výskyt bolestí kloubů a svalů
• nižší výskyt některých onemocnění (hypertenze, diabetu atd.) 
• zlepšenou pohyblivost a rovnováhu
• nižší výskyt pádů a závažných zdravotních poruch, jakými je například zlomenina krčku femuru, zlomeniny obratlů atd. 
• pomalejší ztráta svalové hmoty a svalové síly 
• nižší pravděpodobnost vzniku obezity
• možnost konzumovat větší množství přirozené potravy a tím zabránit nedostatkům přívodu biologicky cenných faktorů do organismu

Pohyb však má své zákonitosti. Řada lékařů nesprávně interpretovala výsledky výzkumů a považuje pohyb za jakýsi samospasitelný prostředek prevence řady chorob. Takový lékař pak řekne starší ženě s rozvinutými svalovými nerovnováhami, že "by měla více chodit". Pokud jej žena poslechne, skončí s největší pravděpodobností za pár let v nemocnici s poškozenými zády. Pokud nerespektujeme zásady individuálnosti tělesní zátěže, pohyb spíše škodí než prospívá. O tom ostatně svědčí i známé rčení "Sportem k trvalé invaliditě".

Cvičit, tj. zařadit do svého denního či týdenního pohybového režimu vhodnou strukturu pohybových činností, zajišťujících udržení optimální množství svalové hmoty, svalové síly a aerobní zdatnosti, musí v dnešních podmínkách každý. Čím dříve začneme, tím vyšší bude kvalita našeho života, tím vyššího věku se dožijeme.

Život ale není "procházka růžovou zahradou". Mnoho lidí to nemělo v životě příliš lehké. Shánět byt, starat se o děti, prosadit se v zaměstnání, pomoci trochu svým rodičům, udržovat byt či domek v dobrém stavu, však to sami znáte. Člověk má po celodenním shánění a běhání myšlenky na všechno jiné, jen ne na nějaké cvičení. A tak dříve nebo později zapadneme do jistého klišé, ve kterém nezbyl čas na péči o svoje tělo a zdraví. Výsledkem je, že tvar těla značné část padesátníků připomíná spíše sněhuláka než antickou sochu. A tvar těla je výkladní skříní stavu vnitřních orgánů. Slabé svaly naznačují, že máme slabé srdce, zanesené cévy, oslabené plíce, ledviny a játra.

Jak z tohoto stavu? Jak zlepšit postavu, zbavit se slabosti a bolestí? Lék na výše uvedené potíže je geniální, přírodou koncipovaný a tudíž i bezpečný. Je jím optimální pohyb. Jakmile však začnete cvičit spontánně (jak to doporučuje většina populárních publikací o cvičení), máte 90% pravděpodobnost, že během krátké doby svůj organismus poškodíte. V USA se za posledních 8 let zvýšil počet zranění při pohybových aktivitách, prováděných ve volném čase, o ohromujících 35%! To je údaj, nad kterým se musí každý zájemce o cvičení zamyslet.

Ideální je, zvláště po delší pohybové pasivitě, nechat si sestavit program od kvalitního fitness-wellness konzultanta. Tak jak vám klasický lék má předepsat lékař, který současně doporučí i správné dávkování a upozorní na případné možné problémy, má cvičební program navrhnout odborník pro tuto oblast. Nákup léků v lékárně na základě vašeho amatérského zhodnocení zdravotních potíží přináší stejná rizika, jako náhodná volba cvičebního programu.Cvičit má dnes každý. Kdo měl to štěstí a nikdy cvičit nepřestal, zná své tělo a jeho reakci na stanovenou hladinu zátěže. Kdo nechal své tělo delší dobu chátrat, musí počítat s jistou dobou, než v jeho těle dojde k adaptačním změnám, v jejichž důsledku se zvýší jeho cvičební tolerance.

Pokud cvičíte po delší odmlce, dodržujte vždy následujících 7 doporučení:

1. vždy používejte ochranné pomůcky, například při jízdě na kole noste přilbu, při běhu zvolte vhodnou obuv, cvičte s činkami, které mají správné závěry atd.
2. před intenzivnější zátěží se rozcvičte, nedopouštějte se chyb mladších návštěvníků fitcenter, kteří podceňují význam rozcvičení
3. cvičte každý den alepoň 30 minut, nemusí to být v "jednom kuse", cvičení můžete rozdělit i do dvou nebo tří samostatných částí, hlavní je něco dělat každý den 
4. dodržujte pravidlo 10%, tj.nikdy nezvyšujte habituální (obvyklou) hladinu tělesné zátěže o více jak 10% za týden, například délku chůze, čas běhu, hmotnost činky atd.
5. neprovádějte stejný program opakovaně dva dny po sobě, střídejte chůzi, běh, plavání, jízdu na kole, pokud cvičíte ve fitcentru, necvičte dva dny po sobě stejnou sestavu cviků (můžete cvičit i několik měsíců stejný program, ale cvičte v takovém případě obden)
6. při cvičení na přístrojích se nejprve dokonale seznamte se správnou technikou provádění jednotlivých cviků, cvičte jen v takových zařízeních, kde majitel pravidelně přístroje a zařízení kontroluje a opravuje
7. při jakýchkoli potížích přerušte cvičení, necvičte při nachlazení a pokud cítíte během provádění cviku bolest či nepříjemné pocity, při opakovaných potížích se poraďte s fitness-wellness konzultantem, instruktorem fitcentra nebo lékaře.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

LITERATURA:

1. McARDLE WD, KATCH FI, KATCH VL.(1996): Exercise physiology: Energy, nutrition, and human performance, 4th ed. Baltimore, MD: Williams & Wilkins, 1996.
2. MILLER JP, PRATLEY RE, GOLDBERG AP, GORDON P, RUBIN M, TREUTH MS, RYAN AS, HURLEY BF.  (1994): Strength training increases insulin action in healthy 50- to 65-yr-old men. J Appl Physiol 1994;77:1122-7.
3. POLLOCK, ML, FRANKLIN, BA, BALADY, GJ, CHAITMAN, BL, FLEG, JL, FLETCHER, B, LIMACHER, M, PINA, IL, STEIN, RA, WILLIAMS, M, Bazzarre, T. (2000): Resistance exercise in individuals with and without cardiovascular disease: A scientific advisory from the American Hear Association. Circulation 2000;101:828-33.
4. ROSS, RJ, RISSANAN, H, PEDWEK, J, CLIFFORD, P, SHAGGE, L. (1996):  Influence of diet and exercise on skeletal muscle and visceral adipose tissue in men. In.: J Appl Physiol 1996;81:2445-55.
5. WINETT, RA, CARPINELLI, RN. (2001): Potential Health-Related Benefits of Resistance Training. In.: Preventive Medicine 33, 503-513 (2001).

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

UPOZORNĚNÍ: Tato informace není zamýšlená jako náhrada za odbornou péči. Před zahájením cvičebního programu nebo před zásahem do stravovacího režimu se vždy poraďte s odborníkem.

Copyright © 2009 PaedDr. Vladimír Kolouch, Ph.D.

Všechna práva rezervována. Rozšiřování nebo rozmnožování tohoto článku nebo jeho částí jakoukoli formou – ať již mechanickou či jinou, v současnosti známou nebo v budoucnosti vyvinutou, včetně xerokopií, fotokopií, zaznamenávání a přenášení na počítačích či v počítačových sítích – je bez písemného schválení autora zakázáno.

Mohlo by vás zajímat